Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12Co 583/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v Ú., rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A.B. a soudců JUDr. V.P. a JUDr. V.Š., ve věci žalobkyně M.S., bytem v T., proti žalovanému S.S., bytem v T., zastoupeného Mgr. V.L., advokátkou v Teplicích, o výživném na rozvedenou manželku, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v T. ze dne 4. září 2002, č.j. -25,

t a k t o :

Rozsudek okresního soudu se v napadené vyhovující části

z r u š u j e

a věc se v romto rozsahu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 700,-- Kč měsíčně od 21.3.2002. Dluh na výživném za dobu od 21.3.2002 do 4.9.2002 ve výši 12 250,-- Kč uložil žalovanému splácet po 500,-- Kč měsíčně od měsíce, následujícího po právní moci rozsudku spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek. Co do zbytku žalobu zamítl. Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na soudním poplatku 1 880,-- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku, do jeho vyhovující části, se odvolal žalovaný. Namítá, že přiznání příspěvku na výživu žalobkyni je v rozporu s dobrými mravy podle § 96 odst. 2 zák. o rodině, a to pro chování žalobkyně, která jej nepravdivě obviňuje z krádeže a není ochotna se s ním na společných věcech dohodnout. Podle žalovaného je žalobkyně schopna živit se sama, neboť má kvalifikaci jako prodavačka a v tomto oboru je dostatek pracovních nabídek. Poukazuje na to, že žalobkyně žádným způsobem nedoložila, že není schopna pracovat, ať už ze zdravotních či jiných důvodů. Žalobkyně navíc vlastní chatu u Lomu, naproti tomu on sám nevlastní žádný majetek. Domáhá se změny napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá.

Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu odvoláním dotčeném a shledal toto odvolání důvodným.

Okresní soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalobkyně není schopna sama se živit, protože její výdělek nedosahoval ani výše minimální mzdy a nemohl pokrýt její základní životní potřeby. Proto žalobě částkou 700,-- Kč měsíčně od 21.3.2002 vyhověl. Zdravotní stav žalobkyně ani to, zda žalobkyně využila event. pracovní příležitosti, okresní soud nezjišťoval, stejně jako se nezabýval zdravotním stavem žalovaného. Účastníky nepoučil podle o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní.

Podle § 92 odst. 1 zák. o rodině rozvedený manžel, který není schopen sám se živit, může žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich.

Rozvedený manžel nemá podle cit. ust. nárok na uhrazení všech životních potřeb, ale pouze na dosažení toho, aby byla zajištěna jeho přiměřená výživa (srv. R 50/85). Ke zjištění, zda žalobkyni je třeba považovat za osobu odkázanou výživou na žalovaného, či zda je schopna uhradit své potřeby vlastním výdělkem, event. vlastním majetkem nestačí to, že žalobkyně je evidována u úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání. Je třeba zajistit vedle pracovní schopnosti žalobkyně s ohledem na její zdravotní stav, který by měl být objasněn, také to, zda žalobkyně měla konkrétní možnost nastoupit do zaměstnání, přičemž nemusí být respektována pouze kvalifikace žalobkyně a dále jakého výdělku mohla nebo může dosáhnout. Schopnost rozvedeného manžela sám se živit neurčují pouze jeho výdělkové schopnosti a možnosti, ale také majetkové poměry, které je třeba ověřit. Stejně je třeba objasnit majetkové a výdělkové poměry žalovaného, a to i s ohledem na jeho zdravotní stav.

Nelze souhlasit s odvolatelem v tom, že přiznání příspěvku na výživu žalobkyně je v souzené věci v rozporu s dobrými mravy. To že žalobkyně není schopna se podle představ žalovaného s ním na určitých záležitostech dohodnout, nelze hodnotit jako chování, pro které by přiznání příspěvku na výživu bylo v rozporu s dobrými mravy.

Až v odvolání žalovaný zpochybňuje špatný zdravotní stav, zejména psychické problémy žalobkyně, namítá, že žalobkyně vlastní nemovitý majetek a že žalobkyně nevyužila pracovní příležitosti jako prodavačka v supermarketech, kde je řada možností a uvádí, že žalobkyně se nemůže jen dovolávat toho, že jí úřad práce žádné zaměstnání nezprostředkoval. Také žalobkyně až ve vyjádření k odvolání poukazuje na svůj nepříznivý zdravotní stav a dokládá toto tvrzení některými lékařskými zprávami. Povinnost poučit účastníky o tom, že je třeba tvrdit všechny rozhodné skutečnosti a o tom, že k prokázání svých tvrzení jsou povinni navrhnout důkazy má okresní soud. Nesplnění poučovací povinnosti podle je vadou prvostupňového řízení. Odvolací soud v systému neúplné apelace nemá možnost účastníky poučit podle ust. (pokud nejde o nové, po vyhlášení napadeného rozsudku se vyskytnuvší skutečnosti a důkazy). Porušení v řízení před soudem prvého stupně znamená vadu řízení, ke které je odvolací soud povinen přihlédnout, i když nebyla uplatněna v odvolání. V dalším řízení soud prvého stupně vytýkaný nedostatek napraví. Poučení podle , 2 a 3 musí být natolik konkrétní, že účastníku musí být pro jeho poskytnutí nepochybné, k jaké rozhodné skutečnosti má svá tvrzení uvést a k prokázání jakého svého sporného tvrzení má označit důkazy. Uvedené poučení, dané účastníkům při jednání, musí být uvedeno v protokolu o jednání a musí být zachyceno i to, jak příslušný účastník na poskytnuté poučení reagoval. Účastník musí být poučen i o následcích nesplnění povinnosti tvrzení nebo povinnosti důkazní, t.j. že neunese-li břemeno tvrzení nebo důkazní nemůže být ve sporu úspěšný.

V dalším řízení okresní soud vytýkaný nedostatek napraví, zváží jaké z navržených důkazů provede, či návrhu na jejich provedení nevyhoví a z jakých důvodů a po doplnění řízení znovu o věci rozhodne.

Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle , odst. 2 písm. a) v napadené vyhovující části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení

n e n í

odvolání ani dovolání příspustné.

V Ú. dne 27. února 2004

předsedkyně senátu