Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
4D467C4DBEB2AB20C1257A920066CE46.html
HTML · 22.5 KB
No categories available
17Co 85/2002
Legal thesis
5
U s n e s e n í
K.S. v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z.J. a soudců JUDr. M.J. a Mgr. T.Š. ve věci žalobce Ing.T.T. , narozeného xxx, bytem ve Ž. n M. 152, proti žalované I.V. , narozené xxx, bytem v P. n M., K S. 288, zastoupené JUDr. V.H., advokátem se sídlem v N., nám. T.G.M. 19, o zaplacení 67.292,30 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v N. ze 13. prosince 2001, č.j. 8C 145/2000 -105, t a k t o :
Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích pod body II a III z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í okresnímu soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í
Shora označeným rozsudkem okresní soud žalované uložil, aby žalobci zaplatila 31.048,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 3. května 2000 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení dalších 36.244,30 Kč s 10% úrokem z prodlení od 3. května 2000 do zaplacení (výrok pod bodem II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů ř ízení (výrok pod bodem III).
Dospěl k závěru, že když žalobce ze svých prostředků platil určité výdaje na nemovitosti, které mají účastníci v podílovém spoluvlastnictví (dům čp. 133 na stavební parcele č. 96, stavební parcela č. 96 a pozemková parcela č. 22, vše v obci a katastrálním území PnM), žalovaná se ve výši 1/2 těchto výloh (každý z účastníků je spoluvlastníkem z jedné ideální poloviny) na jeho úkor bezdůvodně obohatila (§ 454 občanského zákoníku ) a toto obohacení mu zásadně musí vyd a t (§ 451 odst. 1 občanského zákoníku ). Žalobcovo právo na náhradu polovinu těch výdajů, které platil před 3. květnem 1998, je však promlčeno, a protože žalovaná námitku promlčení vznesla, nelze žalobě v tomto rozsahu - tedy co do 36.244,30 Kč - vyhovět (§ 100 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku ). Jde o polovinu žalobcových výdajů na kuchyňskou linku (35.910,- Kč, podle žalobce placeno 12. srpna 1997), stavební materiál (7.082,10 Kč + 5.187,40 Kč, podle žalobce placeno 15. srpna a 28. srpna 1997) a elektřinu (10.000,- Kč + 14.309,10 Kč, placeno 20. února a 27. února 1998). Že by se žalovaná tuto část investic žalobci nahradit zavázala, žalobce neprokázal, a je tedy třeba vycházet z toho, že dvouletá promlčecí doba začala běžet vždy ode dne, kdy žalobce te n který náklad vynaložil (§ 107 odst. 1 občanského zákoníku ). Žaloba byla podána až 3. května 2000.
Proti tomuto rozsudku, avšak jen do výroků pod body II a III, se odvolal žalobce. Navrhoval změnu rozhodnutí v ten smysl, že se žalobě vyhovuje i v části zbývající. Zopakoval, že když v květnu 1999 dům po ukončení vztahu účastníků opouštěl, dohodli se, že nemovitosti připadnou žalované a ta mu vyplatí vypořádací podíl včetně provedených investic. V březnu 2000 mu však “oznámila, že dohoda neplatí”, protože n emá potřebnou finanční sumu a z domu se odstěhovala. Jestliže ve smyslu § 107 odst. 1 občanského zákoníku začíná dvouletá tzv. “subjektivní” promlčecí doba běžet ode dne, kdy se ten, na jehož úkor byl někdo bezdůvodně obohacen, o vzniku obohacení a o tom, kdo se obohatil, skutečně doví, pak v daném případě musela začít běžet až v březnu 2000. Až tehdy se přece žalobce dověděl, že mu žalovaná investice proplatit odmítá. Protože tříletá tzv. “objektivní” promlčecí doba běžící od vzniku bezdůvodného obohacení , je rovněž zachována, právo na zaplacení 36.244,30 Kč promlčené být nemůže. Závěr okresního soudu, že vylíčená dohoda účastníků nebyla prokázána, je nesprávný. Při hodnocení důkazů totiž okresní soud nevzal v úvahu, že by bylo nelogické, kdyby dům opustil po dohodě, že nemovitosti připadnou jemu. Z toho je zřejmé, že dohoda byla opačná a musel proto existovat i závazek žalované k vyplacení vypořádacího podílu - a že tu je těsná časová návaznost mezi odchodem žalované z domu a podáním projednávané žaloby.
Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.
Po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř. ) a včas (§ 204 odst. 1 věta první o.s.ř. ), krajský soud v neveřejném zasedání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. ) napadený rozsudek v odvoláním dotčené části (§ 212 věta první o.s.ř. ; výrok pod bodem I již nabyl právní moci) přezkoumal včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo. Učinil tak nejen z pohledu odvolacích důvodů uplatněných žalobcem, nýbrž s přihlédnutím ke všem odvolacím důvodům, které o becně uplatněny být mohly (§ 205 odst. 2 o.s.ř. ; § 212a odst. 1 o.s.ř. ).
Dospěl k následujícím závěrům:
Pro posouzení, zda je žalobcovo právo na zaplacení poloviny částek vynaložených na kuchyňskou linku, elektřinu a stavební materiál, promlčeno, je v první řadě důležitý závěr o právní povaze tohoto nároku. Okresní soud dovodil, že jde o právo na vydání bezdůvodného obohacení a že subjektivní promlčecí doba začala běžet v okamžiku vynaložení výdajů žalobcem. V úvahu ale přicházejí i jiné alte rnativy.
Rozhodnutí o tom, jaký náklad a v jaké výši má být do společné věci vynaložen, je rozhodnutím o hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 občanského zákoníku . Pokud jsou dva spoluvlastníci se stejnými (polovičními) spoluvlastnickými podíly, je k přijetí takového rozhodnutí zapotřebí jejich shody. Přehlasování v úvahu nepřichází.
Stane-li se investice na základě této shody, vyplývá povinnost toho spoluvlastníka, který neinvestoval, druhému spoluvlastníku polovinu vložené částky nahradit z ustanovení § 137 odst. 1 občanského zákoníku . Jde tedy o “speciální” zákonnou povinnost a nikoli o vydání bezdůvodného obohacení podle § 454 nebo jiného ustanovení hlavy třetí části šesté občanského zákoníku . Délku trvání a počátek běhu promlčecí dob y se pak nemusí posuzovat podle § 107 odst. 1 občanského zákoníku , nýbrž podle § 101 občanského zákoníku . Promlčecí doba je tedy tříletá a začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (rozumí se podáním žaloby u soudu).
Jestliže se dva spoluvlastníci se stejnými spoluvlastnickými podíly na investicích na společné věci nedohodnou a jeden z nich ji přesto uskuteční, je namístě kvalifikovat povinnost druhého spoluvlastníka podílet se na vynaložení nákladů se podílet jako povinnost vydat bezdůvod n é obohacení. Šlo-li o náklad na nutnou údržbu nebo opravu, vzniká povinnost bezdůvodné obohacení v rozsahu poloviny uskutečněné investice vydat v okamžiku vynaložení tohoto nákladu (§ 451 odst. 1 , § 454 občanského zákoníku ). Jestliže se ale jedná o jiné n á klady než na nutnou opravu či údržbu, vzniká povinnost vydat bezdůvodné obohacení až při zániku podílového spoluvlastnictví a rozsah obohacení je třeba určit jako tržní zhodnocení spoluvlastnického podílu neinvestovavšího spoluvlastníka (§ 451 odst. 1 , 2 o bčanského zákoníku).
Z výše uvedeného vyplývá, že je v projednávané věci před úsudkem o promlčecí zbývající části žalobcem uplatňovaného nároku nejprve třeba zhodnotit, zda žalobcovy výdaje na kuchyňskou linku, spotřebovanou elektřinu a na stavební materiál jsou investicemi do společné nemovitosti, v kladném případě zda k nim došlo po dohodě účastníků, a pokud nikoli, pak jestli se jednalo o výdaje na nutnou opravu nebo údržbu společné nemovitosti.
Závěr okresního soudu, že se žalovaná v rozsahu poloviny těchto žalobcem uskutečněných výdajů na jeho úkor bezdůvodně obohatila a povinnost toto obohacení vydat jí vznikla v okamžiku, kdy žalobce jednotlivé položky vynaložil (tento závěr okresního soudu se implicitně podává z toho, že k témuž okamžiku okresn í soud dovodil počátek běhu promlčecí doby), by ve smyslu shora podávaného byl správný jen tehdy, kdyby šlo o výdaje bez dohody účastníků a do nutných oprav nebo údržby společné nemovitosti. Jestli se tyto výdaje staly po dohodě účastníků či bez ní, okresn í soud nezjišťoval a - soudě podle odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí - zda šlo o investice do nutných oprav nebo údržby nehodnotil. Zcela přesvědčivý není ani jeho předpoklad, že šlo o výdaje na věc v podílovém spoluvlastnictví účastníků.
Právní hodno cení podávané soudem prvního stupně tak je neúplné, tedy nesprávné, a už proto nemůže napadený rozsudek obstát. Protože bude třeba před rozhodnutím řízení obsáhleji doplnit, nezbylo než rozsudek v odvoláním dotčených mezích zrušit a vrátit věc okresnímu s o udu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 věta první, odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ).
V jeho průběhu soud prvního stupně především žalobce vyzve k doplnění jeho skutkových tvrzení. V první řadě bude muset žalobce vylíčit, z jakých skutečností vyvozuje, že jím provedená platba za elektřinu spadá mezi investice do společné nemovitosti (při jaké činnosti byla elektřina spotřebována), nebo z jakých jiných důvodů by mu žalovaná měla polovinu částky vydané za elektřinu zaplatit, a dále z jakých skutkových okolností usuzuj e , že je v podílovém spoluvlastnictví účastníků kuchyňská linka (zda jde o součást domu - § 120 odst. 1 občanského zákoníku - nebo podobně). Dále by měl žalobce doplnit, zda tvrdí, že investoval na základě dohody s žalovanou a co vlastně bylo motivem výdajů na linku a stavební materiál - jestli šlo o nutné úpravy či údržbu anebo opravy nikoli nezbytné či úpravu společného majetku. Přednese také, zda spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem trvá. Žalobce musí být vyzván také k tomu, aby ke svým novým tvrzen í m navrhl důkazy. Pro případ, že by se ukázalo, že žalovaná byla povinna zaplatit žalobci nějakou část z dosud vymáhané částky už od okamžiku, kdy žalobce příslušnou investici uskutečnil, a že by tak mohlo být z hlediska promlčení významné žalobcovo tvrzen í o dohodě účastníků na pozdější úhradě, je nutné ho vyzvat k co nejpřesnější specifikaci obsahu dohody a k nabídnutí dalších důkazů o ní. Výzva žalobci se musí stát podle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. , tedy včetně odpovídajícího poučení o následku nevyhovění v ý zvě.
Další procesní postup bude třeba přizpůsobit tomu, jaká tvrzení žalobce doplní. Pouze v případě či v rozsahu, v jakém by ve smyslu výše popsaného právního názoru bylo třeba pokládat žalobcem uplatněný nárok za promlčený, by bylo možné bez dalšího přikročit k (případně částečnému) zamítnutí žaloby. Jinak by bylo nutné zjistit skutkové stanovisko žalované k doplňujícím tvrzení žalobce a v případě potřeby (nebyly-li by rozhodné skutečnosti mezi účastníky nesporné) provést dokazování. Jestliže by se v p růběhu dalšího řízení ukázalo, že tu důvod k zamítnutí žaloby podle žalobcem přednesených tvrzení z hlediska promlčení není, musel by se okresní soud samozřejmě vypořádat i s námitkami žalované, že v srpnu 1997 žádný stavební materiál kupován nebyl a že k platbě za kuchyňskou linku došlo dříve než v srpnu než 1997. V novém rozsudku, pokud by chtěl zbývající části žaloby v nějakém rozsahu vyhovět, by také musel lépe odůvodnit, jak a kdy se žalovaná dostala do prodlení s placením přisuzované částky. Při rozh o dování o náhradě nákladů řízení v každém případě neopomene vzít v úvahu také to, že žalobce původně vymáhal částku 110.279,40 Kč s úrokem z prodlení a co do 42.987,10 Kč vzal žalobu postupně zpět (§ 146 odst. 2 o.s.ř. ).
P o u č e n í : Proti tomuto usnese ní není dovolání přípustné.
V H.K. dne 21. února 2003
Předsedkyně senátu