Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)14774F3A2B41811BC1257A920066C9DB.html
HTML · 30.98 KB
No categories available
16Co 13/2003
Legal thesis
16Co 13/2003 -52
R o z s u d e k
j m é n e m r e p u b l i k y
Krajský soud v Ostrav ě rozhodl ve věci žalobce D.F. , bytem O. 2, M. 142, zastoupeného obecným zmocn ěncem JUDr. D.T., bytem V., Za O. 168, proti žalovanému OKD, a.s., se sídlem v O. -M.O., P.nám. 6/2020, zastoupenému JUDr. P.Z., advokátem se sídlem v O. 2, S.nám. 7, adresa pro doruč ování P. , Z. 1755, o náhradu škody , o odvolání žalobce proti rozsudku OS v O. ze dne 27.8.2002, č .j. 40C 158/2001 -39,
t a k t o :
I. Rozsudek soudu prvního stupn ě s e p o t v r z u j e .
II. Žádný z ú č astník ů n e m á právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci č ástku 35.595,- K č s p říslušenstvím a dále od 1.10.2001 platil žalobci č ástku 11.865,- K č m ěsíč n ě do měsíce, v němž žalobce dosáhne 65 let věku a podle úspěchu ve věci rozhodl o nákladech řízení úč astník ů.
Spornou otázkou v této v ěci bylo, zda u žalobce došlo k podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 zákoníku práce . Žalovaný odpovídá žalobci za škodu, která mu vznikla nemocí z povolání, ovšem žalovaný dospěl k závěru, že žalobce již nebyl ke dni 1.5.2001 z důvodů obecných onemocnění schopen jakékoliv soustavné výděleč né č innosti, a to bez ohledu na existující nemoc z povolání, a proto výplatu náhrady za ztrátu na výd ělku od 1.7.2001 žalobci zastavil.
Na základ ě provedeného důkazu, a to znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - specializace posudkové lékařství soud zjistil, že u žalobce došlo nejpozději k 1.7.2001 k podstatné změně poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 ZPr spoč ívající ve zhoršení zdravotního stavu z tzv. obecných zdravotních p říč in. Žalobce by totiž nebyl schopen, nebýt nemoci z povolání, vykonávat ke dni 1.7.2001 svoji p ůvodní práci hlavního předáka příprav v dole, když právě do výdělku, kterého dosahoval jako hlavní předák příprav v dole, se domáhá náhrady za ztrátu na výdělku. V důsledku zhoršení zdravotního stavu žalobce z obecných zdravotních příč in, jakož i vzhledem k v ěku 64 let,došlo k zániku nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku do výdělku, kterého dosahoval jako hlavní předák příprav v dole, neboť není splněn předpoklad příč inné souvislosti mezi vznikem škody a nemocí z povolání. Tato škoda by žalobci vznikla i nebýt následk ů nemoci z povolání. Žalobci však mohl vzniknout nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, ovšem nikoliv v původní podobě do rozhodného průměrného výdělku, kterého dosahoval jako hlavní předák příprav v dole, když tento nárok zanikl nejpozději ke dni 1.7.2001, a proto soud žalobce pouč il u jednání podle § 118a odst. 2 o.s. ř. a vyzval ho, aby pro případ jiného právního názoru, a to že při výpoč tu náhrady za ztrátu na výd ělku není možné v žalovaném období vycházet z rozhodného průměrného výdělku, kterého žalobce dosahoval u žalovaného jako hlavní předák příprav v dole, doplnil vylíč ení rozhodných skute č ností v tom sm ěru, zda v žalovaném období od 1.7.2001 dosud dosahoval nižších výdělků právě v důsledku nemoci z povolání a že nebýt následků nemoci z povolání, dosahoval by výdělků vyšších, a to u kterého zaměstnavatele, o jakou práci se jednalo, odkdy mohl být přijat do pracovního poměru, na jakou dobu, jakého výdělku by mohl dosahovat a z jakého důvodu nebyl do pracovního poměru přijat. Žalobce byl rovněž pouč en o následcích nespln ění této výzvy, tedy že v případě nesplnění této výzvy nemůže soud rozhodnout ve prospěch žalobce z důvodu neunesení tzv. břemene tvrzení. Žalobce však po pouč ení uvedl, že od 1.7.2001 dosud se u žádného zam ěstnavatele o práci neucházel, pobíral toliko plný invalidní důchod. Za stavu, kdy žalobce neunesl důkazní břemeno v tom směru, zda mu v období od 1.7.2001 dosud vznikla v souvislosti s nemoci z povolání tzv. jiná škoda, soud žalobu zamítl.
Proti rozsudku soudu prvního stupn ě podal žalobce odvolání a domáhal se změny rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žalobě vyhovuje s odůvodněním, že měsíč ní rentu poskytoval žalovaný žalobci od p řiznání plného invalidního důchodu v roce 1983 v důsledku onemocnění chorobou z povolání až do 30.6.2001. K 1.7.2001 poskytování renty zastavil s odvoláním na znalecký posudek MUDr. S. a zdůvodnil to změnou poměrů dle § 202 ZPr, když tvrdil v souladu se závěry znaleckého posudku, že žalobce není již schopen vykonávat v důsledku obecných onemocnění jakoukoliv soustavnou výděleč nou č innost, a to bez ohledu na existující nemoc z povolání. Ze znaleckého posudku provedeného v tomto řízení však bylo zjištěno, že nebýt nemoci z povolání, mohl by žalobce nadále pracovat i při svých onemocněních obecné povahy v méně nároč ných č innostech na povrchových pracovištích. Znalecký posudek MUDr. K. však soud nehodnotil adekvátn ě a v důsledku toho rozhodl nesprávně. Žalobce se domnívá, že u něj k podstatné změně poměrů nedošlo, protože nedošlo u něj k podstatné změně zdravotního stavu. O podstatnou změnu poměrů by šlo pouze v případě, pokud by byl pravdivý závěr MUDr. S., že žalobce trpící chorobou z povolání je navíc vylouč en v d ůsledku obecných onemocnění, která jsou však dominantní, z jakékoliv soustavné výděleč né č innosti. Žalobcovy pracovní možnosti jsou však omezeny obecnými onemocn ěními jen č áste č n ě a tato omezení nelze hodnotit jako podstatnou změnu poměrů.
Žalovaný se k podanému odvolání nevyjád řil.
Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s. ř. ) po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o.s.ř. , přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je podáno z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. a že není důvodné. Odvolací soud projednal odvolání žalobce bez nařízení jednání, neboť oba úč astníci s rozhodnutím v ěci bez nařízení jednání vyslovili souhlas (§ 214 odst. 3 o.s.ř. ).
Z hlediska skutkového stavu bylo v daném p řípadě zjištěno (odvolatel správnost skutkových zjištění nenamítal), že žalobce u právních předchůdce žalovaného pracoval od roku 1954, naposledy před vyřazením z dolu na povrch, tj. do 31.5.1976, jako hlavní předák. Dne 12.5.1976 byla u žalobce zjištěna nemoc z povolání - uhlokopská pneumokonióza a v důsledku této nemoci z povolání byl žalobce od 1.6.1977 uznán č á- ste č n ě invalidním a od roku 1983 plně invalidním. V souvislosti s přeřazením žalobce z dolu na povrch, vznikl žalobci nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skonč ení pracovní neschopnosti podle § 195 ZPr a tato ztráta na výd ělku mu byla žalovaným vyplácena až do č ervna 2001. K tomuto dni, s odhlédnutím od nemoci z povolání zjišt ěné dne 12.5.1976, byl pracovní potenciál žalobce snížen. Žalobce nebyl schopen vzhledem k onemocn ění povahy obecné (hypertenzní nemoci), k vleklému zánětu průdušek i vzhledem k věku 64 let vykonávat práce fyzicky nadměrné nároč né ve výškách, v prost ředí nadměrně prašném a v horkých provozech. Nebyl schopen pracovat jako horník v podzemí. Byl však schopen práce fyzicky až středně nároč né, s výše uvedenými omezeními byl schopen pracovat v d ělnických profesích na povrchu.
Za tohoto skutkového stavu je pro posouzení v ěci rozhodující, zda u žalobce došlo k datu 1.7.2001 ke změně poměrů ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 ZPr.
P řed posouzením této otázky je však nutno se zmínit o předpokladech odpovědnosti zaměstnavatele vůč i zam ěstnanci za škodu při nemoci z povolání podle ustanovení § 190 odst. 3 ZPr. Předpokladem je existence nemoci z povolání vzniklé za stanovených pracovních podmínek, vznik škody a příč inná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem škody. O vztah p říč inné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nemoci z povolání (tj. bez nemoci z povolání by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Vzniklý odpov ědnostní vztah existuje, dokud jsou splněny předpoklady k odpovědnosti zaměstnavatele při nemoci z povolání. S ohledem na to, že zánik nebo změny odpovědnostního vztahu na základě změny poměrů upravuje obecné ustanovení § 202 odst. 1 ZPr, podle kterého, změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro urč ení výše náhrady škody, m ůže se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností, není zapotřebí ani výslovné právní úpravy trvání odpovědnostního vztahu.
Škoda, která vzniká následkem nemoci z povolání, spo č ívá též ve ztrát ě na výdělku po skonč ení pracovní neschopnosti (p ři uznání invalidity nebo č áste č né invalidity). Ke ztrát ě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem nemoci z povolání snížena (omezena) nebo zanikla a úč elem náhrady za ztrátu na výd ělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené nemocí z povolání dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spoč ívající ve ztrát ě na výdělku je tedy majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připoč ítat p řípadný invalidní nebo č áste č ný invalidní d ůchod poskytovaný z téhož důvodu. Tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdělek jako před poškozením. Změna v okolnostech, které byly rozhodující pro urč ení výše škody, má podle ustanovení § 202 odst. 1 ZPr význam jen tehdy, týká-li se pom ěrů poškozeného a spoč ívá-li zm ěna poměrů přímo v osobě poškozeného a jde-li o změnu podstatnou. Pro závěr, zda došlo k podstatné zm ěně poměrů ve smyslu tohoto ustanovení, je nezbytné porovnat poměry poškozeného, které byly rozhodující pro ur- č ení výše náhrady za ztrátu na výd ělku po skonč ení pracovní neschopnosti (p ři uznání invalidity nebo č áste č né invalidity) a nové pom ěry poškozeného.
V dané v ěci je nepochybné, že změna poměrů spoč ívá p římo v osobě poškozeného a odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jde o změnu podstatnou. Je nesporné, že poměry žalobce, které byly rozhodující pro urč ení výše náhrady za ztrátu na výd ělku po skonč ení pracovní neschopnosti, byly takové, že žalobce byl uznán pln ě invalidním pro následky nemoci z povolání - uhlokopské pneumokoniózy a nebýt této nemoci z povolání, byl by žalobce schopen vykonávat svou původní práci před vyřazením z dolu, tedy práci předáka příprav. V důsledku postupného snižování rozsahu pracovního potenciálu přirozenou cestou, tj. v důsledku stárnutí, však u žalobce došlo k tomu, že ke dni 1.7.2001 s odhlédnutím od nemoci z povolání byl pracovní potenciál žalobce snížen, a to v důsledku onemocnění obecné povahy a vzhledem k věku 64 let, a to tak, že žalobce by již nebyl schopen vykonávat práce fyzické nadměrně nároč né, ve výškách, v prost ředí nadměrně prašném, tedy nebyl by schopen pracovat jako horník v podzemí. Porovnáním poměrů žalobce, které byly rozhodující pro urč ení výše náhrady za ztrátu na výd ělku po skonč ení pracovní neschopnosti, s pom ěry žalobce k 1.7.2001, tedy v době urč ení výše náhrady za ztrátu na výd ělku byl schopen pracovat jako horník v podzemí a k datu 1.7.2001 již s odhlédnutím od nemoci z povolání není schopen pracovat jako horník v podzemí, je nutno dospět k závěru, že jde o změnu podstatnou.
Lze uzav řít, že onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příč inné souvislosti s nemocí z povolání a jež sama o sob ě vyluč ují schopnost poškozeného vykonávat práci, kterou vykonával p řed zjištěním nemoci z povolání, znamenají podstatnou změnu poměrů poškozeného ve smyslu ustanovení § 202 odst. 1 ZPr.
Odvolací soud se ztotož ňuje s názorem odvolatele, že onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, jež nejsou v příč inné souvislosti s nemocí z povolání a jež samy o sob ě vyluč ují jakoukoli výd ěleč nou č innost, znamenají podstatnou zm ěnu poměrů poškozeného, v důsledku níž nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku zanikl zcela. O takovouto změnu poměrů u žalobce však v daném případě nejde a žalovaná nadále odpovídá žalobci za škodu způsobenou nemocí z povolání za předpokladu, že po změně poměrů, tedy po 1.7.2001 žalobci škoda vznikla. V souladu s tímto právním názorem okresní soud žalobce pouč il podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s. ř. , jak výše uvedeno, a stejně tak jej pouč il o následcích nespln ění této výzvy a za stavu, kdy žalobce neunesl tzv. břemeno tvrzení v tom směru, zda mu v období od 1.7.2001 vznikla v souvislosti s nemocí z povolání škoda, tedy že utrp ěl ztrátu na výdělku, okresní soud žalobu zamítl.
Nelze dosp ět k jinému závěru, než že odvolání žalobce není důvodné, a proto byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný v souladu s ustanovením § 219 o.s.ř. potvrzen.
Náhrada náklad ů odvolacího řízení nebyla přiznána žádnému z úč astník ů, když žalobce neměl v odvolacím řízení úspěch a žalovanému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání ve lhůtě
dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu,
který rozhodoval v prvním stupni k Nejvyššímu soudu.
Dovolání je přípustné, pokud dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ).
Krajský soud v Ostrav ě
dne 20.2.2003
JUDr. Otakar Pochmon
p ředseda senátu