Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4To 19/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Usnesením předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.1.2003, sp.zn. -17 byl dle § 381 odst. 1 tr. ř. občan Ukrajiny I.P. vzat do vydávací vazby. Proti tomuto usnesení podal I.P. stížnost jako oprávněná osoba dle § 142 odst. 1 tr. ř. a v zákonné lhůtě dle § 143 odst. 1 tr. ř. Svoji stížnost odůvodnil do protokolu prohlášením, že nic neudělal. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům: V řízení předcházejícím napadenému usnesení nebylo shledáno žádné podstatné pochybení, které by mohlo mít za následek nesprávnost jeho výroku, zejména byly dodrženy předepsané postupy a lhůty pro zadržení a rozhodnutí o vazbě, stanovené v § 379 odst. 4 tr. ř. (48 hodin pro podání návrhu na vzetí do vazby) a v § 77 odst. 2 tr. ř. (24 hodin pro rozhodnutí soudu). I.P. byl dle spisového materiálu zadržen 20.1.2003 v 11.20 hod. a soudu předán s návrhem na vzetí do vazby 21.1.2003 v 15.00 hod. Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě, který byl příslušným k rozhodnutí o návrhu na vzetí do vazby, o vazbě rozhodl 22.1.2003 mezi 12.00-12.30 hod. (§ 380 odst. 1, § 381 odst. 1 tr. ř.). Taktéž nebyla zkrácena jeho práva na obhajobu (§ 76 odst. 6, § 381 odst. 3 tr. ř.) nebo na používání mateřského či zvoleného jazyka (§ 2 odst. 14 tr. ř.). I.P. byl vzat do předběžné vydávací vazby důvodně a v souladu se zákonem, jakož i mezinárodními smlouvami, kterými je upraveno vydávání osob mezi Českou republikou a Ukrajinou (vyhl. č. 95/1983 Sb.o Smlouvě mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci, sdělení FMZV č. 549/92 Sb. o Evropské úmluvě o vydávání) a které mají před zákonnou úpravou přednost (§ 375 odst. 1 tr.ř.). Jde o cizince bez stálého pobytu na území České republiky, který je v Ukrajině stíhán pro závažnou trestnou činnost, přičemž tamní soud v Užhorodu byl nucen k zajištění jeho osoby pro trestní řízení vydat již dne 3.8.2001 zatykač. Žádost o předběžnou vazbu byla české straně poslána prostřednictvím Interpolu a v této se uvádí, že je k dispozici příkaz k zatčení ukrajinského soudu, míní se zaslat žádost o vydání, je v ní obsaženo označení trestných činů, pro které bude vydání žádáno a kdy a kde měly být tyto spáchány (čl. 72 odst. 1 vyhl. č. 95/1983 Sb., čl. 16 odst. 1. až 3. sdělení č. 549/1992 Sb., § 381 odst. 1 tr. ř.). Výše uvedené skutečnosti odůvodňují obavu z útěku osoby, u níž lze očekávat z ukrajinské strany podání žádosti o vydání, přičemž negativním rozhodnutím o návrhu na vzetí do předběžné vazby by byla přinejmenším ohrožena realizace očekávaného vydávacího řízení a v důsledku toho i dosažení jeho účelu (§ 381 odst. 1 tr. ř.). K námitce stěžovatele, že trestnou činnost nespáchal, je třeba uvést, že předmětem tohoto řízení nebylo a nemohlo být posouzení jeho viny či dostatečnosti důkazů. Pro vzetí do předběžné vydávací vazby postačuje z tohoto úhlu pohledu pouze existence vazebního důvodu dle § 381 odst. 1 tr. ř. a žádosti o předběžnou vazbu obsahující náležitosti dle čl. 16 odst. 2. až 3. sdělení č. 549/1992 Sb., tj. v konkrétním případě odkazující na vydání příkazu k zatčení ukrajinským soudem. České soudní orgány nejsou oprávněny v řízení souvisejícím s vydáním do ciziny zkoumat odůvodněnost a důkazní podloženost trestního stíhání osoby, o jejíž vydání jde. Za předmět dokazování v dané věci tedy krajský soud důvodně považoval pouze zjištění, zda jsou splněny podmínky, vyplývající z mezinárodních smluv či zákona, pro vzetí do předběžné vydávací vazby a správně dospěl k závěru, že tyto splněny jsou. Z uvedených důvodů byla podaná stížnost jako nedůvodná dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.