Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6To 7/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2002, čj. – 1781, kterým byli výše jmenovaní obžalovaní propuštěni z vazby na svobodu. Současně Krajský soud v Brně svým usnesením rozhodl podle § 71 odst. 4, odst. 6, odst. 7 tr. ř. o ponechání obžalovaných O., T. a U. ve vazbě z důvodů, specifikovaných v ustanovení § 67 písm. a), c) tr. ř. Současně byla podle § 72 odst. 3 tr. ř. zamítnuta žádost obžalovaných T. a U. o propuštění z vazby na svobodu.

Proti té části výroku, kterým bylo rozhodnuto o ponechání obžalovaných ve vazbě a zamítnutí žádosti obžalovaného T. a U. o propuštění z vazby na svobodu, si podali ve lhůtě, vymezené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř., stížnost obžalovaní T.O., M.T. i R.U.

Obžalovaný T.O. v písemně vyhotovené stížnosti namítá, že v jeho případě nejsou dány důvody vazby, specifikované v ustanovení § 67 písm. a), c) tr. ř. a tím není dán ani důvod pro postup dle § 71 odst. 4, odst. 6, odst. 7 tr. ř. V dalších pasážích podané stížnosti se stěžovatel k otázkám existence či neexistence vazebních důvodů blíže nevyjadřuje a podanou stížnost zaměřuje především do výhrad stran skutkových zjištění, obsažených v podané obžalobě Městského zastupitelství v Brně.

Stejným způsobem pojal stížnost proti napadenému usnesení i obžalovaný R.U., který úvodem své stížnosti odmítá názor, obsažený v napadeném usnesení, stran existence vazebních důvodů a v dalším zaměřuje obsah své stížnosti proti skutkovým zjištěním, obsaženým v podané obžalobě Městského zastupitelství v Brně.

Obžalovaný M.T. v odůvodnění podané stížnosti konstatuje, že je přesvědčen o tom, že s ohledem na radikální změnu důkazní situace a tomu odpovídající výši způsobené škody, nejsou dány důvody vazby dle § 67 písm. a), c) tr. ř.

Na základě podaných stížností obžalovaných přezkoumal Vrchní soud v Olomouci správnost výroků napadeného usnesení, proti kterým mohli stěžovatelé podat stížnost a řízení, předcházející napadenému usnesení a dospěl přitom k následujícím závěrům.

Předně je nutno konstatovat, že i nadále, jak to správně rozvádí v odůvodnění svého usnesení Krajský soud v Brně, je proti všem obžalovaným vedeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. Na této věci nemůže měnit nic ani ta skutečnost, že rozsudkem Městského soudu v Brně, který byl vyhlášen dne 12. 11. 2002, byl obžalovaný O. uznán vinným toliko trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., obžalovaný T. trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a porušováním domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák. a obžalovaný U. trestnými činy podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poněvadž citovaný rozsudek nenabyl dosud právní moci a v dané trestní věci je podáno odvolání státního zástupce, kterým se domáhá, aby jednání obžalovaných bylo posouzeno v souladu s právní kvalifikací, uplatněnou v podané obžalobě.

Od tohoto stanoviska je potom nutno odvíjet i další úvahy, stran délky trvání vazebních lhůt, vymezených v ustanovení § 71 odst. 8 tr. ř. S ohledem na fakt, že trestní stíhání je i nadále vedeno pro trestný čin, o kterém je příslušný v prvém stupni konat řízení senát (okresního nebo krajského soudu), činí celková doba vazby v trestním řízení, kterou není možno přesáhnout, dva roky (§ 71 odst. 8 písm. b/ tr. ř.). Z tohoto pohledu je potom nutno považovat stanovisko soudu prvého stupně o tom, že úvahy o délce trvání vazební lhůty, je nutno odvíjet z právní kvalifikace, uplatněné v dosud nepravomocném rozsudku za nesprávné, nemající oporu v zákoně.

S ohledem na předchozí stanovisko bylo tedy nutno, aby se vrchní soud zabýval otázkou existence vazebních důvodů na straně všech obžalovaných. I v tomto směru se stížnostní soud plně ztotožnil se stanoviskem, uplatněným v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně. Jelikož bylo v minulosti opakovaně v dané trestní věci rozhodováno o další existenci vazby obžalovaných a vrchní soud se s argumentací, uplatněnou v předchozích rozhodnutí, plně ztotožnil, je možno na předchozí rozhodnutí Městského soudu v Brně, stran vazebních důvodů obžalovaných, v plném směru odkázat. Z výše uvedených důvodů není možno Krajskému soudu v Brně vytknout, pokud žádosti obžalovaného T. a U. o propuštění z vazby zamítl.

Po zvážení všech výše uvedených skutečností proto rozhodl vrchní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnese

ní a stížnosti obžalovaných jako bezdůvodné v celém rozsahu zamítl.