Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21Co 401/2002

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. A. S. a soudců JUDr. O. B. a Mgr. J. Z.v právní věci žalobce

ČKP

, zastoupené ČP, a.s. proti žalovanému

Z. K.,

zastoupenému Mgr. M. P.,

o zaplacení 232.952,- Kč s příslušenstvím,

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu P z 8. ledna 2002, č.j. -54,

t a k t o :

Rozsudek okresního soudu

s e

m ě n í

tak, že žaloba s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 232.952,- Kč s 8% úrokem ročně od podání žaloby do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku,

s e z a m í t á .

Z o d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 232.952,- Kč s 8% úrokem ročně od podání žaloby, to je od 21. 5. 2001, do zaplacení.

OS odůvodnil rozsudek tím, že žalobce vyplatil poškozenému pojistné plnění ve výši 232.952,- Kč, a to v souvislosti se škodou, kterou způsobil žalovaný při dopravní nehodě 29. 4. 1996. Žalovaný tehdy řídil bez řidičského oprávnění motorové vozidlo a při dopravní nehodě posunul mostní konstrukci a poškodil železniční svršek ležící na této mostní konstrukci. Žalovaný namítal, že v době dopravní nehodu způsobil jako zaměstnanec, nikoli jako fyzická osoba. OS dospěl k závěru, že žalovaný byl sice v době vzniku škody zaměstnancem uvedené obchodní společnosti, ale současně byl jejím statutárním zástupcem a jednatelem a obchodní společnost již neexistuje. Žalobce jako pojišťovna má proto právo na náhradu částek, které vyplatil, přímo proti žalovanému podle a , když odst. 3 tohoto zákonného ustanovení nelze použít.

Proti rozsudku OS podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Namítal, že OS věc nesprávně posoudil po právní stránce. Především obchodní společnost, která byla zaměstnavatelem žalovaného v době dopravní nehody, nikdy nezanikla, ale nadále existuje a pouze a došlo i ke změně jednatelů a společníků. Dle názoru žalovaného lze aplikovat ustanovení , z něhož vyplývá, že povinnost k náhradě vyplacené částky má zaměstnavatel, pokud nastala tam uvedená skutečnost při plnění úkolů v pracovněprávním vztahu nebo v přímé souvislosti s ním. Žalovaný nesporně prokázal, že k dopravní nehodě došlo při plnění úkolů z pracovněprávního vztahu, a proto povinnost k náhradě vůči žalobci jako pojišťovně má jeho zaměstnavatel. Citované ustanovení vyhlášky navíc uvádí zaměstnavatele jako jedinou povinnou osobu a nedává pojišťovně možnost volby mezi žalovaným a jeho zaměstnavatelem. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žaloba zamítnuta.

Žalobce navrhl potvrzení rozsudku OS. Podle trestního rozsudku spáchal žalovaný trestný čin padělání a pozměňování veřejnéy tak, že používal část řidičského průkazu někoho jiného. Dle názoru žalobce konání žalovaného, kterým způsobil škodu, nelze považovat za činnost právnické osoby, k níž byla konající osoba použita. Jedná se o vybočení z této činnosti, a proto je dána přímá odpovědnost konající osoby. Žalovaný věděl, že používá padělané a pozměněné řidičské oprávnění, přesto řídil vozidlo, k němuž neměl oprávnění a způsobil dopravní nehodu. Žalobce má proto proti žalovanému oprávněný nárok dle , písm. c) , na zaplacení pojistného plnění poskytnutého poškozenému a vedle toho dle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení má pouze právo nikoli povinnost uplatnit náhradu vůči zaměstnavateli. Podle a citované vyhlášky jsou pojištěnými řidič i provozovatel motorového vozidla a je na žalobci, aby zvolil, na kterém z nich bude škodu vymáhat.

KS přezkoumal rozsudek OS včetně řízení mu předcházejícího podle věta první a , 5 a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zcela důvodné.

Žalovaný svým odvoláním uplatnil odvolací důvod podle , podle něhož rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

OS učinil správná a dostatečná skutková zjištění, s nimiž se krajský soud ztotožnil a na která v podrobnostech odkazuje.

V řízení bylo prokázáno, že 29. 4. 1996 došlo k dopravní nehodě, při níž žalovaný jako zaměstnanec společnosti řídil vozidlo jízdní soupravy, jejíž náklad zachytil o mostní konstrukci železniční trati. Tím byla poškozenému způsobena škoda, na kterou žalobce poskytl pojistné plnění ve výši 232.952,- Kč, a to za pojištěnou provozovatelku vozidla V. K.

KS se však neztotožnil s právními závěry OS

V souladu s ustanovením § 813 odst. 1 o.z.jestliže pojištěný má proti jinému právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, přechází jeho právo na pojistitele, a to do výše plnění, které mu pojistitel poskytl.

Jak již bylo výše uvedeno, žalobce poskytl poškozenému pojistné plnění ve výši 232.952,- Kč za pojištěnou provozovatelku vozidla, při jehož provozu byla škoda způsobena. Tato odpovídá za škodu podle ustanovení § 427 o.z. a má právo na náhradu škody proti škůdci podle § 420 o.z. . Toto její právo jako tzv. postih přechází dle citovaného ustanovení § 813 odst.1 o.z. na žalobce jako pojistitele. Žalobce je tudíž tzv. aktivně věcně legitimován k uplatnění pojistného plnění ve vyplacené výši 232.952,- Kč.

Žalovaný škodu způsobil jako zaměstnanec, takže za tuto škodu odpovídá výlučně svému zaměstnavateli dle a násl. . Zaměstnavatel odpovídá poškozenému podle o.z.. Toto zákonné ustanovení upravuje odpovědnost právnické nebo fyzické osoby za škodu způsobenou jinými osobami, je-li vůči nim škůdce v takovém právním vztahu (např. v pracovním poměru), že je na místě stanovení této odpovědnosti místo škůdce, který způsobil škodu při jejich činnosti, k níž byl použit. Jedná se totiž o vnitřní, účelový vztah k činnosti právnické či fyzické osoby, která takovou, např. podnikatelskou činnost vyvíjí, nikoli o činnost, kterou by jednající osoba (např. zaměstnanec) sledovala svůj osobní zájem. V řízení nebylo prokázáno, že by konání žalovaného, který způsobil škodu, nebylo možno považovat za činnost jeho zaměstnavatele, k níž byl použit, a že by se tudíž jednalo o vybočení, tzv. exces, z této činnosti. OS v této souvislosti správně zjistil, že žalovaný byl zaměstnán mimo jiné jako řidič a v den, kdy došlo ke škodné události, byl pověřen převézt čelní nakladač. Z hlediska odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou zaměstnavateli ve smyslu ustanovení není rozhodné, že žalovaný řídil motorové vozidlo, aniž by k tomu měl potřebné oprávnění. S tím koresponduje i úprava obsažená v a 3 , kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla.

Pojišťovna má právo na náhradu částek, které vyplatila z důvodu škody způsobené provozem motorového vozidla proti pojištěnému, který řídil motorové vozidlo bez platného předepsaného řidičského oprávnění nebo v době zákazu činnosti řídit motorové vozidlo (§ 11 odst. 1, písm.c) citované vyhlášky). Nastala-li skutečnost uvedená v odstavci 1 pod písm. c) při plnění úkolů v pracovněprávním vztahu nebo v přímé souvislosti s ním, má pojišťovna právo na náhradu vůči zaměstnavateli (§ 11 odst. 3 citované vyhlášky).

Z dikce § 11 odst. 1 písm.c) a odst. 3 citované vyhlášky je zřejmé, že odst. 3 je v poměru speciality k odst. 1 písm.c), což znamená, že vzhledem ke skutkovým zjištěním lze použít pouze ustanovení citované vyhlášky, takže žalobce jako pojišťovna nemá právo volby uplatnit postih dle buď proti zaměstnavateli nebo žalovanému, nýbrž pouze proti zaměstnavateli žalovaného. Žalovaný tedy není tzv. pasivně věcně legitimován a žalobě není možno vyhovět.

Ze všech shora uvedených důvodů KS pro odlišné právní hodnocení OS zjištěného skutkového stavu změnil napadený rozsudek o věci samé ( ).

V Praze dne 15. 1. 2003

JUDr. A. S.

předsedkyně senátu