Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16Co 328/2002

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R o z s u d e k

j m é n e m r e p u b l i k y

Krajský soud v Ostrav ě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. O.P. a soudců JUDr. J.Ch. a JUDr. I. H. ve věci žalobce V. B., nar. x, bytem F.-M., zastoupeného JUDr. R.H., advokátem se sídlem v O., proti žalovanému x, s.r.o. "v likvidaci", se sídlem v O. -S.O. , zastoupenému Mgr. D. M., advokátem se sídlem v O. -M.O. , o zaplacení 424.366,- K č s p říslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostrav ě č .j. 40C 60/2001-91, ze dne 6.6.2002,

t a k t o :

I. Rozsudek soudu prvního stupn ě se v odstavci II. výroku, pokud jím bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 32.025,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 13.034,- K č od 1.3.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 1.666,-K č od 1.4.2000 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 10.120,- K č od 1.11.2000 do zaplacení p o t v r z u j e .

II. Rozsudek soudu prvního stupn ě se v odstavci II. výroku, pokud jím bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 360.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.5.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.6.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.7.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.8.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.9.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.10.2000 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 93.510,- K č od 1.11.2000 do zaplacení a v odstavci IV. a V. výroku z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud napadeným rozsudkem řízení zastavil ohledně č ásti úroku z prodlení, zavázal žalovaného zaplatit žalobci 392.025,- K č s p říslušenstvím, zamítl žalobu v č ástce 32.341,- K č s p říslušenstvím, zavázal žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení a Č eské republice v ůč i ú č astník ům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Dospěl k závěru, že žalobci u žalovaného vznikl pracovní poměr jmenováním, a to ode dne 1.4.1999 na dobu neurč itou se za řazením žalobce jako ředitel. Žalobce nebyl platně odvolán z funkce ředitele, neboť odvolání z funkce ze dne 26.1.2000 mu bylo zasláno poštou jako doporuč ená zásilka bez poznámky "do vlastních rukou". Žalobce si zásilku nep řevzal v úložní lhůtě a vrácením zásilky žalovanému nenastaly úč inky doru č ení odvolání z funkce dle § 266a "odstavec 4" ZPr. Okresní soud žalobci p řiznal doplatek mzdy za leden 2000 20.000,- Kč s p říslušenstvím, doplatek mzdy za únor 2000 1.905,- Kč s p říslušenstvím, náhradu mzdy dle § 130 ZPr 280.000,- Kč s p říslušenstvím, za dobu od března 2000 do září 2000, náhradu mzdy za 4 a půl dne dovolené za rok 1999 a jeden a půl dne dovolené za rok 2000 10.120,- Kč s p říslušenstvím a odstupné dle § 60a ZPr 80.000,- Kč s p říslušenstvím. Celkem žalobci přiznal č ástku 392.025,- K č s příslušenstvím.

Proti rozsudku soudu prvního stupn ě podal odvolání žalovaný, a to proti odstavci II. a IV. výroku. Namítal, že doposud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skuteč nosti a d ůkazy, které nebyly dosud uplatněny. Rozhodnutí soudu spoč ívá na nesprávném právním posouzení v ěci a soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skuteč nostem a d ůkazům označ eným žalovaným. Po vydání rozsudku byl v evidenci žalovaného nalezen doklad, jenž zpochyb ňuje věrohodnost d ůkazních prostředků, na nichž spoč ívá rozhodnutí soudu prvního stupn ě. Jedná se o mzdový výkaz žalobce za měsíc květen 2000, z něhož vyplývá, že v daném měsíci měl být žalobce v období od 3.5.2000 do 19.5.2000 v pracovní neschopnosti. Dále žalovaný namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil právní otázku, zda nastaly úč inky doru č ení odvolání z funkce žalobci v souladu s ust. § 266a odst. 4 ZPr. V dob ě, kdy se předmětné doruč ování realizovalo, neobsahovalo ustanovení § 266a ZPr v tehdy ú č inném zn ění odstavec 4, na který soud odkazuje. Žalovaný se domnívá, že odvolání z funkce nemusí být doruč ováno o vlastních rukou, pop ř. při doruč ování poštou doru č ováno zásilkou s doru č enkou do vlastních rukou, když odvoláním z funkce nedochází k zániku pracovního pom ěru a vzhledem ke způsobu vzniku pracovního poměru jmenováním se v daném případě nejedná o změnu č i zánik povinností zam ěstnance vyplývajících z pracovní smlouvy. I kdyby však odvolání z funkce muselo být doruč ováno do vlastních rukou, což v p řípadě doruč ování prost řednictvím pošty znamená doruč ování doporu č ené zásilky s doru č enkou a poznámkou "do vlastních rukou", nelze nedodržení této formy považovat za d ůvod neplatnosti daného právního úkonu, když ani zvláštní zákon výslovně nestanoví, že nedodržení této formy právního úkonu znamená jeho neplatnost. Povinnost žalovaného, jako zaměstnavatele, doruč it odvolání žalobci tak byla spln ěna, jakmile mu byla předmětná zásilka obsahující odvolání z funkce vrácena poštou jako nedoruč itelná, když její doru č ení zma řil svým opomenutím žalobce, který ač koliv byl o jejím uložení na pošt ě vyrozuměn, nepřevzal si ji. Dle žalovaného za tohoto stavu náhrada mzdy ve smyslu ust. ZPr žalobci nenáleží, když v případě, že zaměstnanec byl z funkce, která se obsazuje jmenováním, odvolán, nejde o překážku v práci na straně zaměstnavatele, nekoná-li dále pro zaměstnavatele práci proto, že se s ním zaměstnavatel nedohodl na jeho dalším pracovním zařazení na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. na jinou pro něho vhodnou práci nebo proto, že zaměstnavatel pro něj takovou práci nemá. Žalovaný namítal, že dopis žalovaného ze dne 1.3.2000, jenž byl adresován žalobci a který si žalobce téhož dne převzal, nutno vykládat jako odvolání z funkce, protože v době jeho uč in ění žalovaný předpokládal, že odvolání již bylo žalobci řádně doruč eno. P ředmětný dopis byl žalobci doruč en a žalobce vzal skute č nosti v n ěm uvedené na vědomí, jak stvrdil svým vlastnoruč ním podpisem. Dle žalovaného výkon funkce žalobce v souladu s ust. ZPr skon č il nejpozději dnem následujícím po doruč ení odvolání z funkce, tedy dnem 2.3.2000.

Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupn ě jako věcně správného s tím, že doklad předložený až v odvolání, měl být použit již v řízení před soudem prvního stupně. Pokud se týká odvolání ohledně doruč ování odvolání z funkce bez uvedení poznámky "do vlastních rukou", tak výklad žalovaného žalobce považuje za účelový. Nebylo zapot řebí dodržet formu úkonu, když úkon ohledně odvolání z funkce nebyl uč in ěn. Pokud se týká přípisu ze dne 1.3.2000, tak se nejednalo o platný právní úkon, když v tomto p řípise se pouze odkazuje na něco, co bylo provedeno předtím.

Krajský soud jako soud odvolací ( OS Ř) po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ust. a a dospěl k závěru, že odvolání je podáno z důvodů uvedených a g/ . Dále dospěl k závěru, že odvolání je důvodné č áste č n ě, pouze ve vztahu k náhradě mzdy za období od března 2000 do září 2000 a k odstupnému.

Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupn ě v č ásti, pokud byl p řiznán doplatek mzdy za leden 2000 v č ástce 20.000,- K č s p říslušenstvím, doplatek za únor 2000 v č ástce 1.905,- K č s p říslušenstvím a náhrada mzdy za dovolenou ve výši 10.120,- Kč s p říslušenstvím potvrdil jako věcně správné ( ), když ani žalovaný nenamítal ve svém odvolání žádné konkrétní odvolací důvody ve vztahu k této č ásti rozhodnutí a odvolací soud odkazuje na od ůvodnění rozhodnutí, jak je provedl okresní soud.

Žalovaný namítal, že jsou tu další skute č nosti a d ůkazy, které nebyly dosud uplatněny. K tomu doložil doklad - mzdový výkaz žalobce za měsíc květen 2000, z něhož vyplývá, že žalobce byl v období od l3.5.2000 do 19.5.2000 v pracovní neschopnosti. Tento doklad pochází z evidence žalovaného a nebyl uplatněn jako důkaz před soudem prvního stupně. Okresní soud před vydáním napadeného rozsudku řádně úč astníky pou č il dle § 119a odst. 1 OS Ř. Za této situace se odvolací soud nemůže zabývat touto odvolací námitkou, když skuteč nosti nebo d ůkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. ). O takový případ se v dané věci ovšem nejedná.

Soud prvního stupn ě dospěl k závěru, že žalobce, který u žalovaného od 1.3.1999 vykonával jmenovanou funkci ředitele, nebyl nikdy platně odvolán z této funkce, když písemné odvolání z funkce ze dne 26.1.2000 bylo žalobci doruč ováno prost řednictvím Č eské pošty jako držitele poštovní licence, a to doporu č enou zásilkou bez poznámky "do vlastních rukou" na adresu bydlišt ě žalobce. Předmětná zásilka byla na poště uložena, když žalobce nebyl v místě doruč ení zastižen. Žalobce na uložení zásilky byl upozorn ěn a nevyzvedl si ji v úložní době. Tato byla vrácena zpět žalovanému. Nenastaly tedy úč inky doru č ení odvolání z funkce žalobci v souladu s "§ 266a odst. 4 ZP", nebo ť předmětná zásilka byla sice zaslána jako doporuč ená zásilka, ovšem nikoliv s doru č enkou a poznámkou "do vlastních rukou", jak to vyžaduje ustanovení § 266a odst. 2 ZPr. S tímto záv ěrem se odvolací soud neztotožňuje.

Projednávanou v ěc je třeba i v souč asné dob ě posuzovat podle ustanovení a předpisů jej provádějících ve znění úč inném do 31.12.2000, tj. ve zn ění před novelou provedenou zákonem č .

V první řadě je nutno se zabývat otázkou, zda na doruč ení odvolání z funkce dopadá ust. § 266a ZPr.

Odvolání z funkce musí být písemné a doru č ené druhému ú č astníku, jinak je neplatné (§ 65 odst. 2 ZPr). Pro pracovní pom ěry založené jmenováním platí jinak ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou (§ 68 ZPr). Z toho vyplývá,že odvolání z funkce musí být písemné a musí být doruč eno druhému ú č astníku, jinak je neplatné. Pro doru č ování platí § 266a ZPr.

Soud prvního stupn ě ve svém rozsudku správně vychází ze zákonného požadavku, podle něhož odvolání z jmenované funkce musí být doruč eno zam ěstnanci do vlastních rukou (§ 266a odst. 1 věta prvá ZPr). Písemnosti doruč uje zam ěstnavatel zaměstnanci na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Není-li to možné, lze písemnost doruč it poštou (§ 266a odst. 1 in fine ZPr). Písemnosti doru č ované poštou zasílá zam ěstnavatel za poslední adresu zaměstnance, která je mu známa, jako doporučenou zásilku s doru č enkou a poznámkou "do vlastních rukou" (§ 266a odst. 2 ZPr).

Povinnost zam ěstnavatele doruč it písemnost je spln ěna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme nebo jakmile byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoruč itelná a zam ěstnanec svým jednáním nebo opomenutím doruč ení písemností zma řil. Úč inky doru č ení nastanou i tehdy, jestliže zam ěstnanec přijetí písemnosti odmítne (§ 266a odst. 3 ZPr).

Pro posouzení dané v ěci je podstatné, zda zásilka obsahující písemnost zaměstnavatele - odvolání z funkce - předaná poště zaměstnavatelem k doruč ení zaměstnanci na poslední adresu zaměstnance, která je zaměstnavateli známá, neobsahuje doruč enku nebo poznámku "do vlastních rukou", má za následek neú č innost doru č ení této písemnosti zam ěstnanci, jestliže zaměstnanec přes tento nedostatek si ji nevyzvedne v úložní době, přestože byl upozorněn poštou, že zásilka je uložena a byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoruč itelná a zam ěstnanec svým jednáním, nebo opomenutím doruč ení písemnosti zma řil.

Odvolací soud dosp ěl k závěru, že i pro doruč ení písemnosti zam ěstnavatele obsahující rozhodnutí zaměstnavatele o odvolání zaměstnance z funkce platí ust. § 266a odst. 1 ZPr. Okolnost, že zásilka obsahující tuto písemnost předaná poště zaměstnavatelem k doruč ení zam ěstnanci neobsahuje doruč enku nebo poznámku "do vlastních rukou", nemá za následek neú č innost doru č ení písemnosti zam ěstnanci uvedené v § 260a odst. 1 věty prvé ZPr, jestliže písemnost byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoruč itelná a zam ěstnanec svým jednáním nebo opomenutím doruč ení písemnosti zma řil.

Okresní soud p ři svém vadném právním závěru opomenul, že povinnost zaměstnavatele doruč it písemnost zam ěstnanci je splněna nejen tehdy, když zaměstnanec písemnost převezme nebo její převzetí odmítne (bez ohledu na to, zda zásilka obsahující písemnost neobsahuje doruč enku nebo poznámku "do vlastních rukou"), ale i tehdy, pokud nastane fikce doru č ení a i v takovém p řípadě není důvod, aby doruč ení nebylo ú č inné jen z toho d ůvodu, že zásilka neobsahovala doruč enku nebo poznámku "do vlastních rukou. Pak lze dosp ět k závěru, že taková písemnost je doruč ena zam ěstnanci dnem, v němž se vrátila zaměstnavateli takto zaslaná písemnost jako nedoruč itelná zásilka, a to je za p ředpokladu, že zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doruč ení písemnosti zma řil.

Odvoláním z funkce pracovní pom ěr nekonč í (§ 65 odst. 3 vata prvá ZPr). Zákon v ust. § 65 odst. 3 v ěty druhé ZPr předpokládá (stanoví jako pravidlo), že zaměstnanec bude nadále u zaměstnavatele konat dohodou úč astník ů stanovenou jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci. Jde tu o takovou práci, kterou je zaměstnanec způsobilý vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, kvalifikaci a schopnostem. Pro případ, že zaměstnavatel pro zaměstnance takovou práci nemá nebo že ji zaměstnanec odmítne (v dohodě o jeho dalším pracovním zařazení u zaměstnavatele z tohoto důvodu nedojde), zákon stanoví (srov. § 65 odst. 3 věta třetí ZPr), že "je dán výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c/ ZPr". Zákon tu vytváří fikci nadbyteč nosti zam ěstnance, pro kterou je možné s ním rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné (možné) se při zkoumání platnosti výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skuteč n ě stal pro zaměstnavatele nadbyteč ným vzhledem k jeho rozhodnutí o organiza č ních zm ěnách (jak to jiná ustanovení § 46 dost. 1 písm. c/ ZPr pro platné rozvázání pracovního poměru výpovědi vyžaduje). Jednou z povinností vyplývající pro žalovaného z pracovního poměru je povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (srov. § 35 odst. 1 písm. a/ ZPr). Byl-li pracovní poměr založený jmenováním, platí tato povinnost pro přidělování práce odpovídající funkci, do níž byl zaměstnanec jmenován (§ 68 ZPr).

Jestliže zam ěstnanec byl z funkce odvolán, pak do doby než zaměstnavatel se se zaměstnancem dohodne na dalším pracovním zařazení, popř. do doby skonč ení pracovního pom ěru, se vztahy mezi úč astníky vyzna č ují tím, že zam ěstnanec nekoná pro zaměstnavatele práci, neboť dosud zastávanou práci již není oprávněn (ani povinen) vykonávat a jeho nové pracovní zařazení u zaměstnavatele není urč eno.I když s odvoláním z funkce pracovní pom ěr nekonč í, nastal takový stav, že tu chybí jeden z jeho základních prvk ů - druh práce. Jedním z následků odvolání zaměstnance z funkce tedy je, že zaměstnavatel nemá povinnost přidělovat zaměstnanci práci a že zaměstnanec není povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci, a to až do té doby, než se dohodnou na dalším pracovním zařazení zaměstnance, popř. až do skonč ení pracovního pom ěru.

Uvedený stav nelze pak posoudit jako p řekážku v práci na straně zaměstnavatele. O překážku v práci podle ust. § 130 odst. 1 ZPr by mohlo jít jen tehdy, kdyby další zařazení zaměstnance bylo dohodnuto a kdyby zaměstnavatel takto dohodnutou práci zaměstnanci z důvodů spoč ívajících na jeho stran ě nepřiděloval č i nemohl p řidělovat. Z toho, co bylo uvedeno, mimo jiné vyplývá, že zaměstnanec v době po odvolání z funkce nemá nárok na mzdu ani na náhradu mzdy, a to až do by, než bude dohodou úč astník ů určeno jeho další pracovní za řazení u zaměstnavatele.

Ust. § 65 odst. 3 v ěty druhé a třetí ZPr vyplývá, že zaměstnavatel má právní povinnost, aby jinou práci zaměstnanci nabídl a aby nabídku uč inil ihned, jakmile je to možné. Zam ěstnanec potom může se zaměstnancem pracovní poměr rozvázat výpovědí jedině tehdy, jestliže pro něj nemá jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci nebo jestliže zaměstnanec takovou práci odmítne.

Má-li zam ěstnavatel pro zaměstnance jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci, avšak tuto práci mu nenabídne, jde o porušení právní povinnosti způsobené v rámci plnění úkolů zaměstnavatele těmi, kdo jednají jejím jménem. Vznikne-li zaměstnanci následkem porušení této právní povinnosti škoda (spoč ívající nap ř. v tom, že mu ušel výdělek, který v tomto novém pracovním zařazení mohl získat), zaměstnavatel za tuto škodu odpovídá podle § 187 odst. 2 ZPr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1998, sp. zn. publikovaný v č aso- pise Soudní judikatura č . 24/1998 Sb.).

Vzhledem k odlišnému právnímu názoru se okresní soud doposud nezabýval otázkou, zda žalobce svým jednáním nebo opomenutím doru č ení písemnosti obsahující odvolání z funkce zma řil a dále se nezabýval zkoumáním otázky dalšího pracovního zařazení žalobce u žalovaného po odvolání z funkce ve smyslu ZPr. V případě dalšího žalovaného nároku odstupného při skonč ení pracovního pom ěru podle , lze s názorem okresního soudu souhlasit, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skonč il ke dni 30.9.2000 uplynutím výpov ědní doby na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalobci přípisem žalovaného ze dne 23.6.2000, kterou žalobce převzal od žalovaného dne 26.6.2000, a to z důvodu zrušení funkce ředitele, tedy z tzv. organizačních d ůvodů ve smyslu ust. ZPr, lze zatím souhlasit jen se základem tohoto nároku. Okresní soud se proto bude muset zabývat odstupným požadovaným žalobcem znovu co do jeho výše, která bude záviset na tom, co bude prokázáno ve vztahu k pracovnímu za řazení žalobce u žalovaného po odvolání z funkce.

Za této situace nejsou p ředpoklady ani pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně ohledně zaplacení náhrady mzdy za dobu od března 2000 do srpna 2000 a ohledně odstupného. Odvolací soud rozsudek v této č ásti zrušil a v ěc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení ( a 2 ).

Právní názor odvolacího soudu je pro soud prvního stupn ě závazný ( ).

O náhrad ě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání p řípustné.

V Ostrav ě dne 14.1.2003

JUDr. O.P.

p ředseda senátu 16Co 328/2002

R o z s u d e k

j m é n e m r e p u b l i k y

Krajský soud v Ostrav ě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Otakara Pochmona a soudců JUDr. Jana Chowaniece a JUDr. Ivy Hrdinové ve věci žalobce Vít ězslava Bednáře, nar. 29.7.1964, bytem Frýdek-Místek, Antala Staška 2372, zastoupeného JUDr. Radkem Hude č kem, advokátem se sídlem v Ostrav ě 1, Č eskobratrská 18, proti žalovanému IR - leasingová, s.r.o. "v likvidaci", se sídlem v Ostrav ě-Slezské Ostravě, Kopeč ní 12, zastoupenému Mgr. Davidem Maryškou, advokátem se sídlem v Ostrav ě-Moravské Ostravě, Obč anská 18, o zaplacení 424.366,- K č s p říslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostrav ě č .j. 40C 60/2001-91, ze dne 6.6.2002,

t a k t o :

I. Rozsudek soudu prvního stupn ě se v odstavci II. výroku, pokud jím bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 32.025,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 13.034,- K č od 1.3.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 1.666,-K č od 1.4.2000 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 10.120,- K č od 1.11.2000 do zaplacení p o t v r z u j e .

II. Rozsudek soudu prvního stupn ě se v odstavci II. výroku, pokud jím bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 360.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.5.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.6.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.7.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.8.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.9.2000 do zaplacení, s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 28.399,- K č od 1.10.2000 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z č ástky 93.510,- K č od 1.11.2000 do zaplacení a v odstavci IV. a V. výroku z r u š u j e a v tomto rozsahu se v ěc

v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud napadeným rozsudkem řízení zastavil ohledně č ásti úroku z prodlení, zavázal žalovaného zaplatit žalobci 392.025,- K č s p říslušenstvím, zamítl žalobu v č ástce 32.341,- K č s p říslušenstvím, zavázal žalovaného zaplatit žalobci náklady řízení a Č eské republice v ůč i ú č astník ům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Dospěl k závěru, že žalobci u žalovaného vznikl pracovní poměr jmenováním, a to ode dne 1.4.1999 na dobu neurč itou se za řazením žalobce jako ředitel. Žalobce nebyl platně odvolán z funkce ředitele, neboť odvolání z funkce ze dne 26.1.2000 mu bylo zasláno poštou jako doporuč ená zásilka bez poznámky "do vlastních rukou". Žalobce si zásilku ne-

p řevzal v úložní lhůtě a vrácením zásilky žalovanému nenastaly úč inky doru č e- ní odvolání z funkce dle § 266a "odstavec 4" ZPr. Okresní soud žalobci p řiznal doplatek mzdy za leden 2000 20.000,- Kč s p říslušenstvím, doplatek mzdy za únor 2000 1.905,- Kč s p říslušenstvím, náhradu mzdy dle § 130 ZPr 280.000,- Kč s p říslušenstvím, za dobu od března 2000 do září 2000, náhradu mzdy za 4 a půl dne dovolené za rok 1999 a jeden a půl dne dovolené za rok 2000 10.120,- Kč s p říslušenstvím a odstupné dle § 60a ZPr 80.000,- Kč s p říslušenstvím. Celkem žalobci přiznal č ástku 392.025,- K č s p říslušenstvím.

Proti rozsudku soudu prvního stupn ě podal odvolání žalovaný, a to proti odstavci II. a IV. výroku. Namítal, že doposud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skuteč nosti a d ůkazy, které nebyly dosud uplatněny. Rozhodnutí soudu spoč ívá na nesprávném právním posouzení v ěci a soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skuteč nostem a d ůkazům označ eným žalovaným. Po vydání rozsudku byl v evidenci žalovaného nalezen doklad, jenž zpochyb ňuje věrohodnost d ůkazních prostředků, na nichž spoč ívá rozhodnutí soudu prvního stupn ě. Jedná se o mzdový výkaz žalobce za měsíc květen 2000, z něhož vyplývá, že v daném měsíci měl být žalobce v období od 3.5.2000 do 19.5.2000 v pracovní neschopnosti. Dále žalovaný namítal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil právní otázku, zda nastaly úč inky doru č ení odvolání z funkce žalobci v souladu s ust. § 266a odst. 4 ZPr. V dob ě, kdy se předmětné doruč ování realizovalo, neobsahovalo ustanovení § 266a ZPr v tehdy ú č inném zn ění odstavec 4, na který soud odkazuje. Žalovaný se domnívá, že odvolání z funkce nemusí být doruč ováno o vlastních rukou, pop ř. při doruč o- vání poštou doru č ováno zásilkou s doru č enkou do vlastních rukou, když odvoláním z funkce nedochází k zániku pracovního pom ěru a vzhledem ke způsobu vzniku pracovního poměru jmenováním se v daném případě nejedná o změnu č i zánik povinností zam ěstnance vyplývajících z pracovní smlouvy. I kdyby však odvolání z funkce muselo být doruč ováno do vlastních rukou, což v p řípadě doruč ování prost řednictvím pošty znamená doruč ování doporu č ené zásilky s do-

ru č enkou a poznámkou "do vlastních rukou", nelze nedodržení této formy považovat za d ůvod neplatnosti daného právního úkonu, když ani zvláštní zákon výslovně nestanoví, že nedodržení této formy právního úkonu znamená jeho neplatnost. Povinnost žalovaného, jako zaměstnavatele, doruč it odvolání žalobci tak byla spln ěna, jakmile mu byla předmětná zásilka obsahující odvolání z funkce vrácena poštou jako nedoruč itelná, když její doru č ení zma řil svým opomenutím žalobce, který ač koliv byl o jejím uložení na pošt ě vyrozuměn, nepřevzal si ji. Dle žalovaného za tohoto stavu náhrada mzdy ve smyslu ust. ZPr žalobci nenáleží, když v případě, že zaměstnanec byl z funkce, která se obsazuje jmenováním, odvolán, nejde o překážku v práci na straně zaměstnavatele, nekoná-li dále pro zaměstnavatele práci proto, že se s ním zaměstnavatel nedohodl na jeho dalším pracovním zařazení na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. na jinou pro něho vhodnou práci nebo proto, že zaměstnavatel pro něj takovou práci nemá. Žalovaný namítal, že dopis žalovaného ze dne 1.3.2000, jenž byl adresován žalobci a který si žalobce téhož dne převzal, nutno vykládat jako odvolání z funkce, protože v době jeho uč in ění žalovaný předpokládal, že odvolání již bylo žalobci řádně doruč eno. P ředmětný dopis byl žalobci doruč en a žalobce vzal skute č nosti v n ěm uvedené na vědomí, jak stvrdil svým vlastnoruč ním podpisem. Dle žalovaného výkon funkce žalobce v souladu s ust. ZPr skon č il nejpozd ěji dnem následujícím po doruč ení odvolání z funkce, tedy dnem 2.3.2000.

Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupn ě jako věcně správného s tím, že doklad předložený až v odvolání, měl být použit již v řízení před soudem prvního stupně. Pokud se týká odvolání ohledně doruč ování odvolání z funkce bez uvedení poznámky "do vlastních rukou", tak výklad žalovaného žalobce považuje za ú č elový. Nebylo zapot řebí dodržet formu úkonu, když úkon ohledně odvolání z funkce nebyl uč in ěn. Pokud se týká přípisu ze dne 1.3.2000, tak se nejednalo o platný právní úkon, když v tomto p řípise se pouze odkazuje na něco, co bylo provedeno předtím.

Krajský soud jako soud odvolací ( OS Ř) po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ust. a a dospěl k závěru, že odvolání je podáno z důvodů uvedených a g/ . Dále dospěl k závěru, že odvolání je důvodné č áste č n ě, pouze ve vztahu k náhradě mzdy za období od března 2000 do září 2000 a k odstupnému.

Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupn ě v č ásti, pokud byl p řiznán doplatek mzdy za leden 2000 v č ástce 20.000,- K č s p říslušenstvím, doplatek za únor 2000 v č ástce 1.905,- K č s p říslušenstvím a náhrada mzdy za dovolenou ve výši 10.120,- Kč s p říslušenstvím potvrdil jako věcně správné ( ), když ani žalovaný nenamítal ve svém odvolání žádné konkrétní odvolací důvody ve vztahu k této č ásti rozhodnutí a odvolací soud odkazuje na od ůvodnění rozhodnutí, jak je provedl okresní soud.

Žalovaný namítal, že jsou tu další skute č nosti a d ůkazy, které nebyly dosud uplatněny. K tomu doložil doklad - mzdový výkaz žalobce za měsíc květen 2000, z něhož vyplývá, že žalobce byl v období od l3.5.2000 do 19.5.2000 v pracovní neschopnosti. Tento doklad pochází z evidence žalovaného a nebyl uplatněn jako důkaz před soudem prvního stupně. Okresní soud před vydáním napadeného rozsudku řádně úč astníky pou č il dle § 119a odst. 1 OS Ř. Za této situace se odvolací soud nemůže zabývat touto odvolací námitkou, když sku-

teč nosti nebo d ůkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. ). O takový případ se v dané věci ovšem nejedná.

Soud prvního stupn ě dospěl k závěru, že žalobce, který u žalovaného od 1.3.1999 vykonával jmenovanou funkci ředitele, nebyl nikdy platně odvolán z této funkce, když písemné odvolání z funkce ze dne 26.1.2000 bylo žalobci doruč ováno prost řednictvím Č eské pošty jako držitele poštovní licence, a to doporu č enou zásilkou bez poznámky "do vlastních rukou" na adresu bydlišt ě žalobce. Předmětná zásilka byla na poště uložena, když žalobce nebyl v místě doruč ení zastižen. Žalobce na uložení zásilky byl upozorn ěn a nevyzvedl si ji v úložní době. Tato byla vrácena zpět žalovanému. Nenastaly tedy úč inky doru č ení odvolání z funkce žalobci v souladu s "§ 266a odst. 4 ZP", nebo ť předmětná zásilka byla sice zaslána jako doporuč ená zásilka, ovšem nikoliv s doru č enkou a poznámkou "do vlastních rukou", jak to vyžaduje ustanovení § 266a odst. 2 ZPr. S tímto záv ěrem se odvolací soud neztotožňuje.

Projednávanou v ěc je třeba i v souč asné dob ě posuzovat podle ustanovení a předpisů jej provádějících ve znění úč inném do 31.12.2000, tj. ve zn ění před novelou provedenou zákonem č .

V první řadě je nutno se zabývat otázkou, zda na doruč ení odvolání z funkce dopadá ust. § 266a ZPr.

Odvolání z funkce musí být písemné a doru č ené druhému ú č astníku, jinak je neplatné (§ 65 odst. 2 ZPr). Pro pracovní pom ěry založené jmenováním platí jinak ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou (§ 68 ZPr). Z toho vyplývá,že odvolání z funkce musí být písemné a musí být doruč eno druhému ú č astníku, jinak je neplatné. Pro doru č ování platí § 266a ZPr.

Soud prvního stupn ě ve svém rozsudku správně vychází ze zákonného požadavku, podle něhož odvolání z jmenované funkce musí být doruč eno za-

m ěstnanci do vlastních rukou (§ 266a odst. 1 věta prvá ZPr). Písemnosti doru-

č uje zam ěstnavatel zaměstnanci na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Není-li to možné, lze písemnost doruč it poštou (§ 266a odst. 1 in fine ZPr). Písemnosti doru č ované poštou zasílá zam ěstnavatel za poslední adresu zaměstnance, která je mu známa, jako doporuč enou zásilku s doru č enkou a poznámkou "do vlastních rukou" (§ 266a odst. 2 ZPr).

Povinnost zam ěstnavatele doruč it písemnost je spln ěna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme nebo jakmile byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoruč itelná a zam ěstnanec svým jednáním nebo opomenutím doruč ení písemností zma řil. Úč inky doru č ení nastanou i tehdy, jestliže za-

m ěstnanec přijetí písemnosti odmítne (§ 266a odst. 3 ZPr).

Pro posouzení dané v ěci je podstatné, zda zásilka obsahující písemnost zaměstnavatele - odvolání z funkce - předaná poště zaměstnavatelem k doru-

č ení zam ěstnanci na poslední adresu zaměstnance, která je zaměstnavateli známá, neobsahuje doruč enku nebo poznámku "do vlastních rukou", má za následek neú č innost doru č ení této písemnosti zam ěstnanci, jestliže zaměstnanec přes tento nedostatek si ji nevyzvedne v úložní době, přestože byl upozorněn poštou, že zásilka je uložena a byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoruč itelná a zam ěstnanec svým jednáním, nebo opomenutím doruč ení písemnosti zma řil.

Odvolací soud dosp ěl k závěru, že i pro doruč ení písemnosti zam ěstnavatele obsahující rozhodnutí zaměstnavatele o odvolání zaměstnance z funkce platí ust. § 266a odst. 1 ZPr. Okolnost, že zásilka obsahující tuto písemnost předaná poště zaměstnavatelem k doruč ení zam ěstnanci neobsahuje doruč enku nebo poznámku "do vlastních rukou", nemá za následek neú č innost doru č ení písemnosti zam ěstnanci uvedené v § 260a odst. 1 věty prvé ZPr, jestliže písemnost byla poštou vrácena odesílajícímu zaměstnavateli jako nedoruč itelná a za-

m ěstnanec svým jednáním nebo opomenutím doruč ení písemnosti zma řil.

Okresní soud p ři svém vadném právním závěru opomenul, že povinnost zaměstnavatele doruč it písemnost zam ěstnanci je splněna nejen tehdy, když zaměstnanec písemnost převezme nebo její převzetí odmítne (bez ohledu na to, zda zásilka obsahující písemnost neobsahuje doruč enku nebo poznámku "do vlastních rukou"), ale i tehdy, pokud nastane fikce doru č ení a i v takovém p řípadě není důvod, aby doruč ení nebylo ú č inné jen z toho d ůvodu, že zásilka neobsahovala doruč enku nebo poznámku "do vlastních rukou. Pak lze dosp ět k závěru, že taková písemnost je doruč ena zam ěstnanci dnem, v němž se vrátila zaměstnavateli takto zaslaná písemnost jako nedoruč itelná zásilka, a to je za p ředpokladu, že zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doruč ení písemnosti zma řil.

Odvoláním z funkce pracovní pom ěr nekonč í (§ 65 odst. 3 vata prvá ZPr). Zákon v ust. § 65 odst. 3 v ěty druhé ZPr předpokládá (stanoví jako pravidlo), že zaměstnanec bude nadále u zaměstnavatele konat dohodou úč astník ů stanovenou jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci. Jde tu o takovou práci, kterou je zaměstnanec způsobilý vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, kvalifikaci a schopnostem. Pro případ, že zaměstnavatel pro zaměstnance takovou práci nemá nebo že ji zaměstnanec odmítne (v dohodě o jeho dalším pracovním zařazení u zaměstnavatele z tohoto důvodu nedojde), zákon stanoví (srov. § 65 odst. 3 věta třetí ZPr), že "je dán výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c/ ZPr". Zákon tu vytváří fikci nadbyteč nosti zam ěstnance, pro kterou je možné s ním rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné (možné) se při zkoumání platnosti výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skuteč n ě stal pro zaměstnavatele nadbyteč ným vzhledem k jeho rozhodnutí o organiza č ních zm ěnách (jak to jiná ustanovení § 46 dost. 1 písm. c/ ZPr pro platné rozvázání pracovního poměru výpovědi vyžaduje). Jednou z povinností vyplývající pro žalovaného z pracovního poměru je povinnost přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (srov. § 35 odst. 1 písm. a/ ZPr). Byl-li pracovní poměr založený jmenováním, platí tato povinnost pro přidělování práce odpovídající funkci, do níž byl zaměstnanec jmenován (§ 68 ZPr).

Jestliže zam ěstnanec byl z funkce odvolán, pak do doby než zaměstnavatel se se zaměstnancem dohodne na dalším pracovním zařazení, popř. do doby skonč ení pracovního pom ěru, se vztahy mezi úč astníky vyzna č ují tím, že zam ěstnanec nekoná pro zaměstnavatele práci, neboť dosud zastávanou práci již není oprávněn (ani povinen) vykonávat a jeho nové pracovní zařazení u zaměstnavatele není urč eno.I když s odvoláním z funkce pracovní pom ěr nekonč í, nastal takový stav, že tu chybí jeden z jeho základních prvk ů - druh práce. Jedním z následků odvolání zaměstnance z funkce tedy je, že zaměstnavatel nemá povinnost přidělovat zaměstnanci práci a že zaměstnanec není povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci, a to až do té doby, než se dohodnou na dalším pracovním zařazení zaměstnance, popř. až do skonč ení pracovního po-

m ěru.

Uvedený stav nelze pak posoudit jako p řekážku v práci na straně zaměstnavatele. O překážku v práci podle ust. § 130 odst. 1 ZPr by mohlo jít jen tehdy, kdyby další zařazení zaměstnance bylo dohodnuto a kdyby zaměstnavatel takto dohodnutou práci zaměstnanci z důvodů spoč ívajících na jeho stran ě nepřiděloval č i nemohl p řidělovat. Z toho, co bylo uvedeno, mimo jiné vyplývá, že zaměstnanec v době po odvolání z funkce nemá nárok na mzdu ani na náhradu mzdy, a to až do by, než bude dohodou úč astník ů urč eno jeho další pracovní za řazení u zaměstnavatele.

Ust. § 65 odst. 3 v ěty druhé a třetí ZPr vyplývá, že zaměstnavatel má právní povinnost, aby jinou práci zaměstnanci nabídl a aby nabídku uč inil ihned, jakmile je to možné. Zam ěstnanec potom může se zaměstnancem pracovní poměr rozvázat výpovědí jedině tehdy, jestliže pro něj nemá jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci nebo jestliže zaměstnanec takovou práci odmítne.

Má-li zam ěstnavatel pro zaměstnance jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popř. jinou pro něho vhodnou práci, avšak tuto práci mu nenabídne, jde o porušení právní povinnosti způsobené v rámci plnění úkolů zaměstnavatele těmi, kdo jednají jejím jménem. Vznikne-li zaměstnanci následkem porušení této právní povinnosti škoda (spoč ívající nap ř. v tom, že mu ušel výdělek, který v tomto novém pracovním zařazení mohl získat), zaměstnavatel za tuto škodu odpovídá podle § 187 odst. 2 ZPr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1998, sp. zn. publikovaný v č aso- pise Soudní judikatura č . 24/1998 Sb.).

Vzhledem k odlišnému právnímu názoru se okresní soud doposud nezabýval otázkou, zda žalobce svým jednáním nebo opomenutím doru č ení písemnosti obsahující odvolání z funkce zma řil a dále se nezabýval zkoumáním otázky dalšího pracovního zařazení žalobce u žalovaného po odvolání z funkce ve smyslu ZPr. V případě dalšího žalovaného nároku odstupného při skonč ení pracovního pom ěru podle , lze s názorem okresního soudu souhlasit, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skonč il ke dni 30.9.2000 uplynutím výpov ědní doby na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalobci přípisem žalovaného ze dne 23.6.2000, kterou žalobce převzal od žalovaného dne 26.6.2000, a to z důvodu zrušení funkce ředitele, tedy z tzv. organizač ních d ůvodů ve smyslu ust. ZPr, lze zatím souhlasit jen se základem tohoto nároku. Okresní soud se proto bude muset zabývat odstupným požadovaným žalobcem znovu co do jeho výše, která bude záviset na tom, co bude prokázáno ve vztahu k pracovnímu za řazení žalobce u žalovaného po odvolání z funkce.

Za této situace nejsou p ředpoklady ani pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně ohledně zaplacení náhrady mzdy za dobu od března 2000 do srpna 2000 a ohledně odstupného. Odvolací soud rozsudek v této č ásti zrušil a v ěc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení ( a 2 ).

Právní názor odvolacího soudu je pro soud prvního stupn ě závazný ( ).

O náhrad ě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání p řípustné.

V Ostrav ě dne 14.1.2003

JUDr. Otakar Pochmon

p ředseda senátu