Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5Co 3067/2002

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudkyň JUDr. Vladimíry Zelenkové. a JUDr. Jany Hůdové, v právní věci žalobce A. M. IČO:…, zast. JUDr. J. Š., advokátem ve S., proti žalovanému S. č. p., se sídlem S., zast. K. H., advokátem ve S., o vyklizení nemovitostí, o odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8.11.2002 č.j. – 102, t a k t o :

Usnesení soudu prvého stupně se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením soud prvého stupně uložil žalovanému, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení uvedl ve věci rozhodné skutečnosti dokládající jeho tvrzení o neplatnosti jednotlivých převodů předmětných nemovitostí až na nynějšího vlastníka – žalobce a ve stejné lhůtě označil k těmto skutkovým tvrzením důkazní návrhy, přičemž k později uvedeným skutečnostem a důkazům nebude přihlíženo.

Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil poukazem na ustanovení a uvedl, že žalovaný k výzvě soudu ze dne 21.8.2002, aby sdělil skutečnosti a důkazy směřující k otázce platnosti smluv o převodu nemovitostí, splnil svou povinnost pouze částečně (dne 13.9.2002). Navrhl tehdy provedení některých důkazů, aniž by uvedl skutková tvrzení. Žalovaný byl dále vyzván dne 27.9.2002, aby ve lhůtě jednoho týdne doplnil důkazní návrhy. Žalovaný posléze soudu sdělil adresu jednoho svědka s tím, že prozatím další důkaz nenavrhuje. Okresní soud poukázal na to, že žalobce navrhl postup podle , a proto bylo tímto způsobem postupováno.

Proti tomuto usnesení se odvolal žalovaný. Namítal, že rozhodnutí okresního soudu není správné, protože je povinnost ukládána jenom jemu, čímž je nastolena nerovnost účastníků. Podle odvolatele je rozhodnutí v rozporu se zněním ustanovení

Odvolání žalovaného je přípustné ( a ). Nejde o usnesení, kterým by se jen upravovalo vedení řízení ( ), a nejde ani o žádné z rozhodnutí vyjmenovaných pod písm. b) až l) citovaného ustanovení. Toto usnesení má zásadní vliv na rozhodnutí ve věci samé, protože upravuje možnost uplatnění dalších skutkových tvrzení a dalších důkazů po jeho vydání a ovlivňuje tak rozsah důkazního řízení.

Odvolání je podáno oprávněnou osobou ( ) a bylo podáno včas ( ).

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle , a to bez nařízení odvolacího jednání, jak to umožňuje ustanovení

Odvolání je důvodné.

Podle dochází-li v projednávání věci k průtahům proto, že účastník je nečinný, nebo že přes výzvy soudu nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo neoznačil potřebné důkazy, může soud, je-li to účelné a nejde-li o věci uvedené v , na návrh jiného účastníka, usnesením rozhodnout, že ve věci lze uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději ve lhůtě, kterou určí, a že k později uvedeným skutečnostem a důkazům nebude přihlíženo; lhůta nesmí být kratší než 15 dnů od doručení usnesení. Podle mohou po lhůtě určené soudem účastníci uvést další skutečnosti nebo označit důkazy, jen jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, nebo jestliže účastník byl vyzván k doplnění vylíčení rozhodných skutečností podle , jakož i skutečnosti a důkazy, které nastaly (vznikly) po uplynutí lhůty, nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést.

Shora uvedenými ustanoveními je upravena koncentrace řízení rozhodnutím soudu. Ustanovením je upravena koncentrace občanského soudního řízení ze zákona ve věcech v tomto ustanovení uvedených. Oba způsoby koncentrace řízení (na základě zákona a na základě rozhodnutí soudu) mají stejné důsledky, spočívající v tom, že účastníci jsou zásadně zavázáni splnit povinnost tvrzení a povinnost důkazní ve lhůtě soudem stanovené. Koncentrace řízení se musí projevit ve vztahu ke všem účastníkům řízení, jinak by nesplňovala účel, ke kterému směřuje. I z ustanovení plyne, že rozhodnutí soudu ve smyslu citovaného ustanovení musí znít tak, že ve věci lze uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději ve stanovené lhůtě. Součástí výroku tohoto usnesení musí být i poučení o tom, že k později uvedeným skutečnostem a důkazům nebude zásadně přihlíženo. Z ustanovení plyne, že po lhůtě určené soudem mohou účastníci , tedy všichni účastníci, uvést další skutečnosti nebo označit důkazy, jen jde-li o případy v tomto ustanovení uvedené. Z toho, že podle ustanovení má být rozhodnuto o koncentraci „ve věci“ a že v ustanovení se uvádí výjimky ze zásady o nepřihlížení k dalším skutečnostem a důkazům ve vztahu k „účastníkům“, tedy ke všem účastníkům řízení, je nutno dovodit, že jde o koncentraci řízení vztahující se ke všem účastníkům. Usnesením ve smyslu proto nemůže být ukládána povinnost jen některému z účastníků, ale musí být rozhodnuto tak, jak je uvedeno shora. Jen z takového obsahu výroku usnesení plyne, že žádný z účastníků řízení, tedy ani ten, který sám koncentraci navrhl (ale jehož postup nebyl důvodem koncentrace), nesmí, až na výjimky uvedené v ustanovení po určené lhůtě uvést další skutečnosti nebo označit další důkazy.

Protože okresní soud v napadeném usnesení uložil povinnost uvést všechny rozhodné skutečnosti a důkazy jen žalovanému, nerozhodl věcně správně. Usnesení okresního soudu by

znamenalo, že žalobce může i po usnesení vydaném podle uvádět nové skutečnosti a nové důkazy bez omezení, což se příčí účelu koncentrace řízení. Koncentrace řízení rozhodnutím soudu znamená obdobnou situaci jako koncentrace ze zákona, přičemž z ustanovení plyne jednoznačně, že povinnostem plynoucím z tohoto ustanovení se musí podrobit všichni účastníci řízení. Stejně tak tomu musí být i u koncentrace řízení rozhodnutím soudu.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 8. ledna 2003

JUDr. Milena Babková v.r.

předsedkyně senátu