Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49Co 265/2001

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě ve věci žalobkyně

A.L.

, zastoupené JUDr. M. K., obecnou zmocněnkyní, bytem v obci V., proti žalovanému

P. S.

, o zaplacení 3.210,- Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. března 2001, č.j. -13, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne

27. března 2001, č.j. -18,

t a k t o :

I.

Ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (III.) se rozsudek soudu I.

stupně

m ě n í

tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve

Vyškově na soudním poplatku částku 500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.

Ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3.210,- Kč (I.) a ve výroku o nákladech řízení (II.) se rozsudek soudu I. stupně

p o t v r z u j e

.

III.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 44,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Okresního soudu ve Vyškově dne 29.12.2000 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.210,- Kč. Uvedla, že u žalovaného byla zaměstnána v době od 4.5.1992 do 31.5.1999 jako vazačka věnců, kytic, kytiček, s místem výkonu práce v obci V. Podle hlášení nemoci z povolání vystaveného dne 30.11.1999 Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně byla u ní zjištěna dne 1.4.1999 nemoc z povolání, eczema contactum profesionale. Vzhledem k tomu, že u žalovaného pracovala za podmínek, z nichž vznikla nemoc z povolání, odpovídá za škodu způsobenou jí nemocí z povolání žalovaný. Žalovaná částka představuje bolestné v hodnotě 90 bodů, tj. 2.700,- Kč a náklady vynaložené žalobkyní na vystavení lékařského potvrzení v částce 510,- Kč.

Ještě před prvním jednáním ve věci soud I. stupně usnesením ze dne 5.1.2001, č.j. -10 žalovanému uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji „obhajobu“ a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; usnesením byl žalovaný současně poučen, že pokud se bez vážného důvodu „v dané lhůtě“ k žalobě nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu ve vyjádření brání, má se zato, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a že soud v tomto případě rozhodne rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením Usnesení bylo žalovanému do vlastních rukou současně s žalobou doručeno 17.1.2001. Na výzvu žalovaný nereagoval.

Rozsudkem ze dne 8.3.2001, č.j. -13 soud I. stupně uložil žalovanému P. S. povinnost zaplatit žalobkyni A. L. částku 3.210,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení vůči žalovanému (výrok II.) a žalovaného P. S. zavázal k povinnosti zaplatit České republice – do pokladny Okresního soudu ve Vyškově na soudním poplatku částku 600,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že žalovaný nereagoval na výzvu k vyjádření vydanou podle , přestože byl poučen o následcích spojených s nepodáním vyjádření ( ). Dovodil proto zákonnou fikci uznání nároku uplatněného žalobou ( ) a podle rozhodl rozsudkem pro uznání. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek podle „zákona o soudních poplatcích“. Usnesením ze dne 27.3.2001, č.j. -18 soud I. stupně rozhodl o opravě přísudečného výroku I. rozsudku v části o lhůtě k plnění; v písemném vyhotovení rozsudku v uvedené části přísudečného výroku I. chybělo slovo „dnů“.

Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal. Vedle chyby v psaní opravené usnesením o opravě namítá nedostatek procesních podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, jenž blíže nespecifikuje. V dalším obsahu odvolání žalovaný zpochybňuje splnění předpokladů jeho odpovědnosti za škodu způsobenou žalobkyní nemocí z povolání. Poukazuje na skutečnost, že žalobkyně onemocněla dne 19.4.1999 a její pracovní neschopnost byla ukončena dne 26.7.1999, tedy v době, kdy již u žalovaného nepracovala (pracovní poměr žalobkyně skončil k 31.5.1999). V době této pracovní neschopnosti žalobkyně nebyla ošetřujícím lékařem poslána na odborné vyšetření na Kliniku pracovního lékařství v Brně; na Kliniku pracovního lékařství v Brně se poprvé dostavila až dne 6.10.1999. V průběhu následující pracovní neschopnosti, k níž došlo v době jejího zaměstnání ve vazárně květin S. – Ž. v obci V., u žalobkyně byla zjištěna alergie na astry a chryzantémy, přičemž u žalovaného žalobkyně s astrami nepřišla do styku vůbec a s chryzantémami naposledy v měsíci říjnu 1998. Vzhledem k uvedenému považuje žalovaný „k objasnění celé záležitosti“ za nezbytné zjistit, kdy se skutečně žalobkyně dostavila na Kliniku pracovního lékařství v Brně. Navrhuje proto zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje odvolání za nedůvodné vzhledem k tomu, že „provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně u žalovaného pracovala za podmínek, za nichž vznikla nemoc z povolání“.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas ( ), k tomu oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ) a že je přípustné ( a a contrario ), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo ( a ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Přestože odvolání bylo podáno též z jiných důvodů, jestliže bylo namítáno nedostatečné zjištění skutkového stavu věci, přezkoumával odvolací soud napadený rozsudek – vzhledem ke skutečnosti, že odvolání směřuje proti rozsudku pro uznání – jen z důvodů uvedených v ( ).

Podle u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání ( a ).

Z obsahu spisu nevyplývají, a odvolatelem ani nejsou namítány, skutečnosti, ze kterých by vyplývaly vady podle spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud I. stupně, rozhodnutí soudu I. stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud I. stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

Odvolací soud neshledal ani skutečnosti odůvodňující závěr, že v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení ( ). Usnesení nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci a musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; nesmí mu však být doručeno dříve než žaloba ( a 4 ). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se zato, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen ( ).

Podle rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se zato, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal ( ).

V projednávané věci z žaloby, která obsahuje všechny náležitosti stanovené , vyplývá, že žalobkyně uplatnila nárok na odškodnění nemoci z povolání, konkrétně nárok na náhradu za bolest a na náhradu věcné škody ( a d) ). Předmětem řízení tedy není věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2 ), ani věc uvedená v a Její typová obtížnost současně předpokládá, že zjišťování skutkového stavu věci, s ohledem na nemalé množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů, bude mimořádně náročné, což vylučuje, aby bez znalosti stanoviska žalovaného bylo jednání připraveno tak, aby při něm mohla být věc rozhodnuta. Povaha projednávané věci tedy vyžaduje kvalifikovanou výzvu k písemnému vyjádření podle Soud I. stupně k ní ještě před prvním jednáním ve věci přistoupil usnesením ze dne 5.1.2001, č.j. -10, doručeným žalovanému současně s žalobou dne 17.1.2001 (doručení usnesení a žaloby žalovaný nezpochybňuje). Jestliže potom žalovaný ve stanovené 30 denní lhůtě bez vážného důvodu na výzvu nereagoval, ve věci se písemně nevyjádřil a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání, došlo v souladu s k zákonné fikci uznání nároku uplatněného žalobou, na základě které soud I. stupně v souladu s ustanovením rozhodl rozsudkem pro uznání.

Jestliže rozsudek pro uznání odvolací soud přezkoumává jen z důvodů uvedených v , nebylo možno v odvolacím řízení přihlédnout ke skutečnosti (žalobkyní u jednání odvolacího soudu uplatněné a žalovaným potvrzené), že po vydání napadeného rozsudku žalovaný požadovanou částku 3.210,- Kč žalobkyni zaplatil. Tato skutečnost může však být důvodem pro zastavení případné exekuce podle

Neshledal-li odvolací soud vady uvedené v ani skutečnosti, pro které by nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, byl rozsudek soudu I. stupně v napadeném přísudečném výroku (I.) a akcesorickém výroku o nákladech řízení (II.) potvrzen; jestliže žalobkyni, která by měla právo na náhradu nákladů řízení podle , žádné náklady nevznikly, rozhodl soud I. stupně správně též tehdy, jestliže žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 29.12.2000, tedy v době před nabytím účinnosti , kterým se mění , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek z žaloby v této věci se proto vybírá podle dosavadních předpisů, i když se stane splatným po účinnosti (článek II. bod 1. ), tj. podle , o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „ “). Jestliže žalobkyně jako navrhovatelka v řízení o náhradu škody z nemoci z povolání je v této věci od povinnosti platit soudní poplatek osvobozena ( zákona o soudních poplatcích), postupoval soud I. stupně v souladu s zákona o soudních poplatcích, uložil-li povinnost k zaplacení soudního poplatku za řízení žalovanému. Nesprávně však vyčíslil jeho výši, která podle položky 1 písmene a) Sazebníku soudních poplatků správně činí 500,- Kč, nikoliv 600,- Kč. Ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (III.), jenž nemá povahu rozsudku pro uznání, proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil ( ) tak, jak je ve výroku I. uvedeno.

Úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ( a ); žalobkyni vznikly náklady ve výši jízdného hromadným dopravním prostředkem (autobusem) za cestu k jednání odvolacího soudu v částce 44,- Kč.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku

n e n í

dovolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2003

předseda senátu