Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23Co 264/2002

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

3

U s n e s e n í

Krajský soud v H.K. rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M.V. a soudců Mgr. Ing. B.N. a JUDr. M.K. ve věci žalobce

Ř.f.H.

, zast. JUDr. K.B., advokátem, proti žalovanému

M.Š.

, zast. JUDr. J.D., advokátem, o vyklizení bytu, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v H.B. ze dne 29. dubna 2002, č.j. -77, t a k t o :

Rozsudek okresního soudu se

z r u š u j e

a věc se

v r a c í

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalobce, aby žalovaný vyklidil byt o třech místnostech s příslušenstvím nacházející se v přízemí domu čp. xxx v H. vpravo od hlavního vchodu a dále, aby vyklidil nebytové prostory a to dřevníky na dvoře domu čp. xxx v H. a skladiště nacházející se v přízemí domu čp. xxx v H. Současně rozhodl, že je žalobce povinen nah

r

adit žalovanému náklady řízení 4.197,20 Kč. Okresní soud vycházel z toho, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 18.3.1997 uzavřena platná nájemní smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou. Smlouva sice nebyla odsouhlasena nadřízeným orgánem církv

e

, tak jak to má být dle vnitřních předpisů církve. To však okresní soud neshledal na újmu platnosti smlouvy o nájmu ze dne 18.3.1997. Podle mohl za Ř.f.H. jednat jednak statutární zástupce a dále i

t

i, o nichž to stanoví vnitřní předpisy církve. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě, jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník ne

m

ohl vědět. V souzené věci žalovaný nemohl vědět, že farář J.H. při uzavírání nájemní smlouvy překročil meze svého oprávnění. Jeho jednání tedy žalobce zavazuje. Existující důvod k výkonu nájemního práva k bytu brání tomu, aby mohl být žalovaný v

y

klizen. Proto okresní soud žalobu proti žalovanému na vyklizení z bytu zamítl.

Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V něm nesouhlasil se skutkovými a právními závěry okresního soudu. Namítal, že žalovaný musel vědět, že smlouva ze dne 18.3.1997 musí být schválena nadřízeným orgánem Ř.f.H., kterým je B.k. v čele s jeho statutárním zástupcem - sídelním biskupem Mons. D.D. Musel to vědět, neboť již předcházející nájemní smlouva takovou doložku mě

l

a a z hlediska formálně právního tak předpoklady platnosti splňovala. Navíc žalovaný jako příslušník katolické farnosti je zavázán normami Kodexu církevního práva katolické církve a lze předpokládat, že tedy žalovaný jako katolík tyto normy zná. Navíc po

d

le ustanovení mohou církve a náboženské společnosti ke splnění svého poslání vydávat vnitřní předpisy, pokud nejsou v rozporu s obecně závaznými předpisy. Tyto vnitřní předpisy jsou součástí právního pořádku České

republiky. Žalovaný tedy byl povinen tyto předpisy znát i jako občan České republiky. Ostatně není věrohodná ani výpověď svědka faráře J.H., že on jako národnosti Slovák neměl znalost o tom, že je nutno smlouvy schvalovat biskupem. Kromě toho

v

šeho nájemní smlouva beztak neobstojí z důvodu její neurčitosti ve vztahu k výši úhrady za služby a dále pro antidatovaní smlouvy. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Žalovaný je evangelického vyznání a vnitřní předpisy katolické církve mu nemohou být známy. O schvalovací doložce na předchozí nájemní smlouvě nevěděl, neboť doložka byla umístěna až

z

a jeho podpisem. Navíc se ani nemá kam vystěhovat.

Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu spolu s řízením, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nedostatek souhlasu nadřízeného orgánu (B.k.), k nájemní smlouvě ze dne 18.3.1997, kterou farář J.H. pronajal žalovanému předmětný církevní byt za Ř.f.H. se sídlem v H., není překročením meze oprávnění je

d

nat za právnickou osobu. K překročení meze oprávnění jednat za právnickou osobu může dojít jen tehdy, jednají-li za ni jiní pracovníci či členové než ti, kteří jsou statutárními orgány. V souzené věci však jednal za právnickou osobu a to Ř.f.H. farář J.H., který byl statutárním orgánem. Jeho právních úkonů se tedy ustanovení , podle kterého věc posoudil okresní soud, netýká. Právní úkony J.H. bylo zapotřebí posoudit podle

o

dst. 1 . Nedostatek souhlasu nadřízeného orgánu k nájemní smlouvě ze dne 18.3.1997 je nedostatkem dodržení zákona při vzniku hmotně právního úkonu. Takováto situace spadá pod ustanovení . Důsledkem toho je absolu

t

ní neplatnost nájemní smlouvy ze dne 18.3.1997. Není na závadu, že povinnost schválení nájemní smlouvy ze dne 18.3.1997 orgánem, který je nadřízen Ř.f. v H., plyne z vnitřních norem Římskokatolické církve. Tato povinnost vyplývá z

kodexu kanonického práva ve spojení s usnesením České Biskupské konference ke správě a zřizování církevního majetku č.j. 1991/93. O nutnosti schvalování smluv o pronájmu a zcizování církevního majetku byly jednotlivé farnosti vyrozuměny prostřednictvím oběžníků (acta curiae). Tyto vnitřní předpisy církve, pokud slouží ke splnění poslání církve jsou součástí právního pořádku České republiky (§ 6 odst. 1 písm. b) zák. č. 308/91 Sb.). Neplatnost nájemní smlouvy ze dne 18.3.1997 má ten důsledek, že tato nájemn

í

smlouva neposkytuje žalovanému právní titul pro bydlení v předmětném bytě. Nesprávné právní posouzení věci se promítlo i do nesprávnosti skutkových závěrů okresního soudu. Odvolací soud proto musel rozsudek okresního soudu zrušit a věc vrátit okresnímu s

o

udu k dalšímu řízení ( ).

V dalším řízení okresní soud věc znovu projednává v souladu s výše uvedeným právním názorem.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání

ani dovolání.

V H.K. dne 12. listopadu 2002