Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13Cmo 184/2002

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-38

U s n e s e n í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Romany Vostrejšové a JUDr. Jiřího Karety ve věci žalobců: A/ J. K., nar. 24.4.1933, B/ J. K., oba bytem v P., zast. Mgr. P. M., advokátem se sídlem v P., proti žalované: JUDr. J. Š., advokátka se sídlem v P., správce konkursní podstaty úpadce J. K., nar. 11.9.1962, za vedlejšího účastenství úpadce na straně žalované, o určení pravosti pohledávky, o odvolání vedlejšího účastníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2002 č.j. -30

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2002 č.j. -30 se potvrzuje.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením z 30.5.2002 č.j. -30 soud prvního stupně zamítl návrh vedlejšího účastníkmona ustanovení obhájce z řad advokátů, když dovodil, že nejsou dány podmínky pro postup dle (dále jen ) za situace, kdy žalovaná, na jejíž straně vedlejší účastník vystupuje, je sama advokátkou. Dle stanoviska soudu žalovaná co správce konkursní podstaty úpadce (dále jen správce) hájí úpadcovy zájmy, a proto ustanovení zástupce tomuto vedlejšímu účastníku je i z hlediska hospodárnosti řízení nadbytečné.

Proti tomuto rozhodnutí se vedlejší účastník odvolal a namítal, že soud při posuzování jeho žádosti vycházel z nedostatečně zjištěného skutečného stavu věci i z nesprávného posouzení žádosti. Poukazoval na to, že správce vzhledem ke svému procesnímu i hmotněprávnímu postavení ve věci nemůže dostatečně hájit úpadcovy zájmy, takže názor soudu je mylný. Je proto nezbytné se zabývat skutečnými majetkovými a sociálními poměry vedlejšího účastníka, posoudit, zda jsou na jeho straně dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a poté znovu jeho žádost posoudit. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je věcně správné, navrhl řízení přerušit dle a věc předložit Ústavnímu soudu České republiky, protože by v daném případě nezbylo než konstatovat, že ustanovení zákona, na základě kterých bylo ve věci rozhodnuto, jsou v rozporu sd.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Z obsahu spisu se podává, že v řízení se žalobci ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání (dále též ZKV) domáhají vydání rozsudku, jímž by byla určena pravost jejich do konkursu přihlášené pohledávky za úpadcem ve výši 1.085.000,- Kč. Podáním došlým soudu 3.1.2002 úpadce vstoupil do řízení na straně žalované jako vedlejší účastník.

Podle účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.

Zákon pro vyhovění požadavku na ustanovení zástupce stanoví dvě podmínky, které musejí být splněny současně. Vedle poměrů účastníka odůvodňujících přiznání osvobození od soudních poplatků za podmínek stanovených v (u úpadce lze přitom vzhledem k prohlášení konkursu a k přechodu oprávnění disponovat s tímto majetkem na správce prakticky vždy hovořit o nepříznivé majetkové situaci) zde musí být potřeba hájit zájmy účastníka, a to i do řízení vstoupivšího účastníka vedlejšího, jenž ve smyslu má v řízení stejná práva jako účastníci ostatní. Odvolací soud má v daném případě za to, že jistě není splněna druhá z výše citovaných podmínek, neboť v incidenčním řízení o určení pravosti pohledávky nejde o ochranu zájmů úpadce. Nutno přitom vycházet z toho, že cílem konkursu je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu ( ZKV), a to za podmínek stanovených zákonem o konkursu a vyrovnání, jehož účelem je uspořádání majetkových poměrů úpadce ( ZKV). Výsledek incidenčního řízení přitom ve své podstatě neslouží než potřebám konkursu, tedy zejména tomu, aby bylo před vydáním rozvrhového usnesení vyjasněno, kteří úpadcovi věřitelé mají být v konkursu uspokojeni. Zákon o konkursu a vyrovnání přitom výslovně v stanoví ("popření pohledávky úpadcem se poznamená v seznamu přihlášených pohledávek, ale nemá pro zjištění pohledávky význam"), že úpadcův postoj k pohledávce je pro konkurs irelevantní. S tím koresponduje i následná úprava v a 24 ZKV týkající se nutnosti zahájit incidenční řízení, kde je počítáno toliko s účastenstvím konkursních věřitelů a správce, nikoliv však úpadce samého. Zákon sice nezapovídá vedlejší účastenství úpadce v incidenčním řízení (o jeho přípustnosti by bylo třeba k návrhu některého z účastníků rozhodnout vždy vzhledem k okolnostem toho kterého případu - ), bylo by však v rozporu se smyslem konkursu i incidenčního řízení poskytovat nadměrnou, a tedy i nadbytečnou ochranu tomu, jehož názor již z principu nemá váhu a nemusí být brán v potaz. Tím samozřejmě není vyloučeno, aby správce, popř. popírající věřitel úpadcových zkušeností a znalostí využil, nemusí se však tak nutně stát formou vedlejšího účastenství. Pokud se přesto úpadce (lhostejno zde výlučně na podkladě vlastního uvážení či k výzvě správce nebo popírajícího věřitele) rozhodne pro vstup do řízení dle , není zásadně z důvodů již uvedených namístě jeho žádosti o ustanovení zástupce vyhovět.

Pro úplnost odvolací soud k již uvedenému dodává, že úpadcova práva mimo konkurs jsou dostatečným způsobem ochráněna účinky jeho popření pohledávky při přezkumném jednání ve smyslu zmiňovaného § 23 odst. 1 ZKV. Toto popření nemá sice pro vlastní konkurs význam, zabraňuje ale tomu, aby pro pohledávku zjištěnou v incidenčním řízení bylo možné po zrušení konkursu vést výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění (§ 45 odst. 2 ZKV). Jeví se proto jako nepotřebné ustanovit vedlejšímu účastníku zástupce tam, kde ten co úpadce svým vlastním zákonem předvídaným úkonem učiněným při přezkumném jednání může zabránit tomu, aby výsledek incidenčního řízení na něho mimo rámec vlastního konkursu dopadal.

Veden vyslovenými úvahami postupoval odvolací soud dle a napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Zároveň neshledal podmínky pro postup dle , neboť žádné z užitých ustanovení či zákona o konkursu a vyrovnání (ani tyto zákony jako celek) nejsou v rozporu s ústavním zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 2. září 2002

JUDr. František K u č e r a v.r.

předseda senátu

Za správnost: