Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9To 72/2002

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Z podnětu odvolání obou obžalovaných se napadený rozsudek zrušuje podle § 258 odst.1 písm.a), odst.2 tr.ř. ohledně obžalované V.M. v celém rozsahu a podle § 258 odst.1 písm.f), odst.2 tr.ř. ohledně obžalovaného P.M. ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst.3 písm.a),b) tr.ř. se znovu rozhoduje tak, že podle § 228 odst.1 tr.ř. je obžalovaný P.M. povinen zaplatit ČS - Živnostenské pojišťovně a.s., Plzeň částku 1 000 000 Kč s 8% úrokem od 16.6.2001. Podle § 229 odst.2 tr.ř. se poškozený ČS - Živnostenská pojišťovna a.s., Plzeň odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 260 tr.ř. se věc obžalované V.M. vrací státnímu zástupci k došetření.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byli obžalovaní P.M. a V.M. uznáni vinnými trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst.2, 4 písm.b) tr.zák., dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst.1 tr.zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst.2 tr.zák. a odsouzeni; obžalovaná V.M. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst.l a § 59 odst.1 tr.zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků, obžalovaný P.M. k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst.3 tr.zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst.1 tr.ř. byli oba obžalovaní současně zavázáni zaplatit společně a nerozdílně ČS - Živnostenské pojišťovně a.s. částku 1 000 000 Kč s 10% úrokem od 7.8.2000 do zaplacení. Trestné činnosti se oba obžalovaní podle skutkových zjištěních soudu prvního stupně dopustili tak, že vedeni úmyslem vylákat pojistné plnění obžalovaná V.M. uzavřela dne 9.12.1999 u ČS - Živnostenské pojišťovny, a.s. Pardubice pojistné smlouvy č. 4200048715 na pojištění nemovitosti Mostecké pivnice v Mostě a č. 446903486 na pojištění vybavení a zásob v této provozovně, poté obžalovaný P.M. prostřednictvím svého známého si opatřil tři kusy mobilních telefonů upravených jako spouštěcí mechanismy, které byly dne 17.4.2000 ve 02.35 hodin v Mostě použity k dálkovému odpálení trhaviny umístěné v označené restauraci, což vedlo ke škodě na budově a zařízení ve výši 2 026 615,20 Kč a obžalovaná V. M. uplatnila z tohoto titulu dne 25.4.2000 u příslušné pojišťovny nárok na pojistné plnění, přičemž jí byla vyplacena dne 7.8.2000 záloha ve výši 1 miliónu Kč a další plnění ve výši nejméně 1 300 000 Kč již z důvodu zahájení trestního stíhání jim vyplaceno nebylo. Proti rozsudku podali obžalovaní V.M. ihned po jeho vyhlášení a P.M. v zákonné lhůtě odvolání, která následně prostřednictvím svých obhájců odůvodnili. Obžalovaná V.M. v obsáhle odůvodněném odvolání napadá výrok o vině a v důsledku toho i všechny další navazující výroky. Krajskému soudu vytýká, že skutková zjištění jsou nesprávná a neobjektivní, neboť nemají oporu v provedených důkazech a napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Poukazuje na to, že z výroku o vině nelze zjistit jakým jednáním či jakou částí společného jednání s obžalovaným P.M. pojistnou událost vyvolala, v důsledku čehož nemohla ani formálně naplnit skutkovou podstatu trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst.2, 4 písm.b) tr.zák. V úvahu by tak mohla formálně připadat pouze právní kvalifikace tohoto trestného činu dle § 250a odst.l, 4 písm.b) tr.zák., která je samostatnou skutkovou podstatou, jejímž předpokladem by však bylo též zjištění subjektivní stránky jejího jednání. A ta dle jejího názoru podložená není, neboť žádným důkazem nebylo prokázáno, že by pojistné smlouvy uzavírala v úmyslu vylákat pojistné plnění s vědomím, že dojde k destrukci nemovitosti výbuchem. V další části rozebírá jednotlivé důkazy a polemizuje s jejich hodnocením soudem I. stupně. Závěrem, doplněným při veřejném zasedání u odvolacího soudu navrhla, aby Vrchní soud v Praze podle § 258 odst.l písm.b),d),f), event. podle písm.c) tr.ř. napadený rozsudek zrušil a aby buď podle § 259 odst.l tr.ř. věc vrátil soudu I. stupně, aby učinil po opakování hlavního líčení rozhodnutí nové nebo aby, bude-li postupováno podle § 259 odst.3 tr.ř., podle § 226 písm.b) tr.ř. ji obžaloby zprostil. Rovněž obžalovaný P.M. napadá v obsáhle zdůvodněném odvolání především výrok o vině a v této souvislosti i ostatní výroky rozsudku, l on poukazuje na nepodloženost skutkových závěrů krajského soudu provedenými důkazy, když tyto postavil výhradně na svědectví R. A., které je zcela osamocené a nevěrohodné. Zdůrazňuje, že svědek A. vypovídal rozdílně od svědků P. a P. o úpravách mobilních telefonů, kterými měly být nálože odpáleny jakož i o zkouškách jejich funkčnosti a akcentuje zejména jeho vystupování před soudem I. stupně, kde se odmítal k celé věci vyjádřit, na dotazy odpovídal jednoslovně a působil zcela nevěrohodně. To ve svém důsledku vedlo soud I. stupně, že si vybírá, které údaje z jeho výpovědi použije a postavit odsuzující rozsudek na takovém svědectví je dle něho sporné a nepřípustné. V další části připomíná, že v době činu byl mimo území České republiky, což prokázal svědecky i doklady o placení mýtného a benzinu v SRN a v Itálii a nemohl ani fyzicky pojistnou událost vyvolat, přičemž jeho spojitost s dodáním trhaviny rovněž nebyla prokázána. A pokud jde o její rozmístění, nebylo ani prokázáno, že by ho učinila obžalovaná M., která k tomu neměla ani možnost, neboť od dveří, kde stála jeho dcera a svědkyně Š. je na místo kde byla rozmístěna vidět. Z výslechu svědka V. nelze naopak vyloučit, že do objektu vnikla po zapnutí zabezpečovací signalizace třetí osoba, neboť kabeláž byla vedena po zdech budovy a při jejím trvalém vypnutí (tedy i přestřihnutí) se poplachové údaje objevily na pultu až po 24 hodinách. Do objektu bylo možno vniknout po žebříku z prvního patra, které nebylo zajištěno ani monitorováno. Poslední námitkou obžalovaného je naprostá absence motivů jeho jednání, neboť zničením nemovitosti by žádnou výhodu nezískal. Pojistné plnění by totiž buďto připadlo správci konkurzní podstaty, přičemž jeho dluhy byly cca o 2 000 000 Kč vyšší než pojistná částka nebo by muselo být použito na znovuvybudování objektu, který by však byl rovněž v konkurzní podstatě. Soud I.stupně se pak nevypořádal ani s jeho doloženým tvrzením, že peněžní prostředky použili na náklady spojené s demolicí budovy. Závěrem uvádí, že jeho vina nebyla jednoznačně a věrohodně prokázána a navrhuje, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek podle § 258 odst.l písm.b) tr.ř. zrušil a obžaloby jej zprostil. Vrchní soud v Praze přezkoumal z podnětu obou odvolání podle § 254 odst.l, odst.3 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad a přihlížeje i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o obžalovanou V.M., řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo trpí zcela zásadní vadou, v důsledku které tento nemůže obstát. Jde o to, že obžalované nebylo sděleno řádně obvinění tak, jak to vyžaduje ustanovení § 160 odst.l tr.ř. neboť v záznamu o sdělení obvinění zcela chybí subjektivní stránka jejího jednání, ač pojistný podvod podle § 250a tr.zák. je úmyslným trestným činem. Obžalované, jak vyplývá ze záznamu o sdělení obvinění ze dne 22.1.2001, který jí byl doručen dne 24.1.2001 bylo kladeno za vinu, že uplatnila dne 24.5.2000 u příslušné pojišťovny, u které předtím uzavřela pojistku nárok na pojistné plnění z pojistné události, kterou vyvolal její manžel, v důsledku čehož jí byl vyplacen na záloze 1 000 000 Kč, přičemž k dalšímu plnění ve výši 1 365 910 Kč nedošlo, protože jejímu manželovi bylo sděleno obvinění. Zda obžalovaná měla o vyvolání pojistné události jejím manželem vědět a pojistné plnění tak vylákat neoprávněně ve sdělení obvinění zcela chybí, přestože se uvedeného trestného činu měla dopustit spolu s P.M. ve spolupachatelství podle § 9 odst.2 tr.ř. Sdělení obvinění tak sice obsahuje určité jednání obžalované, to je však možno za trestný čin považovat pouze za předpokladu, že nebylo činěno v dobré míře realizovat své právo vyplývající z uzavřené pojistné smlouvy. A v tomto směru obžalované nic takového kladeno za vinu nebylo. Ve svém důsledku pak tento postup znamená, v souladu s již konstantní a respektovanou judikaturou Ústavního soudu (viz. např. ), porušení práva obžalované na řádný a zákonný proces, garantovaného článkem 8 y, konkrétně v ustanovení odst.2, jakož i v tr.ř. a tudíž nepoužitelnost všech dosud opatřených důkazů ve vztahu k ní. Za této situace, aniž by se mohl zabývat, vyjma jediné, dalšími námitkami odvolatelky, nezbylo Vrchnímu soudu v Praze než napadený rozsudek ohledně této podle , odst.2 tr.ř. zrušit, neboť veškeré učiněné skutkové i právní závěry jsou předčasné a důkazně nepodložené. Jediná námitka obžalované, kterou se odvolací soud zabývat musel vyplývá z ustanovení tr.ř., ve kterém je zakotvená zásada zákazu reformace in peius. To znamená, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obžalované, neboť rozsudek byl zrušen pouze v důsledku odvolání jejího. Proto se Vrchní soud v Praze musel vypořádat s otázkou, zda skutkové závěry krajského soudu, ač v důsledku shora uvedené vady jsou nepoužitelné, postačí v případě, že nové řízení povede ke shodným k posouzení jejího jednání jako trestného činu podle tr.zák., či zda trpí shodnou vadou jako sdělení obvinění - absencí subjektivní stránky jednání a je namístě obžalovanou pro uvedený skutek podle tr.ř. obžaloby zprostit. V tomto směru pak odvolací soud námitku obžalované nemohl akceptovat, neboť skutková věta krajského soudu, převzatá doslovně z podané obžaloby, ač není zcela výstižná, obsahuje i subjektivní stránku jejího jednání a je z ní patrno, že následek, kladený jí za vinu způsobit společně s obžalovaným P.M. chtěla. Za současného stavu věci jde však o úvahy čistě akademické, kterými se však odvolací soud zabývat musel, neboť jsou nezbytné pro jeho rozhodnutí. Jelikož jde o vadu řízení, kterou nelze v řízení před soudem odstranit, nezbylo Vrchnímu soudu v Praze nežli dle tr.ř. vrátit věc státnímu zástupci k došetření. Úkolem státního zástupce bude, aby napravil pochybení ve sdělení obvinění obžalované a poté, co usnesení o zahájení trestního stíhání ( odst1 tr.ř. ve znění ) nabude právní moci, provedl znovu přípravné řízení. Ve svých závěrech pak bude, jak bylo již shora uvedeno vázán zákazem reformace in peius, zakotveným v § 264 odst.2 tr.ř. Diametrálně rozdílná je v tomto směru situace pokud jde o obžalovaného P.M.. Ve vztahu k němu řízení, které předcházelo napadenému rozsudku bylo provedeno podle trestního řádu a nedošlo v něm k žádným podstatným vadám, které by mohli mít vliv na objasnění věci nebo na možnost uplatnění jeho práva na obhajobu. Krajský soud provedl dokazování, které poté co je odvolací soud doplnil při veřejném zasedání, jak bude uvedeno dále, je plně v souladu s ustanovením § 2 odst.5 tr.ř., tedy v rozsahu, aby bylo možno učinit správné skutkové i právní závěry. Důkazy potřebné pro zjištění toho, zda se stal skutek, zda ho spáchal obžalovaný, z jakých pohnutek, jaké jsou podstatné okolnosti mající vliv na nebezpečnost činu pro společnost, jaké jsou osobní poměry obžalovaného, jaký je následek - výše způsobené a hrozící škody a co vedlo k trestné činnosti nebo umožnilo její spáchání byly opatřeny již převážně v přípravném řízení a posléze provedeny v hlavním líčení v zákonem předepsané formě. Tyto důkazy soud I.stupně zhodnotil jednotlivě, ve vzájemných souvislostech i v souhrnu podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu logickým a přesvědčivě zdůvodněným způsobem, které mu nelze z hlediska ustanovení § 2 odst.6 tr.ř. ale ani z hlediska § 125 tr.ř. nic podstatného vytknout. Zejména ne to, že by např. některý významný důkaz nebo okolnost pominul, že by některý důkaz zhodnotil v rozporu s jeho obsahem, nebo že by z důkazů vyvodil závěry, které z nich logicky nevyplývají. Skutková zjištění, která krajský soud učinil jsou tedy správná a úplná, neboť mají oporu ve výsledcích dokazování, a to i za situace, kdy výpověď spoluobžalované V.M. nelze použít. To se týká nejen skutečnosti charakterizujících objektivní stránku trestného činu, zejména místa, času a způsobu provedení ale i skutečností charakterizujících stránku subjektivní, tj. zavinění obžalovaného. Námitkám obžalovaného, obsaženým v podaném odvolání, které jsou v podstatě opakováním jeho obhajoby uplatněné v řízení před soudem l. stupně proto nemohl Vrchní soud v Praze přisvědčit. Krajský soud se v odůvodnění napadeného rozsudku náležitě s jeho obhajobou vypořádal, vyložil které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil. Odvolací soud z důvodu stručnosti na toto podrobné, logické a přesvědčivé odůvodnění, se kterým se v zásadě plně ztotožňuje odkazuje a nad jeho rámec uvádí pouze následující. Vrchní soud shledal, že závěr krajského soudu, že to byl obžalovaný P.M., který poté co si objednal a převzal specielně upravené mobilní telefony sám odpálil či dal odpálit pomocí nich nálože rozmístěné v nemovitosti Mostecké pivnice a poté prostřednictvím své manželky V.M. uplatnil nárok na pojistné plnění, které mu bylo ve výši 1 000 000 Kč vyplaceno a v částce nejméně 1 300 000 Kč již nikoliv je správný. Obhajoba obžalovaného je vyvrácena řadou nepřímých důkazů na sebe navazujících, z nichž nejvýznamnější jsou výpovědi svědků R.A., M. P., D. P., protokoly o ohledání místa činu, kriminalistické expertizy mobilních telefonů z místa činu a výpisy z jejich hovorů. Další nepřímé důkazy, které krajský soud cituje pak pouze dotvářejí ucelený řetězec důkazů, vedoucí k jedinému možnému logickému vyústění o vině obžalovaného P.M.. Na této skutečnosti nemůže nic změnit snaha obžalovaného znevěrohodnit svědka A.. Ten v přípravném řízení dvakrát za účasti obhájce obžalovaného shodně vypověděl, že to byl on, kdo si u něho úpravu mobilních telefonů, které mu dodal objednal a jeho výpověď se v zásadních rysech shoduje s výpověďmi svědků P. a P., z nichž posledně jmenovaný úpravu mobilních telefonů provedl. Dílčí rozpory mezi výpověďmi těchto svědků, týkající se vizuální podoby telefonů po úpravě jsou zcela nepodstatné za situace, kdy bylo prokázáno, že nejméně dva určené a použité k odpálení nálože pocházely z tohoto zdroje. A pokud svědek A. vystupoval před soudem I. stupně nejistě, i to bylo logicky vysvětleno. Jak vyplynulo i z důkazů provedených odvolacím soudem byl to právě jeden z obhájců obžalovaného M. JUDr. H., který se v přípravném řízení dne 31.10.2000 snažil ovlivnit svědka P., aby vypovídal podle jeho instrukcí a chování svědka A. u hlavního líčení lze proto nátlakem ze strany obžalovaného vysvětlit naprosto logicky, l za této situace je však třeba zdůraznit, že svědek A. potvrdil pravdivost svých výpovědí z přípravného řízení, které mu byly přečteny. Návrh obžalovaného na doplnění dokazování opětovným výslechem tohoto svědka při veřejném zasedání odvolacího soudu za tohoto stavu Vrchní soud v Praze jako nadbytečný zamítl, neboť by zcela zřejmě nic nového nemohl přinést. S námitkou obžalovaného, že se v době činu nacházel v Itálii se rovněž krajský soud beze zbytku vypořádal a odvolací soud se i s touto jeho argumentací plně ztotožňuje. Nad její rámec pouze připomíná, že svědkové D. a G. M. a E. M. v přípravném řízení tvrzení obžalovaného o společném pobytu v Itálii nepotvrdili a využili svého práva odepřít svědeckou výpověď. Tento svůj postoj změnili až u hlavního líčení, a to pouze bratři obžalovaného, když svědkyně E. M. i nadále tohoto svého práva využila. Podstatou však zůstává, že přítomnost či nepřítomnost obžalovaného v době činu v České republice jej jako pachatele této trestné činnosti v žádném případě nevylučuje. Námitka obžalovaného, že nebyla prokázána jeho spojitost s trhavinou je zcela lichá a bezvýznamná za situace, kdy bylo prokázáno, že si nechal upravit mobilní telefony, které byly k odpálení trhaviny použity. Stejně jako jeho snaha prokázat, že trhaviny byly v budově rozmístěny neznámou osobou, s motivem pomsty. Pro takové úvahy žádný z provedených důkazů nesvědčí a naopak vše nasvědčuje tomu, že to byla právě V.M., která jediná měla možnost trhaviny rozmístit, když tak mohla učinit v době úklidu, popřípadě při zapínání zabezpečovacího zařízení. Ze způsobu rozmístění trhavin je zcela zřejmé, že nešlo o činnost nikterak časově náročnou. Obstát pak nemůže ani poslední argument obžalovaného o chybějícím motivu. Především je třeba uvést, že obžalovaný, jak správně zjistil krajský soud byl vysoce zadlužen a plnění, které dle pojistné smlouvy očekával bylo téměř 6 000 000 Kč. To, že bude výrazně nižší zjistil až po činu. přičemž vyplacení zálohy pojišťovna přímo účelově vázala na obnovení zničeného objektu. Za situace, kdy probíhalo intenzivní šetření orgány policie a obžalovaný byl podezřelým, že se činu dopustil sám, je pak zcela logické, že mu nezbylo, nežli alespoň část peněz na demoliční práce použít, l pokud by však za tohoto stavu použil k demolici všechny, nic to nemění na skutečnosti, že v době činu motiv - získání pojistného plnění měl. Navíc za situace, kdy, jak vyplývá z výpovědi jeho největšího věřitele - svědka JUDr. D. R. u hlavního líčení, tento jednal s právním zástupcem obžalovaného o tom, že inkriminovanou nemovitost odkoupí od správce konkurzní podstaty v rámci konkurzního řízení, čímž byl ohrožen příjem obžalovaného, který z provozu restaurace měl. V souladu se zákonem postupoval krajský soud i při právním posouzení jednání obžalovaného, když především správně aplikoval ustanovení odst.l tr.zák. o časové působnosti trestních zákonů a použil znění účinné od 1.1.2002, po novele , které je pro něho příznivější v důsledku změny v kategorizaci škod, upravené v odst.l 1 tr.zák. Drobného pochybení se dopustil pouze vtom, když tuto skutečnost nevyjádřil též ve výroku při uvedení označení příslušného zákonného ustanovení. Správně krajský soud kvalifikoval jednání obžalovaného jako trestný čin pojistného podvodu podle , odst.4 písm.b) tr.zák., dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle odst.l tr.zák., spáchaný ve spolupachatelství podle tr.zák., když pro použití této právní kvalifikace shledal splněny i materiální podmínky ve smyslu odst.l tr.zák. V ostatním i v této části z důvodů stručnosti odkazuje odvolací soud na podrobné a výstižné odůvodnění napadenému rozsudku ke kterému nemá výhrad/ K výroku o trestu lze ve stručnosti uvést, že trest odnětí svobody, vyměřený obžalovanému v rámci zákonné trestní sazby uvedené v tr.zák.( 2-8 roků) výrazně v dolní polovině je v souladu se všemi hledisky rozhodnými pro ukládání trestů, uvedenými v odst.l a odst.l tr.zák. Rozhodně se i s ohledem na promyšlenost a způsob provedení činu nejedná o trest nepřiměřeně přísný a jen takový by ve smyslu odst.l písm.e) tr.ř. umožňoval jeho změnu, tj. zmírnění. Pro výkon uloženého trestu byl obžalovaný za použití zmírňovacího ustanovení tr.zák. zařazen do věznice s mírnějším režimem - s dozorem, než do které by měl být podle zákona ( tr.zák.) zařazen. Ani k tomuto postupu soudu I. stupně nemá odvolací soud výhrady, ostatně změna k horšímu by z titulu odvolání obžalovaného ani nepřicházela v úvahu. Zrušením výroku o náhradě škody a novým rozhodnutím o jinak včas a řádně uplatněném nároku na náhradu škody reagoval odvolací soud na zjištěné pochybení v určení doby, od kdy je obžalovaný P.M. povinen platit úroky z prodlení. Obžalovaný se jako škůdce dozvěděl o uplatněném nároku na náhradu škody a byl tedy poškozeným požádán o splnění závazku při odpovědnosti za škodu podle až dne 14.6.2001, kdy se, jak zjistil odvolací soud po doplnění dokazování, seznámil s vyšetřovacím spisem. Dobou jeho splnění byl tedy následující den, tj. 15.6.2001. Protože obžalovaný závazek v uvedený den nesplnil, byl od následujícího dne, tj. od 16.6.2001 v prodlení a poškozený mohl žádat, aby mu od tohoto dne a nikoliv od 7.8.2000, jak nesprávně stanovil krajský soud, obžalovaný nahradil vedle škody i úroky z prodlení. Ty činily v té době podle v platném znění 8%, tedy dvojnásobek diskontní sazby stanovené Českou národní bankou. Protože poškozený ČS - Živnostenská pojišťovna a.s., divize Plzeň požadovala úrok z prodlení ve výši 10% od 7.8.2000, nemohl odvolací soud jejímu návrhu vyhovět a s jeho zbytkem ho proto odkázal podle tr.ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.