Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11Cmo 122/2001

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Z o d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením odmítl soud I. stupně návrh na

nařízení předběžného opatření před zahájením řízení, jímž se

žalovanému zakazuje "nakládat s určitými nemovitostmi nebo je

zatěžovat". Podle názoru soudu I. stupně žalobce ve svém návrhu

neuvedl skutečnosti, které odůvodňují věcnou příslušnost krajského

soudu pro toto řízení a nadto petit návrhu je neurčitý, protože

pojem "nakládání věcí" není v § 123 obč. zák. definován a není

pak jasné, které z různých dispozic vlastníka s věcí mu mají být

zakázány předběžným opatřením.

Proti usnesení podal navrhovatel odvolání, v němž navrhl,

aby bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu

řízení. Soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (§ 205

odst. 2 písm. g/ ). Ust. , resp.

byla při podání návrhu dodržena a skutečnost, že

navrhovatelka není podnikatelka, vyplývá z toho, že v návrhu není

označena identifikačním číslem. Přesto však věcná příslušnost

krajského soudu je dána, protože nárok žalobkyně vyplývá ze

smlouvy o postoupení pohledávky, která vznikla z obchodněprávního

vztahu. Není také správný názor soudu I. stupně o neurčitosti

petitu návrhu. Z ust. § 123 obč. zák. je možno dovodit, že se

navrhovatelka domáhala zákazu všech dispozic majetkem odpůrce,

jimiž by mohl poškodit právo navrhovatelky na uspokojení její

pohledávky.

Odvolání není důvodné.

Navrhovatel má sice pravdu v tom, že ust. § 42 odst. 4 a

o náležitostech návrhu na zahájení řízení

výslovně nestanoví, že návrh musí obsahovat údaje, z nichž by

bylo možno usoudit na věcnou příslušnost soudu, avšak takovou

povinnost nutno dovodit z toho, že podle musí

návrh na zahájení řízení obsahovat "vylíčení rozhodujících

skutečností", mezi něž nepochybně patří uvedení i takových

skutkových okolností, z nichž by bylo možno kvalifikovat daný

právní vztah z hlediska věcné příslušnosti soudu. Ta je totiž

podmínkou řízení ve smyslu , bez jejíhož splnění soud

nemůže ve věci jednat a již tudíž je povinen řešit z úřední

povinnosti. V řízení o žalobě soud při nedostatku takových

skutkových údajů přímo v žalobě může v zájmu posouzení věcné

příslušnosti postupovat podle , což však v řízení o

předběžném opatření se zřetelem na ust.

možné není. Proto u takového návrhu, nemá-li náležitost již při

jeho podání, je třeba rozhodnout podle tak, že se

návrh odmítá. Usnesení soudu I. stupně je proto věcně správné a

bylo podle potvrzeno.

Pro úplné osvětlení je třeba ještě dodat, že tvrzení

navrhovatele o dostatečné určitosti petitu návrhu také nebylo

správné. Výrok soudního rozhodnutí, který je vázán na petit

návrhu a nemůže jej měnit, musí být natolik určitý, aby byl

materiálně vykonatelný, tzn. aby byl formulován tak, že uložená

povinnost může být bez dalšího předmětem výkonu rozhodnutí. K

tomu je třeba, aby taková povinnost byla formulována tak jasně a

určitě, že by nemohly vzniknout pochybnosti o její povaze,

rozsahu apod. Výrok rozhodnutí musí být natolik určitý, aby

nemusel být předmětem dalších právních úvah o tom, jak byl

zamýšlen. Pojem "nakládání věcí" lze zajisté dovodit výkladem

ust. § 123 obč. zák., ale takový výklad není namístě při

nařizování výkonu rozhodnutí, kdy soud se musí přesně řídit

určitým a nepochybným výrokem nalézacího soudu o uložené

povinnosti bez řešení jakýchkoliv dalších právních otázek a

případných pochybností. A tak také musí být formulován i petit

návrhu, z něhož rozhodnutí soudu vychází.