Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13Cmo 79/1999

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Z o d ů v o d n ě n í :

Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 13.121,-

Kč s úrokem z prodlení ve výší 21% od 1. července 1996 do

zaplacení.

Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl a

dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 528,- Kč na

náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že zákon o konkursu a

vyrovnání je speciální normou a jeho aplikace má přednost před

aplikací všech norem obecných, včetně zákona o správě daní a

poplatků. Proto nelze na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty

(dále též DPH) ve výši 13.121,- Kč, ke kterému došlo po prohlá-

šení konkursu a jenž měl být, dle požadavku žalobce, vrácen do

konkursní podstaty, aplikovat ust. § 64 odst. 2 zákona č. 337/92

Sb. a provést odpočet od dlužné části daně, která byla jako

pohledávka přihlášena a správcem uznána, neboť by tím došlo ke

zvýhodnění jednoho z věřitelů na úkor ostatních věřitelů. Výrok

o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust.

Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal a uvedl, že

podle ust. § 40 odst. 11 zákona č. 337/90 Sb., o správě daní a

poplatků v platném znění, se prohlášením konkursu daňové řízení

nepřerušuje. Vybíraní daňových nedoplatků nevylučuje ani zákon o

konkursu a vyrovnání, kde se podle ust. § 14 odst. 1 písm. e)

přerušuje pouze řízení exekuční. Použitím nadměrného odpočtu

k úhradě daňového nedoplatku na jiné dani neprovedl započtení

pohledávek, ale pouze snížil celkový daňový dluh úpadce evidovaný

na osobním daňovém účtu úpadce.

Vrchní soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení

jeho vydání předcházející dle § 212 odst. 1 občanského soudního

řádu ve znění platném do 31.12.2000, podle něhož byl odvolací

soud dle části dvanácté hlavy I bodu 1.

povinen postupovat vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno před

1.1.2001.

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že dle platebního

výměru č. ... Finančního úřadu ze dne 4.6.1996 vznikl

nadměrný odpočet DPH ve výši 13.121,- Kč. Rozhodnutím č. FÚ

ze dne 3.12.1996 byla žádost žalobce, kterou

požadoval vrácení tohoto přeplatku, zamítnuta. Toto rozhodnutí

bylo potvrzeno rozhodnutím které vydalo

Finanční ředitelství pro hl.m. Prahu. O tuto částku poté žalovaný

snížil dopisem ze dne 29.5.1997 celkovou pohledávku, která byla

žalovaným přihlášena do konkursního řízení. Žalobce se žalobou

domáhá zaplacení tohoto přeplatku do konkursní podstaty. Z výše

uvedeného vyplývá, že podstatou sporu je otázka, zda finanční

úřad je oprávněn ponechat si přeplatek a použít jej na uspokojení

jiné pohledávky do konkursu přihlášené.

Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda rozhodnutí

o vrácení přeplatku na DPH patří do pravomoci soudu.

Pravomoc soudů v občanskoprávním řízení je upravena v ust.

, (ve znění platném do 31.12.2000) tak, že

soudy projednávají a rozhodují věci, které vyplývají z občansko-

právních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních

vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je

podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanskoprávním

řízení, jen stanoví-li to zákon ( ).

Občanskoprávními vztahy jsou především takové právní vztahy,

které definuje v ust. , tedy i majetkové

vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi

těmito osobami a státem (§ 1 odst. 2 obč. zák.).

Charakteristickým znakem občanskoprávních vztahů je

především to, že jejich subjekty mají rovné postavení (§ 2 odst.

2 obč. zák.). Rovné postavení spočívá v tom, že jeden účastník

takového vztahu nemůže svým jednostranným úkonem založit

povinnost druhého účastníka vztahu a v rámci tohoto vztahu nemůže

ani autoritativně vynucovat splnění povinností druhého subjektu.

Při řešení otázky, zda ve smyslu § 7 odst. 1 o.s.ř je dána

pravomoc soudu rozhodovat o konkrétních právech a povinnostech

účastníků, jež vyplývají z jejich právního vztahu, je proto třeba

vycházet především ze vzájemného postavení účastníků tohoto

vztahu, jak je upraveno právními normami.

Právním předpisem, který upravuje vztahy ve věcech vrácení

přeplatku na DPH, je zákon o správě daní a poplatků č. 337/1992

Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ten upravuje správu daní, jíž

se rozumí mj. vyměření, vybírání, vyúčtování a vymáhání daní, a

dále upravuje daňové řízení. Podle tohoto zákona postupují územní

finanční orgány a další správní a jiné státní orgány České

republiky (§ 1 cit. zákona). O převedení přeplatku na úhradu

případného nedoplatku u jiné daně rozhoduje správce daně, v

souladu s ust. § 64 odst. 4 uvedeného zákona.

Rozhodování o povinnosti vrátit přeplatek na zaplacené dani

z přidané hodnoty patří tedy do výlučné pravomoci správce daně.

Z uvedeného je zřejmé, že projednávaná věc, má-li být

přezkoumávána soudem, spadá pod režim , tedy do

oblasti správního soudnictví, a v řízení před soudem může být

přezkoumáváno pouze pravomocné rozhodnutí správního orgánu (§ 247

odst. 2 ). Pokud by soud v občanskoprávním řízení rozhodo-

val v nalézacím řízení o nároku vzniklém z nadměrného odpočtu

DPH, přivlastnil by si pravomoc, kterou mu zákon nesvěřuje.

Na tom nemůže změnit nic okolnost, že žalobce kvalifikuje

uplatněný nárok po stránce právní jako nárok na vydání této

částky do konkursní podstaty v souladu s ust. 14 zákona

o konkursu a vyrovnání, kdy dle ust. § 14 odst. 1 písm. i) není

započtení na majetek patřící do konkursní podstaty přípustné.

Dle názoru odvolacího soudu žalobce měl poté, kdy bylo

rozhodnuto o odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým

byla zamítnuta jeho žádost o vrácení uvedeného přeplatku,

postupovat dle páté části a domáhat se

žalobou přezkoumání tohoto rozhodnutí příslušným soudem. Tuto

žalobu měl však podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí

správního orgánu v posledním stupni, jak určuje ust. § 250b

Podle soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu,

zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky

řízení). Mezi podmínky řízení patří mimo jiné i pravomoc soudu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že soud nemá dostatek promoci o tomto

nároku rozhodovat. V daném případě nepřichází v úvahu postoupení

věci příslušnému "správnímu" soudu ve smyslu ust. § 246 a 246a

, neboť s ohledem na žalobní petit, skutkové vylíčení

případu a označení žalovaného lze dovodit, že žalobcovým úmyslem

nebylo zahájit řízení o přezkoumání rozhodnutí správních orgánů,

jak to má na mysli ust. a násl. Odvolací soud proto

postupoval dle ust. , rozsudek

zrušil a řízení v souladu s odst. 2 téhož ustanovení zastavil.

Z o d ů v o d n ě n í :

Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 13.121,-

Kč s úrokem z prodlení ve výší 21% od 1. července 1996 do

zaplacení.

Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně žalobě vyhověl a

dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 528,- Kč na

náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že zákon o konkursu a

vyrovnání je speciální normou a jeho aplikace má přednost před

aplikací všech norem obecných, včetně zákona o správě daní a

poplatků. Proto nelze na nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty

(dále též DPH) ve výši 13.121,- Kč, ke kterému došlo po prohlá-

šení konkursu a jenž měl být, dle požadavku žalobce, vrácen do

konkursní podstaty, aplikovat ust. § 64 odst. 2 zákona č. 337/92

Sb. a provést odpočet od dlužné části daně, která byla jako

pohledávka přihlášena a správcem uznána, neboť by tím došlo ke

zvýhodnění jednoho z věřitelů na úkor ostatních věřitelů. Výrok

o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust.

Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal a uvedl, že

podle ust. § 40 odst. 11 zákona č. 337/90 Sb., o správě daní a

poplatků v platném znění, se prohlášením konkursu daňové řízení

nepřerušuje. Vybíraní daňových nedoplatků nevylučuje ani zákon o

konkursu a vyrovnání, kde se podle ust. § 14 odst. 1 písm. e)

přerušuje pouze řízení exekuční. Použitím nadměrného odpočtu

k úhradě daňového nedoplatku na jiné dani neprovedl započtení

pohledávek, ale pouze snížil celkový daňový dluh úpadce evidovaný

na osobním daňovém účtu úpadce.

Vrchní soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení

jeho vydání předcházející dle § 212 odst. 1 občanského soudního

řádu ve znění platném do 31.12.2000, podle něhož byl odvolací

soud dle části dvanácté hlavy I bodu 1.

povinen postupovat vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno před

1.1.2001.

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že dle platebního

výměru č. ... Finančního úřadu ze dne 4.6.1996 vznikl

nadměrný odpočet DPH ve výši 13.121,- Kč. Rozhodnutím č. FÚ

ze dne 3.12.1996 byla žádost žalobce, kterou

požadoval vrácení tohoto přeplatku, zamítnuta. Toto rozhodnutí

bylo potvrzeno rozhodnutím které vydalo

Finanční ředitelství pro hl.m. Prahu. O tuto částku poté žalovaný

snížil dopisem ze dne 29.5.1997 celkovou pohledávku, která byla

žalovaným přihlášena do konkursního řízení. Žalobce se žalobou

domáhá zaplacení tohoto přeplatku do konkursní podstaty. Z výše

uvedeného vyplývá, že podstatou sporu je otázka, zda finanční

úřad je oprávněn ponechat si přeplatek a použít jej na uspokojení

jiné pohledávky do konkursu přihlášené.

Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda rozhodnutí

o vrácení přeplatku na DPH patří do pravomoci soudu.

Pravomoc soudů v občanskoprávním řízení je upravena v ust.

, (ve znění platném do 31.12.2000) tak, že

soudy projednávají a rozhodují věci, které vyplývají z občansko-

právních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních

vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je

podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanskoprávním

řízení, jen stanoví-li to zákon ( ).

Občanskoprávními vztahy jsou především takové právní vztahy,

které definuje v ust. , tedy i majetkové

vztahy fyzických a právnických osob a majetkové vztahy mezi

těmito osobami a státem (§ 1 odst. 2 obč. zák.).

Charakteristickým znakem občanskoprávních vztahů je

především to, že jejich subjekty mají rovné postavení (§ 2 odst.

2 obč. zák.). Rovné postavení spočívá v tom, že jeden účastník

takového vztahu nemůže svým jednostranným úkonem založit

povinnost druhého účastníka vztahu a v rámci tohoto vztahu nemůže

ani autoritativně vynucovat splnění povinností druhého subjektu.

Při řešení otázky, zda ve smyslu § 7 odst. 1 o.s.ř je dána

pravomoc soudu rozhodovat o konkrétních právech a povinnostech

účastníků, jež vyplývají z jejich právního vztahu, je proto třeba

vycházet především ze vzájemného postavení účastníků tohoto

vztahu, jak je upraveno právními normami.

Právním předpisem, který upravuje vztahy ve věcech vrácení

přeplatku na DPH, je zákon o správě daní a poplatků č. 337/1992

Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ten upravuje správu daní, jíž

se rozumí mj. vyměření, vybírání, vyúčtování a vymáhání daní, a

dále upravuje daňové řízení. Podle tohoto zákona postupují územní

finanční orgány a další správní a jiné státní orgány České

republiky (§ 1 cit. zákona). O převedení přeplatku na úhradu

případného nedoplatku u jiné daně rozhoduje správce daně, v

souladu s ust. § 64 odst. 4 uvedeného zákona.

Rozhodování o povinnosti vrátit přeplatek na zaplacené dani

z přidané hodnoty patří tedy do výlučné pravomoci správce daně.

Z uvedeného je zřejmé, že projednávaná věc, má-li být

přezkoumávána soudem, spadá pod režim , tedy do

oblasti správního soudnictví, a v řízení před soudem může být

přezkoumáváno pouze pravomocné rozhodnutí správního orgánu (§ 247

odst. 2 ). Pokud by soud v občanskoprávním řízení rozhodo-

val v nalézacím řízení o nároku vzniklém z nadměrného odpočtu

DPH, přivlastnil by si pravomoc, kterou mu zákon nesvěřuje.

Na tom nemůže změnit nic okolnost, že žalobce kvalifikuje

uplatněný nárok po stránce právní jako nárok na vydání této

částky do konkursní podstaty v souladu s ust. 14 zákona

o konkursu a vyrovnání, kdy dle ust. § 14 odst. 1 písm. i) není

započtení na majetek patřící do konkursní podstaty přípustné.

Dle názoru odvolacího soudu žalobce měl poté, kdy bylo

rozhodnuto o odvolání proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým

byla zamítnuta jeho žádost o vrácení uvedeného přeplatku,

postupovat dle páté části a domáhat se

žalobou přezkoumání tohoto rozhodnutí příslušným soudem. Tuto

žalobu měl však podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí

správního orgánu v posledním stupni, jak určuje ust. § 250b

Podle soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu,

zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky

řízení). Mezi podmínky řízení patří mimo jiné i pravomoc soudu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že soud nemá dostatek promoci o tomto

nároku rozhodovat. V daném případě nepřichází v úvahu postoupení

věci příslušnému "správnímu" soudu ve smyslu ust. § 246 a 246a

, neboť s ohledem na žalobní petit, skutkové vylíčení

případu a označení žalovaného lze dovodit, že žalobcovým úmyslem

nebylo zahájit řízení o přezkoumání rozhodnutí správních orgánů,

jak to má na mysli ust. a násl. Odvolací soud proto

postupoval dle ust. , rozsudek

zrušil a řízení v souladu s odst. 2 téhož ustanovení zastavil.