Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9Cmo 1016/1999

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Z o d ů v o d n ě n í :

Krajský obchodní soud v Praze v rozsudku ze dne 8.6. 1999 ve

znění opravného usnesení č. j.... ze dne 14.7. 1999

v bodu I. výroku určil, že je neplatná zástavní smlouva k nemovitostem

registrační č. ... týkající se nemovitostí budovy čp. .. - ost. stav.

objekt na pozemku p. č... zastavěná plocha, pozemku č. ... zastavěná

plocha o výměře 2046 m2 a pozemku parc. č. ... zastavěná plocha o

výměře 1278 m2 zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního

úřadu v L. na LV č.... pro k. ú. L. obec L., uzavřená dne 26.11. 1996

mezi žalobcem jako zástavcem, prvním žalovaným jako zástavním věřitelem

a druhým žalovaným jako dlužníkem zajišťované pohledávky, podle

které byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v L. čj.

.... vklad zástavního práva. V bodu II. výroku bylo

rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zapla-

tit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně

žalobce 15.799,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění rozsudku bylo uvedeno, že se žalobce domáhal

určení neplatnosti zástavní smlouvy č. ..., kterou byly

zajištěny pohledávky prvního žalovaného vůči druhému žalovanému,

vzniklé na základě smlouvy o úvěru č.... ze dne 22.11.

1996. Dle žaloby má žalobce naléhavý právní zájem na určení ne-

platnosti smlouvy, neboť bez tohoto soudního rozhodnutí nemůže

docílit výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Osobou

oprávněnou jednat za druhého žalovaného v době uzavření zástavní

smlouvy byl jednatel J. K., který byl současně předsedou

dozorčí rady žalobce. J. K., bratr J. K., byl v době

uzavření smlouvy členem představenstva žalobce. S ohledem na tyto

skutečnosti mohl žalobce dle § 196a obch. zákoníku uzavřít zástav-

ní smlouvu k zajištění závazků druhého žalovaného jen s předchozím

souhlasem valné hromady. Tato podmínka nebyla splněna, proto je

zástavní smlouva dle § 39 obč. zákoníku neplatná.

Žalovaný navrhl zamítnout žalobu s tím, že nebylo prokázáno,

že by nebyl dán souhlas valné hromady žalobce k zajištění pohle-

dávky. Ustanovení § 196a obch. zákoníku ukládá povinnost spo-

lečnosti splnit zákonem stanovené podmínky, porušení tohoto usta-

novení nemá za následek absolutní neplatnost právního úkonu.

Soud provedl důkazy zástavní smlouvou k nemovitostem reg. č.

ze dne 25.11. 1996, výpisem z katastru nemovitostí,

dopisy prvního žalovaného žalobci ze dne 7.7. a 16.7. 1998, zápi-

sem z jednání představenstva, notářskými zápisy o konání valné

hromady žalobce ze dne 19.7. 1996 a 20.6. 1997, předávacím proto-

kolem a soupisem dokladů ze dne 6.2. 1998, úplnými výpisy z

obchodního rejstříku žalobce a druhého žalovaného a výpovědí svěd-

ka J. K.

Na základě zjištění učiněných v rámci dokazování dospěl soud

k závěru, že žaloba je důvodná. Na straně žalobce je dán naléhavý

právní zájem na určení, že zástavní smlouva je neplatná, neboť

soudní rozhodnutí je potřebné pro případný výmaz zástavního bře-

mene z katastru nemovitostí. Dle § 196a obch. zákoníku bylo možné

uzavřít v dané věci zástavní smlouvu jen se souhlasem valné hro-

mady žalobce, neboť statutárním orgánem druhého žalovaného byl

J. K., který byl zároveň členem dozorčí rady žalobce; bratr

J. K. pak byl členem představenstva žalobce. K tvrzení

prvního žalovaného, že žalobce neprokázal neexistenci souhlasu

valné hromady, soud uvedl, že záporný důkaz není objektivně možný

a důkazní břemeno, že souhlas byl valnou hromadou dán, proto v

tomto směru tíží žalovaného. Z provedených důkazů vyplývá, že sou-

hlas valné hromady s uzavřením zástavní smlouvy dán nebyl, z toho

důvodu byla zástavní smlouva uzavřena v rozporu se zákonem a je

dle § 39 obč. zákoníku neplatná. Soud proto žalobě vyhověl a

rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo odůvodněno ustanovením

První žalovaný napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve

kterém navrhl rozsudek změnit a žalobu zamítnout v celém rozsahu.

Uvedl, že pokud by zákonodárce spojoval s absencí souhlasu valné

hromady dle § 196a odst. 2 obch. zákoníku neplatnost daného práv-

ního úkonu, byla by tato vůle vyjádřena obvyklou formulací, např.

"Neplatným je právní úkon, který je v rozporu ...". Z právního ná-

zoru soudu prvního stupně by bylo možné usoudit, že pokud žalobce

při uzavírání předmětné zástavní smlouvy opomenul splnit zákonem

předepsanou povinnost, musí nést důsledky takového jednání druhá

smluvní strana, v tomto případě první žalovaný, který vstoupil v

dobré víře do smluvního vztahu, aniž požadoval doložení, že byl

dán souhlas valné hromady. Výklad § 196a obch. zákoníku přijatý

soudem prvního stupně by vedl ke značné právní nejistotě zúčastně-

ných subjektů a jistě nebylo záměrem zákonodárce vyvolat takový

stav. Pokud by zástavní smlouva nebyla uzavřena, nedošlo by ani k

uzavření smlouvy o úvěru mezi prvním a druhým žalovaným. Odpovědný

za škodu vzniklou v souvislosti s případnou neplatností zástavní

smlouvy by pak byl žalobce.

Žalobce se k odvolání nevyjádřil. Po vydání opravného usne-

sení požádal žalobce o vydání dalšího opravného usnesení s tím, že

v bodu I. výroku za částí "obec L." chybějí slova "okres

L.".

V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, čeho se odvola-

tel domáhá a co odvoláním sleduje (§ 205 odst. 1 a § 42 odst. 4

). Při odvolacím jednání první žalovaný uvedl, že jeho odvo-

lání směřuje i do části rozsudku, ve které bylo rozhodnuto proti

druhému žalovanému, neboť podle jeho názoru se na straně žalova-

ných jedná o nerozlučné společenství. První žalovaný tedy navrhuje

změnit napadený rozsudek tak, že se žaloba zamítá proti oběma

žalovaným.

Odvolací soud podle přezkoumal napadený

rozsudek a po provedeném ústním jednání dospěl k závěru, že odvo-

lání proti části rozsudku, ve které bylo rozhodnuto o vztahu ža-

lobce a prvního žalovaného, není důvodné. Odvolací soud dále

shledal, že odvolání do zbývající části výroku rozsudku, ve které

bylo rozhodnuto o vztahu žalobce a druhého žalovaného, bylo podáno

někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn.

Nejdříve se odvolací soud zabýval tím, v jakém rozsahu je

odvoláním dotčen napadený rozsudek v části, ve které bylo rozhod-

nuto ve vztahu k druhému žalovanému. Odvolací soud se neztotožnil

s názorem prvního žalovaného, že na straně žalovaných se jedná o

nerozlučné společenství. Žalovaní nemají ze zástavní smlouvy spo-

lečná práva nebo povinnosti, pro které by bylo nutno dle § 91

odst. 2 považovat žalované za nerozlučné společníky, naopak

druhému žalovanému nezakládá zástavní smlouva žádné závazky ani

práva. Z toho důvodu není odvoláním prvního žalovaného dotčena

část rozsudku, ve které bylo rozhodnuto o vztahu žalobce k druhému

žalovanému. Odvolání prvního žalovaného proti uvedené části roz-

sudku bylo proto podle odmítnuto.

Při odvolacím jednání první žalovaný uvedl, že nelze v dané

věci aplikovat § 39 obč. zákoníku, neboť se nejedná o rozpor s

právním předpisem. Analogická situace je u jednatelů společnosti

s ručením omezeným, jejichž omezení nemůže působit navenek vůči

třetím osobám.

Co se týče části rozsudku odvoláním dotčené, odvolací soud

má za to, že skutečnosti důležité pro rozhodnutí byly soudem prv-

ního stupně zjištěny a byl z nich vyvozen správný právní závěr.

Na straně žalobce je s ohledem na záznam zástavy v katastru nemo-

vitostí dán dle naléhavý právní zájem na

určení neplatnosti předmětné zástavní smlouvy. Mezi účastníky je

nesporné, že dle § 196a odst. 2 obch. zákoníku byl před uzavřením

zástavní smlouvy mezi žalobcem a prvním žalovaným, která zajišťo-

vala závazek druhého žalovaného ze smlouvy o úvěru vůči prvnímu

žalovanému, potřebný souhlas valné hromady žalobce s tímto za-

jištěním, neboť J. K., bratr člena představenstva žalobce,

byl jako jednatel druhého žalovaného oprávněn uzavřít smlouvu o

úvěru jménem druhého žalovaného. Důkazní břemeno, že v dané věci

byl dán před uzavřením zástavní smlouvy ze dne 25.11. 1996

souhlas představenstva žalobce, tíží prvního žalovaného. První

žalovaný neprokázal, že tento souhlas byl dán, proto je správný

závěr soudu, že při uzavírání zástavní smlouvy došlo k porušení

§ 196a odst. 2 v návaznosti na odst. 1 obch. zákoníku. Konečně,

tento závěr již ani nebyl v rámci odvolacího řízení prvním žalo-

vaným zpochybňován.

Odvolací soud se ztotožnil i s právním názorem soudu prvního

stupně, že s ohledem na porušení § 196a obch. zákoníku je předmět-

ná zástavní smlouva neplatná. Odvolatel shledával analogii v po-

stavení jednatele s.r.o., jehož omezení jednatelských oprávnění

je vůči třetím osobám neúčinné. Tato analogie není podle názoru

odvolacího soudu správná, neboť omezení jednatelských oprávnění

může být dle § 133 odst. 2 obch. zákoníku stanoveno společenskou

smlouvou, stanovami nebo valnou hromadou s.r.o., avšak v případě

§ 196a obch. zákoníku se jedná o omezení ze zákona. Kromě toho

§ 133 odst. 2 obch. zákoníku výslovně stanoví, že vůči třetím

osobám je takové omezení neúčinné (obdobné podmínky stanoví pro

omezení práv představenstva a.s. ustanovení § 191 odst. 2 obch.

zákoníku). Obdobná neúčinnost - v tomto případě porušení zákona -

vůči třetím osobám není v § 196a obch. zákoníku stanovena, i z

toho důvodu má odvolací soud za to, že nelze shledat porušení

podmínky, stanovené zákonem pro uzavírání zástavních smluv v

případě konfliktu zájmů, za právně irelevantní ve vztahu k třetím

osobám.

Za žalobce byla zástavní smlouva podepsána statutárním

orgánem, již jen z toho důvodu nepřichází v úvahu aplikace § 20

odst. 2 obč. zákoníku pro případ překročení oprávnění jiných pra-

covníků žalobce. Avšak i v případě, že by zástavní smlouva byla

podepsána jinými pracovníky žalobce, než kteří tvoří statutární

orgán a. s., nebylo by podle názoru odvolacího soudu zmíněné usta-

novení aplikovatelné, neboť by se nejednalo o překročení oprávnění

těchto osob, které by bylo stanovené ve vnitřních předpisech

právnické osoby nebo které by bylo obvyklé vzhledem k jejich pra-

covnímu zařazení.

Odvolací soud souhlasí se závěrem, že ustanovení § 196a obch.

zákoníku klade zvýšené nároky na věřitele při uzavírání smluv,

kterými jsou zajišťovány jejich pohledávky, nicméně nepovažuje

tyto nároky za nesplnitelné - v tomto případě bylo možné již z

úplných výpisů z obchodního rejstříku žalobce a druhého žalovaného

zjistit skutečnosti svědčící personálnímu propojení orgánů obou

společností a bylo na prvním žalovaném, aby si včas vyžádal od ža-

lobce informaci o existenci souhlasu valné hromady žalobce s před-

mětnou zástavní smlouvou. Na druhé straně pokud by byl akceptován

právní názor, že neexistence předchozího souhlasu valné hromady

nezpůsobuje neplatnost smluv uvedených v § 196a obch. zákoníku,

postrádalo by uvedené ustanovení jakýkoliv smysl a reálný obsah.

Ze všech těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud

prvního stupně oprávněně vyhověl žalobě v napadené části rozsudku

a správně též rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1

ve prospěch žalobce. Jeho náklady tvořily soudní poplatek

5.000,- Kč, odměna za právní zastoupení v rozsahu 5 úkonů právní

služby po 1.000,- Kč a 5 paušálních úhrad výdajů po 75,- Kč a v

náhradě za promeškaný čas ve výši 1.200,- Kč dle § 1, odst. 2, § 9

odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 3 a § 14

odst. 1 písm. a) ve znění vyhlášky č.

a dále v náhradě jízdného ve výši 4224,- Kč dle

odst. 2 ve znění pozdějších předpisů.

Odvolací soud proto rozsudek v napadeném rozsahu podle § 219

jako věcně správný potvrdil.

Podle názoru odvolacího soudu nebylo potřebné k návrhu žalob-

ce vydávat další opravné usnesení, neboť údaje specifikující

zástavní smlouvu, které jsou obsaženy ve výroku napadeného roz-

sudku ve znění opravného usnesení ze dne 14.7. 1999, jsou natolik

podrobné, že není potřebné blíže konkretizovat předmětnou zástavní

smlouvu.

S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o ná-

hradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1

a Tyto náklady spočívaly v odměně za právní

zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby (účast na jednání u

odvolacího soudu) po 1.000,- Kč a 1 paušální úhrady po 75,- Kč a

náhrady za promeškaný čas ve výši 500,- Kč dle § 1, odst. 2, § 9

odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), § 13 odst. 3 a § 14 odst. 1 písm.

a) ve znění a

dále v náhradě jízdného (cesta osobním vozidlem Brno - Praha a

zpět) ve výši 2.420,- Kč dle

ve znění pozdějších předpisů.