Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3791/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Fleischera, zastoupeného Mgr. Tomášem Rubešem, advokátem, sídlem Dygrýnova 829/5, Praha 14 - Černý Most, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 23. října 2025 č. j. -41 a ze dne 4. listopadu 2025 č. j. -46, rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2024 č. j. -50 a ze dne 26. září 2024 č. j. -77, a rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 2. listopadu 2023 č. j. 10.01-000475/23-005 a ze dne 8. září 2022 č. j. 10.01-000403/22-007, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a České advokátní komory, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se dvěma ústavními stížnostmi vedenými pod

sp. zn.

a

domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Je přesvědčen, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na právní pomoc, zakotvené v d (v ústavní stížnosti bylo dané základní právo nesprávně spojeno s y).

2. Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2026

sp. zn.

obě ústavní stížnosti spojil ke společnému řízení.

3. Obsah a průběh obou řízení před obecnými soudy předcházejícím podání ústavní stížnosti byl podobný, proto Ústavní soud upřednostnil jejich společnou rekapitulaci.

4. Stěžovatel se v roli žalobce účastnil řízení před obecnými soudy (v prvním případě šlo o občanskoprávní spor, v druhém o spor ve správním soudnictví). Oba spory pravomocně skončily v neprospěch stěžovatele. Ten se rozhodl reagovat podáním mimořádných opravných prostředků (dovolání, kasační stížnost). Příslušné soudy shodně v obou liniích nejprve zamítly žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a po uplynutí odpovídajících lhůt řízení o mimořádných opravných prostředcích usneseními zastavily pro nezaplacení soudních poplatků.

5. Stěžovatel hodlal obě rozhodnutí o zastavení řízení napadnout ústavními stížnostmi. K České advokátní komoře (ČAK) podal žádosti o určení advokáta pro zastupování v řízení před Ústavním soudem. ČAK ani jedné žádosti nevyhověl. Konstatoval, že by v daných případech šlo o zjevně bezdůvodné uplatňování práva, neboť žádná aktivita advokáta by nemohla vést k úspěchu ve věci. Obě rozhodnutí byla doručena stěžovateli po uplynutí lhůt k podání ústavních stížností.

6. Proti rozhodnutím ČAK se stěžovatel neúspěšně bránil u Městského soudu v Praze žalobami, Nejvyšší správní soud poté napadenými rozsudky zamítl i následné kasační stížnosti. Správní soudy nevyhověly námitkám stěžovatele z obdobných důvodů. Primárně se ztotožnily se závěrem ČAK, že podání ústavních stížností proti zastavení řízení lze kvalifikovat jako zjevně bezdůvodné uplatňování práva. Správní soudy zároveň uznaly, že ČAK sice o žádostech stěžovatele nerozhodl bez zbytečného odkladu, lhůty pro vydání rozhodnutí jsou však toliko pořádkové a jejich nedodržení není nezákonné. Hlavně ale pochybení ČAK nemělo na pozici stěžovatele žádný reálný dopad. I v případě včasného doručení negativního rozhodnutí by na tom byl stejně, tj. advokáta by ustanoveného neměl. Zároveň nejde podle správních soudů přehlédnout, že stěžovatel měl vždy bez ohledu na osud žádostí k ČAK možnost podat v příslušných lhůtách ústavní stížnost sám, což ostatně v jednom případě učinil (srov. usnesení ze dne 2. 11. 2022

sp. zn.

).

II.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel s nadepsanými rozhodnutími nesouhlasí, argumentace v obou ústavních stížnostech se zcela shoduje. Zaprvé, opožděné vydání rozhodnutí ČAK mu fakticky zmařilo podání ústavních stížností. Na včasné vyřízení žádostí se spoléhal. Nelze přijmout tezi, že si má stěžovatel v rámci běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti pro jistotu podat ústavní stížnost sám, potažmo si paralelně hledat vlastního advokáta. Zadruhé, ani v jedné situaci se podle stěžovatele nejednalo o patrné, jednoznačné a nesporné bezúspěšné uplatnění práva. Zmíněná kritéria naplněna nebyla a jejich hodnocení ze strany ČAK bylo nesprávné.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud posoudil obsah ústavních stížností a dospěl k závěru, že tyto představují zjevně neopodstatněné návrhy ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

9. Předně je třeba zdůraznit, že Ústavní soud se již problematikou osvobození od soudních poplatků a o souvisejícím ustanovení zástupce z řad advokátů mnohokrát zabýval. Rozhodování o těchto otázkách spadá primárně do pravomoci obecných soudů a Ústavní soud je oprávněn zasáhnout pouze výjimečně při závažných pochybeních, například pokud by obecné soudy aplikovaly podústavní právo svévolně či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srov. za všechny usnesení ze dne 19. 2. 2025

sp. zn.

, bod 14 a další rozhodnutí tam uvedená). Obdobně shrnuto, "není porušením práva na právní pomoc zakotveného v y, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny zákonné podmínky" (nález ze dne 4. 8. 2006

sp. zn.

).

10. Citovaná východiska se vážou k rozhodování o ustanovení zástupců z řad advokátů obecnými soudy. V aktuálním řízení jde o poněkud odlišný půdorys, neboť správní soudy "pouze" přezkoumávaly předchozí rozhodnutí ČAK. Podle Ústavního soudu se jedná o odlišnost toliko formální, neboť ČAK u žádostí zjišťuje naplnění obsahově analogických zákonných podmínek jako obecné soudy v prvním stupni. Správní soudy poté posuzovaly, zda rozhodnutí ČAK odpovídá zákonnému rámci a bylo řádně odůvodněno.

11. Ústavní soud v postupu ČAK a poté správních soudů žádné shora vymezené závažné pochybení neshledal. Klíčovým důvodem pro nevyhovění žádostem stěžovatele o ustanovení advokáta bylo, že případné ústavní stížnosti by naplňovaly podmínky bezdůvodného uplatňování práva (čl. 18c odst. 5 zákona o advokacii). Tomuto závěru nelze ústavněprávně nic vytknout. Příslušné obecné soudy zastavily původní řízení o podání mimořádných opravných prostředků z důvodu nezaplacení soudních poplatků. Tuto skutečnost stěžovatel nezpochybňuje. Jak již podotkl v napadených rozsudcích Nejvyšší správní soud, judikatura Ústavního soudu v těchto skutkově a právně shodných případech ustáleně neshledává porušení základních práv (za všechny usnesení ze dne 31. 10. 2023

sp. zn.

, bod 23). Nedosti na tom, stěžovateli musel být tento přístup osobně a bezprostředně znám, protože se již v minulosti u Ústavního soudu zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků neúspěšně bránil (usnesení ze dne 24. 6. 2021

sp. zn.

). V neposlední řadě v aktuálních ústavních stížnostech neuvádí kromě vlastního přesvědčení žádné konkrétní argumenty zpochybňující oprávněnost závěrů ČAK a správních soudů o bezúspěšném uplatnění práva. Nevysvětluje, z jakých důvodů by při ustanovení advokáta mělo být jeho ústavním stížnostem vyhověno.

12. Ve vztahu k opožděnosti vydání (doručení) rozhodnutí ČAK Ústavní soud zdůrazňuje povinnost ČAK vyřizovat žádosti o ustanovení advokáta bez zbytečného odkladu. Věcně pak sdílí nesouhlas stěžovatele s částí argumentace správních soudů, která do jisté míry bagatelizuje situaci, ve které ČAK bez zdržení na straně žadatele vydá (doručí) rozhodnutí o neustavení advokáta až po uplynutí lhůty k podání ústavní stížnosti. Po osobách čekajících na rozhodnutí ČAK nelze legitimně požadovat, aby podávaly "preventivně" kvůli hrozbě zmeškání lhůty ústavní stížnost sami. Jakkoli lze souhlasit s tím, že důsledky negativního rozhodnutí o neustavení advokáta jsou pro žadatele stejné, ať jej obdrží před nebo po uplynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti, rozdíl spočívá v tom, že v prvním případě mu zbývá prostor reagovat (např. volbou vlastního advokáta) a ústavní stížnost stále podat. Přesto ani v tomto ohledu neshledává Ústavní soud postup správních soudů neústavním. Jejich zde kritizované úvahy totiž neovlivňují závěr, že aktivita stěžovatele naplňovala znaky bezúspěšné uplatnění práva. Jak totiž plyne z předchozího bodu, i pokud by ČAK rozhodla před uplynutím lhůty pro podání ústavní stížnosti a stěžovatel si poté nějakým způsobem vlastní právní zastoupení zajistil a obě ústavní stížnosti podal včas, Ústavní soud by jim nemohl vyhovět. V tomto směru tedy ve výsledku platí teze správních soudů, že pochybení ČAK nemělo na pozici stěžovatele reálný negativní dopad.

13. Ústavní soud z předestřených důvodů porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal a jeho ústavní stížnosti odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrhy zjevně neopodstatněné podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu