Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 216/2025-71

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 11 436,70 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 221,67 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 221,67 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 436,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na který se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne 11. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr do 16. 8. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 436,70 Kč. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť úvěr splatil. Vše popsal a dokládal ke sp. zn. spisová značka, kde šlo o žalobu z úvěru na částku 5 000 Kč. Věřitel poskytl žalovanému dva úvěry ve výši 5 000 Kč a 7 000 Kč a tyto úvěry mu byly sloučeny v jeden a splácel je na účet č. č. účtu s var. symbolem var. symbol. V období od 16. 3. 2022 do 17. 8. 2024 tak zaslal společnosti Anonymizováno celkem 24 921 Kč. právnická osoba žalobkyni zaplatil 5 320,25 Kč. Půjčil si částku 12 000 Kč a celkem zaplatil více než dvojnásobek. Peníze zasílal buď ze svého účtu č. č. účtu nebo z účtu jeho matky jméno FO č. č. účtu. V té době měl problémy se sázením, a proto si bral tyto úvěry. Byl již v registru dlužníků.

3. Žalobkyně podáním ze dne 15. 12 2025 vzala žalobu zpět co do částky 10 215,03 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 17. 8 2023 do zpětvzetí s odůvodněním že kontrolou spisového materiálu zjistila, že žalovaný v době před podáním žaloby uhradil k rukám původního věřitele tuto částku a tato platba nebyla z důvodu administrativního pochybení započtena. Řízení bylo zastaveno co do částky 11 436,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 215,03 Kč od 17. 8. 2023 do 15. 12. 2025, proti kterému žalobkyně nepodala odvolání a které tak nabylo právní moci dne 15. 1. 2026. Předmětem řízení tak zůstal pouze úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 221,67 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení.

4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání ( ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení

5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na kterou se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne 11. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr do 16. 8. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 436,70 Kč. Ještě před touto smlouvou věřitel dne 3. 5. 2022 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovanému byly tyto úvěry posléze sloučeny v jeden úvěr, který splácel ze svého účtu č. č. účtu nebo z účtu jeho matky jméno FO č. č. účtu na účet č. č. účtu s var. symbolem var. symbol. Žalovaný celkem na oba úvěry zaplatil částku 25 715,25 Kč. Žalobkyně nedoložila posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni.

7. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

9. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

14. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

18. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

19. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

20. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni v tomto směru dle ust. , nicméně žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy.

21. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ust. §

22. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny. Jelikož v daném případě došlo posléze ke sloučení obou úvěrů ke společnému splácení, vycházel soud z částky, která byla žalovanému celkem poskytnuta, kdy z obou úvěrových smluv věřitel poskytl žalovanému částku 12 000 Kč. Za situace, kdy žalovaný zaplatil více než dvojnásobek, což doložil výpisy z účtu, bylo nutno žalobu v plném rozsahu zamítnout.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení , když žalovaný byl procesně plně úspěšným účastníkem a měl by tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.