Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 216/2025-71
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Papicovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 11 436,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 221,67 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 221,67 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 436,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na který se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne 11. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr do 16. 8. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 436,70 Kč. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť úvěr splatil. Vše popsal a dokládal ke sp. zn. spisová značka, kde šlo o žalobu z úvěru na částku 5 000 Kč. Věřitel poskytl žalovanému dva úvěry ve výši 5 000 Kč a 7 000 Kč a tyto úvěry mu byly sloučeny v jeden a splácel je na účet č. č. účtu s var. symbolem var. symbol. V období od 16. 3. 2022 do 17. 8. 2024 tak zaslal společnosti Anonymizováno celkem 24 921 Kč. právnická osoba žalobkyni zaplatil 5 320,25 Kč. Půjčil si částku 12 000 Kč a celkem zaplatil více než dvojnásobek. Peníze zasílal buď ze svého účtu č. č. účtu nebo z účtu jeho matky jméno FO č. č. účtu. V té době měl problémy se sázením, a proto si bral tyto úvěry. Byl již v registru dlužníků.
3. Žalobkyně podáním ze dne 15. 12 2025 vzala žalobu zpět co do částky 10 215,03 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 17. 8 2023 do zpětvzetí s odůvodněním že kontrolou spisového materiálu zjistila, že žalovaný v době před podáním žaloby uhradil k rukám původního věřitele tuto částku a tato platba nebyla z důvodu administrativního pochybení započtena. Řízení bylo zastaveno co do částky 11 436,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 215,03 Kč od 17. 8. 2023 do 15. 12. 2025, proti kterému žalobkyně nepodala odvolání a které tak nabylo právní moci dne 15. 1. 2026. Předmětem řízení tak zůstal pouze úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 221,67 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení.
4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.
5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:
6. Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na kterou se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne 11. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr do 16. 8. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 436,70 Kč. Ještě před touto smlouvou věřitel dne 3. 5. 2022 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovanému byly tyto úvěry posléze sloučeny v jeden úvěr, který splácel ze svého účtu č. č. účtu nebo z účtu jeho matky jméno FO č. č. účtu na účet č. č. účtu s var. symbolem var. symbol. Žalovaný celkem na oba úvěry zaplatil částku 25 715,25 Kč. Žalobkyně nedoložila posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni.
7. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
9. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
12. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.
18. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
19. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
20. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádné důkazy. Soud byl připraven žalobkyni v tomto směru dle ust. § 118a o. s. ř., nicméně žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k nim důkazy.
21. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy aby mohl učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ust. § § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
22. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny. Jelikož v daném případě došlo posléze ke sloučení obou úvěrů ke společnému splácení, vycházel soud z částky, která byla žalovanému celkem poskytnuta, kdy z obou úvěrových smluv věřitel poskytl žalovanému částku 12 000 Kč. Za situace, kdy žalovaný zaplatil více než dvojnásobek, což doložil výpisy z účtu, bylo nutno žalobu v plném rozsahu zamítnout.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl procesně plně úspěšným účastníkem a měl by tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.