Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 342/2025-61

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

pro 85 722 Kč / úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 872,88 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 76 849,12 Kč, zákonného úroku z prodlení od 28. 9. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 82,75 % p. a. od 28. 9. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 872,88 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 76 849,12 Kč, zákonného úroku z prodlení od 28. 9. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 82,75 % p. a. od 28. 9. 2019 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 85 722 Kč (45 622,26 Kč nová jistina včetně úroku 15 326,79 Kč přirostlého k jistině, 998 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy, 600 Kč náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy, 38 502 Kč smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny od 28. 9. 2019 do 15. 12. 2025) s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, podepsané žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne 19. 2. 2019, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 79 000 Kč. Poskytnutý úvěr měl žalovaný vrátit ve formě třiceti měsíčních splátek po 6 300 Kč spolu s úrokem 82,75 %. Žalovaný uhradil 25 200 Kč před zesplatněním a 44 927 Kč po zesplatnění (v insolvenčním řízení). Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že přijala sdělení žalovaného (zaznamenané v Hodnocení klienta z 19. 2. 2019) o výši jeho příjmu 16 000 Kč ze zaměstnání; jako náklady bylo zohledněno životní minimum 3 410 Kč a náklady na bydlení 1 600 Kč; žalovaný měl bydlet ve vlastním. Příjem žalovaného za prosinec 2018 (16 937 Kč) byl osvědčen potvrzením právnická osoba. z 19. 2. 2019 o zaúčtování platby k 15. 1. 2019; z potvrzení ČSOB o výši pracovního příjmu z 26. 2. 2019 soud zjistil, že jméno FO potvrzovala výši příjmu žalovaného za poslední tři měsíce ve výši 16 013 Kč čistého měsíčně (a za poslední rok, 2018, 14 559 Kč čistého měsíčně). Žalovaný neměl podle Hodnocení splácet žádné dluhy. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu (jeho kopie byla předložena věřiteli). Potvrzení o zkoumání úvěruschopnosti v registrech vyplývalo ze záznamu z registru SOLUS bez poznatku a z NRKI bez konkrétních informacích o stávajících závazcích žalovaného.

4. Z návrhu na zahájení insolvenčního řízení z 2. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný navrhoval zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku a řešení úpadku oddlužením splátkovým kalendářem; žalovaným byla označena též pohledávka žalobkyně. Ze seznamu přihlášených pohledávek (přezkumného listu pro nezajištěného věřitele) soud zjistil, že věřitelem byla též právnická osoba podle smlouvy o zápůjčce č. hodnota z 30. 1. 2019 s výší pohledávky 89 795,08 Kč a právnická osoba. podle smlouvy o úvěru č. hodnota z 15. 10. 2018 s výší pohledávky 509 861,29 Kč, pokud jde o pohledávky ze smluv sjednaných před uzavřením předmětné smlouvy.

5. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného před uzavřením smlouvy o podmínkách poskytnutí předmětného úvěru.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 19. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni (jako osobu oprávněnou poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry podle výpisu z evidence oprávněných osob vedené Českou národní bankou) o poskytnutí úvěru 79 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 28. 2. 2019 byla tato žádost žalobkyní akceptována. Žalobkyně měla žalovanému poskytnout uvedenou částku, kterou měl žalovaný vrátit v 30 splátkách po 6 300 Kč včetně úroku (121,61 % ročně vyjádřeného jako efektivní úroková sazba) a úhrady za pojištění k 23. dni v měsíci (RPSN 122,61 %) s tím, že měla být celkem vrácena částka 189 000 Kč. Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč jako náklady spojené s každým prodlením s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů mělo automaticky dojít k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním a zahrnující nesplacenou jistinu a nesplacené splatné úroky) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení.

7. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě z 1. 3. 2019 vyplývalo, že v souladu se smlouvou žalobkyně žalovaného vyrozuměla o schválení úvěru; doručenka z 6. 3. 2019 potvrzovala doručení oznámení žalovanému.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru z 28. 2. 2019 soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní uvedeného dne převedena částka 79 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného.

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 25 200 Kč a v insolvenčním řízení byla uhrazena částka celkem 44 927,12 Kč.

10. Z oznámení z 26. 9. 2019 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů). Předtím měl být žalovaný vyzýván k úhradě dluhu dopisy z 23. 8. 2019 a 23. 9. 2019 (aniž by doručení uvedených dopisů bylo v řízení prokazováno a prokázáno).

11. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 11. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle knihy odeslané pošty byl dopis odeslán 25. 11. 2025).

12. Soud výše uvedená skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci.

13. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle z. č. (dále jen „“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle z. č. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle z. č. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle z. č. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru, který byla se žalovaným uzavřena a podle které žalobkyně poskytla žalovanému plnění 79 000 Kč. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. , Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Úvěruschopnost žalobkyně posuzovala, spokojila se pouze s ověřením příjmu žalovaného ze zaměstnání. Žalobkyně však nezkoumala (prakticky) vůbec výdajovou stránku (pouze zohlednila částku životního minima žalovaného a dále sdělenou částku na náklady na bydlení). Informace týkající se aktuálních závazků žalovaného (vzniklých před sjednáním předmětného úvěru) měly z dlužnických registrů vyplývat (přestože z předložené podoby výsledku dotazu nevyplývaly). Žalobkyně měla nepochybně postupovat způsobem, který by reálně skutečnou výši závazků žalovaného (neodpovídajících výši nízkého příjmu žalovaného) umožňoval ověřit. Pokud tak nepostupovala (popř. pokud zjistila nepřiměřenou výši splátek dluhů žalovaného), pak odpovídá za nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný uhradil pouze první čtyři splátky, pak se dostal do prodlení (a další úhrady byly poskytnuty v insolvenčním řízení). I tato skutečnost nesvědčí o správném prověření úvěruschopnosti žalovaného.

17. Přestože ustanovení z. č. (ve znění ke dni uzavření smlouvy) je formulováno tak, že smlouva je (v případě porušení uvedeného zákona) pouze relativně neplatná (k námitce spotřebitele), soudní praxe se přiklonila k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze z 24. června 2025, č. j. -52). Smlouva o úvěru je tak podle z. č. , , , věta první neplatná. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ). Z. č. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. ). Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (8 872,88 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle z. č. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí podle z. č. (dále jen „“); žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry. Ve zbytku požadavků žalobkyně soud žalobu jako nedůvodnou (neodpovídající nárokům na vypořádání plnění podle neplatné smlouvy) zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobkyně byla z větší části neúspěšná, avšak žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.