Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 337/2025-59
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta. sídlem Adresa advokáta
proti
žalované:
Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 26 388 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 2. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 812,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 934,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 091,94 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 091,94 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 689,93 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 2. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 812,78 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 934,11 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 091,94 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 091,94 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 689,93 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 388 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 31. 3. 2023, uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně peněžní prostředky vrátit, a navíc zaplatit úroky a poplatky. Celkovou částku 27 888 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do 31. 5. 2024. Žalovaná však neuhradil sjednané splátky řádně a včas, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně na výzvu soudu svým podáním ze dne 31. 12. 2025 doplnila svá skutková tvrzení ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně, přičemž majetková situace byla právním předchůdcem žalobkyně ověřena na základě pracovní smlouvy, dodatku k pracovní smlouvě a výpisy z bankovního účtu, dále žalobkyně uvedla, že žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku 9 000 Kč.
4. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V projednávané věci žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila v přípisu ze dne 7. 1. 2026 a žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, přičemž ve výzvě byla poučena, že pokud se nevyjádří, bude soud ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 31. 3. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně úvěr a zaplatit náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, které představoval ve výši 761 Kč pevný smluvní úrok, ve výši 7 350 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, ve výši 2 077 Kč náklady na vyhodnocení úvěru a ve výši 2 700 Kč poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalované, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, počínaje od splatnosti první splátky, která je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Úvěr byl dle smlouvy poskytnut jako neúčelový hotovostní, přičemž žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že peněžní prostředky jí byly předány v hotovosti v místě svého bydliště.
6. Z žádosti o úvěr ze dne 31. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že její měsíční příjem činí částku 20 006 Kč a měsíční výdaje činí částku 12 976 Kč, z toho 4 000 Kč za bydlení a energie, 6 750 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady a 2 226 Kč za srážky ze mzdy a výživné. Žalovaná tak prohlásila použitelný měsíční příjem ve výši 7 030 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je zaměstnaná, vdaná, bydlí v nájmu a nemá žádné vyživovací povinnosti.
7. Ze snímků obrazovky mobilního zařízení soud zjistil, že žalovaná při uzavření smlouvy doložila informace z blíže nespecifikované aplikace o vyplacení dávky nemocenského ve výši 20 666 Kč, dále ve výši 19 919 Kč a ve výši 19 435 Kč, a to dne 14. 12. 2022, dne 17. 1. 2023 a dne 17. 2. 2023, ve zprávách pro příjemce byla uvedena informace o provádění srážek na exekuci.
8. Z pracovní smlouvy a dodatku k pracovní smlouvě č. 2 soud zjistil, že žalovaná je zaměstnána u společnosti právnická osoba, IČO IČO, na pozici pracovník v sociálních službách od 2. 8. 2016.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2025 a přílohy č. 1 k této smlouvě zjistil, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni.
10. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že úplata za postoupení byla provedena dne 25. 3. 2025, přičemž tímto dnem bylo převedeno vlastnické právo k postoupeným pohledávkám.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanou vyrozuměl o postoupení pohledávky.
12. Z výzvy k plnění ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 30 152,15 Kč ve lhůtě do 1. 8. 2025. Odeslání výzvy bylo doloženo podacím lístkem ze dne 17. 7. 2025.
13. Žalobkyně dále předložila soudu fotografii mobilního zařízení s informacemi o bankovním účtu č. č. účtu a dodatek k rámcové smlouvě o finančních službách, ze kterých soud nezjistil nic pro věc podstatného.
14. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 31. 3. 2023 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o.z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdce žalobkyně vystupoval v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr.
19. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí, když vyšel z údajů a dokladů od žalované. Takto získané informace měl právní předchůdce žalobkyně hodnotit tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, soud se s tímto hodnocením neztotožňuje. Z žádosti o úvěr vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně zjišťoval příjmy a výdaje žalované pouze okrajově. Žalobkyně svá tvrzení o ověřování příjmové stránky žalované doložila snímky obrazovky mobilního zařízení, na kterých se pravděpodobně nacházely údaje o platbách z internetového bankovnictví. Předmětné fotografie dokládají vyplácení dávek nemocenského ve prospěch žalované, přičemž toto lze dovodit z variabilního symbolu transakcí, který odpovídá rodnému číslu žalované. Nelze však opomenout skutečnost, že ve zprávách pro příjemce platby jsou uvedeny informace o srážkách z důvodu exekučního řízení a skutečnost, že se jedná o dávky nemocenského, nikoliv o mzdu. Pracovní smlouva ve spojení s jejím dodatkem sama o sobě majetkovou situaci žalované nikterak nedokládá, přičemž potvrzuje toliko, že pracovní poměr žalované s jejím zaměstnavatelem byl sjednán na dobu neurčitou. Ohledně výdajové stránky žalované nebylo nic doloženo. Žalobkyně žádné další relevantní podklady k tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalované nedoložila, přičemž doložené informace o bankovním účtu nebyly dále nijak specifikovány a účet byl veden na jméno třetí osoby. Dodatek k rámcové smlouvě dále upravoval pouze horní výši výběru hotovosti. Žalobkyně tak nedoložila, že by právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje žalované důkladně ověřoval. Při hodnocení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr je podstatný poměr mezi jejími příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je na poskytovateli úvěru, aby příjmy, výdaje a existenci jiných závazků spotřebitele náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).
20. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobkyně porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalované, její tvrzení uvedená v zákaznických kartách neprověřil, resp. nedoložil, že by tvrzení žalované prověřoval, nepožadoval po žalované upřesnění a doplnění informací, dále žalobkyně nedoložila, že se právní předchůdce žalobkyně informace nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytl žalované úvěr a uzavřel s ní předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.
21. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila částku 9 000 Kč, pak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 6 000 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).
22. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalované), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) byla v průběhu řízení naprosto nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně nedoložila, že její možnosti ji opravňují (umožňují jí) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 6 000 Kč soud určil žalované lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
23. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána v předžalobní upomínce ze dne 17. 7. 2025, jejíž odeslání žalobkyně doložila podacím lístkem ze dne 17. 7. 2025. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána ve lhůtě do 1. 8. 2025. Ode dne následujícího, tedy od 2. 8. 2025, tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení pak soud v souladu s § 1970 občanského zákoníku žalobkyni přiznal nárok na zaplacení úroků z prodlení z částky 6 000 Kč ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k úhradě. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
24. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaná sice zaznamenala ve věci převážný úspěch a měla právo na náhradu části nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.