Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 413/2025-87
Okresní soud v Náchodě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Špačkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 20 685 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 500 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 000 Kč, a to v pravidelných splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci, a to po ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 11 685 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 500 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 500 Kč od , datum, do zaplacení.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 000 Kč, a to v pravidelných splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci, a to po ztrátou výhody splátek.III. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 11 685 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 500 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 20 685 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi žalobcem a žalovanou, když žalovaná byla povinna dle této úvěrové smlouvy uhradit žalobci jednak poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobcem opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne datum byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni datum a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne datum. Právo žalobce na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne datum. Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši 21 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 15 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6000 Kč nejpozději splatných dne datum, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal datum. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení datum do data odeslání předžalobní výzvy dne datum. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 5 685 Kč.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná dne datum odpor. Žalovaná v odporu uvedla, že uplatněný nárok neuznává ani částečně, že původní půjčka činila 15 000 Kč a žalovaná k dnešnímu dni uhradila částku 1 000 Kč. Poukazuje na to, že žalobce fakticky požaduje zaplacení částky 64 464,59 Kč, což je nadhodnocený a neodůvodněný požadavek. Žalovaná dále uvádí, že dne datum uhradila částku 10 393 Kč prostřednictvím pracovníka společnosti právnická osoba, který však upřednostnil jiného věřitele. Žalovaná požaduje, aby žalobce předložil kopii smlouvy a všechny dodatky, podrobný výpočet jistiny, úroků, smluvních pokut a dalších nákladů, doklad o postoupení pohledávky a oprávnění žalobce předmětnou pohledávku vymáhat. Žalovaná namítla, že jí žalobce nabídl splátkový kalendář a nerovnoměrnými a nepravidelnými splátkami, které nejsou v možnostech žalované. Ta naopak požaduje splátkový kalendář po sobě jdoucích měsících s pravidelnou výší splátek, dle finančních možností žalované.
3. Soud vyzval žalobce, aby se vyjádřil k námitkám žalované uvedeným v odporu. V písemném vyjádření ze dne datum žalobce uvedl, že se řádně zabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, a to odkazem na žádost o spotřebitelský úvěr, výplatní pásky žalované, výpis z účtu žalované za měsíc leden 2024. Žalobce tak neměl pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit. Úvěruschopnost ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům byla ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu. Žalobce dále uvedl, že žalovaná na daný úvěr uhradila dne datum částku 500 Kč a dne datum částku 500 Kč. Z této částky ve výši 1 000 Kč byla částka 500 Kč započtena na smluvní pokutu a částka 500 Kč na jistinu dluhu. Žalobce dále sdělil, že platba žalované ze dne datum ve výši 10 393 Kč byla započtena na jiný úvěr uzavřený se společností Anonymizováno nikoli na úvěr, který je předmětem této žaloby. Žalobce současně vzal zpět svou žalobu co do částky 1 000 Kč včetně příslušenství z částky 1 000 Kč, a to z důvodu úhrady této částky žalovanou před podáním žaloby.
4. Ve věci proběhlo dne datum jednání, z něhož se obě strany omluvily. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti všech účastníků.
5. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o úvěru a zavázala se uhradit žalobci poskytnutou částku a smluvní úrok. Smlouva byla uzavřena elektronicky na základě vyplněné žádosti o spotřebitelský úvěr. Tvrzení žalobce o poskytnutí částky ve výši 15 000 Kč je prokázáno potvrzením o realizované platbě ze dne datum. Úrok byl ujednán ve výši 40 % měsíčně a RPSN činila 5555,93 %.
6. Žalobce coby poskytovatel úvěru stran řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru předložil bankovní výpis žalované od 23. 1. 2024 do 26. 1. 2024, výplatní lístky žalované za období od října do prosince 2023. V měsíci říjnu 2023 měla žalovaná čistou mzdu ve výši 16 621 Kč, v měsíci listopadu 2023 čistou mzdu ve výši 20 758 Kč a v měsíci prosinci čistou mzdu ve výši 17 804 Kč. Z bankovního výpisu žalované od 23. 1. 2024 do 26. 1. 2024 je patrné větší množství realizovaných odchozích plateb na sázkařské platformy (poznámky „betting“, „gambling“).
7. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce provedl dle svého tvrzení šetření možností žalované úvěr splácet lustrací ve veřejně dostupných databázích. Toto své tvrzení však ničím nedokládá. Dále měl žalobce k dispozici jediný výpis z účtu žalované za období od 23. 1. 2024 do 26. 1. 2024 (tedy jen období několika dní), z něhož však měl žalobce naopak identifikovat hned celou řadu odchozích plateb. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalované řádně a důkladně. Pokud by tak činil, měl zjistit, že se žalovaná potýká se závažnou hráčskou závislostí, která se projevovala větším množstvím plateb realizovaných z bankovního účtu žalované, když měl žalobce výpis z tohoto účtu k dispozici. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Důkazy, které by naopak prokazovaly tvrzení žalobce o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěr splatit, žalobce nepředložil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dalším důvodem pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která je 40 % měsíčně (480 % ročně), což je zcela nepochybně lichevní výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. RPSN byla ujednána dokonce ve výši 5 555,93 %. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zde je rozsah překročení skutečně extrémní.
13. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 480 % ročně, byla smlouvy od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).
14. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.
15. Jak již bylo uvedeno výše, soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě.
16. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
17. Soud vzal dále v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
18. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.
19. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. jméno FO smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).
20. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).
21. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
22. V daném případě nelze Smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovanou splácet. Důkazy předložené žalobcem svědčí jen o formálním zkoumání této otázky, žalobce se spokojil s údaji tvrzenými žalovanou. Nedostatečně zkoumal výpisy z běžného účtu žalované. Žalobce měl a mohl mít pochybnosti o správnosti uvedených údajů a měl žádat doložení těchto tvrzení.
23. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
24. Žalobce poskytl žalované na základě neplatné Smlouvy částku 15 000 Kč. Co do žalovanou uhrazené částky ve výši 1 000 Kč, učinil žalobce svým podáním ze dne datum částečné zpětvzetí žaloby co do nároku na zaplacení této částky s úrokem z prodlení v zákonné výši. Vzhledem k tomu, že toto částečné zpětvzetí bylo učiněno žalobcem ještě před prvním jednáním ve věci, nebylo třeba zjišťovat stanovisko žalované a soud v tomto rozsahu řízení částečně zastavil (výrok I.).
25. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení jistiny v částce 14 000 Kč, ohledně této částky soud žalobě vyhověl, neboť v této výši se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaná neprokázala, že by uhradila další částky, neboť úhrada žalované ze dne datum ve výši 10 393 Kč byla provedena na jiný úvěr (věřitel právnická osoba). V posuzovaném případě k postoupení žalované pohledávky nedošlo, neboť žalobce byl současně i poskytovatelem předmětného úvěru.
26. Ohledně požadavku na zaplacení smluvního úroku, který byl sjednán ve zcela nepřiměřené výši 480 % ročně, což je lichevní úrok a dále ohledně požadavku na zaplacení poplatků za sjednané služby (RPSN 5 555,93 %) a smluvní pokuty, soud žalobu zamítl, neboť smlouva je dle názoru soudu absolutně neplatná. Soud zamítl také požadavek žalobce na zaplacení úroků z prodlení. V posuzovaném případě žalovaná požádala o splátkový kalendář ve výši 1 000 Kč měsíčně a svou finanční a osobní situaci doložila listinami, a to konkrétně měsíčním plánem pracovních směn na měsíc únor 2026, informací o dočasné pracovní neschopnosti, z níž vyplývá, že je žalovaná v pracovní neschopnosti od datum, usnesením Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. Anonymizováno insolvenční spisová značka-Anonymizováno, z něhož vyplývá, že žalovaná se svým manželem splnila oddlužení a byla osvobozena od placení zbytku neuhrazených pohledávek. Tyto okolnosti osvědčují aktuální možnosti a schopnosti žalované k úhradě žalované částky a vedly soud ke stanovení splátkového kalendáře ve výši 1 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru jde o skutečnost ve prospěch žalované. Proto má soud za to, že žalovaná je schopna žalobci přiznanou jistinu úvěru splatit dle předmětného splátkového kalendáře (výrok II.).
27. Co do zbývajících požadavků žalobce byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta (výrok III.).
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný méně než z poloviny a žalované žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.