Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 39/2025-32
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Vondrákovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 14 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12.000 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 2.750 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 14.750 Kč za dobu od datum do datum a dále s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 2.750 Kč za dobu od datum do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 324,08 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12.000 Kč od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 2.750 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 14.750 Kč za dobu od , datum, do , datum, a dále s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 2.750 Kč za dobu od , datum, do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 324,08 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v adresa dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 14 750 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, se adresa, IČ IČO uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 12 000 Kč. Žalovaný za dobu trvání úvěru neuhradil žádnou částku a dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvního úroku ve výši 2 750 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně ověřena tak, že právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích, k čemuž však nedisponovala žádnými výstupy a dále vycházela ze sdělení žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne datum vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.
2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný tuto smlouvu podepsali dne datum. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr poskytnutý mu ve výši 12 000 Kč zaplatit nejpozději do datum.
5. Z přípisu právnická osoba. soud zjistil, že banka jako majitele účtu č. č. účtu označila osobu žalovaného.
6. Z přehledu plateb a potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že Žalovaný čerpal úvěr celkem ve 4 platbách připsaných na účet číslo č. účtu v částkách 6 000 Kč, 4 500 Kč, 1 000 Kč a 500 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi společností právnická osoba, se adresa, IČ IČO a žalobkyní a jejím předmětem bylo postupování pohledávek ze společnosti právnická osoba, na žalobkyni. V seznamu postoupených pohledávek je uvedena i pohledávka za žalovaným.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky.
9. Z předžalobní upomínky ze dne datum s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky a tato upomínka byla dne datum předána k poštovní přepravě.
10. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť pro právní posouzení a rozhodnutí soudu byl podstatný skutkový stav zjištěný z výše uvedených důkazů.
11. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 12 000 Kč. Žalovaný za dobu trvání úvěru ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla dle žalobkyně ověřena tak, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů sdělovaných žalovaným a dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně předžalobní výzvou ze dne datum vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Žalobkyně nedisponovala důkazy ohledně řádného zkoumání uvěruschopnosti žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně dle tvrzení žalobkyně vycházela z údajů zjištěných od samotného žalovaného a lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází, k čemuž však žalobkyně nedisponovala důkazy a ani výstupy a analýzou zjištění.
18. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 , 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ . Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1 , věty třetí ZSÚ , v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila celkem částku ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný tedy dluží žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč, která byla žalobkyni přiznána a současně bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dle § 1970 o. z. také úroky z prodlení ve výši 12% ročně dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. , ve znění pozdějších novel. za dobu od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené žalovanému v upomínce právní zástupkyně žalobkyně.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně a po odpočtu úspěchu a neúspěchu ve věci soud žalobkyni přiznal náklady řízení v rozsahu 54 % z částky 2 452 Kč – zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále 3x odměna po 300 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) a 3 x 100 Kč režijní paušál plus 21 % DPH. Celkem soud přiznal žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 324,08 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.