Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 418/2025-44
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
sídlem Adresa žalobkyně,
zastoupené Jméno Zástupce, advokátem,
sídlem Adresa žalobkyně,
proti
žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované,
bytem Adresa žalované,
o zaplacení částky 10 977 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 26,98 % ročně za období 90 dnů počítaných od datum v celkové výši 10 977 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne datum byla mezi původním věřitelem, společností právnická osoba. a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 165 000 Kč. Žalobkyně již podala žalobu ohledně tohoto spotřebitelského úvěru, která byla projednána u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a dne datum byl vydán rozsudek, kterým byla přiznána celá žalovaná částka včetně zákonných úroků z prodlení (č. j. spisová značka). Touto žalobou je požadováno pouze příslušenství, tedy smluvní úrok, který nebyl uplatněn ve shora uvedené spisové značce. Žalovaná na tento nárok neuhradila ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalované bylo toto písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá i zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou. K jednání se žalovaná nedostavila, svou přítomnost neomluvila, tudíž byla věc projednána v její nepřítomnosti.
4. Přípisem soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Dále byla vyzvána, aby soudu sdělila výši poskytnutého úvěru a v jaké celkové výši žalovaná plnila a na jakou část dluhu, tedy na jistinu či na příslušenství, bylo toto případné plnění započítáváno. Žalobkyně svým podáním ze dne datum soudu uvedla, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databázích – ISIR, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, obchodní rejstřík zaměstnavatele žalované, SOLUS, REPI. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná při sjednávání úvěru předložila občanský průkaz, řidičský průkaz, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce – pro období květen – červenec 2022 a výplatní pásku za červen 2022 ve výši 25 395 Kč. Výdaje nebyly doloženy žádné, žalovaná při sjednávání úvěru tvrdila náklady na bydlení 3 000 Kč, s tím, že nemá žádné jiné pravidelné finanční závazky ani sázky, ani tzv. mikroúvěry. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalované. Zejména z výpisu z účtu za období od května do července 2022 u společnosti Anonymizováno vyplývá, že počáteční i závěrečné zůstatky na účtu byly v korunových položkách s výjimkou jediného měsíce – července 2022, kdy však byl zjištěn příjem od jméno FO v celkové výši 60 000 Kč, který však nebyl nikterak vysvětlen a byl zjištěn příjem 20 000 Kč od společnosti Anonymizováno.právnická osoba. Pravidelný příjem od zaměstnavatele byl z těchto výpisů z účtu také zjištěn, avšak vzhledem k výdajům je zřejmé, že nepostačoval ke krytí potřeb žalované. Soud má za to, že ačkoliv se pokusila žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně ověřovat úvěruschopnost, nesprávně ji vyhodnotila. Soud není vázán právním názorem sděleným v rozsudku zdejšího soudu č. j. spisová značka o řádném ověření úvěruschopnosti, nadto se vyvíjí názor jak zdejšího soudu, tak i Nejvyššího soudu k problematice ověřování úvěruschopnosti. Soud tedy vyhodnotil, že nebyla řádně ověřena úvěruschopnost žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6. Dne datum byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba. uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 165 000 Kč. Předmětem této žaloby bylo však příslušenství – pouze kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 26,98 % ročně za období 90 dnů od datum v celkové výši 10 977 Kč.
7. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
8. Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.
9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.
10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
15. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
16. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované soud již shora uvedl, že má za to, že nebyla řádně ověřena úvěruschopnost, co se týče spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne datum, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně nesprávně vyhodnotila příjmovou a výdajovou stránku žalované. Toto vyplývá i z přiložených výpisů z účtu za období od 5. do 7. měsíce roku 2022, kdy počáteční a závěrečné zůstatky jsou v korunových položkách. Liší se pouze červencový výpis z roku 2022, kdy však se jedná o částky, které byly zaslány nad rámec, nejedná se tedy o pravidelnou mzdu, ale nad rámec částku, která byla zaslána, avšak není nikterak doloženo, zda se jedná o příjem či další zápůjčku od fyzické osoby. Soud má za to, že úvěruschopnost žalované nebyla prověřena řádně a žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost, když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud není vázán právním názorem sděleným v rozsudku zdejšího soudu č. j. spisová značka o řádném ověření úvěruschopnosti. Názor zdejšího soudu, stejně tak i Nejvyššího soudu k problematice ověřování úvěruschopnosti se v průběhu času vyvíjí. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.
17. Vzhledem ke shora uvedenému není možné přiznat příslušenství absolutně neplatné smlouvy, tedy soudu nezbývalo než celou žalobu zamítnout, tedy co do částky 10 977 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku. Toto příslušenství je zcela jistě navázáno na primární nárok, tedy spotřebitelský úvěr, jelikož je však tato smlouva absolutně neplatná, není možné přiznat ani její příslušenství. Z tohoto důvodu byla žaloba zcela zamítnuta.
18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. podle kterého plně procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.