Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 287/2025-25

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky, IČO IČO advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 118 409,21 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 97 638,03 Kč a 20 771,18 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % z těchto částek od 25. listopadu 2024 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 97 638,03 Kč a 20 771,18 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % z těchto částek od 25. listopadu 2024 do zaplacení.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 1. října 2025, se žalobkyně po žalovaném původně domáhala zaplacení 123 178,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky za dobu od 25. listopadu 2024 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, uzavřel s žalovaným smlou-vu o úvěru č. číslo dne datum, dle které žalovanému poskytl dne datum úvěr 100.000 Kč, který měl být splacen v 48 pravidelných měsíčních splátkách, kdy konečná splatnost měla nastat dne datum Žalovaný se ovšem dostal do prodlení se splácením úvěru, a proto podle smlouvy došlo dne datum k zesplatnění veškerých závazků, které z ní vyplývaly. Úvěr byl dle smlouvy úročen 85.49 % p.a., přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně se ovšem rozhodla, že smluvní úrok požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do je-ho zesplatnění, tedy za období od období. Kapitalizovaná výše smluvního úroku tak činí 74950.14 Kč. Spolu se smlouvou byl dne datum uzavřen dodatek č. číslo, dle kterého došlo k uzavření smlouvy a dodatku prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně název a dalších prostředků komunikace na dálku. Žalovaný podepsal smlouvu, dodatek a související smluvní dokumentaci tak, že žalobkyni zaslal její na tel. č. tel. číslo SMS ve formátu jméno, příjmení a jedinečný číselný kód znějící číslo, odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla právním předchůdcem žalobkyně za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti níže uvedeným způsobem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Tímto došlo ze strany žalovaného k učinění závazné nabídky na uzavření smlouvy, včetně dodatku. Po předložení nabídky provedl právní předchůdce žalobkyně posouzení správnosti a úplnosti údajů v ní uvedených a dalších informací, které mu byly v souvislosti s ní sděleny. Právní předchůdce žalobkyně se rozhodl nabídku akceptovat, o čemž informoval žalovaného. Žalovaný byl prokazatelně upomínán žalobkyní ke splnění dluhu upomínkami a následně i formou výzvy k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 51.772 Kč činí celkem 123178.14 Kč nejpozději splatných dne datum. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhovala žalobkyně, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného název žalobkyně., zda mu byla v lednu 2024 zaslána na bankovní účet č. č. účtu částka 100.000 Kč a zda byl v dané době majitelem uvedeného bankovního účtu nebo k němu měl dispoziční oprávnění. Žalobkyně měla nabýt předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené se svým výše uvedeným právním předchůdcem.

Podáním ze dne 14. ledna tr. žalobkyně vysvětlila, že se po žalovaném domáhá zaplacení celkem 118 409,21 Kč, představující nevrácený úvěr 97 638,03 Kč a nezaplacený úrok 20 771,189 Kč. Ve zbytku., tedy ohledně částky 4 768,93 Kč a úroku z prodlení z ní vzala žalobu zpět.

Usnesením zdejšího soudu 21. ledna 2026, čj. -19, bylo řízení zastaveno v rozsahu zpětvzetí žaloby.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil ani k jednání před soudem nařízenému na den 23. února tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

Soud nemohl žalobě vyhovět pro nedostatek zjištění ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že smlouva, z níž žalovaný nárok dovozuje, byla uzavřena s úvěrující, která jí tuto pohledávku měla následně smluvně postoupit. Ohledně skutkových tvrzení o uzavření (myšleno sjednání) smlouvy o postoupení pohledávek, však žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Soud proto v tomto směru nemohl učinit žádná skutková zjištění, neboť žalovaný neoznačil žádná z žalobních tvrzení za nesporná. Za označení důkazu totiž nelze považovat pouhé připojení písemností k žalobnímu návrhu, označených jako přílohy. Tím jistě nelze splnit požadavek přiřazení důkazu ke konkrétnímu skutkovému tvrzení, jak uzavřel mj. také Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 29. dubna 2015, čj. -51, jakožto soud odvolací ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou . Přílohy totiž mohou být důkazy, ale také často doplňují žalobní tvrzení, nebo jsou dokladem jiné procesně významné skutečnosti, potřebné například pro posouzení příslušnosti či pravomoci soudu, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti na základě podkladů, nikoli důkazů. Je to tedy právě žalobkyně, kdo je povinen vysvětlit, jaký charakter mají jí předkládané přílohy podání. Pokud by totiž označoval důkazy a přiřazoval je ke konkrétním skutkovým tvrzením namísto žalobkyně soud, porušoval by tím zásadu dispozice (viz , , (dále jen „ “) když takto by mohlo být zjištěno i něco jiného, než žalobce tvrdí, a porušovalo by jistě i zásadu rovnosti účastníků (viz ). Tyto závěry platí zvláště tehdy, je-li účastník v řízení kvalifikovaně zastoupen a rozsah procesních poučení je omezen ve smyslu .

Vzhledem k tomuto procesnímu stavu soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu na plnění povinností žalovaného, sjednaných s jinou osobou, než s žalobkyní, v plném rozsahu zamítnout pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle , v jehož důsledku nelze dovodit aktivní věcnou legitimaci žalobkyně na žalovaném placení. Protože nebylo zjištěno ani prodlení žalovaného s placením peněžitého dluhu podle § a 1970 , byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.

Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu , jak uzavřel také Ústavní soud například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. , ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. -37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje ( ).

Pro úplnost vysvětlení procesního postupu soudu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na , nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o písemnou výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazního návrhu před jednáním, resp. k poskytnutí lhůty na jednání k těmto úkonům v případě, že by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. dubna 2022, čj. -52, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. , se stejným závěrem). Z ustanovení je navíc zřejmé, že předmětné poučení a výzvy soud činí zásadně při jednání, nikoli před ním, či po něm (viz také výše odkazované usnesení Ústavního soudu a z mnoha např. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2019, čj. –45, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. , nebo rozsudek téhož odvolacího soudu ze dne 3. února 2016, čj. –57, ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou ). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádnou významnou skutečnost, pro kterou by bylo možné výjimečně prodloužit zákonem stanovenou lhůtu pro uplatnění tvrzení a navrhování důkazů v , nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Z toho, že o žalobě nejprve rozhodl zdejší soud v jiném obsazení a v jiném soudním oddělení (již zrušeným) elektronickým platebním rozkazem, nelze dovozovat jakékoli legitimní očekávání, procesně příznivého výsledku řízení (viz obdobně odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2013, čj. –87, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou ). Žalobkyně jistě věděla podle výsledku řady jiných řízení, která se o jejích žalobách na vrácení úvěrů se stejným výsledkem vedla před zdejším soudem například pod sp. zn. , , , , a řady dalších, jakými nedostatky její žalobní návrh obecně trpěl a jak řízení v takovém případě může dopadnout.

Výrokem II. soud v souladu s nepřiznal právo na náhradu procesních nákladů žádnému z účastníků, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ( ).