Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 205/2025-78
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B
o 13.102 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
částku částka
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení
částky částka
zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám Jméno advokáta B, advokáta v adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku , částkase zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky , částkazákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,zamítá.III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta v , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, a podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr v celkové výši částka, a to v platbách ve výši částka dne datum a ve výši částka dne datum. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, přes opakované výzvy svůj dluh neuhradil, proto byl upomínkou ze dne datum informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný na smlouvu o úvěru uhradil právnímu předchůdci žalobce dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka, tedy celkem částku ve výši částka. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany původního věřitele právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky, zaslané mu dne datum prostřednictvím právního zástupce žalobce. Celková výše uplatněné pohledávky činí částka, z toho nesplacená jistina úvěru částka a smluvní úrok částka, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z nesplacené jistiny ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru. Žalovaný na tuto pohledávku ku dni podání žaloby žalobci nezaplatil ničeho.
2. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobce v žalobním návrhu uvedl, že tato byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací v databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů právnická osoba, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností.
3. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda a jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy ověřil úvěruschopnost žalovaného, zejména aby uvedl, jakým způsobem byla zkoumána výdajová stránka žalovaného a na základě čeho byly ověřeny či zjištěny údaje týkající se výdajové stránky žalovaného uvedené v hodnocení klienta, a aby označil a soudu doložil veškeré důkazy k těmto doplněným skutkovým tvrzením, žalobce soudu podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, sdělil, že žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Dále prohlásil, že si není vědom toho, že by byl evidován v jakékoliv databázi dlužníků. Žalovaný byl lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, a dále vycházel z dokladů poskytnutých žalovaným. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalobce nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti.
4. Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření k žalobě ze dne datum, soudu doručeném dne datum, uvedl, že právní předchůdce žalobce nedostatečně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když vycházel pouze z velmi obecného prohlášení žalovaného, toto nijak neprověřil, vůbec nezkoumal majetkovou situaci žalovaného. Žalobce nepředložil žádné dokumenty, které by dokládaly provedení jím uváděných lustrací, ani žádný doklad, kterým by prokázal, že jeho právní předchůdce prověřil údaje tvrzené žalovaným. Právní předchůdce žalobce nezkoumal příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného, přičemž otázka výdajů je pro posouzení úvěruschopnosti naprosto klíčová, jelikož spotřebitel může mít příjem, který se izolovaně posuzováno může jevit jako dostatečně vysoký, avšak výše jeho výdajů, ať už jakýchkoli, může i takový příjem převyšovat a spotřebitel tak z logiky věci nemůže být schopen úvěr splácet. V daném případě v době uzavření úvěrové smlouvy přitom žalovaný již měl závazky vůči dalším společnostem. Postup právního předchůdce žalobce spíše implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti žalovaného bez patrné snahy o zjištění a posouzení reálné situace, za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů tak, aby účastník na požadovaný úvěr dosáhl. K tomuto vyjádření žalovaný připojil listiny - výzvu k úhradě alespoň minimální částky ze dne datum, adresovanou žalovanému, od odesílatele Anonymizováno, a informaci o zahájení inkasního řízení ze dne datum, adresovanou žalovanému, od odesílatele právnická osoba
5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru Anonymizováno č. hodnota ze dne datum a z jejího doplnění – dodatku č. hodnota ke smlouvě o revolvingovém úvěru Anonymizováno č. hodnota ze dne datum, soud zjistil, že tyto uzavřeli společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva ani dodatek neobsahují vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský, neúčelový úvěr s možností opakovaného čerpání ve výši úvěrového rámce částka (smlouva), navýšený na částka (dodatek), s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou 150,00 % ročně, převodem na bankovní účet č. č. účtu.
7. Ze smlouvy o úvěru a z dodatku k této smlouvě shora, z výpisů z běžného účtu vedeného u právnická osoba. ze dne datum a ze dne datum, a z doplnění žalobního návrhu ze dne datum bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným výplatou na jeho bankovní účet shora činila dne datum částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka, tedy celkem částka, a že žalovaný na smlouvu o úvěru uhradil právnímu předchůdci žalobce dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka, tedy celkem částku ve výši částka.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, z dodatku č. hodnota ke smlouvě o postoupení pohledávek z datum a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka věřitele právnická osoba z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci.
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.
10. Z výzvy k úhradě alespoň minimální částky ze dne datum, adresované žalovanému, od odesílatele Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota s věřitelem právnická osoba, a že celková dlužná částka z této smlouvy ke dni datum činila částka.
11. Z informace o zahájení inkasního řízení ze dne datum, adresované žalovanému, od odesílatele právnická osoba, soud zjistil, že výše dluhu žalovaného vůči společnosti právnická osoba, evidovaného na zákaznickém účtu č. hodnota, ke dni datum činila částka.
12. Z dalších soudem provedených listinných důkazů, jimiž byly obchodní podmínky právnická osoba pro produkt Anonymizováno a poslední možnost dohody na úhradě ze dne datum, nebyly zjištěny žádné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí ve věci.
13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. O spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“) jako spotřebitelský úvěr.
14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.
17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.
20. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).
21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
26. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně, či spíše vůbec tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť (tvrzeně) vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), přičemž výsledek těchto lustrací navíc nebyl soudu doložen ani sdělen. Rovněž tak nebylo soudu doloženo tvrzené prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, které navíc nebylo žalobcem ani blíže upřesněno co se týče uvedení zdrojů, výše či jiné specifikace a konkretizace těchto příjmů a výdajů, takže je naprosto nepřezkoumatelné, a z toho důvodu zjevně nedostatečné. Soud dospěl k závěru, že se tak žalobce, resp. jeho právní předchůdce dostatečně, resp. vůbec nevypořádal ani s příjmovou, ani s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato nebyla právním předchůdcem žalobce kromě výše uvedeného nijak zmíněna ani doložena, a tedy dle názoru soudu zjevně ani prověřena. Validita výsledku vyhodnocení úvěruschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, provedeného právním předchůdcem žalobce, se tak soudu jeví jako velmi sporná až postrádající, ve vztahu k finanční realitě žalovaného, elementární výpovědní hodnotu, když se soudu jeví jako pouze účelově tvrzená. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
27. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o úvěru shora jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a že žalovaný na dlužnou částku uhradil částka. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši částka. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny ve výši částka za dobu od datum do zaplacení ve výši sazby 12 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě až dnem datum, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne datum, dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne datum, žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do tří dnů, splatnost proto nastala dne datum a žalovaný je tak v prodlení od datum. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2025, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 4 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 12 % ročně. Soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), vzhledem k nízké výši této dlužné částky.
28. Ve zbývajícím rozsahu požadovaných smluvních úroků a smluvní pokuty soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaný dle názoru soudu dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, resp. z nepřiznané částky, jak bylo blíže rozebráno shora.
29. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Náklady žalovaného, který byl v řízení převážně úspěšný, sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalovaného odměna dle § 7 bod 5. a. t. za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne datum – vyjádření žalovaného k žalobě, účast u jednání před soudem nepřesahující dvě hodiny dne datum) ve výši částka za úkon (počítáno z tarifní hodnoty ve výši částka dle § 8 odst. 1 a. t.), a tři paušální náhrady hotových výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem částka. Dále náklady právního zastoupení žalovaného sestávají z náhrady cestovních výdajů, a to za cestu za účelem účasti na jednání u soudu dne datum z adresa a zpět, v celkové vzdálenosti 128 km, při průměrné spotřebě benzinu automobilového 95 oktanů 6,7 l/100 km, při ceně benzinu automobilového 95 oktanů částka/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy částka dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., tedy celkem ve výši částka. Dále náklady právního zastoupení sestávají z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a odst. 3 a. t. za čas strávený cestou do místa jednání a zpět, v rozsahu šesti (2 x 3) půlhodin po částka za každou i jen započatou půlhodinu, tedy ve výši částka. Právnímu zástupci žalovaného přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka, což činí částku částka. Náklady za právní zastoupení žalovaného tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem částka. Protože však žalovaný byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 57,88 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalobce povinen zaplatit žalovanému, činí částku částka. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.