Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 172/2025-36

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Petrem Volfem ve věci

žalobkyně:

Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti žalovanému:

Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Anonymizováno

o zaplacení částky 29 772 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 982 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 11 790 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení v částce 3 972,87 Kč, kapitalizovaném úroku v částce 4 159,69 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 174,15 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 22 174,15 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 317,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 982 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v částce 11 790 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení v částce 3 972,87 Kč, kapitalizovaném úroku v částce 4 159,69 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 174,15 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 22 174,15 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 317,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný úvěr čerpal, avšak sjednané splátky řádně a včas nehradil. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 11. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet ve 12 měsíčních splátkách ve výši 3 509 Kč. Současně se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 12 108 Kč, představující kapitalizované úroky a další sjednané položky, splatné do 24. 11. 2023. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 12 018 Kč, přičemž dlužná jistina ke dni zesplatnění činila 22 174,15 Kč a dlužný poplatek 7 597,85 Kč.

2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že od něj zjistila a vyhodnotila informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, přičemž tyto údaje porovnala s doklady předloženými žalovaným a zaznamenala je do zákaznické karty. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti právnická osoba, jeho čistý měsíční příjem činí 17 154 Kč, bydlí ve vlastním bytě, nemá vyživovací povinnosti ani jiné závazky.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 1. 2026, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ke kterému se právní zástupce žalobkyně řádně dostavil s návrhem na vyhovění žaloby.

5. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní:

6. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 24. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal je splácet částkou 3 509 Kč ve 12měsíčních splátkách. Zároveň se zavázal uhradit žalobkyni poplatek ve výši 12 108 Kč a další příslušenství.

7. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ke smlouvě č. hodnota soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

8. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný čerpal částku ve výši 30 000 Kč dne 24. 11. 2022. Dále je z této patrné, že žalovaný uhradil celkem na úvěr č. hodnota částku 12 018 Kč.

9. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný bydlí ve vlastním bytě, je svobodný, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti právnická osoba, s měsíčním čistým příjmem 17 154 Kč, což nebylo nijak ověřeno. Žalovaný nemá žádné vyživovací povinnosti, nemá jiné externí ani interní splátky a jeho měsíční výdaje byly stanoveny pouze jako odhadované ve výši 3 000 Kč. Další příjmy domácnosti uvedeny nejsou.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky ze shora specifikované smlouvy za žalovaným.

11. Výzvou ze dne 16. 4. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku právnická osoba., z téhož dne.

12. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu ke smlouvě č. hodnota soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

13. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

14. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal je splácet částkou 3 509 Kč ve 12měsíčních splátkách. Zároveň se zavázal uhradit žalobkyni poplatek ve výši 12 108 Kč a další příslušenství. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z údajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě; z té vyplývalo, že žalovaný bydlí ve vlastním bytě, je svobodný, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti právnická osoba s měsíčním čistým příjmem 17 154 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti, nemá jiné externí ani interní splátky a jeho měsíční výdaje byly stanoveny pouze jako odhadované ve výši 3 000 Kč. Další příjmy domácnosti uvedeny nebyly. Z předložených listin se podává, že příjem žalovaného nebyl nijak ověřen a výdaje právní předchůdkyně žalobkyně rovněž neověřovala. Žalovaný čerpal částku 30 000 Kč dne 24. 11. 2022, přičemž na úvěr č. hodnota uhradil celkem 12 018 Kč; nad tento rámec neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení a její přílohy. Žalobkyně dále žalovaného výzvou ze dne 16. 4. 2025 vyzvala k úhradě dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle o. z., proto se na věc vztahuje i , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

17. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 d. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

18. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

19. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím sdělených údajů, když jeho příjem ve výši 17 154 Kč nijak neověřila, a údaje o jeho výdajích převzala bez dalšího, přičemž tyto byly stanoveny pouze jako odhadované ve výši 3 000 Kč. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. hodnota vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný bydlí ve vlastním bytě, je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti, nemá žádné externí ani interní splátky, a že další příjmy domácnosti neexistují či nebyly uvedeny. Příjem žalovaného nebyl doložen žádnou u, výdaje nebyly ověřeny vůbec. Za daných okolností považuje soud rovněž částku 3 000 Kč měsíčních výdajů za zjevně nereálnou. Soud proto uzavírá, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně a úplně, jak vyžaduje zákon.

20. Soudní praxe ustálená v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. spisová značka). V podrobnostech zejména s ohledem na formulaci požadavků ověření skutečností uvedených spotřebitelem pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí.

21. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neověřila dostatečným a prokazatelným způsobem, zejména co do jeho výdajové stránky, když převzala žalovaným uvedené údaje o výdajích ve výši 3 000 Kč jako pouhý odhad a nijak je neprověřovala. Rovněž neověřila příjem žalovaného ve výši 17 154 Kč, který nebyl doložen žádným listinným podkladem, a z žádných databází či jiných externích zdrojů umožňujících reálné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nečerpala. Za této situace soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečně, čímž porušila § 86 zákona o spotřebitelském úvěru; proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy soud uzavírá, že částku 30 000 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila, poskytla bez právního důvodu; žalovaný tak přijal plnění bezdůvodně a je povinen vrátit žalobkyni rozdíl mezi vyplacenou jistinou a uhrazenou částkou, tedy 17 982 Kč, podle . Pohledávka byla následně podle postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky.

22. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.

24. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, proto stanovil lhůtu k plnění žalovaného ihned a povinnost uhradit dluh žalovaného uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

25. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit rozdíl mezi poskytnutou peněžní částkou (30 000 Kč) a zaplacenou částkou (12 018 Kč), tj. částku 17 982 Kč, která představuje nezaplacenou jistinu. O tomto soud rozhodl výrokem I.

26. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítnul, a to výrokem II.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 317,58 Kč, přičemž tato částka představuje 20,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 192 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 772 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 300 Kč za jeden úkon uvedený v a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 250 Kč ve výši 892,50 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.