Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 212/2025-21
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Švaňhalem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 23 002 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 942 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 19 875 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 236 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 942 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 19 875 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení,se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 236 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 875 Kč s s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z této částky od 15.10.2024 do zaplacení, zaplacení částky 3 127 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč., a to z titulu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky dne datum ve výši 15 000 Kč (dále jen „jistina“). Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných splátkách a zaplatit navýšení ve formě poplatku. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. V důsledku prodlení žalovanému vznikla podle žalobkyně žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení a sjednanou smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatněním pohledávky. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný na svůj dluh částku ve výši 3 127 Kč. Celková výše dluhu žalovaného tedy kde dni podání žaloby činila podle žalobkyně částku žalovanou (tj. jistina, poplatek, smluvní pokuta a náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z prodlení).
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že smlouvu považuje za neplatnou proto, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný vyjádřil ochotu svůj dluh uhradit.
3. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř.
4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky je třeba posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jelikož uzavřená smlouva o zápůjčce ze dne datum je podle § 87 odst. 1 zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst.1 o. z. absolutně neplatná, neboť soud má za to, že žalobkyně řádně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného. Neplatností smlouvy se soud zabýval z úřední povinnosti podle § 588 o.z. Soud se zabýval posouzením povinnosti žalobkyně řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného a dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno, neboť žalobkyně neprokázala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zda ji vůbec zkoumala. Žaloba obsahovala pouze obecná tvrzení o tom, jak žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, ale neoznačila k tomu a nepředložila k těmto tvrzením žádné důkazy. Soud proto v průběhu řízení žalobkyni vyzval, aby soudu předložila podklady, na jejichž základě byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně na tuto výzvu soudu reagovala svým podáním ze dne datum tak, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a uvedla, nechť soud tedy případně alternativně posoudí žalovaný nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení, když lze považovat uzavřenou smlouvu s ohledem na ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. v pl. znění, o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Soud má tedy za to, že žalobkyně svoji povinnost stanovenou v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, nesplnila a jednala při uzavření předmětné smlouvy s žalovaným v rozporu se zákonem. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému dne datum částku 15 000 Kč a žalovaný z této částky žalobkyni vrátil částku 3 127 Kč. Tyto skutečnosti žalovaný nerozporoval, soud je tedy měl na základě shodných tvrzení účastníků za nesporná a prokázaná. Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat, tedy odpovídá rozdílu poskytnuté částky 15 000 Kč a plnění poskytnutého žalovaným žalobkyni ve výši 3 127 Kč, což představuje částku 13 942 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost částku 13 942 Kč zaplatit, a to ve lhůtě do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, když lhůtu k plnění soud určil podle své úvahy jako přiměřenou ve smyslu ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. v pl znění (výrok č. I). Zároveň soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, neboť ztráta zisku žalobkyně v podobě smluvních úroků (poplatků) je faktickým důsledkem neplatnosti předmětné smlouvy zapříčiněné nesplněním povinnosti hodnotit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalobkyně s žalovaným hodlala uzavřít. Obdobně žalobkyni nepřísluší nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť žalovaný v tuto chvíli není v prodlení ve smyslu § 1970 o. z. s vrácením poskytnuté jistiny, když splatnost nároku na vrácení dlužné jistiny určil soud výrokem I. tohoto rozsudku, v tomto směru soud odkazuje např. na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 . Žaloba byla zamítnuta i v části žalované smluvní pokuty, neboť platnost ujednání o smluvní pokutě je odvislá od platnosti hlavního závazku, který smluvní pokuta zajišťuje. Je-li neplatný hlavní závazek, tak je neplatné i ujednání o smluvní pokutě.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 , § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 236 Kč. Procesní úspěch žalobkyně činil 55 %, úspěch žalovaného činil 45 %, rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalovaného tedy činí 10 % a v tomto rozsahu podle procesního úspěchu ve věci náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 151 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst.1 , písm. c), bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, v pl. znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 502 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení a sepis a podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč. Na náhradě nákladů řízení soud tedy žalobkyni přiznal po zaokrouhlení částku ve výši 236 Kč, která odpovídá procentuálnímu úspěchu žalobkyně ve věci (tj. 2 361 Kč x 0,10).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.