Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 391/2024-42

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kračmarem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 32 665,69 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 665,69 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 615,89 Kč, úrokem 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení nad rámec shora přiznaným, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbylé části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 665,69 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 615,89 Kč, úrokem 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení nad rámec shora přiznaným, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 665,69 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 1. 2. 2023 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. číslo (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit do 1. 4. 2024, a to formou 14 splátek po 1 992 Kč měsíčně, částku celkem 27 888 Kč sestávající z jistiny úvěru 15 000 Kč, úroku v pevné výši 761 Kč (při úrokové sazbě 8 % ročně), úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy ve výši 7 350 Kč, dále úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrady za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek a potvrzení o příjmu, výdaje žalovaného pak z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, pouze dne 2. 2. 2023 uhradil částku 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla s účinností ke dni 29. 5. 2024 postoupena žalobkyni. Žalovaná částka představovala neuhrazenou jistinu 13 974,23 Kč, smluvní úrok 660,80 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy ve výši 6 817 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 928,83 Kč, úhradu za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 2 507,14 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 777,69 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku 8 % ročně od 2. 4. 2024 do zaplacení (za období do 22. 4. 2024 kapitalizovaného ve výši 615,89 Kč) a zákonného úroku z prodlení od 2. 4. 2024 do zaplacení (za období do 22. 4. 2024 kapitalizovaného ve výši 1 224,41 Kč).

2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 22. 1. 2026. Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle , , v účinném znění (dále jen „ “), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.

5. Ze žádosti žalovaného o úvěr ze dne 1. 2. 2023 (k tomu viz č. l. 34 spisu) soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr 30 000 Kč, k čemuž uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nikoho nevyživuje, je zaměstnaný, jeho měsíční mzda činí 27 103 Kč, na bydlení a energie vydává měsíčně 2 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 5 000 Kč, na spoření, pojištění pak 500 Kč.

6. Z pracovní smlouvy (k tomu viz č. l. 31 i.v. – 32 spisu) soud zjistil, že žalovaný je od 15. 12. 2022 zaměstnán u rakouského zaměstnavatele.

7. Z úvěrové smlouvy (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil následující:

a. právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 1. 2. 2023 žalovanému v hotovosti neúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč;

b. žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši celkem 761 Kč (při úrokové sazbě 8 % ročně), úhradu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 077 Kč, inkasní poplatek (za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti) 2 700 Kč, a to formou 14 splátek po 1 992 Kč měsíčně splatných k prvnímu dni v měsíci;

c. nárok na zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru vzniká uzavřením smlouvy, nárok na inkasní poplatek pak dnem každého výběru splátky v bydlišti žalovaného;

d. dále bylo sjednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením druhé nebo třetí splátky a zároveň bude v prodlení s úhradou min. dvou ze tří splátek a neuhradí alespoň jednu řádnou splátku v dodatečně stanovené lhůtě splatnosti, bude žalovanému zasláno oznámení zpoplatněné částkou 1 500 Kč (z toho účelně vynaložené náklady ve výši celkem 1 000 Kč a smluvní pokuta 500 Kč);

e. RPSN činila 272,44 %.

8. Z transakční historie (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil dne 2. 2. 2023 částku 2 000 Kč.

9. Dále soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a výtah ze seznamu postoupených pohledávek, to vše v elektronickém spisu CEPR).

10. Z ostatních provedených důkazů pak soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.

11. Po právní stránce soud věc posoudil podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ “), a podle , , ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle o. z. ve spojení s

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1813 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (odst. 1). Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí (odst. 2).

14. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

15. Podle spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

17. Podle věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu (písm. a), úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení (písm. b), nebo smluvní pokutu (písm. c). Podle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

18. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.). Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele ( o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ( ).

19. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně považuje soud za (ještě) dostatečné, a to zejména s ohledem na to, že byl ověřen aktuální pracovní poměr žalovaného a že sám žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nikoho nevyživuje a jím uvedené náklady na živobytí nejsou v tomto ohledu nijak excesivně nízké.

20. Jde-li pak o jednotlivé, žalobou uplatněné, nároky, soud konstatuje následující.

21. Uplatněný nárok na zaplacení smluvního úroku, úhrady za poskytnutí úvěru a nákladů na vyhodnocení úvěru neshledal soud důvodným. Ujednání o smluvním úroku je nutné posoudit v souhrnu s ujednáními o úhradě za poskytnutí úvěru a o nákladech na vyhodnocení úvěru tak, že se jedná o (jediné) ujednání o smluvním úroku. Poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy, jakož i administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu nejsou žádnými zvláštními, specifickými službami; jejich prostřednictvím právní předchůdkyně žalobkyně pouze uměle navyšovala svou odměnu z úvěrové smlouvy, tedy smluvní úrok. I s ohledem na výši RPSN tak, jak se podává z úvěrové smlouvy, je přitom zjevné, že se jednalo o zcela nepřiměřený úrok. Podstatná v této souvislosti je i ta skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně, jak vyplývá z právě řečeného, neposkytla žalovanému jako spotřebiteli informaci o výši smluvního úroku jasným a srozumitelným způsobem (§ 1813 odst. 1 věta druhá o. z.). Soud proto ujednání o smluvním úroku, uměle rozdělené na celkem tři smluvní ujednání, shledal jako zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 o. z. a nepřihlédl k němu (§ 1815 o. z.; nutno dodat, že s ohledem na zdánlivost ujednání o smluvním úroku nepřicházela v úvahu aplikace právní úpravy neplatnosti právního jednání dle § 574 a násl. o. z.).

22. Dále soud neposoudil jako důvodný ani nárok na zaplacení inkasního poplatku a smluvních pokut. Žalobkyně v řízení neprokázala (navzdory poučení danému dle ), že by její právní předchůdkyně službu spočívající v inkasu splátek v bydlišti žalovaného poskytovala, přitom nárok na zaplacení inkasního poplatku vznikal dle úvěrové smlouvy právě až dnem výběru splátky. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení smluvních pokut, soud jej shledal rozporným s větou druhou . V tomto ohledu soud přihlédl k tomu, že v případě prodlení žalovaného s druhou a třetí splátkou, ve kterém se žalovaný, jak soud zjistil, ocitl, vznikalo právní předchůdkyni žalobkyně nejen právo na smluvní pokutu 500 Kč, ale i právo na účelně vynaložené náklady v nepřiměřené výši 1 000 Kč, v důsledku čehož sjednaná smluvní pokuta přesáhla částku 500 Kč [k tomu srov. ], tedy přesáhla zákonný limit stanovený v větě druhé (nutno doplnit, že žalobkyně ani netvrdila, že by její právní předchůdkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru, tedy využila svého práva, proto je nutné na zjištěný skutkový stav aplikovat právě větu druhou ).

23. Vzhledem ke shora rozvedenému soud žalobě vyhověl pouze co do částky 13 000 Kč, ve zbylém rozsahu ji zamítl. Právo na zaplacení smluvního úroku (počítaje v to i úhradu za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru), inkasního poplatku a smluvních pokut nemohlo žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) ani vzniknout, proto je nutné částku 2 000 Kč, kterou žalovaný uhradil, zúčtovat proti poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. S ohledem pak na to, že poslední sjednaná splátka měla být dle úvěrové smlouvy žalovaným zaplacena do 1. 4. 2024, přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny úvěru od 2. 4. 2024 do zaplacení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle za použití Žalovaný sice byl ve věci procesně úspěšnější, avšak v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady řízení mu tak nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě.

Nebude-li uložená povinnost splněna žalovaným dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.