Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 C 246/2025-85

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Balciarem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka

pro 89 580,65 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 89 580,65 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1. 12. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 647,96 Kč od 14. 4. 2021 do 14. 3. 2024, úroku 23,99 % ročně z částky 89 225,65 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 89 225,65 Kč od 14. 9. 2024 do 30. 11. 2025 ve výši 14,75 % p.a., zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jeho právního zástupce, na náhradě nákladů řízení částku 10 056 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 na náhradě nákladů řízení – překladu 4 492 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni se vrací nespotřebovaná záloha ve výši 508 Kč na účet, který je povinna soudu sdělit do 10 dnů od doručení rozsudku.

VI. Soud přiznává opatrovníkovi žalovaného, Jméno opatrovníka, advokátovi, za jeho zastupování v řízení odměnu ve výši 18 694,50 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 89 580,65 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5% p.a. od 1. 12. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 647,96 Kč od 14. 4. 2021 do 14. 3. 2024, úroku 23,99 % ročně z částky 89 225,65 Kč od 14. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 89 225,65 Kč od 14. 9. 2024 do 30. 11. 2025 ve výši 14,75 % p.a., zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám jeho právního zástupce, na náhradě nákladů řízení částku 10 056 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4 na náhradě nákladů řízení – překladu 4 492 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalobkyni se vrací nespotřebovaná záloha ve výši 508 Kč na účet, který je povinna soudu sdělit do 10 dnů od doručení rozsudku.VI. Soud přiznává opatrovníkovi žalovaného, , Jméno opatrovníka, , advokátovi, za jeho zastupování v řízení odměnu ve výši 18 694,50 Kč.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 89 580,65 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. právnická osoba (dále jen „banka“) uzavřela se stranou žalovanou dne datum smlouvu o vydání kreditní karty (dále jen „smlouva“), dle níž banka poskytla straně žalované možnost čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč a následně základě dodatků až do výše 90 000 Kč a strana žalovaná se zavázala úvěr splatit se smluvním úrokem ve výši 23,99 % p.a. Strana žalovaná úvěr čerpala do maximální výše, ale jelikož strana žalovaná porušila své smluvní povinnosti a dostala se do prodlení se splácením úvěru, přistoupila banka ke dni 18.3.2024 k zesplatnění úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi bankou a spol. I-Xon a.s. a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi spol. Anonymizováno a žalobkyní. Strana žalovaná nezaplatila požadovanou částku ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně.

2. Opatrovník namítl neplatnost smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti a navrhl zamítnutí žaloby.

3. Strana žalovaná je občanem Itálie. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 7 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.) „Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nárok ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť strana žalovaná měla svůj závazek splnit v místě sídla banky, tedy v Praze 4.

4. Rozhodným právem je právo české, a to dle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že „Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí“, neboť banka si se stranou žalovanou jako rozhodné zvolili české právo v čl. 17. produktových podmínek pro osobní úvěry banky

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 1 rozsudku (důkazy: smlouva o postoupení pohledávek se seznamem s oznámením a o potvrzení úplaty, formulář pro standardní informace o úvěru, návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty, protokol o převzetí a užívání kódů, akceptace návrhu na uzavření dohody, 4 x akceptace návrhu o navýšení úvěrového rámce, všeobecné obchodní podmínky, okamžitá splatnost, výpis z úvěrového účtu, předžalobní upomínka s dokladem o odeslání). Dle žalobkyně měla banka při sjednávání úvěru prověřovat úvěruschopnost strany žalované tak, že byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky, že při hodnocení úvěruschopnosti měla banka porovnávat jeho příjem a jeho výdaje, že výpočtem měla banka získat částku disponibilních zdrojů strany žalované a že zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila (důkazy: prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti, posouzení úvěruschopnosti, údaje klienta, žádost o poskytnutí informací k úvěru). Z důkazu ceník služeb soud nic podstatného nezjistil, a proto se mu dále nevěnuje.

6. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: podle , , platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“ a dle obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ Dle platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ustanovení určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ Dle a 2 obč. zákoníku platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“, přičemž v obč. zákoníku je uvedeno, že „Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.“

7. Ustanovení a 2 , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Dle až 5 zákona platí, že „(1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. (4) U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. (5) Odstavce 1, 2 a 4 se použijí obdobně i na odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše odložené platby, peněžité zápůjčky, úvěru nebo obdobné finanční služby.“ Ustanovení zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“

8. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

9. Na základě skutečnosti uvedených v bodech 5 rozsudku vzal soud za prokázané, že strana žalovaná vyčerpala u banky úvěr ve výši 89 580,65 Kč, který strana žalovaná nesplatila. Rovněž má soud za to, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně namísto banky a Anonymizováno stala oprávněnou osobou k vymáhání nároků plynoucích z úvěru vůči straně žalované. Dále však musí soud zhodnotit 2 otázky, a to: (i)zda byly při uzavření smlouvy splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru a (ii) na jakou částku má žalobkyně vůči straně žalované nárok.

10. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C679/18 ze dne 5.3.2020 o tom, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

11. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost strany žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu banka úvěruschopnost strany žalované dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

12. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti strany žalované žalobkyně doplnila, jakým způsobem banka ověřovala úvěruschopnost, viz bod 5 rozsudku. Tato tvrzení jsou však velice obecná a nelze z nich seznat, jaká konkrétní zjištění banka o schopnosti strany žalované splácet úvěr učinila, neboť v něm absentují tvrzení, jakým způsobem banka ověřovala schopnost strany žalované splácet úvěr, jaké byly jeho příjmy, jeho výdaje a zda měl v období před poskytnutím úvěru dostatek finančních zdrojů pro splácení úvěru, tedy skutečnosti zmíněné v předchozím bodě rozsudku. Soud tak dospěl k závěru, že se banka úvěruschopností strany žalované nezabývala dostatečně a v souladu se zákonem, a že je tudíž neplatná.

13. Je-li smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona, je strana žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle téhož ustanovení jistotu s přihlédnutím k jejím možnostem, které tvoří částka, jež žalobkyně poskytla straně žalované jako úvěr po odečtení jí zaplacené částky, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z tvrzení žalobkyně a z jí předložených důkazů plyne, že banka straně žalované poskytla úvěr ve výši 89 580,65 Kč, kterou strana žalovaná nesplatila. Soud proto žalobě vyhověl co do jistiny 89 580,65 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

14. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení soud vycházel z rozhodnutí Nejvyšší soudu sp. zn. ze dne 20.4.2022 uvedl, že (cit.) „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle věty první Toto ustanovení tak představuje speciální úpravou vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení věta první ve spojení s o. z. Samotný č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad)… Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud …(srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).“

15. Pokud pak jde o povinnost soudu určit splatnost jistiny dle možností strany žalované, tak ta neposkytla soudu vůbec žádnou součinnost, soud nemá dostatečné informace o jejích poměrech ani z doby uzavření smlouvy. Soud tak vychází z toho, strana žalovaná byla o vedení tohoto řízení je informována již od 24.11.2025 (ustanovení opatrovníka), přitom již v době před zahájením řízení jí byly doručeny oznámení o zesplatnění. Soud tak uzavřel, že je v možnostech strany žalované zaplatit jistinu do 30.112025, tj. za 6 let od poskytnutí peněz, což soud považuje za dostatečnou pro našetření si dlužné jistiny.

16. Procesně úspěšnější žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Procesně úspěšnější žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Pokud by byla úspěšná zcela, náležela by jí částka 40 129,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 480 Kč a z odměny advokáta ve výši 12 400 Kč za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč za příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, doplnění (při tarifní hodnotě sporu 49 528 Kč (dle ve spojení s a vyhl. č. , o odměnách advokátů…), dále z paušální náhrady 1 200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč (dle cit. vyhlášky), 21%-ní DPH z odměny a náhrad (dle ) ve výši 5 407,50 Kč a konečně náklady překladu z českého do italského jazyka 4 492 Kč. Z těchto nákladů řízení ve výši 31 743,20 Kč náleží žalobkyni dle poměrná část v rozsahu 25,06% jak plyne z této tabulky, tj. 10 056 Kč:

Zamítnuto

Žalováno

jistina

0

89 580,65 Kč

kapitalizovaný úrok

5 647,00 Kč

5 647,00 Kč

kapitalizovaný úrok z prodlení

úrok do 30.11.2025

33 701,00 Kč

33 701,00 Kč

úrok z prodlení do 30.11.2025

14 327,00 Kč

14 327,00 Kč

53 675,00 Kč

143 255,65 Kč

neúspěch

37,47%

úspěch

62,53%

úspěch -neúspěch

25,06%

17. V souvislosti s překladem listin z českého do italského jazyka vznikly náklady 4 492 Kč, které je povinna žalobkyně státu uhradit, proto jí soud tuto povinnost uložil. Jelikož již došlo k úhradě ze z jí složené zálohy, nemusí již platit nic. Rozdíl mezi složenou zálohou 5 000 Kč a skutečnými náklady 4 492 Kč ve výši 508 Kč se žalobkyni vrací.

18. Opatrovníkovi strany žalované za její zastupování v řízení náleží odměna ve výši 18 694,50 Kč jako odměna za 3 úkony právní služby po 4 700 Kč za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, vyjádření a účast na jednání soudu (při tarifní hodnotě sporu 89 tis. Kč dle ve spojení s a vyhl. č. , o odměnách advokátů…), dále paušální náhradu 1 350 Kč za 3 úkony právní služby po 450 Kč (dle cit. vyhlášky) a konečně 21%-ní DPH z odměny a náhrad (dle ) ve výši 3 244,50 Kč. Soud proto opatrovníkovi odměnu v uvedené výši přiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.