Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 380/2025-54
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 33 993,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 000 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 19 993,96 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 338,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 932 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky ve výši 14 000 Kč od 29. 4. 2025 do 5. 6. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky ve výši 14 000 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 000 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 19 993,96 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 338,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 932 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky ve výši 14 000 Kč od 29. 4. 2025 do 5. 6. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky ve výši 14 000 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne 27. 8. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 33 993,96 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO: IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 4. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný poskytl informace o svých rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny byly doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Majetkovou situaci žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně konkrétně ověřila z pracovní smlouvy, výplatních pásek za únor a březen 2023 a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, ze kterého zjistila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného. Příjem žalovaného byl uveden ve výši 29 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný žije v nájmu a nemá jiný úvěr z kreditní karty či zápůjčky. Žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost a pravdivost poskytnutých údajů a prohlásil, že nezamlčel žádné podstatné skutečnosti. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti a měl být splacen v pravidelných 65týdenních splátkách po 460 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný současně smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 15 888 Kč, sestávající z částky 8 925 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy, z částky 1 500 Kč představující částku za zpracování úvěru a z částky 3 058 Kč představující částku za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaný však své závazky neplnil řádně a včas. Ke dni 3. 9. 2023 činila dlužná jistina částku 14 000 Kč a dlužný poplatek částku 15 888 Kč. Žalovaná částka ve výši 33 993,96 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 14 000 Kč, z nesplaceného dlužného poplatku ve výši 12 993,96 Kč a nesplacené smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč (součet postupné smluvní pokuty ve výši 5 515,33 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 26 993,96 kč od 29. 4. 2025 do 21. 6. 2025). Žalobkyně dále žalobou uplatnila nárok na úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 338,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 932 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, neboť ten se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 13 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela se žalovaným dne 4. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč, a to tak, že část ve výši 2 936 Kč byla použita na splacení (refinancování) zůstatku úvěru z dříve uzavřené smlouvy č. hodnota a část ve výši 11 064 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Úroková sazba činila 86 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit poplatek za spotřebitelský úvěr ve výši 13 483 Kč. Součástí tohoto poplatku byl kapitalizovaný úrok ve výši 8 925 Kč, částka za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částka za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 058 Kč. Žalovaný dále smlouvou přistoupil k volitelnému doplňkovému pojištění, za které se zavázal za sjednanou dobu pojištění zaplatit částku 2 405 Kč. Žalovaný se úvěr s poplatky a pojištěním v celkové výši 29 888 Kč zavázal splatit ve 65týdenních splátkách ve výši 460 Kč, přičemž výše poslední splátky měla činit 448 Kč /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 20, smluvní podmínky na č. l. 21 spisu/. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně evidovala k žalovanému následující informace. Žalovaný měl mít čistý měsíční příjem ve výši 19 000 Kč. Další příjmy domácnosti pak měly činit 10 000 Kč. Žalovaný byl ženatý, žil v nájemním bydlení a byl zaměstnán jako strojník. Nevlastnil automobil a měl jednu vyživovací povinnost. Odhadované měsíční výdaje žalovaného měly činit 8 000 Kč, přičemž z toho měly být interní splátky PF měsíčně ve výši 1 452 Kč a externí splátky ve výši 1 500 Kč. Příjem žalovaného měl být ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce únor a březen 2023 /viz zákaznická karta na č. l. 22 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně jej nesplácel, když na tento úvěr právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil /viz tabulka umoření na č. l. 23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným vzniklou nesplácením předmětného úvěru postoupila na žalobkyni. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 28. 4. 2025, kterým byl žalovaný současně vyzván k úhradě pohledávky ve lhůtě do deseti dnů ode dne doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 22. 5. 2025, doručováno bylo dne 26. 5. 2025 /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 24, podací lístek na č. l. 25, sledování zásilky Anonymizováno na č. l. 47 spisu, smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 14-19, příloha č. hodnota smlouvy o postoupení pohledávek na č. l. 26-28 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky také předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2025, která byla odeslána dne 30. 7. 2025 /viz výzva k plnění na č. l. 29-30, podací lístek na č. l. 31 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud neprováděl dokazování rozsudkem Krajského soudu v adresa ze dne 31. 7. 2020, č. j. spisová značka, neboť z této listiny neplynou žádné skutečnosti rozhodné pro danou věc a k důkazu nelze provádět listinu směřující k právnímu hodnocení věci.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalobkyně je proto k podání žaloby v dané věci aktivně legitimována. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít předmětnou smlouvu o úvěru, podle soudu však nebyla tato smlouva platně sjednána. Zde se soud zaměřil na posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. Žalobkyně sice zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, avšak nedokládala jej žádnými relevantními dokumenty. Zejména nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli zkoumala výdaje žalovaného či ověřovala výši jeho pravidelného měsíčního příjmu, když nepředložila např. kopie výplatních pásek žalovaného. Ty přitom dle sporné smlouvy měla mít k dispozici. V případě prověřování výdajů žalovaného je situace zcela tristní, neboť dle sporné smlouvy si právní předchůdkyně žalobkyně žádné relevantní podklady ani nevyžádala. Ve smlouvě jsou totiž doplněny informace pouze o kontrole výplatních pásek, nikoliv pak např. faktur, nájemní smlouvy apod., tedy podkladů, které by výdaje žalovaného dokládaly. Vůbec tak není zřejmé, na základě čeho právní předchůdkyně ověřila výši nákladů žalovaného na bydlení a výši jeho dalších závazků. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitelky náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka). O nedostatečném prověření výdajů žalovaného pak svědčí skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z nákladů na živobytí ve výši 5 048 Kč, a to za situace, kdy žalovaný žil v nájemním bydlení s jednou vyživovanou osobou. Tuto výši nebylo možné považovat v roce 2023 za věrohodnou, když měla zahrnovat náklady na bydlení, stravování, ošacení, případně také na dopravu žalovaného, atd. To vše tím spíše pak za situace, kdy měla být zahrnuta i péče o další závislou osobu. Ověřovány pak nebyly ani další příjmy domácnosti. Pokud pak byl žalobkyní tvrzen příjem žalovaného ve výši 29 000 Kč měsíčně, pak tato částka nekoresponduje ani s příjem žalovaného, který byl uveden v zákaznické kartě ve výši 19 000 Kč měsíčně. Za zjištěného skutkového stavu, kdy údaje evidované k žalovanému byly již samy o sobě nevěrohodné, tak bylo zcela na místě, aby bylo řádné posouzení úvěruschopnosti plně prokázáno.
18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání příjmů i výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání skutečně jednalo.
19. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva absolutně neplatná.
20. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, respektive s ohledem na postoupení sporné pohledávky na úkor žalobkyně, k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný čerpal celkem 14 000 Kč a na pohledávku neuhradil ničeho. Stále je tedy povinen poskytnutou částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, v celém rozsahu vrátit. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky s oznámením o postoupení pohledávky, a to ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Oznámení bylo žalovanému poprvé prokazatelně doručováno dne 26. 5. 2025, respektive daného dne se dostalo do sféry dispozice žalovaného v souladu s ustálenou judikaturou při prvním pokusu o doručení, kdy bylo žalovanému doručováno /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. spisová značka či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. spisová značka/. Žalovaný tedy byl povinen dlužnou částku uhradit do 5. 6. 2025. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, ocitl se následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne 6. 6. 2025, a to ve výši 12 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).
21. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [poplatky a smluvní pokuty, smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu 6. 6. 2025, kdy se žalovaný poprvé prokazatelně ocitl v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.] (výrok II. tohoto rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.