Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 91/2025-38

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o 12.729,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 5.500,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 12.9.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 7.229,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.913,02 Kč za dobu od 16.4.2024 do 11.9.2024 a z částky 413,02 Kč za dobu od 12.9.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 5.500,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 12.9.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá do částky 7.229,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5.913,02 Kč za dobu od 16.4.2024 do 11.9.2024 a z částky 413,02 Kč za dobu od 12.9.2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou z 11.11.2024 ve znění podání z 20.8.2025 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplaceného zůstatku úvěru, který byl ze strany žalobkyně poskytnut žalovanému na základě úvěrové smlouvy z datum. Současně žalobkyně v žalobě deklarovala, že pokud by soud neměl za prokázaný nárok z titulu uzavřené smlouvy, nárokuje tento jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu poskytnutí jistiny žalovanému na jeho účet. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, přičemž žalobkyně se z jednání omluvila.

2. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že účastníci uzavřeli elektronickou formou dne datum úvěrovou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 9.400,00 Kč s možností opakovaného čerpání. V článku V. bod 1 se žalovaný zavázal úvěr splácet v denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, přičemž první splátka byla splatná 30. den následující po vyplacení úvěru a každá další splátka byla splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Celková splatnost úvěru byla sjednána dnem 8.6.2025. Úvěr byl úročen denním úrokem ve výši 1,066 %, přičemž v bodě 2.2 smlouvy byla dále sjednána povinnost žalovaného k úhradě poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, v bodě 4.3 smlouvy poplatek ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní, v bodě 4.5 smlouvy poplatek 165,00 Kč za expresní vyplacení každé tranše a v bodě 4.7 poplatek 0,96 Kč denně za informační SMS servis. Z potvrzení o bankovní transakci vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému v den uzavření smlouvy, tj. 16.12.2023 částku 5.500,00 Kč. Žalovaný v řízení nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na úvěr neuhradil ničeho.

3. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti měl žalovaný tvrdit výši výdajů na bydlení 18.000,00 Kč, dalších výdajů v celkové výši 13.000,00 Kč, přičemž dle uvedeného výpisu měla žalobkyně ověřit čistý měsíční příjem žalovaného 15.900,00 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu předložila doklady, z nichž měl být ověřen příjem žalovaného, a to pracovní smlouvu a platový výměr, z nichž vyplývá, že žalovaný v pracovním poměru u společnosti právnická osoba, IČO: IČO od datum, přičemž jeho mzda byla stanovena částkou 17.900,00 Kč hrubého s možností pohyblivé složky až do výše 12.100,00 Kč. Žalobkyně nedoložila jakýkoliv doklad o faktické výši vyplacené mzdy, přičemž z doloženého výpisu z běžného účtu nevyplývá, že by žalovanému byla mzda vyplácena na jeho účet. Soud proto učinil dotaz na správu sociálního zabezpečení a na tvrzeného zaměstnavatele právnická osoba, přičemž dle zprávy Územní správy sociálního zabezpečení pro kraj Vysočina byl žalovaný u uvedené společnosti zaměstnán v době od datum do datum, což potvrdila i uvedená společnost, která dále sdělila výši čisté mzdy vyplacené žalovanému. Za dobu od datum do datum byla žalovanému celkem v čisté mzdě vyplacena částka 13.887,00 Kč, což odpovídá průměrnému měsíčnímu příjmu 4.629,00 Kč.

4. Z e-mailu z 15.4.2024 a přípisu z 3.9.2024 vzal soud za prokázáno, že uvedeným e-mailem zaslaným na adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k jednorázové úhradě celého zůstatku úvěru, přičemž žalobkyně jej přípisem z 3.9.2024 odeslaným poštou téhož dne rovněž vyzvala k úhradě úvěru.

5. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli elektronickou formou smlouvu v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku 5.500,00 Kč, a to v den uzavření smlouvy, tj. datum.

6. Soud v prvé řadě posuzoval, zda žalobkyně splnila povinnost vyplývající z an. zákona , zejména, zda jí požadované informace o žalovaném a jeho majetkových poměrech byly spolehlivé, dostatečné a přiměřené a zda postupovala čestně, transparentně a se zohledněním práv a zájmů spotřebitele ( citovaného zákona) a s odbornou péčí ( citovaného zákona), kterou definuje zákona 634/92 Sb. o ochraně spotřebitele.

7. Z provedeného dokazování vyplývá, že i přesto, že žalobkyně uvedla do výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že výše ověřených příjmů žalovaného činí 15.900,00 Kč, tyto příjmy fakticky neověřila, neboť pracovní smlouva ve spojení s platovým výměrem není bez dalšího dokladem o tom, jaký příjem má zaměstnanec faktický z pracovního poměru. To ostatně vyplývá i ze zprávy zaměstnavatele žalovaného, dle které fakticky příjem žalovaného za dobu trvání jeho pracovního poměru u uvedeného zaměstnavatele, tj. za dobu od datum do datum, odpovídal částce 4.629,00 Kč měsíčně a nikoliv 15.900,00 Kč, jak vyplývá z výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Za situace, kdy žalovaný deklaroval výši svých nezbytných výdajů částkou 21.000,00 Kč měsíčně (z toho 18.000,00 Kč jako výdaje na bydlení), je zřejmé, že při řádném posouzení úvěruschopnosti je příjem žalovaného nižší než jeho nezbytné výdaje. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že u žalobkyně nelze mít za splněnou povinnost řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splatit.

8. Tím, že žalobkyně zcela rezignovala na to, aby žalovaný doložil, jaký je jeho skutečný příjem, neboť ten nemohl vyplývat z pouhého platového výměru a nevyplýval ani z jeho výpisu z účtu, tak žalobkyně navodila stav, kdy bez řádného prověření majetkových poměrů žalovaného poskytla žalovanému úvěr úročený celkovým ročním úrokem 389,09 %. Soud proto v důsledku nesplnění povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle zákona dospěl k závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy dle citovaného zákona, k níž přihlíží i bez návrhu. V návaznosti na uvedený závěr pak soud dospěl k povinnosti žalovaného jako spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, tj. částku 5.500,00 Kč v době přiměřené jeho možnostem.

9. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nevyvolal spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ( zákona ), vycházel soud z první prokazatelně odeslané výzvy k úhradě dluhu, tj. přípisu z 3.9.2024, odeslaného tentýž den, který byl dle zákona doručen fikcí dnem 8.9.2024. V přípise uvedená lhůta tří dnů k úhradě tak uplynula 11.9.2024 a do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím, tj. 12.9.2024. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě částky 5.500,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 12.9.2024 do zaplacení, přičemž lhůtu k úhradě stanovil dle zákona Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, přičemž v návaznosti na poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně bylo výrokem III. rozhodnuto dle zákona o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesní neúspěch žalobkyně převýšil úspěch ve věci, přičemž žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by mu vznikly náklady řízení, jejichž náhradu by požadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, prostřednictvím Městského soudu v Brně ke Krajskému soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.