Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 Cmo 159/2022-30
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci
navrhovatele: Anonymizováno, IČO IČO
sídlem adresa
za účasti: 1. Jméno navrhovatele A., IČO IČO navrhovatele A
sídlem Adresa navrhovatele A
2. Jméno navrhovatele B, narozený rodné přijmení Datum narození navrhovatele B
bytem Adresa navrhovatele B
oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky A
sídlem Adresa advokátky A
3. Jméno advokátky B, narozený rodné přijmení Datum narození advokátky B
sídlem Adresa advokátky B
o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o odvolání účastníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2022, č. j. 84 Cm 228/2022 -6
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ve výroku I. zrušil společnost Jméno navrhovatele A., IČO IČO navrhovatele A, sídlem Adresa navrhovatele A (dále jen „Společnost“) a nařídil její likvidaci; ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti Jméno advokátky B, nar. Datum narození advokátky B o povinnosti Společnosti zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Návrhem doručeným soudu dne 21. 2. 2022 se navrhovatel domáhal zrušení Společnosti s likvidací vzhledem k tomu, že Společnost nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2017-2020, ačkoliv je k tomu povinna dle §38m ) odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů. Přestože byla vyzvána k jejich doložení, ničeho nedoložila. Poslední účetní závěrka je ve Sbírce listin obchodního rejstříku založena za rok 2008. Navrhovatel tak má za to, že Společnost neplní zákonné povinnosti (§21a odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb. , § 66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb. ) z čehož lze usuzovat na to, že nevykonává svou činnost a neplní tak svůj účel.
3. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vyšel z toho, že jsou dány důvody pro zrušení Společnosti s likvidací podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních korporacích (dále jen “z. o. k.”), neboť nezakládáním zákonem stanovených listin, což soud zjistil ze Sbírky listin obchodního rejstříku, svědčí o její nečinnosti, přičemž na výzvu soudu k odstranění důvodu vedoucích k jejímu zrušení ze dne 8. 3. 2022, č. j. 84 Cm 228/2022 -4, Společnost nijak nereagovala. Likvidátora Společnosti soud jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Statutární orgán Společnosti je nekontaktní, a proto bylo nutno jmenovat likvidátora ze seznamu osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. Povinnost k úhradě soudního poplatku soud uložil Společnosti dle § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Nákladový výrok IV. je odůvodněn nesporným návrhovým řízením.
4. Proti tomuto usnesení podali účastníci 1) a 2) včasné odvolání, a to proti všem jeho výrokům, neboť mají za to, že nebyl dán důvod pro zrušení Společnosti s likvidací a jmenování likvidátora. Společnost má v obchodním rejstříku veden předmět podnikání, má zapsaného jednatele, který je schopen za společnost jednat, v živnostenském rejstříku má zapsaná živnostenská oprávnění na dobu neurčitou, splňuje nadále předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem, Společnost je schopna vykonávat a vyvíjí kontinuálně činnost, což chtějí odvolatelé doložit obratem namátkově některými vydanými a přijatými fakturami za období 2017-2020. Odvolatelé mají zájem na dalším podnikání Společnosti. Nezaložení listin do Sbírky listin a daňových přiznání napraví co nejdříve. S odkazem na soudní rozhodnutí odvolatelé uvedli, že pojem „neschopnost vykonávat svoji činnost“ se musí posuzovat objektivně. Vzhledem k výše uvedenému odvolatelé navrhují, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že návrh zamítne a rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
5. K odvolání se vyjádřil navrhovatel podáním ze dne 21. 7. 2022, ve kterém uvedl, že Společnost doposud ani po výzvách nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2017 až 2020, nedoložila účetní závěrky za zdaňovací období 2017 až 2020 do obchodního rejstříku Sbírky listin a nepodala daňové přiznání ani za rok 2021. Poslední účetní závěrka byla založena za rok 2008. Dále navrhovatel uvedl, že nedisponuje žádnými odvolateli uvedenými fakturami. Podotkl, že z podaného odvolání není zcela zřejmé, zda je Společnost objektivně schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel. Proto se navrhovatel ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně.
6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. ) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř. o. s. ř. ) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) napadeného usnesení.
7. Odvolací soud předně uvádí, že řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn jsou řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob, spadajícími pod ust. § 85 písm. a) z. ř. s. Účastníkem řízení o zrušení společnosti je vždy přímo tato obchodní korporace (o jejích právech a povinnostech se jedná) a také případný navrhovatel (§ 6 z. ř. s.). Z rozhodovací praxe přitom plyne, že osobami, o jejichž právech a povinnostech se jedná, jsou v řízení o zrušení obchodní korporace rovněž její společníci (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 230/95 ze dne 12. 9. 1996, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 6, ročník 1995, str. 39 popř. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 83/04 ze dne 29. 6. 2005, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. vydání 37, ročník 2005, str. 665).
8. Podle § 93 písm. b) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.
9. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.
10. Podle ust. § 93 písm. b) z. o. k. soud může rozhodnout o zrušení obchodní korporace podle uvedeného zákonného ustanovení.
11. Ze spisu se podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 8. března 2022, č. j. 84 Cm 228/2022 -4 (dále jen „Výzva“) vyzval Společnost, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení vyjádřila k podanému návrhu, uvedla, zda skutečnosti uvedené v návrhu uznává, popřípadě v jakém rozsahu, a aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci, zejména, zda souhlasí se svým zrušením a označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Současně ji soud vyzval, aby odstranila důvody vedoucí k jejímu zrušení, s tím, že v opačném případě ji soud zruší dle ust. § 93 písm. b) z. o. k.
12. K samotnému obsahu Výzvy, učiněné v řízení soudem prvního stupně, odvolací soud uvádí, že: „Obligatorním obsahem výzvy dle § 172 odst. 2 je označení důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Důvod i nedostatky musí být odstranitelné. Z výzvy by mělo být patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit. Soud přitom není povinen, ba ani oprávněn poučovat účastníka řízení, resp. zrušovanou právnickou osobu v rovině hmotného práva, je povinen mu poskytnout odpovídající procesní poučení. Vzhledem k podstatě věci musí toto procesní poučení minimálně obsahovat pojmenování důvodu zrušení a možnosti odstranění nedostatků, tedy právních skutečností svojí povahou hmotněprávních. Další náležitostí je stanovení lhůty k odstranění nedostatků, jakož i poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě.” (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 −654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 901 s.). Tomu však Výzva soudu prvního stupně neodpovídá. Dle odvolacího soudu je její obsah obecný a nedostatečně určitý. Neobsahuje označení důvodu, pro který má být a nakonec i soudem byla Společnost zrušena, chybí specifikace způsobu možné nápravy soudem vytknutého nedostatku, jakož i tomu odpovídající poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba vše dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě. Nad to pak působí Výzva svým samotným obsahem poněkud matoucím dojmem, když ve výroku II. Výzvy soud prvního stupně poučil společnost o možnosti jejího zrušení s odkazem na ust. § 93 písm. b) z. o. k., přičemž v odůvodnění výzvy uvádí, že lze usuzovat na její nečinnost, neboť nezakládá do Sbírky listin obchodního rejstříku listin y zákonem uvedené, ty ale ani nespecifikoval.
13. Ze strany soudu prvního stupně tak nebyla Společnosti před vydáním napadeného rozhodnutí dle ust. § 172 odst. 2 o. z. dána možnost nápravy, čímž soud prvního stupně zatížil řízení jinou vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nelze zjednat nápravu.
14. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud dále zjistil, že návrh byl soudem prvního stupně doručen do datové schránky Společnosti a účastníku 2. - společníku Společnosti byl doručen, až společně s jeho rozhodnutím o věci samé.
15. Mohl-li tedy účastník 2. svůj nesouhlas s návrhem, jakož i skutečnosti dle něj pro věc rozhodné, vyjádřit až ve svém odvolání, ačkoliv v tomto nesporném řízení, které je vedeno vyšetřovací zásadou, je povinností soudu, aby poskytl účastníkům řízení příslušný prostor k reakci, tak aby co nejúplněji zjistil skutkový stav věci a to o to víc, hodlá-li rozhodnout bez nařízení jednání, odňal tím účastníku 2. možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Soud prvního stupně tak zatížil řízení další jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. ).
16. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupě zatížil řízení hned několika jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
17. Vzhledem ke skutkovému závěru soudu prvního stupně a jeho právnímu hodnocení, a i s ohledem na obsah jeho Výzvy dle ust. § 172 odst. 2 o. z., která tomu předcházela, je přes výše uvedený závěr třeba uvést, že nepodávání daňových přiznání a nezakládání listin do sbírky listin obchodního rejstříku vedeného příslušným soudem nepředstavuje skutek, jenž umožňuje zrušení obchodní společnosti pro „neschopnost po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel“ podle § 93 písm. b) ZOK.
18. Speciální skutková podstata, kterou je zrušení právnické osoby, resp. obchodní korporace pro neplnění povinností vůči rejstříkovému soudu, kterou je i nezakládání listin do sbírky, je obsažena v ust. § 105 věta před středníkem zákona č. 304/2013 Sb. , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále i jen „z. v. r.“) ve spojení s ust. § 172 odst. 1 písm. d/ o. z. Zrušení obchodní korporace z důvodu, že neplní povinnosti zakládat do sbírky listin zákonem požadované listin y je ale až krajním opatřením, jemuž by musel předcházet postup rejstříkového soudu podle § 105 věta za středníkem z. v. r., následně jeho postup dle § 104 z. v. r., jakož i tomu odpovídající výzva soudu v tomto řízení o zrušení společnosti dle ust. § 172 odst. 2 o. z., takový postup soudu prvního stupně ale ze spisu neplyne.
19. Naproti tomu dle ust. § 93 písm. b) ZOK lze společnost zrušit jen, je-li obchodní korporace neschopna vykonávat svou činnost po dobu delší než 1 rok a současně neschopnost vykonávat svou činnost je v příčinné souvislosti s neschopností plnit účel společnosti (srov. Zákon o obchodních korporacích, Komentář, autoři: Jan Lasák, Jarmila Pokorná, Zdeněk Čáp, Tomáš Doležil aj., nakladatel: Wolters Kluwer (ČR), místo vydání: Praha, datum vydání: 2014, právní stav v ASPI k: 1. 1. 2014, komentář k ust. § 93). Podmínky musí být splněny kumulativně. „Neschopnost vykonávat činnost po dobu delší než 1 rok se váže na objektivní stav - pokud korporace činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení.” (Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 212 s.).
20. Z uvedeného je tak zcela zřejmé, že soud prvního stupně v tomto řízení nesprávně považoval neplnění povinností Společnosti vůči rejstříkovému soudu za důvody, pro které lze společnost zrušit dle ust. § 93 písm. b) ZOK. Dle odvolacího soudu pak jeho dosavadní skutková zjištění, jež učinil z příslušné sbírky listin, nejenom že nejsou sto prokázat tvrzení navrhovatele o tom, že Společnost není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel dle ust. § 93 písm. b) ZOK, ale ani to, že je zde důvod pro zrušení Společnosti dle ust. § 105 věta před středníkem z. v. r. ve spojení s ust. § 172 odst. 1 písm. d) o. z.
21. Na okraj odvolací soud podotýká, že ze spisu ani nelze seznat, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že statutární orgán Společnosti je nekontaktní, a že je proto namístě jmenování likvidátora dle ust. § 191 odst. 4 o. z., když jednatelem Společnosti je její Společník – účastník 2., se kterým ale soud prvního stupně začal v řízení jednat, až po vydání napadeného usnesení (viz výše), a který usnesení soudu prvního stupně napadl odvoláním.
22. Z vyložených důvodů Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a písm. a) o. s. ř. o. s. ř. zrušil, a věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení. V něm bude soud postupovat ve smyslu výše uvedených závěrů odvolacího soudu, které jsou pro něj závazné podle § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž se bude zabývat i skutečnostmi tvrzenými v odvolání. Pokud bude soud prvního stupně provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s.
23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.