Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Cmo 4/2022-107

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Radima Novotného ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného, IČO IČO žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 51 936,10 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2022, č. j. -96,

takto:

I. Usnesení se v bodu II. výroku mění tak, že se žalovanému neukládá povinnost zaplatit Městskému soudu v Praze náklady státu ve výši 885 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Usnesení se v bodu II. výroku mění tak, že se žalovanému neukládá povinnost zaplatit Městskému soudu v Praze náklady státu ve výši 885 Kč.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 3. 2022 v bodu I. výroku uložil žalobci povinnost uhradit soudu náklady státu ve výši 885 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení. V bodu II. výroku uložil žalovanému povinnost uhradit soudu náklady státu ve výši 885 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení.

2. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se žalobce žalobou doručenou soudu dne 13. 6. 2014 domáhal zaplacení směnečné pohledávky ve výši 51 936,10 Kč s příslušenstvím. Usnesením sp. zn. ze 14. 10. 2020 bylo řízení zastaveno z důvodu splnění oddlužení žalovaného a bylo rozhodnuto, že žalobce a žalovaný vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení z důvodu, že ani jeden z nich zastavení řízení nezavinil. V řízení vznikly náklady státu (odměna znalkyně tituly před jménem adresa Anonymizováno za znalecký posudek ve výši 6 770 Kč, která byla do výše 5 000 Kč hrazená zálohou poskytnutou žalobcem), o jejichž náhradě v částce 1 770 Kč rozhodl soud tak, že ji žalobce a žalovaný ponesou rovným dílem, tj. každý ve výši 885 Kč.

3. Žalovaný podal proti usnesení včas odvolání proti bodu II. výroku a navrhl napadenou část usnesení změnit tak, že „nejsou žádné náklady státu“. Odvolání odůvodnil odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. z 30. 5. 2019 ve spojení s rozsudkem sp. zn. z 24. 11. 2010, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2011. Z těchto rozhodnutí žalovaný dovodil, že v řízení o pohledávce, od jejíhož zaplacení byl dlužník osvobozen, nelze, vyjma důvodů separace nákladů řízení, dlužníka po dobu trvání účinků osvobození k náhradě nákladů zavázat z důvodu, že i na tuto část příslušenství pohledávky (podle ) dopadají účinky přiznaného osvobození. Dále odvolatel odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. z 30. 11. 2015, že náklady řízení jako příslušenství pohledávky sice vzniká až právní mocí rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení, ale i tak nemůže mít z hlediska možnosti uspokojení lepší pořadí než uspokojení samotné pohledávky.

4. Odvolací soud podle přezkoumal napadenou část usnesení (bod II. výroku) bez nařízení jednání [ ] a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

5. Podle Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

6. Podle ( , dále jen o. z.) Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

7. V je stanoveno právo České republiky na náhradu nákladů řízení, které v průběhu řízení platila, proti účastníkům tohoto řízení (v daném případě náklady znalkyně tituly před jménem Anonymizováno za zpracování znaleckého posudku k pravosti podpisu žalovaného na směnce). Pro závěr, který z účastníků je povinen podle nahradit státu jím placené náklady řízení, je rozhodující výsledek řízení. Ve sporném řízení se výsledkem řízení rozumí úspěch účastníků ve věci.

8. V daném řízení soud uložil oběma účastníkům rovným dílem povinnost nést náklady státu s ohledem na to, že řízení bylo zastaveno z důvodu vydání usnesení Krajského soudu v Praze o přiznání osvobození žalovaného jako dlužníka v insolvenčním řízení sp. zn. od placení zbývající části závazků vymezených v bodu IV. výroku usnesení ze dne 15. 7. 2020, č. j. -40. Tímto usnesením byl žalovaný mj. osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli.

9. Nejvyšší soud učinil v usnesení sp. zn. z 30. 5. 2019 závěr, že V řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu ustanovení a ) dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení.

10. Odvolací soud dodává, že náklady státu představují podle § 513 o. z. příslušenství pohledávky žalobce, od jejíhož placení byl žalovaný osvobozen. Náklady státu vznikly zaplacením znalečného znalkyni při určení pravosti pohledávky podpisu žalovaného na směnce uplatněné žalobcem. Jednalo se o náklady spojené s uplatněním pohledávky žalobce. V poměrech projednávané věci, kdy je o náhradě nákladů řízení rozhodováno až poté, co bylo žalovanému (dlužníku v již skončeném insolvenčním řízení) přiznáno dle osvobození od placení zbytků dluhů, se tento závěr musí projevit tím, že žalovaného nelze zavázat k placení nákladů řízení vč. náhrady nákladů státu za zpracování znaleckého posudku, neboť i na tuto část příslušenství pohledávky dopadají účinky přiznaného osvobození. Toto příslušenství se stalo naturální obligací, kterou nelze přiznat.

11. Odvolací soud z uvedených důvodů postupoval podle ve spojení s a a napadené usnesení v bodu II. výroku změnil tak, že se žalovanému povinnost k náhradě nákladů státu neukládá.

12. Nebylo zjištěno, že by žalovanému vznikly v odvolacím řízení náklady, které by byl povinen hradit žalobce dle a Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné [ ].