Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Cmo 33/2022-35

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Radima Novotného ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovaným: 1. Jméno žalované A., IČO IČO žalované A

sídlem Adresa žalované A

2. Jméno žalované B, narozený rodné přijmení Datum narození žalované B

bytem Adresa žalované B

o zaplacení 160 933 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 1. proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2021, č. j. -18

takto:

I. Směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2021, č. j. -18, se vůči žalované 1. co do lhůty k plnění potvrzuje.

II. Žalobkyně a žalovaná 1. nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2021, č. j. -18, se vůči žalované 1. co do lhůty k plnění potvrzuje.II. Žalobkyně a žalovaná 1. nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Směnečným platebním rozkazem shora uvedeným uložil soud prvního stupně žalovaným 1. a 2., aby do patnácti dnů ode dne jeho doručení zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 160 933 Kč se 6% úrokem ročně od 19. 3. 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 531 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 8 674 Kč nebo aby v téže lhůtě podali proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky.

Dne 1. 7. 2021 obdržel soud prvního stupně z datové schránky žalované 1. podání datované týmž dnem a nazvané „Námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu s vyjádřením k žalobě“. Žalovaná 1. v něm učinila nesporným svůj závazek ze směnky a zavázala se celou dlužnou částku ve výši 160 933 Kč s příslušenstvím žalobkyni co nejdříve uhradit ve splátkách. Uvedla zároveň, že majetkové a příjmové poměry žalovaného 2. nedovolují, aby žalovaná částka byla uhrazena ihned, a z těchto důvodů navrhla, aby jí bylo umožněno plnění ve splátkách maximálně 3 500 Kč měsíčně s tím, že dlužná částka bude hrazena i „nárazovými většími splátkami“. Vzhledem k tomu, že žalovaná 1. v tomto podání ničeho nenamítla proti směnce, z níž žalobkyně právo proti žalovaným 1. a 2. v soudním řízení uplatnila, když nároky z ní vyplývající učinila nespornými, je třeba ho podle jeho obsahu posuzovat jako odvolání žalované 1. proti lhůtě, jak směnečným platebním rozkazem jí byla k plnění stanovena ( ).

Odvolací soud proto přezkoumal směnečný platební rozkaz v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy vůči žalované 1. co do jí stanovené lhůty k plnění, aniž by za tím účelem nařizoval jednání ( , písm. e/ ).

Podle ustanovení , povinnost, kterou soud uložil v rozsudku, je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Dle uvedeného ustanovení může soud určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

V daném případě se žalovaná 1. odvolala proti lhůtě k plnění, kterou soud prvního stupně v jím vydaném směnečném platebním rozkazu stanovil v délce určené ustanovením , tedy v délce patnácti dnů ode dne jeho doručení. Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. , i v případech směnečných platebních rozkazů nelze vyloučit, že okolnosti případu budou v poměrech konkrétní věci vyžadovat, aby soud určil delší lhůtu k plnění, případně rozložil plnění dlužné částky do splátek, jejichž výši a splatnost současně určí. Obecně přitom platí, že prodloužení lhůty k plnění či stanovení plnění ve splátkách je vždy výjimkou ze zásady, že plnění peněžitého dluhu se má stát v zákonem stanovených lhůtách. Judikatura přitom stojí na závěru, že pro uplatnění takové výjimky musí svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků, a že soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1.2017, sp. zn. ).

Jak z podaného odvolání vyplývá, žalovaná 1. navrhla stanovit maximální dobu splatnosti nároků, které byly žalobkyni přiznány směnečným platebním rozkazem ve věci vydaným, do data 31. 12. 2021 s tím, že nároky budou uspokojeny v měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč a v „nárazových větších splátkách“ tak, aby do uvedeného data byla dlužná částka žalobkyni zaplacena. Vzhledem k tomu, že k rozhodnutí o podaném odvolání byl spis odvolacímu soudu předložen dne 7. 7. 2022, stalo se odvolání žalované 1. bezpředmětným, neboť lhůta, do které se žalovaná 1. zavázala plnění žalobkyni poskytnout a do které žádala lhůtu k plnění prodloužit, již uplynula.

Aniž by tak odvolací soud zkoumal, zda v době, kdy žalovaná 1. odvolání podávala, by podmínky pro aplikaci ustanovení byly splněny či nikoli, přistoupil k potvrzení směnečného platebního rozkazu co do lhůty k plnění stanovené žalované 1. v souladu s ustanovením v délce patnácti dnů ode dne jeho doručení ( ).

O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. bylo rozhodnuto podle a , podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyni však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly a tedy odvolací soud o těchto rozhodl tak, že na jejich náhradu žalobkyně a žalovaná 1. vůči sobě navzájem právo nemají.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ).