Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Cmo 217/2021-100

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Radima Novotného ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce

bytem Adresa žalobce

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

o zaplacení 460 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2015, č. j. -67

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 24. 3. 2014 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 460 000 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 26. 3. 2011 do zaplacení a s odměnou ve výši 1 533,30 Kč. Jak žalobce uvedl, žalovaná vystavila na jeho řad v Anonymizováno dne 1. 2. 2011 směnku vlastní znějící na směnečnou sumu ve výši 660 000 Kč, která se stala splatnou dne 25. 3. 2011 v místě placení Anonymizováno. Pohledávka ze směnky byla žalobci uhrazena pouze částečně s tím, že k datu podání žaloby je žalovaná v prodlení se zaplacením částky 460 000 Kč s příslušenstvím a odměnou.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 2. 9. 2014, č. j. -18, proti kterému podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že vedle úhrady tvrzené žalobcem ve výši 200 000 Kč eviduje další částky, které mu na směnku hradila. Konkrétně se jedná o částku 251 230 Kč, která byla žalobci uhrazena v období únor 2011 až duben 2012 v hotovosti Anonymizováno na základě pokynu žalované, a o částku 150 000 Kč uhrazenou jmenovaným žalobci bezhotovostně rovněž na základě pokynu žalované dne 30. 11. 2012. Dne 25. 9. 2013 uhradil za žalovanou její manžel Anonymizováno žalobci v hotovosti částku 150 000 Kč a dne 19. 3. 2014 bylo žalovanou žalobci zaplaceno 25 000 Kč. Celková částka na směnku placená tak činí 576 230 Kč a tedy k úhradě zbývá částka 83 770 Kč, kterou žalovaná uznala. Žalovaná současně namítla místní nepříslušnost Městského soudu v Praze s tím, že ve věci by měl podle ní rozhodovat Krajský soud v Praze.

3. Žalobce ve vyjádření k námitkám setrval na tom, že žalovaná mu uhradila na směnku pouze částku 200 000 Kč. Pokud mu ze strany žalované, případně Anonymizováno byly uhrazeny jakékoli další částky, jednalo se o platby ze zcela jiného právního titulu. Žalobce odmítl, že by od Anonymizováno obdržel v době od února 2011 do dubna 2012 částku 251 230 Kč, resp. na základě platby ze dne 30. 11. 2012 částku 150 000 Kč, a to na úhradu předmětné směnky. V podání ze dne 8. 8. 2014 učinil nesporným, že dne 25. 9. 2013 mu prostřednictvím manžela žalované Anonymizováno bylo uhrazeno 150 000 Kč a že žalovaná mu dne 23. 12. 2013 zaplatila 25 000 Kč a dne 19. 3. 2014 dalších 25 000 Kč.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 20 880 Kč (výrok II.) a dále povinnost zaplatit Českému státu na účet Městského soudu v Praze svědečné ve výši 92 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že námitka místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze byla pravomocně zamítnuta. K námitce, že žalovaná na směnku žalobci zaplatila více než 200 000 Kč, konstatoval, že tato námitka prokázána nebyla, neboť z výpovědi Anonymizováno nevyplynulo, že by v hotovosti žalobci uhradil na směnku částku 251 230 Kč a bezhotovostně částku 150 000 Kč. Jmenovaný svědek vypověděl, že platby mezi účastníky byly hrazeny, avšak nepotvrdil, že by se jednalo o platbu na směnku, jež je předmětem tohoto sporu. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že na základě potvrzení ze dne 25. 9. 2013 bylo žalobci uhrazeno 150 000 Kč a dále, že na směnku bylo zaplaceno 2x 25 000 Kč, z čehož 25 000 Kč uhradil manžel žalované. Plnění na směnku tak bylo prokázáno ve výši 200 000 Kč. Důkazní břemeno o plnění v rozsahu vyšším žalovaná neunesla. Soud prvního stupně dále uvedl, že svědek Anonymizováno byl u podpisu směnky, nedokázal však specifikovat, kolik konkrétně na ni bylo plněno. Manžel žalované u podpisu směnky nebyl, avšak potvrdil, že žalobci předal 150 000 Kč a dále, že ze svého zaplatil 25 000 Kč. O dalším předávání peněz věděl jen zprostředkovaně. Námitky žalované tak nemohou žalovanou vyvázat ze směnečného závazku. Směnečný platební rozkaz byl proto ponechán v platnosti a v řízení úspěšnému žalobci bylo proti žalované přiznáno právo na náhradu nákladů námitkového řízení podle ustanovení , a to v rozsahu 2 úkonů právní služby po 10 400 Kč a 2 režijních paušálů po 300 Kč. Podle ustanovení byla žalované dále uložena povinnost zaplatit státu svědečné ve výši 92 Kč, které bylo přiznáno svědkovi Anonymizováno.

5. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen. Soudu prvního stupně vytkla, že nepřihlédl ke kauzálním námitkám v průběhu řízení uplatněným. Podle žalované bylo v řízení prokázáno, že na směnku bylo plněno, a proto povinností soudu prvního stupně bylo k tomu přihlédnout.

6. Při jednání konaném před odvolacím soudem dne 3. 5. 2022 žalovaná uvedla, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. -71, byla v insolvenčním řízení osvobozena od placení pohledávek, které do tohoto řízení nebyly přihlášeny, a to ve smyslu ustanovení . Z toho důvodu není možné směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti, neboť pohledávku již nelze žalobci přiznat.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Plně odkázal na svá podání a přednesy učiněné před soudem prvního stupně a zdůraznil, že v době, kdy nárok byl v soudním řízení uplatněn, byla žalovaná ze směnky povinna, a tedy žaloba byla oprávněná.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení a násl. Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu ( ) s tím, že správnost směnečného platebního rozkazu bylo třeba posuzovat k okamžiku jeho vydání, tedy k datu 2. 9. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky č. 3/2008, poř. č. 31/2008). Žádným způsobem proto nebylo možno v odvolacím řízení zohlednit, že žalovaná byla výrokem V. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. -71, postupem podle ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od placení pohledávek v usnesení uvedených, neboť tato skutečnost nastala až po vydání směnečného platebního rozkazu.

9. Podle čl. I. , zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle § a 49. Podle čl. I. může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

10. Odvolací soud na základě skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, konstatuje, že právo na zaplacení částky 460 000 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo uplatněno z platné směnky vlastní vystavené dne 1. 2. 2011 na částku 660 000 Kč (čl. I. ), ze které žalobci jako směnečnému remitentovi vznikl dnem 25. 3. 2011, kdy směnka se stala splatnou, nárok na její zaplacení žalovanou coby jejím výstavcem podle čl. I. ve spojení s čl. I. .

11. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobci bylo na směnku zaplaceno 150 000 Kč dne 25. 9. 2013 s tím, že úhradu provedl za žalovanou její manžel Anonymizováno. Sporu mezi nimi nebylo ani ohledně dalších plateb učiněných žalovanou dne 23. 12. 2013 ve výši 25 000 Kč a dne 19. 3. 2014 ve výši 25 000 Kč. Za nesporné tak lze považovat zaplacení směnky v rozsahu částky 200 000 Kč ( ).

12. Pokud jde o zbývající částku 460 000 Kč, z této žalovaná za nezaplacenou považovala pouze částku 83 770 Kč. V rozsahu přesahujícím pak setrvala na námitkovém tvrzení, že žalobci bylo na základě jejího pokynu zaplaceno Anonymizováno v období únor 2011 až duben 2012 hotovostně 251 230 Kč a dne 30. 11. 2012 rovněž Anonymizováno bezhotovostně 150 000 Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že toto její tvrzení prokázáno nebylo, neboť svědek Anonymizováno pouze obecně uvedl, že „k nějakému plnění docházelo“, nedokázal však přesně popsat, kdy a v jaké výši se tak mělo stát. Výslovně pak prohlásil, že neví, co přesně bylo na směnku placeno, a že není schopen specifikovat, o jaké konkrétní částky a o jaké plnění žalobci v období únor 2011 až duben 2012 se jednalo. Pokud jde o svědka Anonymizováno, ani jeho výpověď tvrzení žalované o zaplacení směnky nad nespornou částku 200 000 Kč neprokazuje, neboť jmenovaný u dalšího předávání peněz nebyl, jak v rámci svého výslechu potvrdil. Pouhá jeho povědomost o tom, že Jiří Šikola předal žalobci bezhotovostně částku 150 000 Kč a v hotovosti částku zhruba 250 000 Kč, pro závěr o dalších platbách žalované na směnku nepostačuje, když svědek nepotvrdil, že tyto částky byly plněním za žalovanou, jež bylo určeno na úhradu sporné směnky. Námitka žalované, že k zaplacení na směnku zbývá pouze částka 83 770 Kč, tak není důvodná, neboť námitka žalované o plnění žalobci na směnku v rozsahu tuto částku přesahujícím v řízení provedenými důkazy prokázána nebyla.

13. Pokud jde o námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze, jak žalovanou byla dále uplatněna, o této bylo pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 11. 2014, č. j. -37, a to tak, že námitka byla zamítnuta.

14. Vzhledem k tomu, že žádná z námitek, jak žalovanou byly proti směnečnému platebnímu rozkazu uplatněny, ji nemohla s odkazem na závěry výše uvedené zprostit její povinnosti směnku žalobci v rozsahu dosud neuhrazené částky 460 000 Kč s příslušenstvím a s odměnou (čl. I. , body 1. 2. a 4. ) zaplatit, nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení, pokud směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti a pokud plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů námitkového řízení a dále státu náhradu nákladů řízení placených v souvislosti s náklady svědečného.

15. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný podle ustanovení

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením a , podle kterého by právo na jejich náhradu měl v řízení úspěšný žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. osvobozena od placení zbývajících dluhů, nelze ji k náhradě nákladů řízení zavázat, neboť v době rozhodnutí odvolacího soudu účinky přiznaného osvobození trvaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. ). Žalobci navíc podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ).