Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Cmo 7/2023-46

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Radima Novotného ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

proti

žalovaným: 1) Jméno žalované A., IČO IČO žalované A

sídlem Adresa žalované A

2) Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B

bytem Adresa žalované B

o odvolání prvního žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2022, č. j. -14,

takto:

I. Směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2022 č. j. -14, se vůči prvnímu žalovanému co do lhůty splatnosti potvrzuje.

II. Žalobce a první žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2022 č. j. -14, se vůči prvnímu žalovanému co do lhůty splatnosti potvrzuje.II. Žalobce a první žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“), směnečným platebním rozkazem z 31. 1. 2022 (dále též „SPR“) uložil žalovaným společně a nerozdílně uhradit žalobci:

a) směnečný peníz ve výši 1 438 103 Kč

b) 6% úrok p. a. z částky 1 438 103 Kč

c) směnečnou odměnu 4 793 Kč

d) náhradu nákladů řízení 72 145 Kč

nebo podat proti SPR námitky.

2. První žalovaný podal proti SPR odvolání ze 14. 2. 2022, které označil za námitky a odůvodnil je tím, že nesouhlasí se způsobem úhrady směnečných nároků žalobce. Navrhl, aby mu bylo umožněno plnit žalobci ve splátkách po 50 000 Kč (1. až 5. splátka) a dále v měsíčních splátkách 150 000 Kč s tím, že nemá možnost s ohledem na své ekonomické problémy zajistit úhradu směnečných nároků žalobce najednou.

3. Soud posoudil odvolání nesprávně jako námitky ve smyslu a usnesením č. j. -22 ze 17. 3. 2022 námitky proti SPR odmítl. K odvolání prvního žalovaného odvolací soud usnesením č. j. -35 z 8. 11. 2022 změnil usnesení ze 17. 3. 2022 ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným tak, že se usnesení nevydává. V odůvodnění odvolacího usnesení odvolací soud uvedl, že podání prvního žalovaného ze 14. 2. 2022 ve smyslu posoudil jako odvolání proti lhůtě k plnění dle stanovené v SPR, nikoli jako námitky proti SPR.

4. Žalobce v podání z 9. 12. 2022 zpochybnil správnost postupu odvolacího soudu podle v usnesení č. j. -35 z 8. 11. 2022 s tím, že jedinou obranou proti SPR jsou námitky a o těch je oprávněn rozhodnout jen soud prvního stupně, nikoliv odvolací soud. Žalovaní od splatnosti směnky ani zčásti neprojevili snahu na směnku plnit a po dobu posledních 18 měsíců nic neuhradili. I Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. , na které ve svém usnesení odvolací soud odkázal, považoval možnost plnění dluhu ve splátkách za mimořádnou a to při nutnosti zohlednit možnost neúměrného zvýhodnění dlužníka vůči věřiteli.

5. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [ ], podle přezkoumal odvolání prvního žalovaného proti lhůtě k plnění uvedené v SPR a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. K povaze podání prvního žalovaného ze 14. 2. 2022 (že se jedná o odvolání do lhůty splatnosti, nikoliv o námitky proti SPR) se již odvolací soud vyjádřil v odvolacím usnesení ze dne 8. 11. 2022 na č. l. 35 a nemá žádný důvod svůj názor změnit.

7. Podle Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

8. V ustanovení je stanovena lhůta 15 dní pro uložení platební povinnosti ve směnečném platebním rozkazu.

9. Ustanovení dává soudu možnost stanovit v odůvodněných případech časové podmínky peněžitého plnění odlišně od povinnosti poskytnout plnění do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. , i v případech směnečných platebních rozkazů nelze vyloučit, že okolnosti případu budou v poměrech konkrétní věci vyžadovat, aby soud určil delší lhůtu k plnění, případně rozložil plnění dlužné částky do splátek, jejichž výši a splatnost současně určí. Obecně platí, že prodloužení lhůty k plnění či stanovení plnění ve splátkách je výjimkou ze zásady, že plnění peněžitého dluhu se má stát v zákonem stanovených lhůtách. Judikatura stojí na závěru, že pro uplatnění takové výjimky musí svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků, a že soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1.2017, sp. zn. ).

10. První žalovaný navrhl v únoru 2022 hradit nejdříve 5 měsíčních splátek po 50 000 Kč a poté měsíční splátky po 150 000 Kč. Pokud by první žalovaný postupoval ve smyslu své žádosti, měl by již zaplaceno do doby vydání tohoto odvolacího usnesení celkem 1 450 000 Kč (za měsíce únor až červen 250 000 Kč a za měsíce červenec 2022 až únor 2023 1 200 000 Kč). Žalobce uvedl, že dosud ničeho první žalovaný nezaplatil, a první žalovaný toto tvrzení nevyvrátil. První žalovaný neosvědčil, že by postupoval ve smyslu svého návrhu o povolení splátek, nejsou proto založeny žádné mimořádné okolnosti, proč by měl soud umožnit odvolateli plnění ve splátkách dle Odvolací soud podotýká, že povinnost prvního žalovaného zaplatit směnku v den její splatnosti 10. 2. 2020 byla založena vznikem směnky vlastní, kterou vystavil první žalovaný. Vydaný SPR tedy „jen“ (pro účely výkonu rozhodnutí) deklaroval povinnost směnku zaplatit a nejedná se v tomto směru (s výjimkou výroku o náhradě nákladů řízení) o konstitutivní rozhodnutí, s jehož vydáním by teprve vznikla platební povinnost prvního žalovaného. Nic proto nebránilo prvnímu žalovanému postupně dle svého vlastního návrhu směnku splácet (naopak z hlediska směnečného práva to byla jeho povinnost již od dne 10. 2. 2020, potvrzená ve směnečném platebním rozkaze).

11. Odvolací soud z uvedených důvodů potvrdil dle lhůtu k plnění uvedenou ve směnečném platebním rozkazu, která v souladu s byla stanovena v délce 15 dnů od doručení SPR.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ve spojení s ve prospěch úspěšného žalobce s přihlédnutím k tomu, že žalobci žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.