Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Cmo 86/2024-221

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Radima Novotného ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného, adresa

zastoupený advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

o zaplacení 10 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024, č. j. -212

takto:

I. Odvolání žalovaného proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Odvolání žalovaného proti výroku I. usnesení soudu prvního stupně se odmítá.II. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se žalovanému neprodlužuje lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 501 667 Kč (výrok I.), že se zastavuje řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č. j. -98 (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný napadl včasným odvoláním rozsudek shora uvedený a současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Tato žádost byla zamítnuta usnesením ze dne 31. 8. 2023, č. j. -185, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. -199. Žalovaný byl poté vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 501 667 Kč, a to usnesením ze dne 17. 1. 2024, č. j. -202, které bylo k námitkám žalovaného potvrzeno usnesením ze dne 29. 2. 2024, č. j. -205. K žádosti žalovaného ze dne 5. 4. 2024 o prominutí lhůty a posečkání s úhradou soudního poplatku, příp. o prodloužení lhůty k jeho úhradě, soud prvního stupně konstatoval, že tuto posoudil jako žádost o prodloužení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku. Žádosti nebylo vyhověno, neboť žalovaný měl k úhradě poplatku více než dostatek času. Jeho poplatková povinnost vznikla již podáním odvolání, tedy dnem 24. 10. 2022. I přes podanou žádost o osvobození od placení poplatku za odvolání měl být žalovaný připraven svou poplatkovou povinnost splnit, přičemž na úhradu soudního poplatku měl již více než rok a půl. Od pravomocného nepřiznání osvobození od soudních poplatků pak uplynuly více než tři měsíce. Vzhledem k tomu, že žalovaný soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, postupoval soud podle ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení poplatku odvolací řízení zastavil. O nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení ve spojení s , neboť zastavení odvolacího řízení zavinil žalovaný, avšak žalobkyni žádné náklady v tomto odvolacím řízení nevznikly.

2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že je dlouhodobě nemocný, nemá žádné příjmy, v posledních několika měsících byl vždy s přestávkami hospitalizován a soudní poplatek ve výši 501 667 Kč je pro něho neuhraditelný. Uvedl dále, že odvolání proti rozsudku bylo mimo jiné podáno z procesních důvodů, kdy namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil procesní otázku doručení směnečného platebního rozkazu ve věci vydaného, čímž zatížil řízení procesní vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí věci. To, že žalovaný má nyní uhradit soudní poplatek za odstranění tohoto pochybení soudu prvního stupně, je porušením práva žalovaného na spravedlivý proces, resp. je i porušením zákona o soudních poplatcích. Žalovaný poukázal na položku 22 odst. 15 přílohy č. 1 , podle které se poplatek nevybere za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně jen procesní povahy. Odvolací řízení tak nemůže být zastaveno v celém rozsahu, nýbrž odvolání musí být projednáno z důvodu procesního pochybení soudu prvního stupně. Žalovaný zároveň popsal způsob, jakým mu byl doručován ve věci vydaný směnečný platební rozkaz, a uzavřel, že tento mu nebyl řádně doručen.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení , aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání ( , písm. c/ ).

5. Pokud jde o výrok I. napadeného usnesení, kterým nebyla žalovanému prodloužena lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání, v tomto rozsahu není odvolání žalovaného přípustné, neboť se jedná o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, tedy o usnesení podle ustanovení vyloučené z okruhu usnesení, jež lze odvoláním napadnout. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení a odvolání žalovaného, nakolik směřovalo proti výroku I. usnesení, odmítl jako nepřípustné.

6. Podle je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

7. V daném případě se žalovaný včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 24. 8. 2022, č. j. -98, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 19. 10. 2020, č. j. -13, a jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 199 217 Kč. Podáním odvolání vznikla žalovanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení ve spojení s . Společně s odvoláním žalovaný požádal o osvobození od placení soudních poplatků. Usnesením ze dne 31. 8. 2023, č. j. -185, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. -199, bylo rozhodnuto, že žalovanému se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Soud prvního stupně poté vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za jím podané odvolání usnesením ze dne 17. 1. 2024, č. j. -202, které bylo vydáno asistentkou soudce a které bylo k námitkám žalovaného potvrzeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 2. 2024, č. j. -205. Lhůta k zaplacení poplatku byla žalovanému stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Součástí výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání bylo poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Vzhledem k podání námitek žalovaným proti této výzvě začala lhůta k zaplacení soudního poplatku běžet dnem právní moci usnesení, jímž žalovaný byl k zaplacení soudního poplatku vyzván (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. ). Žalovaný však ani v této lhůtě soudní poplatek za odvolání nezaplatil.

8. Pokud jde o žádost žalovaného ze dne 5. 4. 2024 o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku, tato byla výrokem I. napadeného usnesení pravomocně zamítnuta. Jak výše již bylo konstatováno, správnost tohoto výroku usnesení nelze v odvolacím řízení přezkoumávat, neboť odvolání proti němu není přípustné.

9. Obsahem podání žalovaného ze dne 5. 4. 2024 je dále jeho žádost o prominutí lhůty k zaplacení soudního poplatku. K této žádosti odvolací soud odkazuje na konstantní judikaturu, která stojí na závěru, že lhůtu k zaplacení soudního poplatku stanovenou soudem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích prominout nelze, neboť se jedná o lhůtu soudcovskou a nadto o lhůtu propadnou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. ). Konstatuje dále, že Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (v daném případě při podání odvolání). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) „propadné“ lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. , a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. ). Odvolací soud dále odkazuje na usnesení ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. , jímž Nejvyšší soud zamítl žádost o prominutí zmeškání lhůty k úhradě soudního poplatku za dovolání, podanou v reakci na zastavení dovolacího řízení, přičemž s poukazem na úpravu obsaženou v ustanovení § 9 odst. 2 a odst. 7 zákona o soudních poplatcích uzavřel, že vzhledem k tomu, že s marným uplynutím lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku zákon výslovně spojuje následek, že soud k zaplacení poplatku po uplynutí lhůty nepřihlíží, přičemž nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, poplatková povinnost zaniká, nelze návrhu na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za dovolání vyhovět.

10. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v jeho výroku II. potvrdil podle ustanovení jako věcně správné, neboť v odvolacím řízení nelze pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání pokračovat. K úvaze žalovaného, že rozsudek byl napaden mimo jiné z procesních důvodů a tedy soudní poplatek neměl být s odkazem na položku 22 bod 15. vybírán, odvolací soud uvádí, že v dané věci byl odvoláním napaden rozsudek, tedy rozhodnutí o věci samé, nikoli rozhodnutí procesní povahy, jak se žalovaný pokouší v odvolání proti napadenému usnesení konstruovat. Sama okolnost, že jedním z odvolacích důvodů jsou žalovaným vytýkané procesní vady, k nimž mělo podle něj v řízení před soudem prvního stupně dojít, na tomto závěru ničeho nemění. Odvolání proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci vydanému, tak podléhá soudnímu poplatku podle položky 22 bod 1. písm. a/ .

11. Usnesení bylo potvrzeno rovněž v jeho výroku III. o nákladech odvolacího řízení, neboť žalovaný nesplněním poplatkové povinnosti zavinil, že řízení o jím podaném odvolání muselo být zastaveno, a byl by tak povinen podle ustanovení , první věta platit náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyni. Podle obsahu spisu však žalobkyně žádné náklady v souvislosti s odvoláním proti rozsudku nevynaložila a tedy výrok III. napadeného usnesení je věcně správný.

12. Výrok o nákladech tohoto odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením ve spojení s , podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Ani v tomto odvolacím řízení však žalobkyni žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení právo na jejich náhradu nemá.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ).