Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 Cmo 201/2022-74

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a JUDr. Evy Hodanové ve věci

žalobce: Jméno žalobce A, reg. č. Anonymizováno

sídlem Adresa žalobce A

jednající v České republice prostřednictvím

Jméno žalobce A, organizační složka, IČO IČO žalobce B

sídlem Adresa žalobce B

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

o zaplacení 8 400 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2022, č. j. -62,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zamítl námitku nedostatku pravomoci zdejšího soudu. Uvedl, že žalovaný ve vyjádření ze dne 30. 5. 2022 vznesl námitku nedostatku místní příslušnosti Městského soudu v Praze k rozhodování dané věci. Dalším podáním doplnil tuto námitku tak, že byť je žalovaný státním občanem České republiky a na území má evidovaný trvalý pobyt, zdržuje se dlouhodobě na území Spolkové republiky Německo, v Anonymizováno. Protože pro určení příslušnosti soudu je rozhodující skutečné bydliště žalovaného, tj. místo, kde se zdržuje s úmyslem žít tam trvale, má žalovaný za to, že příslušnost soudu nelze určovat podle , ale je nutné postupovat podle pravidel pro určení příslušnosti obsažených v nařízení Rady Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“ nebo též „Brusel I bis“), a to . K projednání věci jsou tudíž příslušné soudy Spolkové republiky Německo, nikoliv soudy v České republice. Soud podání posoudil jako námitku nedostatku pravomoci soudů České republiky k projednání a rozhodnutí v této věci. Postupoval podle , a písm. a) Nařízení Brusel I bis. Pro posouzení námitky nedostatku pravomoci bylo nutné určit, zda se pod pojmem „smlouva nebo nároky ze smlouvy“ rozumí též závazky ze směnky. Rozsudek SDEU sp. zn. C-419/11 se zabýval tím, zda nároky vyplývající ze směnky mohly být kvalifikovány jako nároky ze smlouvy ve smyslu bodu 1 písm. a) (tedy nařízení známého jako Brusel I, předchůdce nařízení Brusel I bis, jehož písm. a) je doslovně totožný jako písm. a) nařízení, jímž bylo nahrazeno - pozn. soudu) a dospěl k závěru, že právní vztah mezi remitentem a směnečným rukojmím vlastní směnky spadá pod pojem „nároky ze smlouvy“ v písm. a) Nařízení Brusel I. V daném případě, kdy je žalovaný zavázán jakožto směnečný rukojmí ze směnky, jež byla splatná v Praze, tedy v České republice, se lze plnění závazků z této směnky domáhat též u státu, v němž mělo být plněno ve smyslu písm. a) Nařízení Brusel I bis, byť žalovaný tvrdí, že má bydliště ve smyslu Nařízení v Německu. Jelikož mezinárodní pravomoc českých soudů je v dané věci dána, věcně příslušnými jsou krajské soudy dle , , a místně příslušným soudem pak je též soud, v jehož obvodu je platební místo dle , neboť je uplatňováno právo ze směnky. Věcná i místní příslušnost Městského soudu v Praze je tak ve věci dána.

2. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním, v němž navrhl jeho změnu tak, že pravomoc soudů České republiky není dána a řízení se zastavuje. V doplnění odvolání pak změnil původní návrh a navrhl změnu usnesení tak, že se zrušuje a věc se vrací k novému rozhodnutí. Současně uvedl, že akceptuje závěry týkající pravomoci českých soudů. Nedostatečně se však soud vypořádal s místní příslušností, neboť ji nesprávně posoudil ve vazbě na platební místo. Žalobce nebyl zmocněn k pozdějšímu doplnění údaje místa splatnosti směnky a jde o bezprávné doplnění y dle čl. I Sb, zákon směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“). Změna textu směnky je vůči žalovanému neúčinná. V době vystavení směnky obsahovala domicil „u Jméno žalobce A.“, který neplnil funkci platebního místa. Proto je třeba vycházet z čl. I z. s. š., tj. z tzv. zákonného platebního místa, kterým je místo vystavení směnky adresa. Místně příslušným je tak Krajský soud v Brně. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 13. 3. 1931, Rv I 224/31 a na ústavně zaručené právo na zákonného soudce.

3. Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení a napadené usnesení, aniž by v souladu s ustanovením nařizoval jednání, a shledal odvolání žalovaného nedůvodným.

4. Odvoláním napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl námitku nedostatku pravomoci českých soudů s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis, který vyložil v souladu se závěrem přijatým SDEU v rozsudku sp. zn. C-419/11, podle něhož „právní vztah mezi remitentem a směnečným rukojmím vlastní směnky vydané v neúplné podobě a později doplněné spadá pod pojem „nároky ze smlouvy“ ve smyslu bodu 1 písm. a) (nyní písm. a) Nařízení Brusel I bis). V posuzované věci byl nárokem uplatněným žalobou směnečný nárok žalobce jako remitenta směnky proti žalovanému jako směnečnému rukojmí s tím, že platebním místem směnky (podle písm. a) Nařízení Brusel I bis místo, kde závazek, o nějž se jedná, měl být splněn) je adresa. I kdyby měl tedy žalovaný faktické bydliště mimo území České republiky, zakládal citovaný článek Nařízení Brusel I bis možnost žalobce podat žalobu i u soudů České republiky.

5. Podstatným obsahem odvolání žalovaného však není nesouhlas s posouzením příslušnosti (pravomoci) českých soudů, ale s posouzením místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze. Podle přitom platí, že usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. V posuzované věci byla výrokem odvoláním napadeného usnesení řešena výhradně příslušnost (pravomoc) českých soudů, nikoli místní nepříslušnost, a proto se argumentací žalovaného týkající se výhradně místní nepříslušnosti soudu prvního stupně odvolací soud nezabýval, ani zabývat nemohl. O námitce místní nepříslušnosti, kterou žalovaný uplatnil, dosud soud prvního stupně nerozhodl, a to z důvodu, který je nasnadě. Nemohl o ní rozhodovat soud, jehož příslušnost (pravomoc) takové rozhodnutí vydat byla námitkou žalovaného zpochybněna. Prioritu tedy mělo rozhodnutí o námitce nedostatku příslušnosti českých soudů, které poté, až nabude právní moci, otevře cestu pro rozhodování o námitkách dalších.

6. Z důvodů shora uvedených odvolací soud podle usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.