Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Cmo 258/2020-207

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudkyň JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Jitky Malé ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta A

sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

zastoupený advokátem Jméno advokáta B

sídlem Adresa advokáta B

o zaplacení 262 050 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2019, č. j. -143, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 25. listopadu 2020, č. j. -176

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně, ve znění jeho doplňujícího usnesení, se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 712,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně Anonymizováno, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně, ve znění jeho doplňujícího usnesení, se potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 712,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně , Anonymizováno, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 16. 6. 2017 se žalobkyně domáhala proti žalovanému (původně žalovaný 2.) a proti společnosti Anonymizováno, IČO IČO (původně žalovaná 1.) zaplacení částky 262 050 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 26. 5. 2017 do zaplacení a s odměnou ve výši 873,50 Kč. Nárok byl uplatněn ze směnky vlastní vystavené podle tvrzení v žalobě původně žalovanou 1. v Praze na řad žalobkyně dne 5. 2. 2014. Jak žalobkyně uvedla, směnka zní na částku 262 050 Kč a splatnou se stala dne 25. 5. 2017 v platebním místě, jímž je adresa. Na směnku se podepsal jako rukojmí žalovaný. V den splatnosti byla směnka honorována a ani přes výzvy žalobkyně nebyla zaplacena.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 10. 7. 2017, č. j. -13, který byl z důvodu jeho nedoručení do vlastních rukou žalovaného a původně žalované 1. zrušen usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2017, č. j. -25.

3. Žalovaný proti žalobou uplatněnému nároku namítl, že směnku nepodepsal ani jako směnečný rukojmí ani jako jednatel výstavce směnky. V minulosti sice byl v jistém smluvním vztahu se žalobkyní, není si však vědom, že by sporná směnka byla kdy vystavena. Již v době, kdy byla jednatelem původně žalované 1. jiná osoba, žalovaný žádal o poskytnutí podkladů úvěrové smlouvy, čemuž nebylo vyhověno, což samo svědčí o namítané nepravosti podpisu žalovaného na směnce.

4. Rozsudkem ze dne 20. 12. 2018, č. j. -100, byla žalovanému a původně žalované 1. uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 262 050 Kč se 6 % úrokem od 26. 5. 2017 do zaplacení a s odměnou ve výši 873,50 Kč (výrok I.) a nahradit jí náklady řízení ve výši 71 036,10 Kč (výrok II.). Žalovanému a původně žalované 1. byla dále uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 8 064 Kč na účet Městského soudu v Praze (výrok III.). Rozsudek byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2019, č. j. -117, v jeho výrocích I., II. a III., nakolik jím bylo rozhodnuto ve vztahu k žalovanému, a věc byla v uvedeném rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Napadeným rozsudkem bylo o věci znovu rozhodnuto ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 262 050 Kč se 6 % úrokem z této částky od 26. 5. 2017 do zaplacení a s odměnou ve výši 873,50 Kč (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 82 748,90 Kč (výrok II.). Rozsudek byl vydán jako rozsudek pro uznání.

6. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2020, č. j. -176, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2020, č. j. -186, byl rozsudek doplněn o výrok III., jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 8 604 Kč na účet Městského soudu.

7. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení (v odůvodnění chybně uvedeno „ “) a konstatoval, že dne 19. 9. 2019 se k nařízenému soudnímu jednání dostavili zástupci žalobkyně a žalovaného a že zástupkyně žalovaného před soudem sdělila, že na základě provedeného listinného dokazování uznává nárok žalobkyně s tím, že žaloba byla podána po právu, a tedy nárok uznala co do důvodu a výše. Z toho důvodu bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením , podle kterého přiznal plně úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu ve výši odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku za žalobu, zaplacené zálohy na náklady znaleckého posudku, odměny za zastupování žalobkyně advokátem v rozsahu 5 a půl úkonu právní služby, 6 režijních paušálů a náhrady za daň z přidané hodnoty. Pokud jde o výrok III. o nákladech řízení státu, jak byl do rozsudku doplněn postupem podle ustanovení , tento je odůvodněn odkazem na ustanovení , podle kterého bylo státu přiznáno právo na zaplacení nákladů spojených s odměnou znalce, která ve výši 8 064 Kč nebyla kryta zaplacenou zálohou.

8. Žalovaný napadl rozsudek, ve znění jeho doplňujícího usnesení, včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl nesprávnost, nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozsudku. Uvedl, že z rozsudku lze dovodit, že vydán byl jako tzv. rozsudek pro uznání, nicméně takto rozsudek nebyl na své rubrikované straně označen a toto nevyplývá ani z jeho výroků. K vydání rozsudku pro uznání navíc nebyly splněny zákonem stanovené podmínky a předpoklady, neboť zástupkyně žalovaného, která zastupovala jako tzv. substituční zástupce, učinila „údajné uznání“ bez porady se žalovaným i jeho právním zástupcem v celé věci Anonymizováno, advokátem, a to až poté, co žalobkyně po koncentraci řízení, o níž byl žalovaný prokazatelně poučen již dne 10. 5. 2018, předložila dne 19. 9. 2019 v rozsudku blíže nespecifikované listinné důkazy, na základě kterých měla zástupkyně žalovaného nárok žalobkyně „údajně“ uznat se všemi důsledky uznání jako zcela jasného, srozumitelného projevu vůle žalovaného. Z dosavadního průběhu řízení bylo přitom jednoznačně zřejmé, že žalovaný žalobkyní uplatněný nárok od počátku neuznává a jeho uznání neměl v úmyslu. Podle žalovaného soud prvního stupně ve snaze zjednodušit si celé rozhodování ve věci deformoval zřejmě poněkud nešťastně formulovanou reakci substituční právní zástupkyně žalovaného a věcí se dále vůbec nezabýval. V té souvislosti žalovaný připomněl, že institut tzv. kontumačních rozhodnutí zakotvených v nesmí být zneužíván a nadužíván pouze pro zjednodušení si rozhodovacího procesu soudem. Poukázal současně na to, že s ohledem na koncentraci řízení neměl soud prvního stupně vůbec připustit další listinné důkazy ze strany žalobkyně a pakliže se tak stalo, nebylo možno k nim přihlížet. Konstatuje-li soud prvního stupně, že substituční zástupkyně žalovaného po provedeném dokazování těmito listinnými důkazy nárok žalobkyně údajně uznala, je to v rozporu se skutečností a s právními předpisy, neboť tyto důkazy neměly být dne 19. 9. 2019 již vůbec připuštěny a provedeny.

9. Žalobkyně se ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, jak v odůvodnění napadeného rozsudku byly vyjádřeny. Uvedla, že advokát, jemuž byla udělena procesní plná moc, je oprávněn činit veškeré úkony, které může činit účastník. Jestliže ze strany advokáta žalovaného došlo k uznání dluhu, bylo vydání rozsudku pro uznání namístě.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, ve znění jeho doplňujícího usnesení, a odvolání žalovaného neshledal důvodným.

11. Podle ustanovení uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

12. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání ( , ), je přezkoumání rozsudku pro uznání možné – vedle vad uvedených v , písm. a/ – jen z hlediska naplněnosti všech zákonem stanovených předpokladů pro jeho vydání ve smyslu ustanovení

13. Odvolací soud doplnil dokazování protokolem z jednání konaného před soudem prvního stupně dne 19. 9. 2019 a zvukovým záznamem z tohoto jednání a dále písemným uznáním z téhož dne. Z protokolu o jednání zjistil, že jako další zástupce žalovaného se ho zúčastnila Anonymizováno, advokátka, kterou se dal ve smyslu ustanovení zastupovat Anonymizováno, advokát, jemuž žalovaný udělil plnou moc ke svému zastupování. Jmenovaná při tomto jednání nárok žalobkyně uznala, jak prokázáno zvukovým záznamem z uvedeného jednání. Uznání nároku prokazuje též při tomto jednání sepsaná a podepsaná Anonymizováno, jejímž obsahem je text „Prohlašuji, že žal. částku uznávám co do důvodu i výše“.

14. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. , odvolací soud konstatuje, že další zástupce má v občanském soudním řízení všechna procesní práva a povinnosti, které má advokát, jehož zastupuje. Pokud tedy Anonymizováno při jednání dne 19. 9. 2019 nárok žalobkyně proti žalovanému uplatněný v celém rozsahu uznala, nelze uvažovat o překročení plné moci, když plná moc udělená žalovaným Anonymizováno je procesní plnou mocí ( , první věta ), jež zástupce opravňuje ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník, jak vyplývá z ustanovení V substituční plné moci ze dne 1. 8. 2019 je nadto uznávání uplatněných nároků výslovně uvedeno jako jeden z úkonů, k nimž byla Anonymizováno jako další zástupce zmocněna, v důsledku čehož neobstojí poukaz žalovaného na to, že jmenovaná uznala žalobou uplatněný nárok bez porady s ním či s jeho zástupcem, když takové porady, resp. předchozího souhlasu žalovaného nebylo k účinnému uznání nároku třeba.

15. To, že k uznání nároku došlo po koncentraci řízení, jak žalovaný dále namítal, je zcela irelevantní, neboť z ustanovení vyplývá oprávnění žalovaného nárok proti němu žalobou uplatněný uznat kdykoli v průběhu řízení.

16. K výtce žalovaného, že rozsudek je nepřezkoumatelný, odvolací soud odkazuje na ustanovení , podle kterého v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání soud uvede pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. Tyto požadavky odvoláním napadený rozsudek splňuje, když soud prvního stupně v něm vymezil předmět řízení a zcela konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění každého jednotlivého předpokladu pro vydání rozsudku pro uznání.

17. Sama okolnost, že v záhlaví rozsudku není uvedeno, že se jedná o rozsudek pro uznání, je přitom nerozhodná, resp. nemající vliv na jeho správnost, neboť rozhodující je, že z jeho odůvodnění je zřejmé a nepochybné, že rozhodnuto bylo právě rozsudkem pro uznání.

18. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v jeho výroku I. o věci samé potvrdil jako věcně správný podle ustanovení

19. Rozsudek byl potvrzen rovněž v jeho výroku II. o nákladech řízení, když jejich výše odpovídá výši nákladů, jak úspěšnou žalobkyní byly v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaloženy.

20. Vzhledem k tomu, že soudem ustanovenému znalci Anonymizováno bylo z rozpočtových prostředků státu vyplaceno znalečné ve výši 8 064 Kč, rozhodl soud prvního stupně správně též o povinnosti v řízení neúspěšného žalovaného zaplatit státu v souladu s ustanovením náhradu nákladů řízení ve výši znalečného, které platil. Odvolací soud proto podle ustanovení potvrdil jako věcně správný i výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, o který byl rozsudek doplněn usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2020, č. j. -176.

21. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením a Žalovaný neměl úspěch s podaným odvoláním, a tedy žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Tyto náklady sestávají z mimosmluvní odměny za její zastupování advokátem v rozsahu 1 úkonu právní služby po 9 380 Kč (účast při jednání odvolacího soudu dne 21. 10. 2021) podle ustanovení . ve spojení s , písm. g/ , ve znění pozdějších předpisů, z 1 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle téže vyhlášky a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty podle ustanovení ve výši 2 032,80 Kč. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 11 712,80 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni podle ustanovení ve spojení s k rukám jejího zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.