Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Cmo 50/2024-88

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivy Horákové a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Radima Novotného ve věci

žalobkyně: Anonymizováno), narozená rodné přijmení Datum narození žalobkyně

bytem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 215 232,63 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2024, č. j. -78

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Výrok II. usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.II. Výrok II. usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2019, č. j. -78 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o odvolání ve výši 11 480,70 Kč (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný podal včasné odvolání proti rozsudku shora uvedenému. Vzhledem k tomu, že nezaplatil soudní poplatek za odvolání při vzniku poplatkové povinnosti, byl dle ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), vyzván k jeho zaplacení ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný po doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku požádal o osvobození od jeho placení. Tato žádost byla zamítnuta usnesením ze dne 9. 4. 2020, č. j. -64, které nabylo právní moci dne 2. 5. 2020. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný soudní poplatek dosud nezaplatil. Odvolací řízení bylo proto po marném uplynutí lhůty zastaveno podle ustanovení . Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením ve spojení s , věta první s tím, že náklady žalobce jsou tvořeny odměnou za 1 úkon ve výši 9 180 Kč, 1 režijním paušálem ve výši 300 Kč podle , ve znění pozdějších předpisů, a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty.

2. Žalovaný se proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolal a navrhl zrušení usnesení a zamítnutí žaloby. Uvedl, že v předchozím období byl v insolvenčním řízení formou oddlužení, které bylo ukončeno v prosinci 2023. Namítl zároveň, že v rámci oddlužení mohla žalobkyně přihlásit uvedenou pohledávku do seznamu věřitelů, což se však nestalo.

3. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení , aniž k projednání odvolání nařídil jednání (, písm. c/ ).

5. Podle je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

6. V daném případě se žalovaný včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 3. 12. 2019, č. j. -39, jímž byl vůči němu ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 23. 5. 2919, č. j. -14, a jímž bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Podáním odvolání vznikla žalovanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení ve spojení s . V reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku požádal žalovaný podáním ze dne 11. 2. 2020 o osvobození od placení poplatku. Žádost byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 4. 2020, č. j. -64. Soud prvního stupně poté přípisem ze dne 21. 5. 2020 vyrozuměl žalovaného o tom, že jeho poplatková povinnost, jak byla stanovena usnesením ze dne 16. 1. 2020, č. j. -52, trvá, a žalovanému poskytl dodatečnou lhůtu k zaplacení poplatku za odvolání v délce pěti dnů ode dne doručení přípisu. Součástí přípisu bylo stejně jako ve výzvě k zaplacení soudního poplatku poučení o tom, že v případě jeho nezaplacení ve stanovené lhůtě bude odvolací řízení zastaveno. Vzhledem k tomu, že přípis byl žalovanému doručen dne 8. 6. 2020, kdy již byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2020, č. j. -19, zjištěn úpadek žalovaného, běžela žalovanému lhůta k zaplacení poplatku až po odpadnutí překážky v podobě přerušení řízení ve smyslu ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Ani v této dodatečné lhůtě však soudní poplatek za odvolání proti rozsudku ve věci vydanému nebyl žalovaným zaplacen.

7. K žádosti žalovaného ze dne 12. 6. 2020 o povolení splátek soudního poplatku odvolací soud uvádí, že obsahově se jedná o žádost o prodloužení soudcovské lhůty k zaplacení poplatků (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. ). Soud prvního stupně k této žádosti v odůvodnění napadeného usnesení ničeho neuvedl, nicméně z obsahu spisu je zřejmé, že jejího účelu bylo dosaženo tím, že delší lhůta k úhradě poplatku žalovanému byla poskytnuta, neboť k jeho zaplacení měl žalovaný prostor až do uplynutí patnáctého dne ode dne doručení přípisu ze dne 6. 3. 2024, jímž byl po skončení insolvenčního řízení opětovně k úhradě soudního poplatku vyzván. Ani v této lhůtě však nebyl poplatek žalovaným zaplacen, důsledkem čehož je, že v řízení o jím podaném odvolání nelze pokračovat.

8. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v jeho výroku I. potvrdil podle ustanovení jako věcně správné.

9. K výroku II. napadeného usnesení odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně správně konstatoval, že zastavení odvolacího řízení z procesního hlediska zavinil žalovaný, neboť nesplnil svou poplatkovou povinnost. Jde tak o situaci předpokládanou ustanovením , první věta , kdy povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení, jak byly vynaloženy žalobkyní, by stíhala žalovaného. V dané věci je však třeba zohlednit, že žalovanému bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2024, č. j. -36, přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, a to v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Jak konstatoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 11. 2015, sp. zn. (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v čísle vydání 7, ročník 2016, na straně 1109, pod pořadovým číslem 83/2016), pro posouzení, zda pohledávka věřitele z titulu práva na náhradu nákladů řízení je peněžitým závazkem, který dlužníku vznikl až po schválení oddlužení ( ) a zda jde o pohledávku vzniklou poté, co nastaly účinky schválení oddlužení ( ), je určující, o příslušenství jaké pohledávky (jistiny) jde. U pohledávky (jistiny), která vznikla před zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, nelze považovat příslušenství pohledávky tvořené soudem přiznanou náhradou nákladů řízení za peněžitý závazek, který dlužníku vznikl až po schválení oddlužení ( ), ani za pohledávku vzniklou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení ( ), bez zřetele k tomu, že toto příslušenství vzniklo (právní mocí soudního rozhodnutí) po schválení oddlužení. V posuzovaném případě je mimo jakoukoli pochybnost, že náklady řízení žalobkyně jsou příslušenstvím pohledávky, která vznikla před zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného jako dlužníka. Z toho důvodu nelze na toto příslušenství pohlížet jako na závazek vzniklý dlužníku až po schválení oddlužení, v důsledku čehož se účinky osvobození přiznaného shora uvedeným usnesením insolvenčního soudu vztahují i na povinnost žalovaného platit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

10. V souvislosti s tím, co výše bylo uvedeno, odvolací soud připomíná, že institut oddlužení je sanačním způsobem řešení úpadku a jeho smyslem a účelem je, aby dlužník byl po jeho úspěšném provedení skutečně oddlužen (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. ). Judikatura je přitom ustálena v závěru, že na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu v čísle vydání 8, ročník 2015, na straně 1204, pod pořadovým číslem 85/2015).

11. Usnesení soudu prvního stupně není proto správné v jeho výroku II., jímž soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť v době jeho vydání trvaly účinky přiznaného osvobození (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. ).

12. Z vyložených důvodů odvolací soud výrok II. napadeného usnesení změnil podle ustanovení ve spojení s a tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.

13. Výrok o nákladech řízení o odvolání žalovaného je odůvodněn ustanovením a , podle kterého by právo na jejich náhradu měla v tomto řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyni však podle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly a pokud by jí bývaly vznikly, nemohly by jí být z důvodů, jak shora byly vysvětleny, přiznány. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (, a ).