Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

711 C 26/2024-87

Zmenené rozhodnutím 15 Co 155/2025-156
„Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vašíčka a soudců JUDr. Libora Daňhela a Mgr. Pavla Mádra ve věci žalobkyně: [[Anonymizováno]]), narozená dne [[Datum narození žalobkyně]] bytem [[Adresa žalobkyně]] [[Anonymizováno]] zastoupená advokátem [[Jméno advokáta A]] sídlem [[Adresa advokáta A]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]]., IČO [[IČO žalovaného]] sídlem [[Adresa žalovaného]] zastoupený advokátem [[Jméno advokáta B]] sídlem [[Adresa advokáta B]] o zaplacení 49 359 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Blansku (dále jen „soud I. stupně“) ze dne 22. 4. 2025, č. j. 711 C 26/2024-87 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. potvrzuje. II. Ve výroku II. o nákladech řízení se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku [[Anonymizováno]] Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované [[Jméno advokáta B]]. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku [[Anonymizováno]] Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované [[Jméno advokáta B]]."

Okresní soud v Blansku rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Terezy Richterové a přísedících Ireny Haasové a Ing. Heleny Novákové v právní věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně

bytem Adresa žalobkyně Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného

sídlem Adresa žalovaného

zastoupený advokátem Jméno advokáta B

sídlem Adresa advokáta B

o 49 359 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 49 359 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 38 562,51 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta B.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 49 359 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 38 562,51 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, .

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 50 507 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že byla na základě pracovní smlouvy ze dne datum zaměstnána u žalovaného na pozici kontrolor, a to na dobu neurčitou. Žalobkyně v posledním roce vnímala velmi silně projevy bossingu a diskriminačního zacházení na pracovišti ze strany nadřízených pracovníků žalovaného, kdy byla mimo jiné bezdůvodně přeřazena v rozporu se sjednaným druhem práce na stěhování archivu. Situaci vnímala tak, že je snaha o to, aby sama podala výpověď, neboť s ohledem na množství zakázek byl počet zaměstnanců na její pozici nadbytečný a k její práci sjednané v pracovní smlouvě jí byly i přidány externí objednávky. Žalobkyně konkrétně začátkem roku Anonymizováno vykonávala částečně práci nákupčí, částečně kooperace a plánování výroby, což mělo být dočasné, než budou další zakázky, což následně vygradovalo tím, že asi týden před výpovědí byla převedena z pokynu přímého nadřízeného jméno FO na práci do archivu, kde byla asi dva dny a následně byla v pracovní neschopnosti. Žalobkyně proto nejprve dne datum podala výpověď z pracovního poměru, kdy výpovědní doba měla skončit dne datum. Žalobkyně přitom komunikovala se svým přímým nadřízeným jméno FO, který jí řekl, že není problém, aby se podepsala dohoda o ukončení pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti. V průběhu výpovědní doby poté došlo k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru ze skutečných důvodů- tj. z důvodů nadbytečnosti- a pracovní poměr tak skončil již datum. S ohledem na dobu trvání pracovního poměru a důvod jeho ukončení náleží ze zákona žalobkyni odstupné v zákonné výši, kterou žalobkyně vyčíslila na 50 507 Kč (výpočet je založen na výši mzdy za měsíce leden až březen roku 2024, která činila za leden 17 361 Kč, za únor 14 547 Kč a za březen 13 167 Kč). Žalovaný žalobkyni i přes výsledky kontroly Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj požadované odstupné doposud neuhradil, ačkoliv dohodu o ukončení pracovního poměru respektoval a v souladu s ní žalobkyni vystavil potřebné doklady.

2. Žalovaný nárok žalobkyně v plném rozsahu neuznal. Uvedl, že žalobkyně ukončila pracovní poměr z vlastní vůle výpovědí ze dne datum (pracovní poměr měl skončit datum). Žalobkyně byla v dubnu 2024 v pracovní neschopnosti, vyjma dne datum, kdy se dostavila k zaměstnavateli k podpisu dohody o skončení pracovního poměru. Tato písemnost byla zástupci žalovaného předložena v podobě vyhotovené žalobkyní, a to neočekávaně (bez předchozího sjednání schůzky) a byl vyžadován její okamžitý podpis. V písemnosti nebyla ona „nadbytečnost“ nijak jméno FO

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Shodnými tvrzeními účastníků a dále pracovní smlouvou z datum, smlouvou o zachování důvěrnosti informací a mlčenlivosti, dohodou o změně pracovní smlouvy č. hodnota, 2 a 3 a mzdovými výměry je prokázáno, že žalobkyně byla zaměstnána u žalovaného na základě pracovní smlouvy z datum na pozici kontrolora, nejprve s délkou pracovní doby 37,5 hodiny týdně, následně od datum s délkou pracovní doby 20 hodin týdně, a to na dobu neurčitou. Shodnými tvrzeními účastníků a výpovědí z pracovního poměru je prokázáno, že žalobkyně dne datum podala výpověď z pracovního poměru dle bez udání důvodu s tím, že pracovní poměr skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne datum, výpověď zaměstnavatel převzal datum. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že dne datum žalobkyně přinesla statutárnímu orgánu tituly před jménem jméno FO dohodu o rozvázání pracovního poměru, kterou sama sepsala, tituly před jménem jméno FO za žalovaného dohodu podepsal, přičemž obsahem této y je dohoda žalobkyně a žalovaného ve smyslu ustanovení o rozvázání pracovního poměru žalobkyně s tím, že pracovní poměr zaměstnance založený pracovní smlouvou ze dne datum skončí dnem datum, a dále je zde uvedeno, že důvodem rozvázání pracovního poměru je nadbytečnost. Žalobkyně vyzvala výzvami z datum a datum žalovaného k úhradě zákonného odstupného po ukončení pracovního poměru dohodou z důvodu nadbytečnosti.

4. Z informace o výsledku kontroly z datum bylo zjištěno, že Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj prováděl kontrolu žalovaného z podnětu žalobkyně, přičemž nezkoumal skutečný důvod ukončení pracovního poměru žalobkyně a pouze konstatoval, že pokud důvodem ukončení pracovního poměru dohodou byla nadbytečnost žalobkyně, pak zaměstnavatel nesplnil svoji povinnost vyplatit žalobkyni odstupné.

5. Mezi účastníky bylo sporné zejména to, co bylo skutečným důvodem ukončení pracovního poměru žalobkyně a soud má provedeným dokazováním za prokázané, že skutečným důvodem ukončení pracovního poměru žalobkyně byla její žádost o ukončení pracovního poměru dohodou, protože chtěla odejít před uplynutím výpovědní doby. Soud provedl dokazování výslechy svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, tituly před jménem jméno FO, účastnickou výpovědí statutárního orgánu žalovaného tituly před jménem jméno FO, výpisem docházky žalobkyně z dubna 2024 a května 2024, inzeráty žalovaného v aplikaci Anonymizováno, a webovou stránkou žalovaného s inzeráty na volné pozice. Co se týká svědků, soud má veškeré jejich výpovědi za věrohodné, svědci nepůsobili podjatě, vypovídali nezávisle, jejich výpovědi se navzájem doplňovaly a shodovaly. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že svědci tituly před jménem jméno FO, jméno FO a jméno FO probírali postup proti žalobkyni na společné poradě, a z toho důvodu je jejich důvěryhodnost výrazně snížena; nic takového svědci neuvedli, soud se před zahájením výslechu každého ze svědků ptal na jeho vztah k účastníkům řízení i k této věci, i na to, zda vědí, čeho se jejich výslech bude týkat, a žádný ze svědků v tomto směru neuvedl žádné skutečnosti, které by jakkoli vzbuzovaly dojem, že se snad svědci „proti žalobkyni připravovali“.

6. Těmito výpověďmi a podpůrně i ostatními shora uvedenými listinami má soud za prokázané, že žalobkyně vykonávala práci kontrolora, kdy v rámci tohoto druhu práce vykonávala dočasně i práci kooperace na základě pokynu jejího přímého nadřízeného jméno FO, který pracoval jako vedoucí technické kontroly. Tento svědek uvedl, že žalobkyně vykonávala práce v rámci kooperace souběžně se svojí prací kontrolora, a pokud s účinností od datum vykonávala práce pro žalovaného na zkrácený pracovní úvazek, bylo to z toho důvodu, že v té době ještě vykonávala jinou práci jako osoba samostatně výdělečně činná. text

7. V řízení tedy bylo prokázáno, že nebyla provedena žádná organizační změna u zaměstnavatele, která by byla důvodem nadbytečnosti žalobkyně, a bylo z provedených důkazů zjištěno, že k uzavření dohody o ukončení pracovního poměru žalobkyně dne datum došlo z důvodu požadavku žalobkyně na ukončení pracovního poměru před uplynutím výpovědní doby. Ostatně sama žalobkyně k dotazu soudu, proč nebyl jí tvrzený důvod ukončení pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti uveden již v její výpovědi z pracovního poměru, uvedla, že neví, a k dotazu, proč byl pracovní poměr ukončen právě k datum odpověděla, že to jméno FO

8. Podle , může být pracovní poměr rozvázán jen a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.

9. Podle dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.

10. Podle může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď jen stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,

11. Podle zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky. Podle odst. 3 se pro účely odstupného průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek. Podle odst. 4 je odstupné zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.

12. Odstupné, jako jednorázové peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem, představuje určitou formu odškodnění zaměstnance za nezaviněnou ztrátu zaměstnání. Skončil-li pracovní poměr dohodou, má zaměstnanec právo na odstupné, jen jestliže k dohodě došlo z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d). Právo na odstupné se nespojuje s tím, zda byly v dohodě o rozvázání pracovního poměru uvedeny jeho důvody, popřípadě jaké důvody rozvázání pracovního poměru byly v dohodě označeny, ale pouze se závěrem, proč (z jaké pohnutky) byl pracovní poměr skutečně rozvázán; byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až d), má zaměstnanec (samozřejmě při splnění dalších stanovených předpokladů) právo na odstupné bez ohledu na to, zda dohoda obsahovala vylíčení důvodu rozvázání pracovního poměru, popřípadě co bylo o těchto důvodech v dohodě uvedeno, a byl-li pracovní poměr dohodou rozvázán z důvodů podle § 52 písm. e) až h) nebo bez uvedení důvodů, nemá zaměstnanec právo na odstupné, i kdyby se v dohodě uváděl (nepravdivě) jako důvod rozvázání pracovního poměru některý z výpovědních důvodů uvedených v až d) (Bělina, M., Drápal, L. a kol. . 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023). K uvedeným závěrům, podle nichž pro vznik nároku na odstupné je rozhodující skutečný důvod ukončení pracovního poměru, nikoliv důvod uvedený ať už v dohodě o rozvázání pracovního poměru či ve výpovědi zaměstnavatele či zaměstnance, dospěla i ustálená judikatura. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 9. 4. 2003 sp. zn. uvedl, že: „Byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou, není pro posouzení, zda má zaměstnanec nárok na odstupné, samo o sobě rozhodující, zda byly v dohodě uvedeny důvody rozvázání pracovního poměru, popřípadě jaké důvody rozvázání pracovního poměru se v dohodě uvádí. Ustanovení zák. práce nespojuje, byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou, vznik nároku na odstupné s tím, co bylo v dohodě uvedeno o důvodech skončení pracovního poměru, ale se zjištěním, proč (z jakého skutečného důvodu) byl pracovní poměr opravdu rozvázán; byl-li pracovní poměr rozvázán dohodou z důvodů uvedených v ustanovení až c) zák. práce, má uvolněný zaměstnanec (budou-li splněny také další zákonem stanovené předpoklady) nárok na odstupné bez ohledu na to, zda dohoda obsahovala vylíčení důvodu skončení pracovního poměru, popřípadě co bylo v dohodě o těchto důvodech uvedeno.“. V tomto rozsudku Nejvyšší soud uvedl rovněž, že: „ vychází z presumpce platnosti, správnosti a pravdivosti právního úkonu; předpokládá proto, že v dohodě vylíčené důvody rozvázání pracovního poměru odpovídají skutečnosti, tedy že účastníci dohody v ní v souladu se skutečností uvedli, proč přistoupili ke skončení svého pracovního poměru. Uvádí-li dohoda v rozporu se skutečností takové důvody rozvázání pracovního poměru, s nimiž zákon spojuje poskytnutí odstupného zaměstnanci, z uvedeného vyplývá, že je na zaměstnavateli, aby tvrdil a prokázal, že k dohodě o rozvázání pracovního poměru došlo z jiného důvodu.“.

13. Pokud jde o důvod ukončení pracovního poměru uvedený v , je charakterizován situací, kdy práce zaměstnance podle pracovní smlouvy není nadále pro zaměstnavatele potřebná, neboť zaměstnanec se provedením (uskutečněním) organizační změny stal nadbytečným. Tento výpovědní důvod je založen na splnění všech následující předpokladů: rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, nadbytečnosti zaměstnance, a příčinné souvislosti mezi rozhodnutím o organizačních změnách a nadbytečnosti zaměstnance. Před podáním výpovědi (uzavřením dohody o ukončení pracovního poměru) nemusí být tedy zahájena realizace přijatých organizačních změn, ale musí být o nich platně rozhodnuto. Zaměstnanec je pro zaměstnavatele nadbytečný tehdy, jestliže zaměstnavatel nemá s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizačních změnách možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. ). Nadbytečnost zaměstnance nastává (a posuzuje se) ve vztahu k druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě (popř. k druhu práce vyplývajícímu ze jmenování zaměstnance na vedoucí pracovní místo). Přitom je třeba mít na zřeteli, že zaměstnavatel nemá povinnost při faktickém výkonu pracovní činnosti vykonávané zaměstnancem využít v celém rozsahu druh práce sjednaný v pracovní smlouvě. Zaměstnavatelem přidělovaná práce se nepochybně musí pohybovat v rámci smluvně sjednaného druhu práce, ovšem nemusí jej zcela vyčerpat, nemusí tedy zahrnovat veškerou možnou pracovní činnost spadající do sjednaného druhu práce (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. ). Okruh nadbytečných zaměstnanců může být v rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně vyjádřen nejen druhem práce sjednaným nebo vykonávaným jednotlivými zaměstnanci, nýbrž jakýmkoli jiným způsobem (uvedením profesní skupiny, organizačního útvaru, který se zrušuje apod.) z něhož bude s určitostí patrno, která pracovní místa (jaký jejich počet) považuje zaměstnavatel nadále za nepotřebná (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. ).

14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V daném případě se žalobkyně domáhá zaplacení částky 49 359 Kč s tím, že jí náleží odstupné ve výši trojnásobku jejího průměrného výdělku, protože její pracovní poměr u žalovaného byl ukončen z důvodu podle , tj. pro nadbytečnost. V řízení však bylo prokázáno, že skutečným důvodem, pro který byl pracovní poměr žalobkyně dohodou z datum ukončen, byla žádost žalobkyně o ukončení pracovního poměru dříve, než uplyne výpovědní doba na základě žalobkyní podané výpovědi dne datum, tj. před datum. Protože vznik nároku na odstupné podle je vázán na důvody ukončení pracovního poměru uvedené v až c) , a skutečný důvod rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného je jiný než důvody uvedené v až c) , dospěl soud k závěru, že žalobkyni nárok na odstupné ve výši trojnásobku jejího průměrného výdělku nevznikl. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

15. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. a , kdy žalovaný byl ve věci plně úspěšný, neboť i v části, v níž bylo řízení zastaveno, lze shledat procesní zavinění na žalobkyni, která se rozhodla ať už z jakýchkoli důvodů, nikoliv však pro chování žalovaného, v řízení o této části žalobního nároku nepokračovat. Plně úspěšný žalovaný má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 38 562,51 Kč. Zástupce žalovaného učinil ve věci 6 úkonů právní služby ve smyslu ustanovení vyhl. č. (převzetí a přípravu zastoupení, odpověď na předžalobní výzvu z datum, odpor z datum, vyjádření ze dne datum, účast u jednání dne datum, účast u jednání dne datum), přičemž dle ust. vyhlášky sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50 507 Kč za úkony učiněné do datum, tj. převzetí věci a odpověď na předžalobní výzvu, činí á 3 140 Kč, za další 4 úkony z tarifní hodnoty 49 359 Kč činí 3 100 Kč, celkem tedy za 6 úkonů právní služby náleží žalovanému částka 18 680 Kč. Úkon „porada s klientem před jednáním dne datum přesahující jednu hodinu“ žalovaný soudu nedoložil. Dle vyhl. č. dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů za 6 výše uvedených úkonů právní služby, a to do datum po 300 Kč (2 úkony), od datum po 450 Kč (4 úkony), tj. celkem 2 400 Kč. Náklady žalovaného dále sestávají z náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednáním soudu dne 13. 3. a datum dle ust. , odst. 3 celkem za 2 x 9 půlhodin po 150 Kč, tj. 2 700 Kč, cestovného k jednáním soudu dne 13. 3. a datum (adresa a zpět, tj. 466 km) osobním vozidlem jméno FO RZ SPZ při spotřebě 8,3 litrů na 100 km při ceně nafty 34,70 Kč za litr dle , kdy cestovné k jednomu jednání činí 4 044,92 Kč, za dvě jednání 8 089,84 Kč. Jelikož zástupce žalovaného je plátce DPH, zvyšuje se celková odměna včetně režijních paušálů, náhrady za promeškaný čas a cestovného v souladu s ust. o 21 % DPH, tj. o částku 6 692,68 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Blansku ve 2 písemných vyhotoveních.

Nebude-li povinnost stanovená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.