Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Co 537/2025-74

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČ IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 41 332,64 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 29. 9. 2025, č. j. -46

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. v části výroku o lhůtě k plnění mění tak, že žalovaný je povinen plnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. v části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení ročně ve výši 12 % z částky 35 475 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ročně ve výši 12 % z částky 35 475,20 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám Jméno advokáta náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 15 903,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. v části výroku o lhůtě k plnění mění tak, že žalovaný je povinen plnit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. v části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení ročně ve výši 12 % z částky 35 475 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ročně ve výši 12 % z částky 35 475,20 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám , Jméno advokáta, náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 15 903,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 35 475 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku, zamítl žalobu na zaplacení částky 5 857,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 789,92 Kč a úroku z prodlení ve výši 12% ročně z částky 37 377,20 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci k rukám Jméno advokáta náklady řízení v částce 12 394,90 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobce se domáhal plnění z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky. Protože žalovaný své smluvní povinnosti porušil, a uhradil pouze částku 4 423 Kč, žalobce od smlouvy odstoupil a ke dni 15. 2. 2025 ji považuje za splatnou. Soud I. stupně měl po provedeném dokazování prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dne 19. 5. 2024 komunikačními prostředky na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 898 Kč a následně byla čerpána částka 28 000 Kč. Měl tedy za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. a protože se jedná o smlouvu spotřebitelskou, zabýval se i bez návrhu otázkou platnosti dané smlouvy z hlediska ust. § 580 odst. 1 o. z. Vyšel z toho, že byl sjednán úrok 29,97 % ročně v případě účelového čerpání úvěru a úrok 29,9 % ročně v případě neúčelového čerpání úvěru. Takto sjednané úroky soud porovnal s úrokovou sazbou obvyklou v době jejich sjednání uplatňovanou bankami při poskytování úvěrů a půjček. Dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu, bydlení a ostatní v květnu 2024 činila 6,11 % ročně, v případě úvěrů s fixací úrokové sazby nad jeden rok do pěti let 8,86 % ročně. Sjednaná úroková sazba tvoří trojnásobek těchto obvyklých úroků, proto v části týkající se sjednaných úroků je smlouva pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Byly pak sjednány i další dosti vysoké poplatky, které byly spojeny s případným prodlením žalovaného, a to za upomínky 400 Kč až 600 Kč, sankce za ukončení smlouvy z důvodu prodlení 1 500 Kč, které představují fakticky navyšování zisku žalobce. Za situace, kdy byl sjednán vysoký úrok, vysoké poplatky spojené s upomínáním, se skončením smlouvy a smluvní pokuta 0,1 % denně, je zřejmé, že smlouva je nevyvážená v neprospěch spotřebitele a je zde zjevný rozpor s dobrými mravy. Proto soud I. stupně shledal, že celá smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a nebylo již zapotřebí zkoumat smlouvu z jiných hledisek, např. z hlediska procedury posuzování úvěruschopnosti žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce má nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení dle a o. z. Žalovaný obdržel dle smlouvy částky 11 898 Kč a 28 000 Kč, zaplatil 4 423 Kč, proto je výše bezdůvodného obohacení dána částkou 35 475 Kč. Dle stanovil soud žalovanému delší lhůtu v trvání 2 měsíců, jelikož částka, kterou má žalovaný zaplatit je poměrně vysoká. Nárok na zaplacení úroků z prodlení žalobce nemá, jednak z důvodu toho, že splatnost nároku na bezdůvodné obohacení soud stanovuje až tímto rozhodnutím a jednak z předžalobní výzvy zaslané žalovanému žalobcem ze strany jeho zástupce vyplývá, že pokud v ní byla stanovena lhůta k plnění 7 dnů od její datace, tedy od 29. 4. 2025, předal jí zástupce žalobce k poštovní přepravě až 5. 5. 2025, tedy den před uplynutím lhůty k plnění a žalovanému v této lhůtě nemohla být ani doručena. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Předmětem odvolacího řízení učinil lhůtu k plnění uvedenou v odstavci I., zamítnutý zákonný úrok z prodlení uvedený v odstavci II. a výrok o nákladech řízení. Namítl, že soud I. stupně nesprávně vyšel z toho, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení se stanovuje až tímto rozhodnutím s odkazem na 1Sb. a s přihlédnutím k okolnostem případu. Otázku přiměřené lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení posuzoval soud z úřední povinnosti, aniž by k tomu měl tvrzení, a aniž by měl prokázány relevantní skutečnosti ze strany žalovaného. Došlo tak k suplování procesní aktivity žalovaného, který se k věci vůbec nevyjádřil a nenavrhl žádné důkazy o svých možnostech plnění. Přiměřenost lhůty k vydání bezdůvodného obohacení je přitom dána zejména tvrzeními a návrhy účastníků, nikoliv úvahou soudu bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu. Opačný postup je v rozporu s principem rovnosti účastníků řízení. Jak uvádí odborná literatura, je to dlužník, který má tvrdit a prokazovat, že není schopen dluh splnit v zákonné lhůtě. Soud se však neobejde bez tvrzení a důkazů od žalovaného. Dále namítl, že v prodlení se zaplacením přiznané částky byl žalovaný od 16. 2. 2025 s ohledem na odstoupení od smlouvy ke dni 3. 2. 2025. Již v tomto dopise byl žalobce vyzván k úhradě celé částky a splatnou se stala zbylá část dluhu. Pokud pak soud I. stupně stanovil lhůtu k plnění 2 měsíce od právní moci rozsudku, přestože žalovaný nedoložil žádné důkazy o svých majetkových poměrech, jde o postup nesprávný (např. nález sp. zn. ). Delší lhůtu splatnosti lze stanovit jen na základě konkrétních důvodů vyplývajících ze zjištěného skutkového stavu. Proto navrhl, aby byla odvolacím soudem určena lhůta k plnění 3 dny a aby žalobci byl přiznán zákonný úrok z prodlení z přiznané částky.

4. Odvolací soud věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle věty prvé pouze v rozsahu dotčeném odvoláním, tj. v odstavci I. v části výroku o lhůtě k plnění a v odstavci II. v části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení úroku z prodlení z částky 35 475 Kč ve výši 12% ročně od 16. 2. 2025 do zaplacení.

5. Odvolání je důvodné.

6. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že předmětná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. v platném znění a že žalobci náleží bezdůvodné obohacení představující částku 35 475 Kč. Žalobce proti tomuto závěru v odvolání nebrojil, proto z něho vyšel i odvolací soud a jakákoli argumentace žalobce zákonem o spotřebitelském úvěru jde nad rámec věci, jelikož tento zákon na závěr o neplatnosti smlouvy soud I. stupně neaplikoval (což také výslovně v odůvodnění svého rozsudku vyjádřil). Pakliže soud I. stupně věc posoudil podle , nemůže být správný jeho závěr, že žalobci nenáleží zákonný úrok z prodlení z přiznané částky představující bezdůvodné obohacení. I na vydání bezdůvodného obohacení dopadá ustanovení o. z., dle něhož platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení pak stanoví nařízení vlády. Žalobce tvrdil, že žalovaný se dostal do prodlení poté, kdy byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl písemně vyzván k okamžitému zaplacení celého dluhu. K tomuto tvrzení doložil u nazvanou odstoupení od smlouvy o úvěru, výzva k okamžité úhradě dluhu a oznámení o zániku pojištění ze dne 3. 2. 2025, která byla žalovanému způsobem obvyklým u žalobce doručována na adresu adresa. S ohledem na uvedené byl tedy žalovaný ke dni 16. 2. 2025 nepochybně v prodlení se zaplacením přiznané částky, a proto se žalobce od tohoto data důvodně domáhá zákonného úroku z prodlení, který ke dni prodlení představuje 12%.

7. Důvodně žalobce také namítá, že soud I. stupně pochybil i při určení lhůty k plnění. Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji podle ust. splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Má-li soud za to, že je namístě určit delší lhůtu nebo povolit splátky, musí být tato část výroku rozhodnutí soudu podložena zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr soudu, že je vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků vhodné určit lhůtu delší než 3 dny nebo stanovit splátky. Takové náležité podklady soud I. stupně neměl a při naprosté pasivitě žalovaného ani nemohl mít k dispozici, proto nemohl učinit jasný a přesvědčivý závěr o delší lhůtě k plnění než je 3 dny od právní moci rozsudku. Pouhé konstatování, že žalovaný má zaplatit poměrně vysokou částku je z hlediska shora citovaného ustanovení naprosto nedostačující.

8. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v přezkoumávaném rozsahu dle změnil tak, že žalovaný je povinen plnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku a že je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12% z částky 35 475 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení rovněž ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů ( ve spojení s a ). Náklady prvoinstančního řízení zůstávají s plným odkazem na odůvodnění napadeného rozsudku v odstavci 8. beze změny (poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je poměřován jistinou a na tom odvolací řízení nic nezměnilo) ve výši 12 394,90 Kč. V odvolacím řízení žalobce plně uspěl, má proto právo na náhradu nákladů řízení z předmětu odvolacího řízení, jímž byl ve věci samé zákonný úrok z prodlení. Tarifní hodnotou je kapitalizovaná částka úroku vypočtená ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. 4047,07 Kč. Odměna tak činí dle AT 1 000 Kč za jeden úkon právní služby. Advokát žalobce učinil 2 úkony (odvolání, účast na odvolacím jednání), tj. odměna ve výši 2 000 Kč, k tomu náleží 2 paušální částky náhrady ve výši 900 Kč (2x450 Kč), a DPH 21% ve výši 609 Kč. Náklady pak představuje zaplacený poplatek z odvolání ve výši 1 065 Kč. Celkem náhrada nákladů odvolacího řízení představuje částku 3 509 Kč a náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem činí částku 15 903,90 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ustanoveními a

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání v případě, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V takovém případě se dovolání podává do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.