Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 202/2025-16
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, 675 03 Valdíkov
o zaplacení částky 34 811,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 811,86 Kč, s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 33 134,86 Kč od 19. 6. 2025 do 14. 7. 2025, s úrokem 12 % ročně z částky 33 134,86 Kč od 29. 6. 2025 do zaplacení, s úrokem 12 % ročně z částky 33 134,86 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 339,63 Kč od 15. 3. 2025 do 18. 6. 2025, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 393 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 811,86 Kč, s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 33 134,86 Kč od 19. 6. 2025 do 14. 7. 2025, s úrokem 12 % ročně z částky 33 134,86 Kč od 29. 6. 2025 do zaplacení, s úrokem 12 % ročně z částky 33 134,86 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 339,63 Kč od 15. 3. 2025 do 18. 6. 2025, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 393 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 34 811,86 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako smluvními stranami dne 7. 2. 2022. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách po 731 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit úrok z úvěru ve výši 15,49 % ročně, avšak ode dne 15. 7. 2025 požaduje žalobkyně po žalované úrok nižší, a to ve výši 12 % ročně. Žalovaná své smluvní povinnosti přestala plnit počínaje splátkou splatnou dne 15. 4. 2025, na kterou uhradila pouze 9 Kč, splátky od 15. 3. 2022 do 15. 3. 2025 byly uhrazeny zcela.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Na základě tvrzení uvedených v žalobě a listin k ní připojených učinil soud závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 7. 2. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen téhož dne Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,49 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 731 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 19. 6. 2025 a současně zaslala žalované předžalobní upomínku. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě bankovního výpisu žalované. Dále žalobkyně zjišťovala zadluženost žalované a lustrovala ji ve veřejně přístupných databázích dlužníků a dalších, o čemž soudu předložila doklady.
Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012 , občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.
Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.
Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaná ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměla k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázala žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovanou v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalované povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovanou a žalobkyní byl platně sjednán úrok z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.
V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaná se neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalované i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku, tj. 1 393 Kč. Jiné náklady řízení žalobkyně nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.