Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

230 C 176/2025-52

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované

trvale bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 31 388 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 11 000 Kč za období od 2.8.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 20 388 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 905,84 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 986,59 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 13 509,25 Kč za období od 21.2.2025 do 1.8.2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 2 509,25 Kč za období od 21.2.2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25% ročně z částky 11 000 Kč za období od 2.8.2025 do zaplacení, co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč za období od 21.2.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 11 000 Kč za období od 2.8.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 20 388 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 905,84 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 986,59 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 13 509,25 Kč za období od 21.2.2025 do 1.8.2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 2 509,25 Kč za období od 21.2.2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25% ročně z částky 11 000 Kč za období od 2.8.2025 do zaplacení, co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč za období od 21.2.2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou dne 28.6.2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které předala žalované 15 000 Kč v hotovosti při podpisu. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a zaplatit příslušenství 27 888 Kč spočívající v úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z vyplněné žádosti o úvěr včetně dokladů, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity (pracovní smlouva, ústřižek poštovní poukázky, fotografie příchozích plateb v internetovém bankovnictví). Žalobkyně dále tvrdila, že výdaje žalované posuzovala a ověřovala na základě výpisů z bankovního účtu žalované. Žalovaná však úvěr nesplácel řádně a včas a doposud uhradila jen 4 000 Kč, celá pohledávka tak byla zesplatněna. Pohledávka za žalovanou byla dne 25.3.2025 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně a včas předvolána. Spor tak byl v souladu s § 101 odst. 3 projednán v její nepřítomnosti.

3. Z listinných důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutečnosti.

4. Dne 28.6.2023 společnost právnická osoba. a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru č. hodnota. Právní předchůdkyně žalobkyně se v ní zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, zatímco žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit úrok 716 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 6 284 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 780,46 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti 2 314,29 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že částka 15 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti při jejím podpisu.

5. Žalovaná téhož dne, 28.6.2023, podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že je zaměstnaná jako vrátná u společnosti právnická osoba a současně pobírá invalidní důchod, celkem tak její příjmy činí 17 520 Kč měsíčně. Platí za bydlení a energie, dopravu, osobní náklady a jídlo celkem 8 660 Kč. Spolu s žádostí o úvěr byla žalovanou předložena pracovní smlouva, ústřižek poštovní složenky a fotografie obrazovky mobilního telefonu zobrazující připsání platby v internetovém bankovnictví.

6. Z pracovní smlouvy ze dne 3.3.2023 a pracovní smlouvy ze dne 28.6.2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni podání žádosti o úvěr v pracovní poměru u právnická osoba v rozsahu sníženého úvazku 20 hodin týdně, s měsíční mzdou odpovídající zkrácenému úvazku ve výši 8 655 Kč; z fotografií obrazovky mobilního telefonu bylo zjištěno, že v internetovém bankovnictvím žalované byla dne 25.4.2023 připsána částka 8 677 Kč, dne 25.5.2023 částka 13 567 a dne 23.6.2023 částka 6 164 Kč vždy zaslaná společností právnická osoba Z ústřižku poštovní složenky bylo zjištěno, že 20.6.2023 byl žalované vyplacen měsíční důchod pro invaliditu II. stupně v částce 8080 Kč.

7. Oznámením ze dne 2.4.2025 oznámila právní předchůdkyně žalované postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni.

8. Předžalobní výzvou ze dne 17.7.2025 (včetně podacího archu dokládající její odeslání dne 17.7.2025) byla žalovaná před zahájením soudního řízení vyzvána k úhradě žalované částky do 1.8.2025.

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 28.6.2023 uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla finanční prostředky 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala řádně a včas splácet včetně poplatků a smluvních sankcí v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Před uzavřením smlouvy prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z údajů uvedených žalovanou, že má příjem z pracovního poměru ve výši cca 8 600 Kč měsíčně a invalidní důchod 8 080 Kč (tyto skutečnosti ověřila pracovními smlouvami, ústřižkem poštovní složenky o vyplacení důchodu); ohledně výše výdajů žalované vycházela poskytovatelka úvěru z údajů žalovanou uvedených v žádosti o úvěr. Žalovaná celkem načerpala částku 15 000 Kč a na úvěr uhradila jen 4 000 Kč. Žalobkyně z důvodu prodlení žalované se splácením úvěr zesplatnila. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná před podáním žaloby marně upomínána.

10. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle , , (dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “).

11. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.

15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. -62). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

17. Soud po věřitelích nepožaduje detailní „detektivní činnost“, nicméně očekává alespoň základní snahu za účelem zjištění spotřebitelova domácího rozpočtu. Z pohledu soudu je nedostatečné, pokud žalobkyně při posuzování výdajů žalované v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, aniž by tyto údaje sama ověřovala. Žalobkyně ani po poučení soudu dle a 3 , kterého se jí dostalo při jednání dne 4.12.2025, nedoložila, že by skutečné výdaje žalované zkoumala. Byť bylo tvrzeno, že tak právní předchůdkyně žalobkyně činila na základě výpisu z bankovního účtu žalované a tento žalobkyně navrhla k provedení důkazu, nebyl soudu předložen, a to ani po výzvě soudu na jednání dne 5.1.2026, kdy žalobkyně uvedla, že jej nemá k dispozici. Bez ověřených údajů o skutečných nákladech žadatele a jeho výdajích lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Pouhé doplnění čísel do žádosti o úvěr k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. ).

18. Soud tak při jednání poučil žalobkyni ve smyslu a 3 v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně požadovaná tvrzení a důkazní návrhy doplnila pouze k posuzování příjmů, nikoli však k posuzování výdajů žalované. Soud tak dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s dostatečnou péčí. Nedostatečné posouzení schopnosti žalované úvěr splácet pak způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

19. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované bez platného právního důvodu finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná dosud na dlužnou částku uhradila pouze 4 000 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 11 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle o. z. ve spojení s o. z. a , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 17.7.2026 a žalované stanovila lhůtu k plnění do 1.8.2025. Ode dne 2.8.2025 je tak žalovaná v prodlení.

20. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 426 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 426 Kč od 28.5.2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o Výše úroku je dána Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť ve věci procesně úspěšnější žalovaná zůstala v průběhu řízení zcela nečinná a žádné náklady řízení jí nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.