Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 448/2025-30
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Anonymizováno
sídlem Anonymizováno
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, IČO: IČO žalované
sídlem Adresa žalované
o zaplacení 5 923,25 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Uvedla, že žalovaná s ní dne datum uzavřela prostřednictvím webových stránek www.uveracek.cz smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela částku ve výši částka, za což se zavázala uhradit poplatek ve výši částka. Žalovaná se zavázala uhradit také částku částka za doplňkovou službu „Anonymizováno“. Ve smlouvě byl také sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, který činí částka. Žalovaná však své povinnosti plynoucí z této smlouvy nesplnila, na úvěr ničeho neuhradila. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že nežádala o úvěr pro účely podnikání, úvěr byl pro podnikatelské účely poskytnut účelově, aby se žalobkyně vyhnula aplikaci ustanovení o spotřebitelském úvěru. Žalovaná nikdy fakticky nepodnikala, úvěr sjednala pro svoji osobní potřebu a jednalo se tak o spotřebitelský úvěr. Žalovaná dále uvedla, že při uzavírání smlouvy se jí nikdo nedotazoval na účel využití poskytnutých finančních prostředků a částka jí byla zaslána na soukromý bankovní účet. V této souvislosti poukázala na nemravná ujednání smlouvy a dále na skutečnost, že před jejím uzavřením nebyla řádně zkoumána její úvěruschopnost. Smlouva je tedy absolutně neplatná a žalobkyně může mít maximálně nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté částky částka. Ani na tuto částku však dle názoru žalované žalobkyně nárok nemá, jelikož jí žalovaná plně uhradila již před podáním žaloby. Celá částka případného bezdůvodného obohacení tak byla již vydána.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:
4. Z dokumentu s názvem „Anonymizováno“ ze dne datum, z všeobecných obchodních podmínek a ceníku soud zjistil, že žalobkyně označila jako klienta a úvěrovaného žalovanou (u níž je uvedeno IČO a sídlo podnikání), přičemž na základě této smlouvy měla žalovaná obdržet částku částka převodem na bankovní účet, za což se zavázala zaplatit poplatek ve výši 35 % z jistiny; smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, následně pak 0,1 % denně z dlužné částky; poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši částka a poplatek za službu „expresní projednání žádosti“ ve výši částka. Splatnost úvěru byla stanovena na 30 dní od poskytnutí jistiny. Z posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že tvrzený příjem měl činit částka měsíčně. Z potvrzení o platbě ze dne datum soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla dne datum zaslána žalované platba ve výši částka. K ověření identity žalované žalobkyně dále disponovala fotokopií jejího občanského průkazu. Z předžalobní upomínky a podacího lístku z datum bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu. Z návrhu smírného řešení sporu soud zjistil, že žalovaná se pokoušela žalobkyni kontaktovat a věc řešit. Žalovaná namítala absolutní neplatnost smlouvy z důvodu porušení zákona o spotřebitelském úvěru a žádala, aby jí bylo umožněno splácet jistinu ve splátkách. Z výzvy k odstranění nedostatků a z vyjádření instituce k oznámení o zahájení řízení bylo zjištěno, že žalovaná podala návrh k Finančnímu arbitrovi na řešení sporu ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně však odmítala smírné řešení a namítala, že žalovaná neuzavřela smlouvu o úvěru jako spotřebitel. Z žádosti o podání informací k úvěru a z vyjádření ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná reagovala na vývoj situace před finančním arbitrem, přičemž v žádosti uvedla, že si nebyla doposud vědoma toho, že úvěr měl být uzavřený jako podnikatelský. Požádala o zaslání úvěrové smlouvy a požádala o splátkový kalendář s tím, že chtěla hradit částka měsíčně. Žalobkyně souhlasila s možností splátek, požadovala však částka měsíčně. Z potvrzení o úhradě (6 x) bylo zjištěno, že žalovaná na účet žalobkyně zaslala celkem částka v šesti splátkách po částka.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud se v posuzovaném případě ztotožnil s námitkou žalované, že byť formálně byla smlouva mezi stranami nazvána jako smlouva o podnikatelském úvěru a že dlužník (žalovaná) je označený jako podnikatel svým identifikačním číslem a sídlem, nelze bez dalšího uzavřít, že se jedná o úvěr poskytnutý v souvislosti s podnikatelskou činností žalované, tj. že se daný úvěr „dostal“ z rozsahu regulace ZoSÚ . Soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka, v němž soud dospěl k závěru, že ze strany poskytovatele úvěru (žalobkyně) musí být řádně zkoumán účel poskytovaného úvěru, který musí prokázat, že skutečně zkoumal a zjišťoval skutečný účel úvěru. Zdejší soud podotýká, že v opačném případě (při pouhé formální akceptaci faktu, že ve smlouvě je uvedeno IČO) by bylo s přihlédnutím k množství osob, které často pouze formálně disponují živnostenským oprávněním (a mají tudíž IČO), umožněno obcházení regulace poskytování úvěrů spotřebitelům, což nelze připustit. Použití formálního kritéria v podobě předpřipraveného formuláře pro závěr o tom, že určitá fyzická osoba nevystupuje v pozici spotřebitele rovněž v minulosti odmítla i judikatura – viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno. Důraz na zkoumání fakticity podnikání rovněž konstatoval Nejvyšší soud právě v případě posuzování poskytování úvěrů osob formálně označených za spotřebitele – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka.
13. Dále soud konstatuje, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že pro odpověď na otázku, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu s dodavatelem je v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení "podnikatelské účely“. Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozsudky ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka) zdůraznil, že pro závěr o tom, zda vztah mezi dvěma osobami je vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, je určující podstata společenského vztahu, v němž vystupovaly. Stejně tak Nejvyšší soud v usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka řešil, co je rozhodující pro posouzení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský úvěr.
14. V návaznosti na shora uvedené tedy lze uzavřít, že v posuzované věci bylo povinností žalobkyně, aby zkoumala, zda žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy vystupovala v pozici podnikatele či spotřebitele. Pokud se v tomto směru spoléhala na formální odkaz obsažený v jí předpřipravené smlouvě o úvěru, nepostupovala správně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k ústnímu jednání nedostavila, zbavila se svého práva obdržet od soudu odpovídající poučení ohledně toho, zda a jakým způsobem zkoumala materiální kritéria podnikatelského úvěru, tj. zda a za jakým podnikatelským účelem byl úvěr žalované poskytnut. Soud proto v projednávané věci dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva obchází zákon a je tudíž neplatná ve smyslu § 588 o. z.
15. Pro úplnost soud podotýká, že platnost smlouvy by neobstála ani z pohledu ZoSÚ , jelikož žalobkyně před jejím uzavřením nezkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 dotčeného zákona (resp. tuto skutečnost netvrdila a neprokázala a k jednání se nedostavila), přičemž soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ .
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu obcházení zákona (a smlouva by byla neplatná též z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované), rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku částka, na kterou doposud zaplatila částka, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl, jelikož žalovaná vydala bezdůvodné obohacení již před podáním žaloby v této věci.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , jelikož žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Soud však náhradu nákladů nepřiznal, jelikož se jich žalovaná výslovně vzdala a nepožaduje je.
Poučení:
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. )