Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
17 C 79/2025-124
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Drobílkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného
o 814 878,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 126 170,98 Kč s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 786 175,97 Kč od 28. 1. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 786 175,97 Kč od 28. 1. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 1. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 688 707,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 600,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 126 170,98 Kč s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 786 175,97 Kč od 28. 1. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 786 175,97 Kč od 28. 1. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 28. 1. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 688 707,77 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 600,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se obrátila dne 24. 10. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 814 878,75 Kč s příslušenstvím, a to ze dvou samotných právních titulů. Žalovaný jednak s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 800 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 9,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 693 Kč a dále s měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 940 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 800 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 129 013,63 Kč. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 27. 1. 2024. Z tohoto právního důvodu žalobkyně požaduje uhrazení celkem částky 791 648,97 Kč, která sestává z rozdílu mezi jistinou ve výši 800 000 Kč, úrokem ve výši 103 838,60 Kč, paušálně sjednaných nákladů na odeslání upomínek ve výši 1 800 Kč (2 × 900 Kč) a poplatků za pojištění ve výši 15 024 Kč, to vše po odečtení uhrazených 129 013,63 Kč. Příslušenství z tohoto právního důvodu představuje smluvní úrok ve výši 9,99 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 786 175,97 Kč vždy od 28. 1. 2024 do zaplacení.
2. Dále žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 16,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 81 226,60 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 63 505,20 Kč. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 27. 1. 2024. Z tohoto právního důvodu žalobkyně požaduje uhrazení celkem částky 23 229,78 Kč, která sestává z rozdílu mezi jistinou ve výši 81 226,60 Kč, úrokem ve výši 3 058,38 Kč, paušálně sjednaných nákladů na odeslání upomínek ve výši 1 800 Kč (2 × 900 Kč) a poplatku za čerpání úvěru ve výši 650 Kč, to vše po odečtení uhrazených 63 505,20 Kč. Příslušenství z tohoto právního důvodu představuje snížený smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč vždy od 28. 1. 2024 do zaplacení.
3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Rumunska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Nařízení Brusel I bis tak jako klíčový ukazatel mezinárodní příslušnosti stanoví hledisko bydliště žalovaného. V daném případě bylo zjištěno, že žalovaný má v ČR povolen trvalý pobyt občana EU od 12. 5. 2022, přičemž od té doby má evidováno místo pobytu na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Přesto na této adrese soud doručoval žalovanému pouze tzv. fikcí doručení, neboť žalovaný si zde osobně poštu nepřebírá a nemá zde ani poštovní schránku /viz doručenka na č. l. 20/ a dále místním šetřením bylo zjištěno, že tato osoba se z uvedené adresy odstěhovala neznámo kam /viz sdělení policie na č. l. 45/. Soud proto pečlivě pátral po jeho faktickém bydlišti. Ani přes značené úsilí se místo bydliště žalovaného vypátrat nepodařilo. Pakliže tedy Nařízení Brusel I bis stanoví jako ukazatel mezinárodní příslušnosti faktické bydliště žalovaného a nepodaří-li se v řízení bydliště žalovaného vypátrat, mohlo by to v důsledku vést až k situaci odepření spravedlnosti, jelikož v takovém případě žádný soud členského státu Evropské unie nebude schopen dovodit svoji mezinárodní příslušnost podle Nařízení Brusel I bis. Takový závěr je však v právním státě nepřípustný, jelikož nemožnost určit aktuální bydliště žalovaného nemůže bránit určení příslušného soudu a zbavit tak žalobce jeho práva na soudní ochranu. Toho si je vědom i Soudní dvůr Evropské unie, podle jehož rozhodovací praxe v případech, kdy se aktuální bydliště žalovaného nepodaří vypátrat a současně za situace, kdy nejsou průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, je příslušný k rozhodování soud podle posledního známého bydliště žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011, ve věci Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, a. s., proti jméno FO). V daném případě poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo na evidenční adrese adresa, z níž se žalovaný v přesně nezjištěné době odstěhoval neznámo kam. Současně zdejší soud ani na podkladě rozsáhlého pátrání po pobytu nemá žádné indicie o tom, že by se žalovaný mohl zdržovat v jiném členském státě Evropské unie nebo případně zcela mimo území členských států Evropské unie. Poslední známé bydliště žalovaného tak soud dovodil v obvodu Okresního soudu v Lounech. Zdejší soud je tak podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis s přihlédnutím k rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011, ve věci Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, v dané věci nadán mezinárodní pravomocí.
5. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru.
7. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota ve znění pozdějších dodatků včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 800 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 9,99 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 693 Kč a dále s poplatkem za pojištění úvěru ve výši 940 Kč měsíčně. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 900 Kč za každou jednotlivou upomínku /viz smlouva o úvěru ze dne datum, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, detaily zadané operace/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 800 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, když celkem na svůj dluh uhradil částku 129 013,63 Kč, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 27. 1. 2024 splatným /viz oznámení o zesplatnění včetně poštovního podacího archu, přehled čerpání a úhrad/.
8. Dále žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota ve znění pozdějších dodatků včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 16,90 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč a dále s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 650 Kč. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v paušální výši 900 Kč za každou jednotlivou upomínku /viz smlouva o úvěru ze dne datum, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, detaily zadané operace/. Žalovaný úvěr postupně čerpal ve výši celkem 81 226,60 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení, když celkem na svůj dluh uhradil částku 63 505,20 Kč, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 27. 1. 2024 splatným /viz oznámení o zesplatnění včetně poštovního podacího archu, přehled čerpání a úhrad, upozornění na nedoplatek/.
9. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě /viz výzvy k úhradě včetně poštovních podacích archů a dodejek/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 112 včetně poštovního podacího archu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
10. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Žalobkyně obšírně tvrdila, že zjišťovala příjem žalovaného, jeho výdaje, které pak ověřovala za pomoci interního ekonomického modelu, kontrolovala údaje v insolvenčním rejstříku a též učinila dotaz do systému CBCB a vlastních systémů. Soudu však k tvrzení o zkoumání o úvěruschopnosti předložila pouze formulář žádosti o úvěr, v němž je sice vyplněno, že žalovaný měl měsíční příjem 26 300,54 Kč a měsíční výdaje ve výši 1 000 Kč, avšak není vůbec jasné, jak k těmto údajům žalobkyně přišla a jak je ověřila. Dále žalobkyně předložila screenshoty z interního systému, z nichž však soud nebyl schopen zjistit žádné relevantní skutečnosti ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy /viz žádost o poskytnutí úvěrového produktu, screenshoty z interního systému/. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
11. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
12. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
15. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ ani v jednom případě nedostála. Soud konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že by jakkoli pečlivě zkoumala nejen příjmy, ale ani výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, spokojila se toliko s uvedením nijak neověřovaných částek ze strany žalovaného. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Z hlediska příjmových ani výdajových poměrů žalovaného neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost obou dotčených smluv a redukce nároků vůči žalovanému na vrácení holých zůstatků jistin spotřebitelských úvěrů z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně v případě první smlouvy žalovanému vyplatila 800 000 Kč a žalovaný na tento dluh již uhradil celkem 129 013,63 Kč. V případě druhé smlouvy bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila 81 226,60 Kč a žalovaný na tento dluh již uhradil celkem 63 505,20 Kč. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši celkem 688 707,77 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku 688 707,77 Kč odpovídající dosud nesplaceným jistinám, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba coby nedůvodná zamítnuta, neboť zbývající nároky se opíraly o neplatně sjednané smlouvy.
19. Pokud jde o příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud uvádí, že nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení. Podle obecné úpravy splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Splatnost bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka má však speciální úpravu přímo v § 87 odst. 1 , 2 ZoSÚ , která má přednost před úpravou obecnou upravenou v občanském zákoníku . Podle citovaného ustanovení je tak dlužník povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lhůta k plnění tedy není odvozena od výzvy věřitele k plnění, ale je stanovena až v rozhodnutí soudu, a to za situace, kdy mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dluhu z titulu bezdůvodného obohacení (blíže srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Soud proto uplatněný nárok na zákonné úroky z prodlení zamítl, jelikož dosud s ohledem na shora uvedené nedošlo k prodlení na straně žalovaného.
20. Lhůta k plnění pak byla stanovena podle § 87 odst. 1 , 2 ZoSÚ v délce tří dnů. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, a soud tak nemohl zjistit jeho aktuální majetkové poměry. Soud proto uzavřel, že běžně stanovená třídenní lhůta splatnosti je i v případě žalovaného lhůtou přiměřenou.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 600,97 Kč, přičemž tato částka představuje 13,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,93 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,07 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 32 596 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
22. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Pro účely tohoto poměřování byly nároky běžící do zaplacení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.