Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 50/2025-82

Zmenené rozhodnutím 74 Co 218/2025-136
„Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a Mgr. Martiny Polákové ve věci žalobce: [[Jméno žalobce]]., IČO [[IČO žalobce]] sídlem [[Adresa žalobce]] zastoupený advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalované: [[Jméno žalované]], narozená dne [[Datum narození žalované]] bytem [[Adresa žalované]] o zaplacení částky 199 445,77 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 7. 2025, č. j. 8 C 50/2025-82, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 155 870 Kč od 15. 9. 2024 do 19. 9. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 155 870 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení, potvrzuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 155 870 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 17 737 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Malechovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 199.445,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 155.870 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 43.575,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 199.445,77 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 5,09 % ročně z částky 199.445,77 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 36.518,16 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 155.870 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 43.575,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 199.445,77 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 5,09 % ročně z částky 199.445,77 Kč od 23. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 36.518,16 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 5. 12. 2024 domáhal vůči žalované (dále jen („žalovaný“) peněžitého plnění na základě smlouvy o překlenovacím úvěru uzavřené dne datum, podle které byl žalovanému právním předchůdcem žalobce právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 250.000 Kč za dohodnutých podmínek. Žalovaný se zavázal úvěr, včetně poplatků a dohodnutých úroků splácet ve splátkách, které však řádně nehradil. Právní předchůdce žalobce proto prohlásil úvěr za splatný ke dni 22.5.2024 v souladu se smluvními podmínkami. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil celkem 94.130 Kč. Žalobce uvedl, že právní předchůdce zkoumal před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu.

3. Ve věci se dne datum a datum konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému překlenovací úvěr ve výši 250.000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu č. hodnota bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému ve výši 250.000 Kč dne datum vyplacen na účet č. č. účtu a žalovaný na úvěr uhradil celkem 94.130 Kč. Žalovaný se mimo jiné zavázal úvěr ve fázi překlenovacího úvěru splácet ve splátkách po 1.070 Kč měsíčně na účet č. č. účtu a ve splátkách 750 Kč na účet č. č. účtu, poté ve fázi úvěru ve splátkách po 1.250 Kč na účet č. č. účtu, a to do 25.6.2042.

5. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že žalobce při uzavírání smlouvy disponoval informacemi o žalovaném podle žádosti o úvěr, podle které činil jeho příjem 18.408 Kč ze závislé činnosti, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a neměl vyživovací povinnost. Podle interního šetření věřitel prověřil žalovaného v rejstřících bankovních a nebankovních úvěrů s negativním výsledkem, stanovil minimální životní výdaje žalovaného ve výši 8.500 Kč a provedl další doplňující šetření (platnost dokladů, databáze SOLUS, existující exekuce, insolvenční rejstřík).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byl nárok vůči žalované postoupen z původního věřitele na žalobce.

7. Podle (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s , větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle (dále jen „ “), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

16. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. . V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

17. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.

18. V daném případě bylo z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce neprovedl dostatečně pečlivé šetření o aktuální majetkové situaci dlužníka a z údajů, kterými disponoval, učinil nesprávné závěry. Věřitel tvrdil, že vycházel z historie spořícího účtu, který pro žalovaného vedl. Tyto informace však nemohly poskytnout komplexní přehled o skutečné majetkové situaci žalovaného. O výdajích žalovaného, zejména jejich skladbě, pak věřitel neměl dostatečný informační podklad, když se spokojil pouze s předpokládanou výší nákladů na výdaje žalovaného a nezjišťoval jejich reálný rozsah. I přesto poskytl žalovanému úvěr na dobu 25 let. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení pro rozpor se zákonem neplatná.

19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním finančních prostředků částku 250.000 Kč a uhradil 94.130 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 155.870 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění (poplatků, úroků, úroků z prodlení) nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného. V daném případě nebyly soudem zjištěny okolnosti odůvodňující rozhodnutí o dřívějším plnění, když žalovaný svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhradil. Současně nebylo v řízení zjištěno, že není v možnostech žalovaného dluh uhradit v zákonné lhůtě tří dnů podle a lhůta k plnění byla proto určena právě podle tohoto ustanovení.

20. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl žalobce úspěšný v žalované jistině z 78 % (155.870 Kč) a žalovaný byl úspěšný v rozsahu 22 % (43.575,77 Kč). Soud proto žalobci přiznal rozdíl v úspěchu obou účastníků, tj. náklady řízení ve výši 56 % celkových nákladů řízení žalobce. Náklady žalobce, který zaslal žalovanému výzvu ve smyslu , jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7.978 Kč, odměnou za právní zastoupení ve výši 45.500 Kč /5 x 9.100 Kč, , 11 odst. 1, písm. a), d) 2x, g) 2x /, náhradou hotových výdajů ve výši 1.800 Kč /3 x 300 Kč, 2 x 450 Kč, podle ve znění do a po 31.12.2024/ a náhradou DPH ve výši 21 % v částce 9.933 Kč ( ). Celkové náklady řízení žalobce činí částku 65.211 Kč, z toho 56 % odpovídá částce 36.518,16 Kč. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s ustanovením

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ-797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.