Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Co 403/2025-68

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci

žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený dne Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená dne Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B

oba zastoupení advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Česká republika - orgán, IČO IČO sídlem adresa

o zaplacení 10 251,12 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. října 2025, č. j. -56,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 10 251,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 7. 1. 2025 do zaplacení (výrok I.) a žalobcům uložil společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali zaplacení žalované částky jako škody, která jim vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí Obvodního soudu pro adresa ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka, kdy soud při stanovení náhrady nákladů řízení nesprávně aplikoval § 14b advokátního tarifu, ačkoliv pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky, protože šlo o individuální návrh a nikoliv o tzv. formulářovou žalobu. Žalobcům byla přiznána náhrada nákladů pouze ve výši 3 705,40 Kč namísto správné částky 13 956,52 Kč a vznikla jim tak škoda 10 251,12 Kč. Žalobci odkázali na znění nálezu Ústavního soudu sp. zn. a domáhali se náhrady škody podle

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tvrzením, že v souzené věci nebylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno a elektronický platební rozkaz Obvodního soudu pro adresa ze dne 28. 11. 2019 nabyl právní moci dne 17. 12. 2019 a nebyl zrušen. Žalobci měli možnost využít řádné i mimořádné opravné prostředky a žalovaná navíc vznesla námitku promlčení.

4. Žalobci v replice uvedli, že podání opravných prostředků proti rozhodnutí o nákladech řízení by bylo neúčelné, protože soudní praxe dlouhodobě odmítala argumentaci právního zástupce žalobců proti aplikaci § 14b advokátního tarifu a docházelo by pouze k navyšování nákladů žalobců. Nález Ústavního soudu, na který nyní odkázali, je přelomový. K promlčení nároku nemohlo dojít, neboť promlčecí lhůta začala běžet až vydáním tohoto nálezu dne 9. 10. 2024.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování a vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalobci uplatnili předběžně svůj nárok na zaplacení částky 10 251,12 Kč u žalované dne 6. 1. 2025 a že tento nárok jim měl vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí Obvodního soudu pro adresa, sp. zn. spisová značka. Žalovaná ve stanovisku ze dne 2. 4. 2025 nárok žalobců na náhradu škody neuznala a tu jim nepřiznala. Soud prvního stupně citoval obsah elektronického platebního rozkazu Obvodního soudu pro adresa ze dne 28. 11. 2019, č. j. spisová značka, a obsah nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. , na který žalobci odkazovali, týkající se nákladů řízení ve spotřebitelských sporech a uplatnění §Anonymizováno14b advokátního tarifu. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na , 2, 3, , , 2, 3, , a 3 , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti, dále jen „OdpŠk“.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím je nutné, aby takové nezákonné pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. V této věci elektronický platební rozkaz nabyl právní moci dne 17. 12. 2019 a žalobci proti výroku o nákladech řízení nepodali odvolání a nebyl podán ani odpor. Žádné rozhodnutí Obvodního soudu pro adresa tedy nebylo zrušeno nebo změněno ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, a proto nelze dovozovat odpovědnost státu za škodu. Je pouze hypotetickým tvrzením žalobců, že nemělo cenu podávat proti rozhodnutí o nákladech řízení odvolání. Bylo na žalobcích, aby vyčerpali všechny opravné prostředky, jestliže chtěli u státu uplatňovat náhradu majetkové škody z nezákonného rozhodnutí. Pokud jde o případný nárok z pohledu nesprávného úředního postupu, pak k tomu dle soudu nedošlo. Postup namítaný žalobci je postupem, který se přímo odrazil ve vydaném rozhodnutí a počínání soudu nesplňuje vymezení nesprávného úředního postupu, který je soudní praxi definován jako porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho nečinnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Soud proto uzavřel, že není dána odpovědnost státu za škodu a žalobu zamítl.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle

8. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalobci, kteří namítali, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, neboť jeho výklad je příliš formalistický. Odvolat se proti výroku o nákladech řízení v původním řízení jim bylo znemožněno rozhodovací praxí odvolacího soudu, tedy Městského soudu v adresa, který ve skutkově obdobných věcech opakovaně potvrzoval rozhodnutí soudu prvního stupně, týkající se nesprávné aplikace § 14b advokátního tarifu. Pokud by žalobci proti elektronickému platebnímu rozkazu podali odvolání, pak by pouze navyšovali náklady řízení. Žalobci opětovně akcentovali vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, o který svůj nárok na náhradu škody za vydání nezákonného rozhodnutí opírají, neboť šlo o přelomové rozhodnutí a jedná se o situaci hodnou zvláštního zřetele ve smyslu § 8 odst. 3 OdpŠk. Opakovali svá tvrzení, že rozhodovací praxe odvolacího soudu byla taková, že jim bylo fakticky znemožněno podat v jejich věci odvolání proti výroku o nákladech řízení. Žalovaná částka představuje majetkovou škodu, která jim vznikla v jediné příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí a té se žalobci nemohou domáhat jinak, než touto žalobou. Nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že by taková pohledávka měla být vyloučena z věcné působnosti , s tím, že se této pohledávky můžou žalobci domáhat na základě . Nesouhlasili s odkazem soudu prvního stupně na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně sp. zn. , 30Cdo 3047/2013 a 25Cdo 603/2004, neboť na souzenou věc nedopadá. Žalobci znovu opakovali, že soud přistoupil k věci příliš formalisticky, nepřihlédl ke specifickým okolnostem posuzované věci, nerespektoval smysl a účel odškodňovacího zákona a nevzal v úvahu jimi označený ústavní nález. Z těchto důvodů žalobci navrhli, aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě bylo vyhověno a požadovali náklady řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení mu předcházející, aniž nařizoval odvolací jednání (, , 5, ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda soud prvního stupně nezatížil řízení vadou, která by měla vést ke zrušení napadeného rozsudku, jak má na mysli , a dospěl k závěru, že tomu tak není.

12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

13. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a věc správně posoudil rovněž po stránce právní. Na odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud zcela odkazuje a se závěry tam uvedenými se ztotožňuje. Odvolací argumentace žalobců není důvodná, nehledě na to, že žalobci v odvolání v odstavci 2. zřejmě reagují na odůvodnění jiného rozsudku v obdobné věci, neboť se vypořádávají s argumentací, kterou soud prvního stupně v této věci nepoužil. Jedná se o odkaz na údajně soudem citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a tvrzení, že soud uvedl, že pohledávka, která je uplatněna, je vyloučena z věcné působnosti odškodňovacího zákona, neboť se žalobci mohou této částky domáhat na základě . Tímto způsobem soud prvního stupně své zamítavé rozhodnutí neodůvodnil. Odvolací soud je toho názoru, že neobstojí tvrzení žalobců, že nemohli podat odvolání proti výroku o nákladech řízení, který byl obsažen v elektronickém platebním rozkazu Obvodního soudu pro adresa ze dne 28. 11. 2019, č. j. spisová značka,spisová značkaneboť jim to bylo znemožněno rozhodovací praxí odvolacího soudu. Žalobcům nic nebránilo odvolání podat a v případě neúspěchu odvolání měli možnost bránit se rozhodnutí odvolacího soudu ústavní stížností u Ústavního soudu, což neučinili. Za této situace lze souhlasit se soudem prvního stupně, že žádné rozhodnutí Obvodního soudu pro adresa nebylo zrušeno nebo změněno ve smyslu OdpŠk, a proto žalobci nemohou být se svým nárokem úspěšní. Soud prvního stupně se nad rámec tvrzení žalobců ještě zabýval jejich nárokem z hlediska možného nesprávného úředního postupu, který rovněž nebyl správně shledán. S odvolací námitkou žalobců, že v souzené věci jde o případ zvláštního zřetele hodný, se odvolací soud neztotožnil, neboť zákon takový případ blíže nedefinuje, ale půjde zejména o případy, kdy nepříznivá situace na straně poškozeného, spočívající například ve složitých finančních poměrech, špatném zdravotním stavu apod., znemožnila podat opravný prostředek a kdy by zároveň vyloučení možnosti (právě a jen z tohoto důvodu) uplatnit nárok na náhradu škody způsobené pravomocným rozhodnutím, představovalo vůči poškozenému přílišnou tvrdost. Povinnost ztvrzení i důkazní břemeno o těchto okolnostech zatěžuje v soudním řízení o náhradu škody poškozeného (žalobce). Skutečnost, že některé odvolací senáty Městského soudu v adresa rozhodovaly o nákladech řízení nějakým způsobem neznamená, že všechny senáty by rozhodovaly stejně a důvody, proč žalobci nepodali odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení, nejsou důvody zvláštního zřetele hodné.

14. Z výše uvedených důvodů byl napadený rozsudek jako správný potvrzen ( ).

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn a a contrario, neboť v této fázi řízení procesně úspěšné žalované náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.