Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 C 58/2025-55

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Kvízovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení 58 200,31 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky ve výši částka spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky částka od datum do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky ve výši , částka, spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne datum domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o osobní kreditní kartě, na jejímž základě se zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě do výše částka. Žalovaný se naproti tomu zavázal načerpané finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 14,75 % p.a. Žalovaný dále souhlasil se zařazením do kolektivního pojištění schopnosti splácet ke kreditním kartám A, s tím že cena pojištění bude hrazena dle Sazebníku, ve výši 0,49% měsíčně z čerpané částky. Žalobkyně byla oprávněna provádět úhradu splátek karty převodem z účtu žalovaného, a to i bez souhlasu žalovaného. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalobkyně žalovaného výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne datum informovala o zesplatnění všech jeho závazků. Dne datum žalovaný uzavřel s žalovanou smlouvou o úvěru, na základě které byl dne datum čerpaný úvěr ve výši Anonymizováno Anonymizováno konsolidován. Ve smlouvě o úvěru se účastníci dohodli, že smlouva zanikne k 30. dni ode dne zahájení čerpání dle smlouvy o úvěru, tj. datum. Dne datum načerpal na svůj bankovní účet č. tel. číslo/Anonymizováno částku ve výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit rozdíl mezi faktickou výší konsolidovaného úvěru a částky ke splacení dle smlouvy o úvěru. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací sdělených žalovaným a zejména z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala z veřejných a neveřejných zdrojů nezávislých na spotřebiteli. Všechny tyto informace pak komplexně analyzovala a podrobila je také porovnávání s demografickými a statistickými údaji dle skóringového modelu. Žalobkyně žalovaného prověřovala v bankovním a nebankovním registru, ostatních registrech a databázích (interní registr žalobkyně, insolvenční rejstřík, neplatné doklady), a to s negativním výsledkem. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě čestného prohlášení o příjmu ze dne datum, v němž žalovaný uvedl, že jeho příjem ze závislé činnosti činil částka měsíčně, příjem z podnikání činil částka a příjem rodinných příslušníků činil částka měsíčně. Výdaje na bydlení byly žalovaným uvedeny v nižší výši než jakou žalobkyně zjistila z analýzy regionálních dat ČSÚ a proto započetla částku vyšší. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, bez vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Výdaje pak byly žalobkyní stanoveny na částku částka měsíčně (ostatní náklady, pojištění částka částka, výdaje na bydlení částka, částka životního minima částka, závazky žalovaného u jiných poskytovatelů částka, závazky u žalobkyně částka). Za dobu trvání smluvního vztahu načerpal žalovaný celkovou částku ve výši částka a uhradil částku částka. Žalovaný byl k úhradě žalované částky vyzván předžalobní výzvou ze dne datum.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.

4. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z y nazvané žádost o osobní kreditní kartu ze dne datum bylo zjištěno, že touto žádal žalovaný o kreditní kartu (A karta), s celkovou výší úvěrového limitu částka na dobu neurčitou. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, má pravidelný měsíční příjem ve výši částka, příjmy z podnikatelské činnosti částka (ročně), ostatní měsíční příjmy částka, nemá žádnou vyživovací povinnost, výdaje má na bydlení ve výši částka a ostatní ve výši částka, nejsou uvedeny žádné další závazky.

5. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ke kreditní kartě ve výši částka, zápůjční úroková sazba činila 21,99 % ročně, doba trvání úvěru byla stanovena na dobu neurčitou a způsob čerpání jednorázový nebo postupný a to i opakovaně do celkové výše úvěrového limitu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr měsíční celkovou minimální úhradou ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru, minimálně částka. Shora uvedenou u žalovaný elektronicky podepsal. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné i Všeobecné obchodní podmínky („VOP“), Podmínky osobních kreditních karet („Podmínky“), Oznámení a Sazebník.

6. Z y nazvané standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy seznámen se základními parametry poskytovaného úvěru a splátkovým kalendářem.

7. Z y žalobkyně ze dne datum bylo zjištěno, že tato obsahuje informace o šetření žalobkyně v externích registrech, kdy bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky (mimo žalobkyni) ve výši částka (měsíční splátka částka), kdy bylo zjištěno nesplácení, 3 odmítnuté žádosti mimo žalobkyni (datum revolvingový úvěr částka, datum kreditní karta splátková částka, datum kreditní karta splátková částka), 4 odvolané žádosti mimo žalobkyni (datum osobní úvěr částka, datum spotřebitelský úvěr částka, datum osobní úvěr částka, datum osobní úvěr), 4 ukončené obchody mimo žalobkyni (datum osobní úvěr částka, datum osobní úvěr částka, datum osobní úvěr částka, datum osobní úvěr částka), kdy nesplácení nebylo zjištěno.

8. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě žalovaného za období od datum do datum bylo zjištěno, že dne datum byla kreditní kartou čerpána částka částka, dne datum výběr hotovosti z bankomatu částka, dne datum čerpání úvěru kreditní kartou částka. Ke dni datum bylo vyčerpáno částka. Dle výpisu nastala úplná splatnost závazků žalovaného dle smlouvy o kreditní kartě, a to ve výši částka se splatností k datu datum. Z dalších výpisů z účtu ke kreditní kartě a historického výpisu za období od datum do 7. 5 2024 bylo zjištěno, že čerpání kreditní karty započalo dne datum a ke dni datum bylo vyčerpáno celkem částka. Celkem bylo vyčerpáno částka a žalovaný zaplatil částka.

9. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení částky částka jakožto nedoplatku na kreditní kartě a upozornila jej na možné důsledky neuhrazení dlužné částky.

10. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení částky částka jakožto nedoplatku na kreditní kartě a upozornila jej na možné důsledky neuhrazení dlužné částky.

11. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení částky částka jakožto nedoplatku na kreditní kartě a upozornila jej na možné důsledky neuhrazení dlužné částky.

12. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení částky částka do datum a upozornila jej na možné důsledky neuhrazení dlužné částky.

13. Z příkazu k uvedení karty na stoplist bylo zjištěno, že tento byl datován datum, nebyl však žalovaným podepsán. Důvodem uvedení karty na stop list byla ztráta nebo krádež karty (A karty).

14. Z podmínek osobních kreditních karet bylo zjištěno, že tyto obsahují podrobnější úpravu práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o osobní kreditní kartě. Dle ust. 5.1. Podmínek je mimo jiné závažným porušením smlouvy, pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy. Dle ust. 5.2 Podmínek je banka mimo jiné oprávněna v případě závažného porušení smlouvy od smlouvy odstoupit.

15. Ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se jedná o obchodní podmínky žalobkyně, které upravují základní pravidla obchodních vztahů mezi bankou a klienty při poskytování bankovních služeb a obsahuji mimo jiné obecná ustanovení upravující doručování, uzavírání smluv, úročení atp., obsahují rovněž ujednání o tom, že pokud se klient poruší závažným způsobem smlouvu je banka oprávněna od této odstoupit.

16. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že tato byla dne datum uzavřena mezi účastníky řízení, když jejím předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši částka s účelovou částí ve výši částka (účel – konsolidace dluhů). Smlouva byla sjednána na dobu 96 měsíců se splatností datum. Žalovaný se zde zavázal předmětný úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách (výše anuitní splátky částka), výše RPSN 15,11 %, zápůjční úrokovou sazbou 13,50 %. Konsolidované dluhy u žalobkyně: povolený debet s částkou ke splacení částka, kreditní karta s částkou ke splacení částka. Ve smlouvě o úvěru se účastníci dohodli, že smlouva o kreditní kartě zanikne k 30. dni ode dne zahájení čerpání dle smlouvy o úvěru a karta bude uvedena na stoplist a dále že bude zrušena možnost povoleného debetu na běžném účtu.

17. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván zástupcem žalobkyně k úhradě celkem částka s tím, že pokud tak do 7 dnů ode dne odeslání výzvy neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Dle přiloženého podacího archu byl dopis žalovanému zasílán dne datum.

18. Z y označené jako oznámení o úrokových sazbách a sazebníku soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

19. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o osobní kreditní kartě, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ke kreditní kartě až do výše částka s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr měsíční celkovou minimální úhradou ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru. Žalobkyně s žalovaným dále uzavřela dne datum smlouvu o úvěru za účelem konsolidace závazků žalovaného u žalobkyně (kreditní karta závazek ve výši částka, nepovolený debet částka). Smlouva byla sjednána na dobu 96 měsíců se splatností datum. Žalovaný se zde zavázal předmětný úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách (výše anuitní splátky částka), výše RPSN 15,11 %, zápůjční úrokovou sazbou 13,50 %. Ve smlouvě o úvěru se účastníci dohodli, že smlouva o kreditní kartě zanikne k 30. dni ode dne zahájení čerpání dle smlouvy o úvěru a karta bude uvedena na stoplist a dále že bude zrušena možnost povoleného debetu na běžném účtu. Žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu načerpal částku částka (dne datum byla kreditní kartou čerpána částka částka, dne datum výběr hotovosti z bankomatu částka, dne datum čerpání úvěru kreditní kartou částka) a uhradil pouze částka. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, čímž porušil smluvní ujednání. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, přičemž zjistila, že příjem žalovaného ze závislé činnosti činil částka měsíčně, příjem z podnikání činil částka a příjem rodinných příslušníků činil částka měsíčně. Výdaje na bydlení byly žalovaným uvedeny v nižší výši než jakou žalobkyně zjistila z analýzy regionálních dat ČSÚ a proto započetla částku vyšší. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, bez vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Výdaje pak byly žalobkyní stanoveny na částku částka měsíčně (ostatní náklady, pojištění částka částka, výdaje na bydlení částka, částka životního minima částka, závazky žalovaného u jiných poskytovatelů částka, závazky u žalobkyně částka). Žalobkyně žalovaného prověřovala v bankovním, nebankovním registru, ostatních registrech a databázích (interní registr žalobkyně, insolvenční rejstřík, neplatné doklady), a to s negativním výsledkem.

20. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

23. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem částka, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši částka. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními.

26. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C-679/18 (OPR-právnická osoba. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne datum sp. zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

28. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

29. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Schopnost žalovaného splácet měla žalobkyně prověřovat z informací poskytnutých jednak samotným žalovaným tak i ze statistických dat ČSÚ a využila tzv. skóringový model. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v registru SOLUS, dále v BRKI, NRKI bez negativního záznamu. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tedy vycházela z příjmů žalovaného ze závislé činnosti částka a podnikání ve výši částka, kdy není zřejmé, zda zohledňovala i uváděný příjem rodinných příslušníků ve výši 50 000 měsíčně. Pokud jde o příjem žalovaného, tak k tomuto žalobkyně nepředložila žádný důkaz, kdy tak soud nemohl ověřit zda zdroje příjmů žalovaného opravdu odpovídají skutečnost, zda se jedná o zdroje stálé poskytující dostatečnou jistotu, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Stálost a jistota daného příjmu je tak bez pochyb důležitá pro posouzení toho, zda bude žalovaný schopen dostát svým závazkům i v budoucnu. Pokud žalobkyně zohledňovala i příjem rodinných příslušníků nelze na toto nahlížet jako na řádný postup při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Jednak z důvodů, že žalovaný žádné osoby žijící s ním ve společné domácnosti neuváděl a předně z důvodu, že žalovaný byl výlučným dlužníkem výše uvedených úvěrů a proto k těmto ostatním příjmům nebylo možné přihlížet. Pokud žalobkyně k těmto přihlížela nelze její postup hodnotit jako řádný. Žalobkyně dále prověřovala výdaje žalovaného, kdy tyto stanovila ve vyšší výši než jakou uvedl žalovaný. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nevycházela pouze z informací od žalovaného, ale i z výše zmíněných statistických dat (bydlení, energie), kdy pří výdajích zohlednila částku částka (bydlení) a částku částka představující životní minimum. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného tak byly uvedeny náklady na bydlení částka, a ostatní výdaje částka. Závazky žalovaného mimo žalobkyně nebyly zjištěny. Žalobkyně správně vyhodnotila, že výdaje uvedené žalovaným nemohou dozajista odpovídat realitě. Žalobkyně s ohledem na tuto skutečnost přistoupila k využití statistických údajů. Žalobkyně však vedla pro žalovaného běžný účet a tak měla přístup k přehledu o jeho příjmech a výdajích a dle názoru soudu tak měla primárně vycházet z informací uvedených v případných výpisech z běžného. Pokud jde o případné využití statistických dat a modelů je toto možné, avšak jako nástroje podpůrného a doplňujícího, kdy primárním zdrojem informací jsou informace od žalovaného, resp. údaje uvedené v jeho výpisem z bankovního účtu. Skutečnost, že žalovaný zpočátku úvěr řádně hradil nelze považovat za premisu toho, že takto bude činit i nadále a že skutečnosti, které zapříčinily to, že poté nebyl žalovaný schopen úvěr splácet, zde neexistovaly již při sjednávání předmětného úvěru. Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že žalobkyně řádně nevyhodnotila získané údaje o příjmové a výdajové stránce žalovaného.

31. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokovou sazbou splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřila. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne datum sp. zn. spisová značka).

32. Podle ustanovení , je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje , neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu ( ).

33. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částka, žalovaný na úvěr uhradil částka.

34. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru poníženou o již učiněné splátky v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku částka (120 000 – 64 695,10), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle , (dále „ “), neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení ( , ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle zákona o SP spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 90,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,03 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t. ze dne datum, z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. ze dne datum, z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. ze dne datum a z částky částka za účast na jednání soudu dle a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši částka dle a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po částka dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

36. Podle stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.