Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 158/2025-31

Městský soud v Brně rozhodl soudcem Mgr. Ivem Kadrmasem ve věci

žalobce:

Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:

Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 10 252,90 Kč s příslušenstvím - zápůjčka

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5.168 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 5.084,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.106,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12.493,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.252,90 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15% ročně a s úrokem 29% ročně z částky 10.252,90 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5.168 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 5.084,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.106,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12.493,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.252,90 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15% ročně a s úrokem 29% ročně z částky 10.252,90 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 15. 11. 2024 domáhal zaplacení částky 10.252,90 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba (dále jen „věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 17. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejíž základě poskytl věřitel žalovanému částku 15.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 29 % ročně a poplatků v celkové výši 12.317 Kč formou 60 týdenních splátek po 456 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, zaplatil dosud žalobci částku 9.832 Kč. Pohledávka byla postoupena z věřitele na žalobce. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ust. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Věřitel s žalovaným uzavřeli dne 17. 7. 2019 po ověření úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím zákaznické karty smlouvu č. hodnota, na základě které věřitel poskytnul žalovanému při podpisu smlouvy částku 15.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky za zápůjčku v celkové výši 10.517 Kč bez pojištění, s pojištěním ve výši 12.317 Kč, a to formou 60 týdenních splátek ve výši 456 Kč. RPSN bylo ve smlouvě stanoveno 172,08 %.

6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že pouze touto u věřitel zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalovaného byl zjištěn v částce 50.462 Kč a odhadované výdaje žalovaného činily částku 8.000 Kč měsíčně.

7. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 byla pohledávka za žalovaného postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, které bylo žalovanému odesláno dne 30. 5. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.

8. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 29. 7. 2024, výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 7. 2024, jak vyplývá z podacího lístku.

9. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.

10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:

11. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/1012 Sb., , v platném znění (dále jen „ “) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle ust. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle ust. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce smlouvy, která svými vlastnostmi a charakterem je dle ZoSU spotřebitelským úvěrem, splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. -39).

22. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

23. Právní předchůdce žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného dle vlastního tvrzení vycházel z prohlášení žalovaného v zákaznické kartě a z kontroly náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného v zákaznické kartě. K důkazu předložil pouze zákaznickou kartu, ze které vyplývá, že příjem žalovaného byl zjištěn ze sdělení žalovaného. Soud má z provedeného dokazování za to, že věřitel se úvěruschopností žalovaného zabýval jen povrchně či vágně nebo se touto podmínkou uzavření spotřebitelské smlouvy vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalovaného a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by žalobce mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalovaného a zda existoval u žalovaného převis příjmů nad výdaji, ze kterého by mohl splácet příslušný úvěr.

24. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že věřitel se zabýval úvěruschopností žalovaného pouze formálně a nepostupoval s náležitou odbornou péčí. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované věřitelem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty věřitele, tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Věřitel by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.

25. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že právní předchůdce žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného. Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nesprávně zhodnotil míru žalovaného splácet dluh, resp. dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaného ve svém souhrnu.

26. Pokud tedy byla následně mezi právním předchůdcem žalobce jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena spotřebitelská smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ZoSU za použití , rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), jednak pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok – RPSN 172,08% ročně (soud pro výši poplatku, která zjevně neodpovídá výši nákladů spojených s běžnou správou úvěru, počítal celý poplatek jako zisk z úvěru – úrok a také poplatek za pojištění), kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

27. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (úvěrová spotřebitelská smlouva je neplatná), je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému (úvěr ve výši 15.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného ( ). Žalobci tak vznikl dle ZoSU za použití nárok na vrácení poskytnuté částky. Žalovaný žalobci již zaplatil částku 9.832 Kč a zbývá mu tak uhradit částku 5.168 Kč.

28. S ohledem na to, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok (poplatek) ani zákonný obvyklý úrok či úrok z prodlení. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky, úrok z prodlení apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSU).

29. Soud tak zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 5.168 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 30 dnů, když soud uložil žalovanému vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Výrokem II. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Jedná se o rozdíl mezi částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení, poníženému o částečné plnění žalovaného přiznanou výrokem I., a dalšími nároky specifikovanými v žalobě, tedy jde o částku 5.084,90 Kč spolu s úrokem a s úrokem z prodlení.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení Poměr úspěchu mezi účastníky ve věci byl vyšší ve prospěch žalovaného, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.