Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3286/2025

30 Cdo 3286/2025-126

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Dukar, s. r. o., identifikační číslo osoby 25047922, se sídlem v Děčíně, U Plovárny 36/6, zastoupené JUDr. Matejem Pláňavským, advokátem, se sídlem v Brně, Husova 594/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 2 743,09 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2025, č. j. -113, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se původně domáhala zaplacení částky 2 777,59 EUR s příslušenstvím navýšené o 20% inflaci jako náhrady škody spočívající v nákladech řízení vedeného u Okresního soudu v Žilině pod sp. zn. ve výši 2 671,09 EUR a nákladech exekuce vedené Exekutorským úřadem Námestovo, soudní exekutor JUDr. Miloš Kabáč, pod sp. zn. 370 Ex 295/18, ve výši 106,50 EUR.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2024, č. j. -90, zastavil řízení o zaplacení částky 34,5 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 34,5 EUR od 3. 2. 2018 do zaplacení, to vše navýšené o 20 % inflace (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 2 743,09 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 743,09 EUR od 3. 2. 2018 do zaplacení, to vše navýšené o 20 % inflace (výrok II), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II a III (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem ( ), v celém rozsahu včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.

Dovolání není přípustné pro dovolatelkou namítané odchýlení odvolacího soudu od rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. , nálezu Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu Slovenské republiky ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 6Cdo/98/2017, v otázce nepřezkoumatelnosti a nekonzistentnosti rozsudku odvolacího soudu, když rozpor s judikaturou těchto soudů předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu nenaplňuje.

Dovolatelkou namítané porušení práva na spravedlivý proces v souvislosti s nepřezkoumatelností a nekonzistentností rozsudku odvolacího soudu, spočívající v absenci vypořádání se s relevantními argumenty žalobkyně a nekritickém převzetí závěrů soudu prvního stupně, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od nálezů Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. , a ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. , přípustnost dovolání ve smyslu rovněž nezakládá. Dovolací soud již ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013, vysvětlil, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele. Měřítkem toho, zda rozhodnutí je či není přezkoumatelné, totiž nejsou požadavky dovolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ( , ), ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v dovolání proti tomuto rozhodnutí náležitě uvést dovolací důvody. V nyní řešené věci se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, že ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), nejsou dány zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu, zejména nebyla zjištěna existence jakéhokoliv odpovědnostního titulu, ať už nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Škoda měla spočívat v nákladech řízení u slovenských soudů a soudního exekutora ve Slovenské republice, nicméně o nákladech nalézacího i exekučního řízení bylo vždy rozhodnuto, což ve smyslu OdpŠk neumožňuje požadovat v tomto řízení jejich náhradu. Navíc procesní postup žalobkyně před cizími soudy nemůže zakládat odpovědnost žalované, neboť ta se podle OdpŠk vztahuje pouze na škodu způsobenou při výkonu státní moci, tedy na území České republiky, a k tomu v daném případě nedošlo. V poměrech projednávané věci je tedy zřejmé, na čem odvolací soud své rozhodnutí založil, a jeho stručné a jasné odůvodnění nikterak neznemožnilo dovolatelce uplatnit její dovolací námitky.

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 3. 2026

Mgr. Vít Bičák předseda senátu